Читать книгу Aréna Dvě - Морган Райс, Morgan Rice - Страница 13

“ODHOĎ SVOU ZBRAŇ!” křičí Rupert. “TEĎ!”

Logan stojí jen pár stop daleko, jeho pistole je pozvednutá a míří přímo za mou hlavu. Drží ji na místě a já vidím, že promýšlí, jestli má toho muže střelit do hlavy. Vidím, že to chce udělat, ale obává se, aby mě nezasáhl.

Nyní si uvědomuji, jak jsem byla hloupá, že jsem tohoto člověka vzala s sebou. Logan měl celou dobu pravdu. Měla jsem ho poslechnout. Rupert nás jen celou tu dobu využíval, chtěl si vzít naši loď, naše jídlo a zásoby a získat to vše jen pro sebe. Je naprosto zoufalý. V momentě si uvědomuji, že mě chtěl zabít. O tom nemám pochyby.

“Vystřel!” křičím na Logana. “Udělej to!”

Věřím Loganovi – vím, že střílí dobře. Ale Rupert mě drží pevně a já vidím, že Logan váhá, není si jistý. V ten okamžik vidím v Loganových očích, jaký má strach, že mě ztratí. Není mu to nakonec jedno. Opravdu se o mě obává.

Logan pomalu vezme zbraň a položí si ji do otevřené dlaně, pak ji pomalu položí na sníh. Srdce mi poskočí.

“Nech ji jít!” přikáže.

“To jídlo!” zakřičí na něj Rupert, na uších cítím jeho teplý dech. “Dva pytle! Přines mi je! Teď!”

Logan pomalu kráčí dozadu do vozu, sáhne pro ně a vytáhne čtyři těžké pytle, pak jde směrem k muži.

“Dej je na zem!” křičí Rupert. “Pomalu!”

V dáli slyším nářek otrokářských motorů, které se blíží. Nemohu uvěřit tomu, jak jsem byla hloupá. Vše se mi rozpadlo přímo před očima.

Bree vystoupí z vozu.

“Nech mou sestru jít!” křičí na něj.

V ten okamžik vidím, jak se mi před očima odehrává má budoucnost. Vidím, co se stane. Rupert mi podřízne krk, potom vezme Loganovu zbraň a zabije jeho a Bree. Potom Bena a Rose. Vezme naše jídlo a naši loď a odjede.

To, že mě zabije, je jedna věc. Ale to, že ublíží Bree je něco jiného. To je něco, co nesmím dovolit.

Najednou udělám něco unáhleného. Hlavou mi proletí vzpomínky na mého otce, jeho neústupnost, hmaty pro boj na blízko, které mě učil. Tlakové body. Zásahy. Zámky. Jak se vymanit téměř ze všeho. Jak dostat muže na kolena s pomocí jediného prstu. A jak dostat z krku nůž.

Vzbudím v sobě starý reflex a nechám tělo, aby se samo postaralo. Pozvednu loket asi o šest prstů a udeřím s ním přímo vzad, mířím na jeho žaludek.

Ostře ho zasáhnu právě tam, kde jsem chtěla. Jeho nůž se trochu více zaklesne do mého krku, škrábne mě, bolí to.

Ale v ten samý okamžik ho slyším zalapat po dechu a uvědomím si, že můj úder zafungoval.

Udělám krok dopředu, odtáhnu jeho ruku z mého krku a kopnu vzad, tvrdě ho zasáhnu mezi nohy.

Zavrávorá pár stop vzad a pak padne do sněhu.

Ztěžka dýchám, lapám po dechu, bolí mě krk. Logan se vrhne po své zbrani.

Otočím se a vidím, jak Rupert utíká pryč a spěchá k naší lodi. Udělá tři velké kroky a přistane přímo v jejím prostředku. Ve stejném pohybu se natáhne a přeřízne provazy, které loď drží u břehu. Vše se odehraje v mžiku oka; nemohu uvěřit, jak rychle se pohybuje.

Ben tam stojí, napůl omráčený a zmatený a neví, jak zareagovat. Rupert, na druhé straně, neváhá: přiskočí k Benovi a tvrdě ho svou volnou rukou udeří do obličeje.

Ben zavrávorá a upadne a než se mu podaří vstát, Rupert ho zezadu uchopí kolem krku a přiloží mu na něj nůž.

Otočí se a dívá se na nás, používá Bena jako lidský štít. Uvnitř lodi se krčí Rose a křičí a Penelope štěká jako divá.

“Střelíš po mě a zastřelíš i jeho!” křičí Rupert.

Logan má zpět svou zbraň, stojí tam a míří. Ale není to snadný výstřel. Loď odplouvá dále od břehu, je alespoň patnáct yardů daleko, divoce se pohupuje v rozbouřeném proudu. Logan má rozsah asi na dva prsty, ve kterém ho může zasáhnout, aniž by zabil Bena. Logan zaváhá a já vidím, že nechce riskovat, že zabije Bena, a to ani kvůli našemu vlastnímu přežití. To je vlastnost, kterou se mi může odčinit.

“Klíče!” Rupert křičí na Bena.

Musím uznat, že Ben udělal alespoň jednu věc správně: musel ty klíče někde schovat, když viděl, jak se Rupert blíží. Chytrý tah.

V dáli vidím, jak se najednou na obzoru objevili otrokáři a sténání jejich motorů zesiluje. Pociťuji prohlubující se pocit hrůzy a bezmoci. Nevím, co udělat. Naše loď je příliš daleko od břehu, abychom se k ní nyní dostali – a i kdybychom mohli, Rupert by mohl zatím zabít Bena.

Penelope štěká a vyskočí Rose z náručí, spěchá napříč lodí a zakousne se do Rupertova lýtka.

Ten zakřičí a na okamžik pustí Bena.

Zazní výstřel. Logan spatřil svůj okamžik a neplýtval časem.

Je to čistý zásah, přímo mezi oči. Rupert na nás chvíli hledí, zatímco mu do mozku vniká kulka, oči dokořán otevřené. Potom sebou žuchne, padne na okraj lodi, jako by si sedl a pak spadne nazad a přistane s cáknutím do vody.

Je po všem.

“Připlujte s lodí zpátky ke břehu !” křičí Logan na Bena. “TEĎ HNED!”

Ben, který je stále omráčený, začne jednat. Z kapsy vyloví klíč, nastartuje loď a řídí ji zpět na břeh. Popadnu dva pytle jídla a Logan vezme zbytek a hodíme je na loď, jak se přiblíží ke břehu. Popadnu Bree a vyzvednu ji na loď, potom běžím zpět k náklaďáku. Logan chytne mé pytle zachráněných zásob a já vezmu Sašu. Potom si vzpomenu a běžím zpět k náklaďáku a vezmu Rupertův luk a šípy. Jako poslední na palubě skáču z břehu do lodi a ta už pluje pryč. Logan přistoupí ke kormidlu, přidá plyn a vší vervou vystartuje, plaví se s námi ven z úzkého průplavu.

Spěcháme k průplavu do Hudsonu, několik stovek yardů před námi. Na horizontu je loď otrokářů – lesklá, černá, hrozivá – a žene se k nám, není ani půl míle daleko. Bude to jen tak tak. Vypadá to, že se nám jen tak tak podaří dostat se včas ven z průplavu a jen tak tak máme šanci utéci. Budou přímo za námi.

Vyletíme na Hudson, zatímco se stmívá a v ten okamžik jsou otrokáři jasně vidět. Nejsou za námi ani sto yardů daleko a rychle se blíží. Za nimi si na horizontu všimnu té druhé lodi, i když ta je ještě dobrou míli daleko.

Jsem si jistá, že kdybychom měli více času, Logan by řekl já jsem ti to říkal. A měl by pravdu.

A zatímco se mi tyto myšlenky honí hlavou, najednou uslyším výstřely. Kolem nás proletí kulky a jedna z nich zasáhne bok lodi a rozdrtí dřevo. Rose a Bree vykřiknou.

“Zalehněte!” křičím.

Skočím k Bree a Rose, popadnu je a hodím je na zem. Logan má můj obdiv, ani sebou necukne a pokračuje v řízení lodi. Trochu vybočí z cesty, ale neztrácí kontrolu. Jak kormidluje, tak se přikrčí, snaží se vyhnout kulkám a zároveň se snaží vyhnout velkým kusům ledu, které se začínají tvořit.

Pokleknu vzadu v lodi a hlavou vykukuji jen tak vysoko, kolik je nezbytně nutné, zamířím svou pistolí po vojensku. Mířím na řidiče lodi a několikrát vystřelím.

Netrefuji se, ale alespoň jsem způsobila to, že se jejich loď vychýlila z trasy.

“Převezmi kormidlo!” vykřikne Logan na Bena.

Ben naštěstí nezaváhá. Spěchá dopředu a přebírá kormidlo; v ten okamžik loď vybočuje.

Logan pak spěchá ke mně a kleká si vedle.

Vystřelí a jeho kulky jen tak tak minou a odřou jejich loď. Oni odpoví protistřelbou a pár palců od mé hlavy proletí kulka. Rychle se přibližují.

Další kulka roztříští velký kus dřeva ze zádi naší lodi.

“Míří na naši palivovou nádrž!” vykřikne Logan. “Miř na jejich!”

“Kde je?” překřikuji řev motoru a kolem létající kulky.

“Po levé straně na jejich zádi!” vykřikne.

“Nemohu na ni zamířit,” řeknu. “Ne, když jsou k nám čelem.”

Najednou mám nápad.

“Bene!” vykřiknu. “Musíš je přinutit se otočit. Potřebujeme čistý zásah do jejich palivové nádrže!”

Ben se nerozmýšlí; ani to nedořeknu a on zatočí kormidlem, až to se mnou hodí do strany.

Otrokáři také zatočí a snaží se nás pronásledovat. A tím vystaví bok své lodi.

Zakleknu, a Logan také, a oba několikrát vystřelíme.

Nejprve naše záplava kulek mine.

Dělej. Dělej!

Myslím na svého otce. Vyrovnám zápěstí, zhluboka se nadechnu a znovu vystřelím.

K mému překvapení jsem zasáhla.

Loď otrokářů najednou exploduje. Půl tuctu otrokářů na lodi začne hořet, ječí a loď se dostane mimo kontrolu. Za několik sekund zpříma narazí na břeh.

Další velké exploze. Jejich loď se rychle potopí a pokud někdo přežil, určitě se topí v Hudsonu.

Ben se s námi stočí zpět proti proudu řeky a udržuje nás rovně; pomalu vstanu a zhluboka se nadechuji. Jen stěží tomu mohu uvěřit. Zabili jsme je.

“Pěkný zásah,” říká Logan.

Ale nemáme čas usnout na vavřínech. Na horizontu se blíží další loď. Pochybuji, že budeme mít podruhé stejné štěstí.

“Nemám náboje,” řeknu.

“Já už skoro také ne,” říká Logan.

“Nemůžeme zaútočit na tu další loď,” říkám. “A nejsme dost rychlí na to, abychom jim ujeli.”

“Co navrhuješ?” ptá se.

“Musíme se schovat.”

Otáčím se k Benovi.

“Najdi nám skrýš. Teď hned. Musíme tuto loď schovat. HNED!”

Ben vystartuje a já běžím na příď, stoupnu si vedle něj, prohlížím si řeku a hledám nějaký úkryt. Možná budeme mít štěstí a oni profrčí přímo kolem nás.

Ale možná také ne.