Читать книгу EVIDENCE TRŽEB 2020 s komentářem změn - DonauMedia / NEWSLETTER - vydavatelství - Страница 3

Novela zákona č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb zákonem č. 256/2019 Sb. reagovala především na nález Ústavního soudu Pl. ÚS 26/16, který byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 8/2018 Sb., a zavedla zpět třetí a čtvrtou vlnu evidence. Upravila také některé praktické problémy vzniklé při uplatňování zákona. V následujícím textu přinášíme nejdůležitější souhrnné informace k novele podle jednotlivých tématických okruhů.

Územní působnost evidence tržeb

V zákoně o evidenci tržeb v předcházejícím znění nebyla upravena jeho územní působnost. V jeho § 3 bylo pouze stanoveno, že subjektem evidence tržeb je poplatník daně z příjmů fyzických osob nebo právnických osob (tedy jak daňový rezident České republiky, tak daňový nerezident) a předmětem evidence tržeb jsou evidované tržby poplatníka. Evidovaná tržba přitom musí zakládat rozhodný příjem definovaný v § 6 zákona o evidenci tržeb, tedy příjem ze samostatné činnosti, která je podnikáním (v případě poplatníků daně z příjmů fyzických osob) nebo z podnikání (v případě poplatníků daně z příjmů právnických osob), a to podle českého zákona o daních z příjmů. Z toho vyplývalo, že povinnosti evidence tržeb podléhaly všechny tržby, které poplatníkům zakládají rozhodný příjem bez ohledu na to, kde jsou uskutečněny. Povinnost evidovat tržby uskutečňované mimo území České republiky však není racionální z více důvodů. Byla tak zakládána nerovnost mezi poplatníky – daňovými rezidenty České republiky působícími v zahraničí, jejichž tržby uskutečňované v zahraničí jim zakládají příjem podle českého zákona o daních z příjmů a splňují tedy podmínky pro rozhodný příjem podle zákona o evidenci tržeb (viz dosavadní § 6 odst. 1) a jejich zahraničními konkurenty, neboť ti povinnost evidovat tržby uskutečněné mimo území České republiky podle českého zákona o evidenci tržeb zpravidla neměly (pokud by jim tyto tržby nezakládaly příjem podle českého zákona o daních z příjmů). Zároveň nebylo možné plnění evidenční povinnosti v zahraničí kontrolovat, neboť tuzemské orgány Finanční správy a Celní správy, nemohou vykonávat své pravomoci mimo území České republiky. Proto byla omezena územní působnost zákona o evidenci tržeb na území České republiky, tedy aby evidovanými tržbami byly pouze tržby uskutečněné na území České republiky. Tržby uskutečněné v zahraničí, a to jak daňovými rezidenty České republiky, tak daňovými nerezidenty, nebudou podléhat povinnosti evidence.

Evidence bezhotovostních plateb

Podle § 5 písm. b) zákona o evidenci tržeb ve znění před nálezem Ústavního soudu publikovaného pod č. 8/2018 Sb. splňovala formální náležitosti pro evidovanou platbu mimo jiné platba uskutečněná bezhotovostním převodem peněžních prostředků, k němuž dává příkaz plátce prostřednictvím příjemce, kterým je poplatník, který má tržbu evidovat. Tím se rozuměly zejména karetní transakce, ať už uskutečňované prostřednictvím debetní či kreditní karty, nebo prostřednictvím virtuální karty umístěné např. v mobilním telefonu. Nález Ústavního soudu toto ustanovení s účinností k 28. únoru 2018 zrušil, a to z důvodu, že tyto platby jsou snadno dohledatelné a správce daně si může podle § 57 odst. 3 daňového řádu od poskytovatele platebních služeb údaje o nich vyžádat. Tím byly z evidovaných tržeb vyloučeny tržby uskutečněné způsobem uvedeným ve zrušeném § 5 písm. b) zákona o evidenci tržeb. Písmena a) až d) v tomto paragrafu [včetně písmena b)] v původním znění se však ve spojení s písmenem e), které stanoví, že evidovanou tržbou je i platba, která je uskutečněna v jiné formě, která má charakter obdobný formám podle písmen a) až d), vztahovala také na platby pomocí elektronických peněženek, čipových karet, kupónů, voucherů a jiných obdobných instrumentů, v rámci kterých dochází nejdříve k jejich „nabití“ a následně k čerpání kreditu, který byl takto nabit. Z odůvodnění nálezu Ústavního soudu však nevyplývá, že Ústavní soud zamýšlel zrušit povinnost evidovat tržby i v těchto formách, a proto se i na tyto tržby po zrušení písmene b) evidenční povinnost vztahuje. I po zrušení písmene b) totiž jde stále o platby obdobné platbám podle písmen a), c) nebo d). Do písmena b) však z důvodů právní jistoty novela uvedla jako další formu platby, která splňuje formální náležitosti pro evidovanou tržbu, platbu prostřednictvím prostředků, které jsou určeny pouze k zaplacení zboží nebo služeb v prostorách využívaných vydavatelem prostředků nebo zboží nebo služeb úzce vymezenému okruhu dodavatelů anebo k zaplacení úzce vymezeného okruhu zboží nebo služeb.

Daňové identifikační číslo

Podle § 19 odst. 1 písm. a) zákona o evidenci tržeb je údajem o evidované tržbě zasílaným datovou zprávou daňové identifikační číslo poplatníka a podle § 19 odst. 2 písm. c) tohoto zákona je takovým údajem také daňové identifikační číslo poplatníka, který pověřil evidováním této tržby poplatníka, který tržbu eviduje. Podle § 20 odst. 1 písm. b) a odst. 2 zákona o evidenci tržeb ve znění před nálezem Ústavního soudu byl poplatník povinen uvádět tato daňová identifikační čísla také na účtence, kterou vystavoval tomu, od koho evidovaná tržba plyne. Ústavní soud k 28. únoru 2018 ustanovení § 20 odst. 1 písm. b) a odst. 2 zrušil z důvodu, že daňové identifikační číslo v některých případech (u fyzických osob) jako svou kmenovou část obsahuje rodné číslo poplatníka (tedy z důvodu ochrany osobních údajů). Daňové identifikační číslo se po datu účinnosti nálezu Ústavního soudu pouze zasílalo datovou zprávou správci daně s údaji o evidované tržbě a nebylo povinné toto číslo uvádět na vystavovaných účtenkách (nic to ovšem neměnilo na povinnosti uvádět daňové identifikační číslo např. na dokladech vystavovaných podle zákona o dani z přidané hodnoty). Aktuální novela stanoví, že povinnost uvádět na účtence daňové identifikační číslo se vztahuje pouze na případy, kdy toto číslo neobsahuje rodné číslo poplatníka. Povinnost uvádět daňové identifikační číslo tak bude nadále dopadat pouze na zahraniční fyzické osoby, kterým bylo přiděleno vlastní číslo plátce (nemají přiděleno rodné číslo), a na poplatníky daně z příjmů právnických osob.

Náběh 3. a 4. fáze evidence tržeb

Podle § 37 odst. 1 písm. b) a c) zákona o evidenci tržeb ve znění před nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 26/16 měly být tržby spadající do 3. fáze evidence tržeb evidovány od 1. března 2018 a tržby spadající do 4. fáze evidence tržeb od 1. června 2018. Ústavní soud zrušil k 28. únoru 2018 část ustanovení § 37 odst. 1 písm. b) a celé ustanovení § 37 odst. 1 písm. c). Prakticky tedy odložil náběh 3. a 4. fáze na neurčito, aby zabránil negativním vlivům plynoucím z nastoupení dalších fází v případě, že by povinnost uložená poplatníkům byla vzápětí zrušena, ať již na základě vyhodnocení dopadů regulace, nebo závěru o zbytečném zatížení poplatníků, popř. i samotného kontrolního systému. Novela stanoví, že tržby, které dosud nepodléhaly povinnosti evidence (obory zařazené do 3. a 4. fáze evidence tržeb), budou evidovány od 1. května 2020. Do první a druhé fáze byly zahrnuty tržby z činností NACE 55, 56, 45.1, 45.3, 45.4, 46 a 47. Do třetí a čtvrté fáze patří všechny ostatní obory.

Režimy evidence tržeb

Ustanovení § 18 zákona o evidenci tržeb upravuje samotný obsah a způsob plnění evidenční povinnosti. Jedná se o evidenci tržeb v běžném režimu, kdy nejpozději při uskutečnění evidované tržby je poplatník, který má tržbu evidovat, povinen zaslat správci daně datovou zprávou údaje o evidované tržbě a vystavit prostřednictvím pokladního zařízení účtenku tomu, od koho evidovaná tržba plyne. Povinnost provádět evidenci tržeb je tak založena na existenci stálého internetového spojení. V odůvodněných případech, kdy by striktní trvání na plnění evidenční povinnosti běžným způsobem zásadně ztěžovalo nebo znemožňovalo výkon podnikatelské činnosti, zákon v § 23 upravuje evidenční povinnost ve zjednodušeném režimu, který je poplatníkovi ve vztahu ke konkrétním tržbám umožněn ze zákona nebo na základě povolení správce daně podle § 11 zákona o evidenci tržeb. Zjednodušeným režimem není poplatník evidenční povinnosti zproštěn, dochází pouze k posunutí nejzazšího okamžiku, kdy musí dojít k odeslání datové zprávy s údaji o evidované tržbě, a to nejpozději do pěti dní od uskutečnění evidované tržby. Zjednodušený režim nezbavuje poplatníka povinnosti disponovat pokladním zařízením (pokladnou, tabletem, mobilem nebo jiným zařízením s příslušným softwarem) a jeho prostřednictvím evidovat tržby. V okamžiku uskutečnění evidované tržby musí být tržba zpracována v pokladním zařízení a vystavena účtenka tomu, od koho evidovaná tržba plyne. Mění se pouze okamžik odeslání zpracované informace o tržbě prostřednictvím datové zprávy s údaji o evidované tržbě správci daně. S cílem eliminovat nepřiměřenou zátěž elektronické evidence tržeb na skupinu nejmenších podnikatelů byla zavedena možnost papírové evidence na blocích číslovaných účtenek vydaných poplatníkovi správcem daně. Nejmenší podnikatelé tak sice nejsou zproštěni povinnosti evidovat tržby, ale nemusí mít stálé připojení k internetu a zasílat datové zprávy ke každé jednotlivé tržbě jako v případě evidence tržeb v běžném nebo zjednodušeném režimu. Evidence tržeb ve zvláštním režimu je možná pouze na základě povolení správce daně u drobných živnostníků či poplatníků, kteří podnikatelskou činnost vykonávají jako svou vedlejší činnost, resp. pro které je výkon této činnosti zdrojem občasného přivýdělku. Požádat o zvláštní režim evidence tržeb mohou pouze fyzické osoby, které nejsou plátci daně z přidané hodnoty, provozují podnikatelskou činnost s nejvýše dvěma zaměstnanci a současně výše jejich příjmů z tržeb, které jsou evidovanou tržbou, nepřekročily 600 000 Kč za poslední čtyři kalendářní čtvrtletí a není předpoklad, že to by takový limit překročily v následujících dvanácti kalendářních měsících. Z poplatníků daně z příjmů právnických osob mohou o povolení k evidování tržeb ve zvláštním režimu žádat pouze poskytovatelé zdravotních služeb, kteří přijímají úhrady za poskytování těchto služeb od zdravotních pojišťoven a to za stejných podmínek jako fyzické osoby. V rámci evidence tržeb ve zvláštním režimu je zachována povinnost:

- vystavit účtenku pro zákazníka nejpozději v okamžiku uskutečnění evidované tržby, přičemž se mění pouze forma a rozsah údajů uváděných na účtence, a nad rámec povinností uložených poplatníkům evidujícím tržby v běžném nebo zjednodušeném režimu se zakládá povinnost poplatníka uchovávat stejnopis vystavené účtenky pro kontrolní účely,

- podat informace o evidovaných tržbách správci daně, kdy poplatník namísto datové zprávy s údaji o evidované tržbě podá za každé čtvrtletí správci daně oznámení o tržbách evidovaných ve zvláštním režimu (do dvacátého dne po skončení daného kalendářního čtvrtletí na stanoveném formuláři v papírové nebo elektronické podobě),

- provést storno v případě, že se vrací evidovaná tržba nebo provádí její oprava, přičemž se mění pouze forma, storno se provede totožně jako evidování tržby ve zvláštním režimu, tj. vystavením účtenky z bloku účtenek s tím rozdílem, že celková částka tržby bude uvedena jako záporná,

- oznámit správci daně údaje o provozovnách,

- umístit na místě, kde se běžně uskutečňují evidované tržby, informační oznámení.

Poplatník evidující tržby ve zvláštním režimu není povinen podat žádost o autentizační údaje a nemusí generovat certifikát pro evidenci tržeb.

Tržby vyloučené z evidence tržeb

Výjimky z povinnosti evidence tržeb byly dosud uvedeny v § 12 zákona a v nařízení vlády č. 376/2017 Sb., o vyloučení některých tržeb z evidence tržeb, vydaném podle § 12 odst. 4 a § 37 odst. 3 zákona o evidenci tržeb. § 12 zákona o evidenci tržeb stanovil v odstavcích 1 a 2 písm. a) až h) subjekty, jejichž tržby nejsou evidovanými tržbami, bez ohledu na charakter činnosti, ze které plynou, a v odstavci 2 písm. i) a j) a odstavci 3 druhy tržeb, které nejsou evidovanými tržbami s ohledem na specifický charakter činnosti, ze které plynou. Nařízení vlády o vyloučení některých tržeb z evidence tržeb stanovilo jako další výjimky z evidence tržeb vynětí tržeb těžce zrakově postižených osob a tržeb z prodeje kaprů a jiných sladkovodních ryb v předvánočním období. Nařízení vlády o vyloučení některých tržeb z evidence tržeb pozbylo platnosti na základě nálezu Ústavního soudu uplynutím dne 31. prosince 2018, současně s tím bylo zrušeno zmocňovací ustanovení ke stanovení výjimek z evidence tržeb nařízením vlády podle § 12 odst. 4 a § 37 odst. 3 zákona (s odůvodněním, že výjimky musí stanovit přímo zákon na základě důkladného vyhodnocení dopadů evidenční povinnosti na povinné subjekty). Další výjimky z povinnosti evidence tržeb byly tedy novelou zavedeny přímo do zákona pro tržby, u nichž se až po přijetí zákona o evidenci tržeb ukázala evidence jako neproveditelná nebo neopodstatněná s ohledem na možnost správce daně získat relevantní data o tržbách dotčených poplatníků z jiných zdrojů a také pro tržby dosahované v konkrétně vyjmenovaných oborech sociální péče. Výjimky se týkají těžce zrakově postižených osob, předvánočního prodeje ryb, plateb za poskytování telekomunikačních a jiných služeb uskutečněných prostřednictvím veřejné mobilní sítě (stržením kreditu z předplacené karty za uskutečněná volání, zasílání zpráv a datové služby). Z evidence byly dále vyňaty tržby z hazardních her s ohledem na možnost získat relevantní data prostřednictvím Informačního systému provozování hazardních her. Vyňaty byly také tržby z obchodní letecké dopravy, protože ty jsou uskutečňovány přes globální distribuční systémy, do kterých není možné zabudovat systém pro evidování tržeb podle českého zákona o evidenci tržeb.