Читать книгу Ještě než musí - Блейк Пирс - Страница 12

Ačkoliv Mackenzie doufala, že se vyhne setkání s rodinami obětí, zjistila, že úkoly na jejím seznamu ubývají rychleji, než si myslela. Poté, co nechali dům Sterlingových za sebou, dalším přirozeným cílem, kam si dojít pro odpovědi, byli nejbližší příbuzní mrtvých. V případě Sterlingových byla tou nejbližší rodinou sestra, která žila méně než deset mil od městského domu Kurtzových. Ostatní příbuzní žili v Alabamě.

Kurtzovi měli spoustu příbuzných v blízkém okolí. Josh Kurtz se odstěhoval jen kousek od domova, žil asi dvacet mil nejen od rodičů, ale i od sestry. A protože už toho dne policie z Miami zevrubně vyzpovídala Kurtzovy, Mackenzie se rozhodla zkusit sestru Julie Kurtzové.

Sara Lewisová byla ráda, že se s nimi mohla setkat a i když byla zpráva o smrti její sestry stará teprve dva dny, zdálo se, že to přijala tak dobře, jak to jen dvaadvacetiletá žena dokáže.

Sara je pozvala dál do svého domu v Overtownu. Byla to atraktivní jednopatrová budova, připomínající spíše malý apartmán. Dům byl vyzdoben jen spoře a bylo v něm kousavé ticho, které už Mackenzie zažila v mnoho jiných domech, kde se museli vyrovnávat se ztrátou blízkého člověka. Sara se posadila na okraj gauče, svírajíc v dlaních hrnek s čajem. Bylo na ní vidět, že už se dost vyplakala; vypadala také, že toho moc nenaspala.

„Předpokládám, že když v tom jede FBI,“ řekla, „tak to znamená, že těch vražd bylo víc?“

„Ano, bylo,“ řekl Harrison, sedící vedle Mackenzie. Ta se krátce zamračila, protože tu informaci zatím nechtěla příliš ventilovat.

„Leč,“ řekla Mackenzie a vpadla do řeči Harrisonovi, „samozřejmě bez dalšího vyšetřování zatím nejsme schopni říct, zda mají případy něco společného. A proto jsme byli povoláni my.“

„Pomůžu, jak jen budu moci,“ řekla Sara Lewisová. „Už jsem ale odpovídala na otázky policii.“

„Ano, rozumím a oceňuji to,“ řekla Mackenzie. „Chci jen pokrýt záležitosti, které mohly být opomenuty. Například, nevíte čistě náhodou, jak si vaše sestra a švagr stáli finančně?“

Bylo jasné, že Sara takovou otázku nečekala, ale snažila se odpovědět i tak. „Dobře, myslím. Josh měl velmi dobrou práci a moc neutrácel. Julie dokonce několikrát peskovala i mě, že lehkomyslně utrácím. Myslím tím… jistěže, nebyli prachatí, alespoň co vím, ale žili si dobře.“

„Teď jinak, jejich sousedka nám řekla, že Julie ráda kreslila. Byl to jen koníček, nebo si tím i vydělávala?“

„Víceméně jen hobby,“ řekla Sara. „Byla v tom docela dobrá, ale věděla, že to není nic ohromujícího, víte?“

„Co její bývalí partneři? Nebo možná bývalé přítelkyně Joshe?“

„Julie pár bývalých měla, ale žádný to nebral nějak těžce. Mimoto všichni z nich žijí přes půl země daleko. Vím, že dva z nich jsou dokonce ženatí. Co se týká Joshe, nevím o žádné jeho bývalce. Myslím tím… k čertu, prostě nevím. Byli opravdu dobrý pár. Spolu byli fakt skvělí – ve společnosti byli nechutně roztomilí, takový druh páru.“

Návštěva se chýlila ke konci, ale Mackenzie věděla, že se musí vydat ještě jednou cestou a nebyla si příliš jistá, jak k tomu přistoupit a neopakovat se. Vzpomněla si na zvláštní záznamy v šekové knížce Sterlingových, které stále nedokázala rozluštit.

Asi nic, přemýšlela. Lidé si prostě vedou šekové knížky různě, to je vše. Ale stále stojí za to se na to podívat.

Přemýšlela o zkratkách, které viděla v šekové knížce Sterlingových a chtěla pokračovat. Když otevřela pusu, aby promluvila, uslyšela Harrisonův telefon, jak vibruje v jeho kapse. Rychle se na telefon podíval a hovor nepřijal. „Omlouvám se,“ řekl.

Mackenzie ignorovala vyrušení a zeptala se: „Nevíte, jestli byli Julie a Josh zainteresováni v nějaké organizaci, případně klubu nebo tělocvičně? Nějaký druh místa, kde se platí pravidelné poplatky?“

Sara o tom chvilku přemýšlela, ale zavrtěla hlavou. „Nic, o čem bych věděla. Jak jsem už řekla… moc peněz neutráceli. Jediný měsíční poplatek mimo běžné útraty, o kterém vím, bylo její členství na Spotify, ale to dělalo jen deset babek.“

„Byla jste kontaktována někým, jako je notář nebo advokát, v souvislosti s tím, co se stane s jejich penězi?“ zeptala se Mackenzie. „Je mi líto, že se na to musím ptát, ale může to být důležité.“

„Zatím ne,“ řekla. „Byli tak mladí. Ani nevím, jestli měli sepsanou závěť. Do prdele… Hádám, že se na všechno tohle ještě máme co těšit, že?“

Mackenzie vstala, neschopna odpovědět tuto otázku. „Moc děkujeme, že jste si s námi pohovořila, Saro. Prosím, kdyby vás napadlo cokoliv ohledně těch otázek, na které jsem se ptala, ocením, když zavoláte.“

Podala jí zároveň svoji vizitku. Sara si ji vzala a strčila do kapsy, zatímco je vedla ke dveřím. Nebyla k nim hrubá, ale bylo jasné, že už si přeje, aby vypadli co nejdříve.

Když za nimi zaklaply dveře, stála Mackenzie na verandě Sařina domu opět jen s Harrisonem. Zvažovala, že by mu vyčetla jeho rozhodnutí vyzradit Saře tak rychle informace o dalších vraždách, které mohly souviset se smrtí její sestry. Byla to ale poctivá chyba a jednu nebo dvě podobné udělala v začátku své kariéry i ona. Tak to nechala být.

„Můžu se tě něco zeptat?“ ozval se Harrison.

„Jistě,“ řekla Mackenzie.

„Proč jsi tak fixovaná na ty finance? Má to něco společného s tím, co jsi viděla v domě Sterlingových?“

„Jo. Je to zatím jen předtucha, ale některé z těch transakcí byly–“

Harrisonův mobil začal opět vibrovat. Vyndal jej z kapsy s rozpačitým výrazem ve tváři. Zkontroloval displej, užuž chtěl telefon vrátit do kapsy, ale nechal si jej v ruce, zatímco kráčeli zpět k autu.

„Promiň, musím to vzít,“ řekl. „To je má sestra. Volala mi, už když jsme byli uvnitř. Což u ní není normální.“

Jakmile nasedli do auta, Mackenzie mu nevěnovala příliš pozornosti. Sotva vnímala konec jejich konverzace, než začal Harrison telefonovat. Když vjeli do ulic, byla si nicméně z jeho tónu hlasu jistá, že se stalo něco moc špatného.

Když hovor dokončil, měl ve tváři šokovaný výraz. Jeho dolní ret byl zvlněný, něco mezi grimasou a vráskou.

„Harrisone?“

„Máma dnes ráno umřela,“ řekl.

„Můj bože,“ řekla Mackenzie.

„Infarkt… přesně takhle… Ona –“

Mackenzie věděla, že se silně brání slzám. Odvrátil od ní hlavu a dívaje se z okna, nechal je kanout.

„Je mi to moc líto, Harrisone,“ řekla. „Vrátíš se teď domů. Zamluvím ti hned let. Můžu pro tebe udělat něco jiného?“

Jen krátce zavrtěl hlavou, stále se díval ven z okna a plakal.

Mackenzie nejdříve zavolala do Quantica. Nedovolala se McGrathovi, nechala proto u jeho sekretářky vzkaz, ve kterém vylíčila, co se stalo a že Harrison poletí do DC, jak nejdříve to jen bude možné. Pak kontaktovala aerolinky a vzala první volný let, který odlétal za tři a půl hodiny.

V momentě, kdy zamluvila let a ukončila hovor, její telefon zazvonil. Soustrastně se podívala na Harrisona a hovor přijala. Bylo to hrozné, vrátit se k pracovní mentalitě po Harrisonově zprávě, ale byla to její práce – a stále neměli nic hmatatelného.

„Tady agentka Whiteová,“ řekla.

„Agentko Whiteová, tady důstojnice Dagneyová. Myslím, že byste chtěla vědět, že máme potenciálního podezřelého.“

„Potenciálního?“ zeptala se.

„No, odpovídá našemu profilu. Ten chlápek je registrován pro několik vniknutí do domu, dva případy obsahovaly i násilí a sexuální útok.“

„Je to ve stejné oblasti, jako Kurtzovi a Sterlingovi?“

„Tady to začíná být slibné,“ řekla Dagneyová. „Jeden z těch případů sexuálního násilí se stal ve stejném bloku městských domů, kde žili Kurtzovi.“

„Máme jeho adresu?“

„Jo. Pracuje v autoservisu. Malé autodílně. A máme potvrzeno, že se tam nachází právě teď. Jméno je Mike Nell.“

„Pošlete mi jeho adresu a já si s ním zajedu promluvit. Nějaké pokroky, co se týká finančních záznamů, které žádal Harrison?“ zeptala se Mackenzie.

„Zatím nic. Ale naši lidé na tom pracují. Nemělo by to trvat dlouho.“

Mackenzie položila hovor a snažila se, aby měl Harrison svoji chvilku na zármutek. Už neplakal, ale bylo vidět, že to v sobě zadržuje.

„Díky.“ řekl Harrison a setřel si slzu z tváře.

„Za co?“ zeptala se Mackenzie.

Pokrčil rameny. „Že jsi zavolala McGrathovi a na letiště. Je mi líto, že to komplikuji zrovna uprostřed případu.“

„To není třeba,“ řekla. „Harrisone, je mi moc líto tvé ztráty.“

Potom už auto vpadlo do ticha a ať už se to Mackenzie líbilo nebo ne, přešla opět do pracovního režimu. Byl tu někde vrah, zjevně toužící vykonat mstu na šťastných párech. A pokud to byl on, mohl ji právě teď očekávat. Mackenzie se nemohla dočkat, až se s ním setká.