F. L. Věk (Díl pátý)

Оглавление

Alois Jirásek. F. L. Věk (Díl pátý)

I. POČÍNÁ SE PODIVUHODNOU KOMETOU, JAKOŽ I TRUDNOU NOVINOU

II. VĚKOVÉ HLEDAJÍ POMOCI A PŘIJMOU NOVÝ KŘEST

III. MLADÝ VĚK SETKÁ SE S BÁSNÍŘI A VYDÁ SE DO PRAHY

IV. O TICHÝCH BOJÍCH

V. O ZNÁMÝCH I NEZNÁMÝCH, JMENOVITĚ O „STARCI Z HOR“

VI. JEŠTĚ O ZNÁMÝCH I NEZNÁMÝCH. KAPITOLA PONĚKUD TAJEMNÁ

VII. MLADÝ VĚK SE V PRAZE UCHYTÍ

VIII. MLADÝ VĚK SE DOSTANE NA PÍSAŘSKOU ŽIDLI

IX. O PODIVNÉM POŽÁRU

X. O TĚŽKÝCH DNECH. TÉŽ O PŘI PANÍ HANOLDOVÉ. KAPITOLA ROZMANITÁ

XI. MLADÝ VĚK SE DOSTANE K POKLADU DOKTORA SRNKY

XII. MLADÝ VĚK DÁ SE MEZI „ČESKÉ HERECKÉ MILOVNÍKY“ TÉŽ O MISTRU PRAXOVI A JEHO SOUSEDKÁCH

XIII. ŠTĚDROVEČERNÍ EPIZODA

XIV. O „SVÁTKU ČESKÉHO JAZYKA“

XV. DECLAMATORIA, JAKOŽ I VARIA

XVI. O PANÍ BUTTEAUOVÉ A JEJÍCH DCERÁCH

XVII. SCHYLUJE SE K BOUŘI

XVIII. POLITICA

XIX. DOKTOR SRNKA SETKÁ SE SE „STARCEM Z HOR“

XX. O VELKÝCH NÁVŠTĚVÁCH, TÉŽ O JAKOBÍNSKÉ ČAPCE

XXI. MLADÝ VĚK SE OD PRAXŮ VYSTĚHUJE

XXII. IGNÁCIUS CEYPEK SI NAPOSLEDY ZAHRAJE

XXIII. MLADÝ VĚK SE DOVÍ SMUTNÉ NOVINY

XXIV. DOKTOR SRNKA NAVŠTÍVÍ „STARCE Z HOR"

XXV. PANÍ HANOLDOVÁ SE DO PRAHY NEVRÁTÍ

XXVI. ZA VELIKÝCH UDÁLOSTÍ

XXVII. MLADÝ VEK SE DOSTANE DO PALÁCE

XXVIII. DOKTOR HELD SE S LORY ROZLOUČÍ

XXIX. O RUSKO-ČESKÉM PROVOZENÍ

XXX. MARNÉ LÁSKY SNAŽENÍ

XXXI. NĚKOLIK KAPITOL VJEDNÉ

XXXII. FINÁLE

Отрывок из книги

Pršelo až do poledne. Václav vyšel po obědě z domu a neřekl, že jde otci naproti. Uvažoval, že když se na Opočně tak dlouho zdržel, že tam jistě má těžké jednání pro ten dluh, že snad tam shání jinde pomoc, jestliže na zámku nepovolili.

Otce došel na rozcestí k Mělčanům u kříže pod starou lipou. Bez úvodu, přímo se ho zeptal, jak pochodil na kanceláři.

.....

„Ano, psal mně, že až bude v Častolovicích u hraběte Šternberka, že si zajede ke mně na Dobřany. Bože, jak bych si byl mohl pomyslit, já chudý studentíček, když jsem se s ním poprvé setkal v Nostické zahradě, podvečír, jako by to dnes bylo, když jsem ho slyšel, jak si tiše zpívá ‚Spasiž ny i uslyšiž, Hospodine, hlasy naše‘, když jsem se před ním svatým strachem zrovna chvěl, kdež bych si byl pomyslil, že si budu s tím slavným mužem psát, že ho uvítám na své faře. Do smrti nezapomenu, Vašíčku,“ farář vzpomínkou rozehřát mluvil rychleji, , jak mně tenkrát v té zahradě, když mne propouštěl, řekl: „Milujte svoje vlastence a veškeren slovanský jazyk. S Bo-gom Hospodinem, zdráv buďte!‘“ —

Nazejtří po snídaní chystal se Václav domů. Než farář ho nepustil až po obědě. Zpáteční cesta byla veselejší. Nesl si z Dobřan jistotu, že mu farář napíše doporučení do Prahy, ta že pomohou.

.....