Читать книгу Hlídaná - Блейк Пирс - Страница 12

V univerzitní knihovně se Riley posadila ke stolu, který byl v malém zákoutí. Položila knihu na stůl a seděla hledíc na titul – Temná mysl: Vraždící osobnost odhalena, napsal doktor Dexter Zimmerman.

Nebyla si jistá proč, ale byla ráda, že se rozhodla začít číst knihu zde, spíše než ve svém pokoji na koleji. Možná prostě nechtěla být vyrušována nebo dotazována, co právě čte a proč.

Nebo to možná bylo něco jiného.

Dotkla se obalu a pocítila podivné mravenčení ...

Strach?

Ne, to nemohlo být ono.

Proč by měla mít strach z knihy?

Nicméně cítila strach, jako by chtěla udělat něco zakázaného.

Otevřela knihu a její pohled padl na první větu ...

Dlouho předtím, než zavraždil, měl vrah potenciál vraždit.

Při čtení autorova vysvětlení pro toto tvrzení cítila, jak se sama noří do temného, hrozného světa – neznámého světa, o kterém ale věděla, že je záhadně odsouzena zkoumat a pokusit se ho pochopit.

Při otáčení stránek byla seznamována s jedním vražedným monstrem za druhým.

Setkala se s Tedem Kaczynskim, přezdívaným "Bombardér", který zabil tři lidi výbušninami a dvacet tři dalších zranil.

A pak tam byl John Wayne Gacy, který se rád převlékal za klauna a bavil děti na večírcích a charitativních akcích. Ve své komunitě byl oblíbený a respektovaný, i když tajně sexuálně napadl a zabil třicet tři chlapců a mladých mužů. Mnohá z těchto těl schoval ve škvírách svého domu.

Riley byl zejména fascinována Tedem Bundym, který se nakonec přiznal k třiceti vraždám – i když jich mohlo být mnohem více. Pohledný a charismatický muž, který oslovoval své ženské oběti na veřejných místech a snadno získal jejich důvěru. Sám sebe popsal jako "ten nejchladnokrevnější zkurvysyn, jakýho kdy potkáte." Ale ženy, které zabil, nikdy neodhalily jeho krutost, dokud nebylo příliš pozdě.

Kniha byla plná informací o těchto vrazích. Bundy a Gacy byli pozoruhodně inteligentní a Kaczyński byl zázračným dítětem. Jak Bundy, tak i Gacy byli vychováni krutými, násilnými muži a za svého mládí zažili brutální sexuální zneužívání.

Ale Riley napadlo – co je proměnilo v zabijáky? Spousta lidí prožila traumatické dětství, aniž by se uchýlili k vraždám.

Sklonila se nad textem doktora Zimmermana a hledala odpovědi.

Podle jeho hodnocení vraždící zločinci rozpoznali dobré od špatného a také si byli vědomi možných důsledků svých činů. Ale jednoznačně se jim podařilo to povědomí vypnout, aby páchali zločiny.

Zimmerman také napsal, co řekl ve třídě – zabijáci postrádali jakoukoli schopnost empatie. Ale byli to vynikající podvodníci, kteří mohli empatii a další běžné pocity předstírat, takže bylo těžké je spatřit – a často byli sympatičtí a okouzlující.

Nicméně někdy bylo vidět varovné signály. Například psychopat byl často někdo, kdo miloval sílu a kontrolu. Očekával, že bude schopen dosáhnout grandiózních, nerealistických cílů bez velkého úsilí, jako by mu byl úspěch prostě souzen. Využije jakékoliv prostředky k dosažení těchto cílů – nic nebylo mimo hranice, jakkoli trestní a kruté. Obvykle za své neúspěchy obviňoval ostatní lidi a lhal snadno a často ...

Rileyna mysl byla přeplněná Zimmermanovými bohatými informacemi a poznatky.

Ale jak četla dál, přemýšlejíc nad první větou v knize ...

Dlouho předtím, než zavraždil, měl vrah potenciál vraždit.

I když se vrahové v mnoha ohledech lišili, zdálo se, že Zimmerman říká, že existuje určitý druh člověka, který je předurčen zabíjet.

Riley se podivovala – proč nebyli takoví lidé identifikováni a zastaveni dříve, než se do toho pustili?

Riley dychtila po tom číst dál a zjistit, zda Zimmerman měl na tuto otázku odpovědi. Ale podívala se na hodinky a uvědomila si, že co podlehla kouzlu knihy, uplynulo už hodně času. Musela ihned vyrazit, jinak by přišla pozdě na další přednášku.

Opustila knihovnu a zamířila napříč kampusem. Knihu doktora Zimmermana si cestou držela pevně u těla. Asi v půli cesty na přednášku již nedokázala kouzlu knihy odolat, otevřela si a za chůze ji v rychlosti pročítala.

Pak uslyšela mužský hlas ...

"Hej, dávejte si pozor!"

Riley se zastavila a vzhlédla od své knihy.

Ryan Paige stál na chodníku přímo před ní a usmíval se na ni.

Rileyno roztržité rozpoložení jej zjevně velmi pobavilo.

Řekl, "Teda, to ale musí být zajímavá kniha. Málem jste do mě narazila. Mohl bych se podívat?"

Riley mu zcela v rozpacích knihu podala.

"Jsem ohromen," řekl Ryan a přitom si v knize listoval. "Dexter Zimmerman je jasný génius. Trestní právo není moje zaměření, ale na začátku studií jsem se zúčastnil několika jeho přednášek a skutečně mě ohromil. Četl jsem některé z jeho knih, ale ne tuto. Je to tak dobré, jak myslím, že to musí být?"

Riley jen přikývla.

Ryanův úsměv zmizel.

Řekl, "Strašná věc, to co se stalo té dívce ve čtvrtek večer. Znala jsi ji?"

Riley znovu přikývla a řekla, "Rhea a já jsme byly na stejné koleji – Gettier Hall."

Ryan vypadal šokovaně.

"No teda, tak to se omlouvám. To pro vás muselo být hrozné."

Na okamžik se Riley rozpomněla na výkřik, který ji té strašné noci probudil, na pohled na Heather, choulící se v nevolnostech na chodbě, na krev na podlaze pokoje na koleji, Rheiny doširoka otevřené oči a podříznutý krk ...

Při té vzpomínce se zachvěla ...

On nemá ani tušení.

Ryan zavrtěl hlavou a řekl, "Celý areál je napjatý – už od chvíle, kdy se to stalo. Policie ke mně dokonce tu noc přišla, vzbudila mne a kladla mi spoustu různých otázek. Věřila bys tomu?"

Riley se trochu vyděsila.

Jistě tomu dokázala uvěřit. Konec konců to byla ona, kdo dal policii Ryanovo jméno.

Měla by to přiznat? Měla by se omluvit?

Zatímco se snažila rozhodnout se, Ryan pokrčil rameny a řekl, "No, myslím, že museli mluvit se spoustou mužů. Slyšel jsem, že tu noc byla v Kentaurově doupěti a já jsem tam byl samozřejmě taky. Dělali jen svou práci. Tomu rozumím. A doufám, že chytí toho parchanta, který to udělal. No nic, to co se mi stalo není žádný velký problém – ne ve srovnání s tím, jaké to musí být pro tebe. Jak jsem řekl, je mi to opravdu, opravdu líto."

"Díky," řekla Riley a pohlédla na své hodinky.

Nechtěla být nezdvořilá. Ve skutečnosti doufala, že na tohoto hezkého muže znovu narazí. Ale právě teď přijde pozdě na přednášku – a kromě toho nějak nebyla naladěná na to, aby si užívala Ryanovy společnosti.

Ryan jí vrátil knihu, jako by rozuměl. Poté vytrhl malý kousek papíru z poznámkového bloku a něco na něj napsal.

Trochu nesměle řekl, "Hele, doufám, že to není nemístné, ale ... jen mě napadlo, že bych ti dal svoje telefonní číslo. Možná by sis někdy chtěla jen tak promluvit. Nebo ne. To záleží na tobě."

Podal jí onen kousek papíru a dodal, "Napsal jsem tam také své jméno – pro případ, že jsi zapomněla."

"Ryan Paige," řekla Riley. "Nezapomněla jsem."

Přednesla mu své vlastní telefonní číslo. Obávala se, že to musí vypadat ukvapeně, sdělit mu své číslo, místo aby mu je napsala. Pravda byla, že byla ráda, že ho znovu vidí. Měla jen problémy se teď chovat přátelsky k někomu novému.

"Díky," řekla a uložila si papír do kapsy. "Uvidíme se později."

Riley minula Ryana a zamířila na svou přednášku.

Slyšela, jak za ní Ryan zavolal, "Doufám, že ano."