F. L. Věk (Díl čtvrtý)

Оглавление

Alois Jirásek. F. L. Věk (Díl čtvrtý)

I. V POPELE

II. PER ASPERA. TÉŽ O PODIVNÉM PSANÍ

III. F. VĚK NAJDE SVÉ PŘÍBUZNÉ

IV. O CHUDÉM KUCHAŘI, STARÉM KAPLANOVI A JINÝCH ZNÁMÝCH

V. F. VĚK NAJDE PŘÁTELE A TAKÉ POMOC

VI. F. VĚK ZAVEZE SYNA DO ŠKOL

VII. O NOVÉ SPOLEČNOSTI A SMUTNÉ NOVINĚ

VIII. „CORDATUS BOHEMUS“ SE S PRAHOU ROZLOUČÍ. TÉŽ POLITICA A JINÉ

IX. SCHOLASTICA, TÉŽ O PLOCKOVI, STARÉM KUCHTÍKOVI

X. O SIGNU A JINÉM SOUŽENÍ. KAPITOLA ČERNÁ

XI. MLADÝ VĚK SE DOVÍ TAJEMSTVÍ VÁCLAVA TOVARYŠE

XII. MUSA INTER ARMA ŽALOSTÍCÍ

XIII. MUSA INTER ARMA ZPÍVAJÍCÍ. KAPITOLA MILOSTNÁ

XIV. CASTRUM DOLORIS

XV. VĚKOVÉ SE Z DOMOVA VYDAJÍ

XVI. POČÍNÁ SE IDYLICKY

XVII. OBRACÍ SE DRAMATICKY

XVIII. SKONÁVÁ SE TRAGICKY

XIX. F. VĚK NAJDE POMOCNÍKY

XX. DOKTOR HELD SE S LORY SEJDE

XXI. O NOVÉM VELESLAVÍNU ANEB ROZSÉVAČI, TÉŽ O ČESKÉ EXPEDICI OSIŘELÉ

XXII. O DIVNÉM SHLEDÁNÍ, ALE NEJVÍC O ŠKOLE A VOJNĚ

XXIII. P. ZIEGLER SE DO HOR DOSTANE

XXIV. O ČERNÉM DNI

XXV. JAKO ADAGIO

XXVI. O SKLADBÁCH DOKTORA SRNKY

XXVII. SKONČÍ SE SLZAVĚ

Отрывок из книги

To byla první pomoc. Druhá přišla hned příštího dne. Do rána se Věk zotavil tak, že hned po snídaní vypravil se na spáleniště. Nedal se již udržeti. Věková šla s ním, děti však nechala u kmotra.

Cestou z předměstí do města proud lidu a povozů, jež přijížděly nebo se již vracely; po spáleništích kolem všude jako na mraveništi, na zahradách jako v ležení. Mezi vyneseným nábytkem pod stromy improvizovaná lůžka, boudy narychlo stavěné, mezi nimi planoucí ohně pod kotlem nebo kolem hrnců, nad něž vystupovaly bělavé dýmy rovně do vyjasněného již vzduchu májového-krásného dne.

.....

Úžas i zvědavost Věkový rostly od první řádky. Co je to, jak to sem přišlo! Co ty stesky neznámého pátera a ten poměr jeho – Bavilo jej to a s úsměškem ilumináta, jenž padl na kněžskou křehkost, znovu přehlížel list a zvláště poslední řádky o Spasiteli a Málčině srdci.

Psaní nemělo ani data ani udání, kde napsáno. Věk zevrubně prohlédl obálku. Adresa psána rukou jinou než list. Bedlivě srovnal písma a nepochyboval, že to nějaká zmýlená, že ta, jež psala jemu, Věkovi, jen nedopatřením vložila tento list do obálky. Psaní bylo asi, a bezpochyby, jí posláno. Až sezná svůj omyl!

.....