Читать книгу Řešení - Блейк Пирс - Страница 5

ŘEŠENÍ

Riley ze všech stran obklopovala temnota.

Kolem se vznášel zatuchlý vzduch.

Krčila se pod dřevěnými prkny a plazila po hliněné zemi.

Natáhla svázané ruce a ucítila před sebou plot z pletiva…

Ocitla se v zajetí.

Ale kde? A jak se sem dostala?

Úporně se snažila se rozpomenout…

Byla uvězněná pod zchátralým domem.

Z té samé klece vysvobodila jinou ženu.

Když však pospíchala, aby odtamtud sama uprchla, zablokoval jí únikovou cestu muž, který tam tu ženu uvěznil.

A teď se tedy ocitla v téhle bryndě—jako netvorova další zajatkyně.

Riley se nadechla a z plných plic začala křičet. Věděla ovšem, že ji v troskách tohoto osamoceného činžovního domu, lemovaného prázdnými parcelami, nikdo neuslyší. Přesto křičela dál a dál a bezmocně s plotem zápolila, dokud se celá ochraptělá a vyčerpaná nesesula na zem.

Nedokázala odhadnout, kolik uběhlo času, když náhle uslyšela, jak se za ní otevřely a zase zavřely dveře. Další zvuky jí prozradily, že se k ní ve stísněném prostoru někdo blíži.

„Kdo je tam?“ zeptala se slabým hlasem.

Samozřejmě, že věděla, kdo to za ní přišel.

Byl to sám netvor.

Odemkl dveře od klece a když se Riley chabě pokusila se kolem něj protáhnout, hrubě ji odstrčil dozadu. Pak se náhle ozvalo zasyčení plynu, vzduch ztěžkl štiplavým zápachem a temnotou probleskl oslňující bílý plamen letovací lampy. Po krátkém okamžiku, jenž její oči potřebovaly, aby se přizpůsobily novému pronikavému světlu, před sebou spatřila jeho zlomyslný obličej, který se roztáhl v širokém úšklebku, jak ji začal škádlit plamenem…

Riley vytrhlo ze vzpomínek rozpačité odkašlaní studenta. Rozhlédla se kolem a uvědomila si, kde se ve skutečnosti nachází.

Ve stupňovitých řadách před ní v malé posluchárně seděla skupinka studentů. Všechny tváře upíraly zrak jejím směrem.

Byli to noví agenti ve výcviku, neboli NATs, jak se jim také říkalo.

A ona je měla učit, vyprávět jim, jaké to je být agentem FBI u jednotky behaviorální analýzy.

Mladý muž, který jí před okamžikem položil otázku, ji netrpělivě sledoval a čekal na odpověď. Chvíli jí trvalo, než si vzpomněla, na co se jí ptal…

Ach jistě.

„Padla jste někdy za oběť některému z vrahů, po kterých jste šla?“

To tato otázka ji v myšlenkách vrátila v čase.

Zhluboka se nadechla a odpověděla…

„Ano, stala jsem se zajatkyní. Víckrát, než bych chtěla přiznat. A několikrát kvůli mé vlastní hlouposti.“

Studentovi se rozšířily oči.

„Co tím myslíte?“ vyptával se.