Читать книгу Ve stínu lží - Блейк Пирс - Страница 4

Živit se jako chůva nebylo zrovna to, co si Kim Wieldingová představovala, ale ve skutečnosti byl takový život celkem fajn. Ačkoliv to bylo trochu překvapivé vzhledem k tomu, že ve svých dvaceti letech rozjížděla slibnou kariéru ve Washingtonu, D.C., kde psala proslovy pro ne už tak slibné kandidáty. A skoro to vyšlo.

Skoro.

Život se však čas od času choval docela legračně.

Teď jí bylo třicet šest a sny o práci ve Washingtonu dávno odnesl čas. Nahradila je však jiným snem: napsat úspěšný americký román, zatímco bude pracovat jako chůva. K téhle práci se dostala více méně náhodou, když byl jeden slibný kandidát, pro kterého pracovala, ve volbách tvrdě poražen. To stačilo k tomu, aby byla na nějakou dobu mimo hru. A během téhle doby jí přímo do klína spadl snadný způsob, jak si vydělat peníze. Předtím nikdy ani neuvažovala, že by mohla hlídat děti, ale zdálo se to jako trefa do černého.

Kim seděla u kuchyňského ostrůvku u Billa a Sandry Carverových a vzpomínala na svou první práci v podobě chůvy. Jen těžko se jí věřilo, že to bylo už víc jak deset let zpátky. Zub času způsobil, že se jí vzpomínky na práci v D.C., kdy psala nadějné a jen trochu nepravdivé proslovy, spojily v jednu rozmazanou šmouhu.

Před sebou měla položený notebook. S psaním své knihy značně pokročila a podařilo se jí dosáhnout milníku čtyřiceti tisíc slov, takže byla zhruba v polovině. Možná, že se jí během následujících šesti měsíců podaří knihu dokončit. Všechno se to odvíjelo od toho, jakým směrem se budou ubírat životy tří Carverovic dětí. Nejstarší z nich, Zack, byl tento rok v prváku na střední a vážně uvažoval o tom, že se přidá do ragbyového týmu. Prostřední z nich, Declan, hrál fotbal. A pokud nejmladší z nich, Madeline, vydrží u gymnastiky, Kim bude mít v následujících týdnech plné ruce práce.

Kim zavřela notebook a rozhlédla se po kuchyni. Na večeři se chystala připravit kuře, které předtím vytáhla z mrazáku. Kuchyňská linka byla utřená, nádobí umyté a v pračce se točila už čtvrtá várka prádla. Dokud nebudou doma děti, měla pro dnešek hotovo. Tímhle způsobem mohla posledních pětačtyřicet minut bez vyrušení pracovat na své knize.

Podívala se na hodiny a došlo jí, jak rychle celý den utekl – pomalu začínala chápat, že je to něco, s čím se chůvy potýkají neustále. Za patnáct minut bude muset vyrazit, aby stihla vyzvednout děti ze školy, což nebyl zrovna jednoduchý úkol vzhledem k tomu, že byly Carverovic děti všechny jinak staré, se zhruba stejným věkovým rozestupem – nejmladší z nich bylo na prvním stupni, prostřední na druhém a nejstarší na střední škole. Jednoduše to znamenalo, že Kim strávila zhruba hodinu v autě za nejhustšího provozu, než je všechny vyzvedla a přivezla domů. Znělo to hůř, než jaké to ve skutečnosti bylo, protože Kim nedávno objevila kouzlo audioknih, které jí čas v autě značně zpříjemňovaly.

Vstala a zkontrolovala kuře, které pomalu rozmrzalo ve dřezu. Pak vzala vyprané prádlo a přendala ho do sušičky. Následně vytáhla všechno koření, které potřebovala k přípravě večeře. Zrovna když na linku pokládala sladkou papriku, někdo zaklepal.

V Carverovic domácnosti to nebylo nic neobvyklého. Sandra Carverová byla závislá na internetových nákupech a Bill Carver si nechával často doručovat různá schémata a nákresy. Kim popadla kabelku s tím, že jen venku převezme balíček a hned na to se vydá pro děti do škol.

Otevřela dveře a oči jí automaticky sklouzly na rohožku před nimi, kde měla ležet zásilka z Amazonu. Proto jí trvalo celou vteřinu, než její mozek zaregistroval postavu, která před ní stála. Než stihla vzhlédnout a podívat se nově příchozímu do obličeje, zorné pole jí něco zablokovalo.

Ať už to bylo cokoliv, rozbilo jí to obličej přímo mezi očima, podél kořene nosu. Prasknutí, které se jí při tom ozvalo v hlavě, bylo ohlušující, ale neměla čas ho zaregistrovat. Její mysl převládl pocit, který jí napověděl, že padá.

Když dopadla na dřevěnou podlahu Carverovic předsíně, tvrdě se udeřila do hlavy. Cítila, jak se jí z nosu valí krev a pokoušela se pozpátku odplazit dál od svého útočníka.

Postava vstoupila dovnitř a nenuceně zavřela dveře. Kim se pokoušela vykřiknout, ale měla plný nos krve, která jí stékala do krku a do úst. Zakašlala a málem se začala dávit. Postava mezitím udělala další krok vpřed.

Znovu zvedla ten tupý předmět – Kim si přes poryvy bolesti, ve kterých se její hlava zmítala, jenom matně všimla, že je to kus nějaké trubky – a to byla poslední věc, kterou viděla.

Než poslední ráda našla svůj cíl, pomyslela na něco hodně zvláštního. Kim Wieldingová zemřela s myšlenkou, co se stane s tím kuřetem, které mezitím rozmrzalo ve dřezu.