Hovory s T. G. Masarykem

Оглавление

Karel Čapek. Hovory s T. G. Masarykem

1. VĚK MLADOSTI

Dětství

DOMOV

DĚTI MEZI SEBOU

DÍTĚ A JEHO SVĚT

ROK NA VSI

O DĚTSTVÍ A VÝCHOVĚ

Na školách

NA UČENÍ

V BRNĚ

VOJNY V LETECH PADESÁTÝCH A ŠEDESÁTÝCH

VÍDEŇ

O ŠKOLÁCH

Mladý muž

ČTENÁŘŮV SVĚT

UNIVERZITÁNEM

MISS GARRIGUE

NA PRAHU

2. ŽIVOT A PRÁCE

Do nových úkolů

SOUKROMÝ DOCENT

DO PRAHY

ŠKOLA A JINÉ ZÁJMY

V práci a v zápasech

POLITIKA

LÉTA DEVADESÁTÁ

SLOVENSKO

LÉTA 1900–1910

PŘED VÁLKOU

Válka

PRVNÍ ČAS VÁLKY

LONDÝN

1917

S VOJÁKY V RUSKU

KONEC VÁLKY

V republice

ÚŘAD PREZIDENTA

STARÝ STROM

3. MYŠLENÍ A ŽIVOT

Noetika – teorie poznání

O POZNÁNÍ

CO JE PRAVDA?

O MÝTU

VĚDĚNÍ A MÝTUS

ZÁRUKY POZNÁNÍ

IRACIONALISM

RACIONALISM

NOETICKÁ SKEPSE

ZÁVĚRY: KONKRÉTISM

Metafyzika

POZNÁNÍ SVĚTA

SUB SPECIE AETERNI

DUŠE A SVĚT

PROZŘETELNOST

Náboženství

O NÁBOŽENSTVÍ

ANALÝZA NÁBOŽENSTVÍ

NÁBOŽENSTVÍ JEŽÍŠOVO

NÁBOŽENSTVÍ LÁSKY

Křesťanství

KŘESŤANSTVÍ A CÍRKEV

NÁBOŽENSKÝ VÝVOJ U NÁS

CÍRKEV A STÁT

VÍRA A VĚDA

TOLERANCE

STÁT A CÍRKEV

ŽIVOT NÁBOŽENSKÝ

O ZBOŽNOSTI

VÍRA A ROZUM

Politika

POLITICKÁ TEORIE A PRAXE

DĚJINY A SVĚT

DĚJINY A MY

OD TEOKRACIE K DEMOKRACII

DEMOKRACIE

Národ

MALÝ NÁROD

LÁSKA K NÁRODU

4. MLČENÍ S T. G. MASARYKEM

Jak vznikaly Hovory?

“NECHTĚL JSEM LHÁT…”

T. G. M. HOVOŘÍ A – MLČÍ

A NAKONEC – TROCHU HISTORIE

II. JEDINEC A DĚJINY

PÍSEŇ PRAPORU

KRONIKA PESTRÁ

VÍRA

VAŠEK PŘED PANEM PREZIDENTEM

KOMUNISTICKÁ DUŠE

BLAHOPŘÁNÍ

* * *

MUŽ NA OBRÁZKU

Z MORAVSKÉHO ZÁJEZDU

PARÁDA

NA VRCHOLU

GRAFOLOGICKÝ ŽIVOTOPIS T. G. MASARYKA

INTERVIEW S PREZIDENTEM MASARYKEM

U VATRY

NÁVRAT

PO VOLBĚ

U PANA PREZIDENTA

PAN PREZIDENT NA PRÁZDNINÁCH

PREZIDENT MASARYK O NĚKTERÝCH VĚCECH

TYPUS TOMÁŠE G. MASARYKA

ROZMLUVA S PREZIDENTEM MASARYKEM

PREZIDENT REPUBLIKY A VÁNOČNÍ STROMEK

HRST MOZAIKOVÝCH KAMÍNKŮ

NĚCO MÁLO O T. G. M

HLAS MLUVÍCÍ

VÁŠ MASARYK

PRO VÁS, ŽENY

PAN PREZIDENT ODJÍŽDÍ Z TOPOĽČIANEK

PO DESÍTI LETECH

T. G. M. A ČESKÝ SLOVNÍK

DVACÁTÝ ČTVRTÝ KVĚTEN

V NEJBLIŽŠÍM OKOLÍ

MOMENTKY

PAN PREZIDENT

PAN PREZIDENT NYNÍ

ODCHÁZÍ, ALE NEPOMÍJÍ

SVÁTEK

T. G. M

* * *

VĚČNÝ MASARYK

JEDINEC A DĚJINY

POSLEDNÍ NÁVŠTĚVA

DROBNOSTI O VELKÉM PREZIDENTOVI

MASARYK VĚŘIL

NA HRADĚ

NA LÁNSKÉM HŘBITOVĚ

MRTVÝ SE DÍVÁ

CESTA DEVÍTI HODIN

* * *

T. G. M. A BUDOUCNOST

MASARYKOVY PRÁZDNINY

* * *

VŠEDNÍ DEN

NÁČRTEK NA INTERVIEW O KRIZI INTELIGENCE

POLITIK A FILOZOF

Отрывок из книги

Mé nejstarší vzpomínky… To jsou jen takové nesouvislé obrazy. Jednou – to mi byly asi tři roky – viděl jsem v Hodoníně splašeného koně; hnal se po ulici, všechno se rozutíkalo, jen nějaké dítě mu upadlo pod nohy; ale kůň je přeskočil a dítěti se nic nestalo; to mně tak utkvělo v hlavě. Potom si z té doby pamatuju, jak můj otec v Mutěnicích chytal do želez vrány, a ledacos takového. Vím, že jsem chodil (v Mutěnicích) k panu rechtorovi vyprosit si papír a kousky plavajzu a tím jsem čmáral, ještě než jsem se učil psát.

Můj domov, to byl ten kraj kolem Hodonína; tam všude byly císařské statky, a tož kam otce, který byl v počátku své služební dráhy na těch statcích kočím, poslali, tam jsme se stěhovali s ním. Hned v mém druhém roce jsme došli z Hodonína do Mutěnic, tam jsme byli do jara roku 1853; pak jsme se vrátili do Hodonína a bydleli v chalupě “na plese”. Tu dalekou rovinu, tu vidím i dnes před sebou, a myslím, že ten dětský dojem mně zůstal; proto mám rád roviny; hory mám rád z dálky, ale nežiju v nich rád, údolí mě tísní, a nevidět dost slunka.

.....

Hodonín, to bylo pro mne už velké město; zvláště že měli věž, kdežto v Čejkovicích byla jen zvonice, kostel bez věže. Hustopeč jsem také brzy poznal, měli jsme tam matčinu rodinu. Jednou jsem tam byl na jarmarku a dostal jsem od strýce celý šesták, i koupil jsem si barvičky; byly to takové barevné koláčky i se štětičkou ve dřevěné škatulce, nesl jsem si to domů, tenkrát na Čejč, jako poklad. Cestou přišla bouře a liják; strčil jsem si barvičky pod paži, pod kabát a pod košili, aby nezmokly. Když jsem došel domů, měl jsem všechny barvy na košili a na těle. A tak se ze mne malíř nestal. Na reálce mně malování jaksi nešlo, kreslení lépe; později jsem na gymnáziu měl rád deskriptivu, té nás mimořádně učil profesor matematiky Adam. Byl jsem slušný matematik, hájíval mě na konferencích v těch mých potyčkách s jeho kolegy.

Když si na všechno vzpomenu: co dojmů má dítě na takové vesnici! Zima: to chodí Mikuláš s čertem – čert je velice vlivná osobnost; ještě jako profesor jsem dělal svým dětem Mikuláše. Pak máte vánoce a koledy; k nám jezdil, bůhvíodkud, člověk s betlémem, to byla podívaná pro celou vesnici. Potom Tři králové a o masopustě maškary… pořád se má dítě nač těšit. Nejvíc na draní peří; tehdy se sešlo a sesedlo až dvacet lidí – to bylo povídaček! My děcka jsme se štípaly a žduchaly, abychom neusnuly a nepřišly o nějakou tu strašidelnou historku, a pak se rozdávaly koláče nebo placky.

.....