Читать книгу Pohřbená - Блейк Пирс - Страница 14

Muž ve vigvamu jen zíral na Riley širokýma šedýma očima. Riley hleděla střídavě na vandráka a velký pískový časovač před ním. Nemohla se rozhodnout, co je více zarážející.

Rags Tucker měl dlouhé šedivé vlasy a vousy, které visely až k pasu. Jeho potrhaný, volný oděv se k jeho jménu hodil.

Přirozeně přemýšlela, zda ...

Je toto podezřelý?

Přišlo jí těžké tomu uvěřit. Jeho údy byly tenké a vytáhlé a zdálo se, že není dost robustní na to, aby provedl některou z těchto náročných vražd. Působil neškodně.

Riley měla také podezření, že jeho zanedbaný vzhled je něco jako póza. Nezaváněl, alespoň ne tam, kde stála, a jeho šaty se zdály být čisté i přes jejich opotřebení.

Co se týče pískového časovače, vypadal podobně jako ten, který našli poblíž cesty. Byl víc než dvě stopy vysoký, se zvlněnými rýhami, vyřezanými do horní části, a třemi dovedně vyřezávanými tyčkami, které držely rám pohromadě.

Ale nebyly totožné s tím druhým. Za prvé, dřevo nebylo tak tmavé – bylo spíše červenohnědé. I když vyřezávané vzory byly podobné, nevypadaly jako přesné repliky designu, který viděli na prvním pískovém časovači.

Ale ty malé odchylky nebyly nejdůležitější rozdíly mezi těmi dvěma.

Největší kontrast byl v písku, který označoval ubíhající čas. Časovač, který Bill našel mezi stromy, měl všechen písek jen v dolní části koule. Ale tento časovač měl z větší části písek ještě v horní kouli.

Tento písek byl v pohybu, pomalu se trousili do dolní části.

Riley si byla jistá jednou věcí – že vrah chtěl, aby našli tento časovač, stejně tolik jako si přál, aby našli ten druhý.

Tucker nakonec promluvil. "Jak jste věděli, že ho mám?" zeptal se Riley.

Riley mu ukázala svůj odznak.

"Já budu klást otázky, pokud vám to nevadí," řekla nevýhrůžným hlasem. "Jak jste se k němu dostal?"

Tucker pokrčil rameny.

"Byl to dárek," řekl.

"Od koho?" Zeptala se Riley.

"Od bohů, možná. Myslím, že spadl z nebe. Když jsem se ráno podíval ven, hned jsem ho viděl tamhle na přikrývkách s mými dalšími věcmi. Přinesl jsem si ho dovnitř a šel jsem spát. Pak jsem se znovu probudil a jen jsem tu tak seděl a chvíli jsem se na něj díval."

Upřeně se na pískový časovač zadíval.

"Nikdy předtím jsem vlastně čas nesledoval," řekl. "Je to jedinečný zážitek. Nějak mám pocit, že čas utíká rychle a pomalu zároveň. A mám z toho pocit nevyhnutelnosti. Nemůžete vrátit čas, jak se říká."

Riley se Tuckera zeptala, "Přesypával se písek takto, když jste jste časovač našel nebo jste ho otočil?"

"Nechal jsem ho, jak byl," řekl Tucker. "Myslíte si, že bych měl odvahu změnit tok času? Nehraju si s takovými kosmickými záležitostmi. Já nejsem tak blbej."

Ne, vůbec není hloupý, pomyslela si Riley.

Měla pocit, že Ragsi Tuckerovi začíná lépe rozumět, jak se jejich rozhovor odvíjí. Ten popletený a potrhaný pročesávač pláží byla osobnost pečlivě pěstovaná pro zábavu návštěvníků. On sám se proměnil v místní lákadlo Belle Terre. A z toho, co jí o něm řekl velitel Belt Riley věděla, že si tím vydělává na skromné živobytí. Etabloval se jako místní itinerář a získal nevyslovené svolení žít přesně tam, kde se mu chce.

Rags Tucker tu byl, aby bavil sebe i druhé.

Riley došlo že toto je choulostivá situace.

Potřebovala mu tento pískový časovač vzít. Chtěla to udělat rychle a bez velkého povyku.

Ale bude ochoten jí ho dát?

Přestože velmi dobře znala zákony o prohledávání a zabavování věcí, nebyla si vůbec jistá jak se aplikují na vandráka žijícího ve vigvamu na veřejném prostranství.

Mnohem raději by se o to postarala bez povolení. Ale musela postupovat opatrně.

Řekla Tuckerovi, "Myslíme si, že zde byl zanechán osobou, která spáchala dvě vraždy."

Tucker vyvalil oči.

Pak Riley řekla, "Musíme si tento časovač odnést. Mohl by být důležitým důkazem."

Tucker pomalu zavrtěl hlavou.

Řekl, "Zapomínáte na zákon pláže."

"A to je co?" Zeptala se Riley.

"'Nálezci majiteli.' Kromě toho, pokud je to opravdu dar od bohů, raději bych se s ním neloučil. Nechci porušit vůli kosmu."

Riley si prohlížela jeho výraz. Byla si jistá, že to není blázen a že neblouzní – i když tak někdy dokázal jednat. To bylo jen součástí show.

Ne, tento vandrák věděl přesně co dělá a říká.

Obchoduje s námi, pomyslela si Riley.

Riley otevřela peněženku, vytáhla dvacetidolarovou bankovku a nabídla mu ji.

Řekla, "Možná to pomůže vyřídit tu záležitost s vesmírem."

Tucker se nepatrně ušklíbl.

"Nevím," řekl. "Vesmír je v těchto dnech velmi drahý."

Riley cítila, že začínala jeho hru chápat a také to, jak s ním hrát.

Řekla, "Neustále expanduje, co?"

"Jo, už od velkého třesku," řekl Tucker. Začal si o sebe třít prsty a dodal, "A prý prochází novou fází inflace."

Riley si nemohla pomoci a obdivovala jeho chytrost – a jeho kreativitu. Dovtípila se, že by s ním měla uzavřít dohodu dřív než se konverzace příliš zkomplikuje a nebude dávat smysl.

Vytáhla z peněženky další dvacetidolarovou bankovku.

Tucker jí vytrhl obě dvaceti-dolarovky z ruky.

"Je to vaše," řekl. "Dávejte na to pozor. Já mám pocit, že ta věc má opravdu velkou moc."

Riley zjistila, že si myslí totéž co on – pravděpodobně má větší pravdu než tuší.

S úsměvem Rags Tucker dodal, "Myslím, že to zvládnete."

Bill si znovu navlékl rukavice a přistoupil k časovači, aby si jej vzal.

Riley mu řekla, "Pozor, drž ho rovně, pokud to půjde. Nechceme zasahovat do toho, jak rychle běží."

Jak Bill zvedl časovač, Riley řekla Tuckerovi, "Díky za vaši pomoc. Možná se vrátíme, abychom vám položili další otázky. Doufám, že budete k dispozici."

Tucker pokrčil rameny a řekl, "Budu tady."

Když se obrátil k odchodu, velitel Belt se zeptal Riley, "Kolik času myslíte že zbývá, než se písek přesype?"

Riley si vzpomněla, že patolog řekl, že obě vraždy se udály kolem šesté hodiny ranní. Riley se podívala na hodinky. Teď bylo téměř jedenáct. V hlavě si to propočítala.

Riley Beltovi odpověděla, "Písek se přesype asi za devatenáct hodin."

"Co se stane potom?" Zeptal se Belt.

"Někdo zemře," řekla Riley.