Читать книгу Pronásledování - Блейк Пирс - Страница 6

Hluk rychle jedoucího vozu zvláštní agentky Riley Paige narušilo ticho temných ulic Fredericksburgu. Její patnáctiletá dcera nebyla nikde k nalezení, ale Riley byla více rozzuřená než vystrašená. Měla dobrou představu o tom, kde April je – se svým novým přítelem, sedmnáctiletým odpadlíkem ze střední školy, Joelem Lambertem. Riley se ze všech sil snažila tomuto vztahu zamezit, ale nepodařilo se jí to.

To se dnes večer změní, pomyslela si s odhodláním.

Zaparkovala před domem Joela, zchátralém malém obydlí v nechutném sousedství. Už tu jednou byla a dala Joelovi ultimátum, aby se od její dcery držel dál. Očividně ji ignoroval.

Na domě nesvítilo žádné světlo. Možná uvnitř nikdo není. Nebo by taky to, co by tam Riley mohla najít, mohlo být nad její síly. Ale jí to bylo jedno. Zabušila na dveře.

"Joeli Lamberte! Otevři!" vykřikla.

Několik minut bylo ticho. Riley znovu zabouchala na dveře. Tentokrát uvnitř zaslechla tlumené nadávky. Na verandě se rozsvítilo. Dveře, na kterých byl řetěz, se pootevřely. Ve světle verandy Riley spatřila neznámou tvář. Byl to vousatý, zdrogovaně vyhlížející muž, kterému bylo asi devatenáct nebo dvacet.

"Co chcete?" zeptal se muž omámeně.

"Jdu si pro mou dceru," řekla Riley.

Muž vypadal zmateně.

"Jste na špatné adrese, paní," řekl.

Pokusil se zavřít dveře, ale Riley do nich kopla tak silně, že se bezpečnostní řetěz uvolnil a dveře se otevřely dokořán.

"Hej!" vykřikl muž.

Riley vtrhla dovnitř. Dům vypadal podobně jako když tu byla naposledy – byl tu hrozný zmatek a podezřelý zápach. Mladý muž byl vysoký a šlachovitý. Riley si povšimla, že je podobný Joelovi. Ale on nebyl dost starý na to, aby byl Joelův otec.

"Kdo jsi?" zeptala se.

"Jsem Guy Lambert," odpověděl.

"Joelův bratr?" Hádala Riley.

"Jo. Kdo k čertu jste?"

Riley vytáhla svůj odznak.

"Zvláštní agentka Riley Paige, FBI," řekla.

Muž vyděšeně vypoulil oči.

"FBI? Hele, to musí být nějaký omyl."

"Jsou tady tvoji rodiče?" Tázala se Riley.

Guy Lambert pokrčil rameny.

"Rodiče? Jaký rodiče? Joel a já tady žijeme sami."

Riley to ani nepřekvapilo. Když tu byla naposledy, nabyla dojmu, že Joelovi rodiče jsou mimo hru. Co se s nimi stalo, to nedokázala odhadnout.

"Kde je moje dcera?" Zeptala se Riley.

"Paní, já vaši dceru ani neznám."

Riley vykročila k nejbližším dveřím. Guy Lambert se jí snažil zastoupit cestu.

"Hele, neměla byste mít povolení k domovní prohlídce?" zeptal se.

Riley ho odstrčila.

"Teď stanovuji pravidla já," zavrčela.

Riley prošla dveřmi do neuklizené ložnice. Nikdo tam nebyl. Pokračovala skrze další dveře do špinavé koupelny a pak dalšími dveřmi, které vedly do druhé ložnice. Stále nikde nikdo.

V obývacím pokoji uslyšela vykřiknout hlas.

"Ani hnout!"

Spěchala zpátky do obývacího pokoje.

Spatřila svého partnera, agenta Billa Jeffreys, jak stojí ve vstupních dveřích. Než odjela z domova, zavolala mu o pomoc. Guy Lambert seděl zhrouceně na pohovce a vypadal sklesle.

"Zdálo se, že tenhle chlapec má namířeno ven," řekl Bill. "Právě jsem si s ním vyjasnil, že by tady měl na tebe počkat."

"Kde jsou?" Dožadovala se Riley Lamberta. "Kde je tvůj bratr a moje dcera?"

"Nemám ani tušení."

Riley ho popadla za tričko a vytáhla ho na nohy.

"Kde je tvůj bratr a moje dcera?" opakovala.

Když řekl: "Nevím," udeřila s ním o zeď. Slyšela, jak Bill nesouhlasně zasténal. Nepochybně se obával, že by se to Riley mohlo vymknout kontrole. Ale jí to bylo jedno.

Naprosto zpanikařený Guy Lambert vyprsknul odpověď.

"Jsou v dalším bloku na této ulici. Třináct třicet čtyři."

Riley ho pustila. Bez dalšího slova se vyřítila ze vstupních dveří a Bill ji následoval.

Riley měla připravenou baterku a kontrolovala čísla domů. "Tudy," řekla.

"Musíme zavolat posily," řekl Bill.

"Nepotřebujeme posily," řekla Riley, zatímco běžela po chodníku.

"To mi nedělá starosti." Bill šel za ní.

Za pár okamžiků Riley stála na zahradě jednopatrového domu. Byl zchátralý a zřejmě odsouzený k demolici, po obou stranách byly nezastavěné pozemky – typické "doupě pro narkomany", pro uživatele heroinu. Připomnělo jí to dům, kde ji věznil sadistický psychopat jménem Peterson. Držel ji v kleci a týral ji propanovou pochodní, dokud neutekla a nevyhodila to místo do povětří, s pomocí jeho vlastní zásoby propanu.

Na chvíli zaváhala, otřesená tou vzpomínkou. Ale pak si připomněla:

Je tam April.

"Připrav se," řekla Billovi.

Bill vytáhl svou baterku a zbraň a společně vykročili směrem k domu.

Když Riley dorazila na verandu, viděla, že okna jsou zatlučená prkny. Tentokrát nehodlala klepat. Nechtěla Joela, nebo kohokoli jiného, kdo tam byl, varovat.

Zkusila kouli na dveřích. Otočila se. Ale dveře byly zamčené na západku. Vytáhla pistoli a vypálila, západka byla odpálena. Znovu otočila koulí a dveře se otevřely dokořán.

Dokonce i po tmě tam venku si její oči musely zvyknout, když s Billem vstoupili do obývacího pokoje. Jediné světlo pocházelo od roztroušených svíček. Osvětlily děsivou scénu s odpadky a nečistotami, které zahrnovaly i prázdné sáčky od heroinu, injekčních stříkaček a dalšího nádobíčka pro drogy. Bylo vidět asi sedm lidí – dva nebo tři z nich se líně postavili na nohy po rámusu, který Riley nadělala, zbytek stále ležel na podlaze nebo byl stočený v křeslech v drogami navozeném omámení. Všichni vypadali zdrogovaně a nemocně a jejich šaty byly špinavé a potrhané.

Riley zasunula svou zbraň do pouzdra. Bylo jasné, že ji nepotřebuje – zatím ne.

"Kde je April?" vykřikla. "Kde je Joel Lambert?"

Muž, který se právě postavil, řekl zastřeným hlasem, "Nahoře."

S Billem v patách Riley stoupala vzhůru po temném schodišti a svítila si před sebou baterkou. Cítila, jak pod její tíhou hnijící schody povolují. S Billem vstoupili do chodby v horní části schodiště. Tři vchody, z nichž jeden vedl do odporně páchnoucí koupelny, byly bez dveří a byly viditelně prázdné. Čtvrtý vchod měl ještě dveře a ty byly zavřené.

Riley vykročila ke dveřím. Bill natáhl ruku, aby ji zastavil.

"Nech mě jít první," řekl.

Riley si ho nevšímala a prošla kolem něj, otevřela dveře a vstoupila dovnitř.

Riley se málem podlomily nohy z toho, co spatřila. April ležela na holé matraci, znovu a znovu mumlala "Ne, ne, ne". Oslabeně se svíjela, zatímco se z ní Joel Lambert snažil stáhnout oblečení. Obézní, domácký muž stál opodál a čekal, až Joel dokončí svůj úkol. Na nočním stolku s hořícími svíčkami ležela jehla a lžíce.

Riley to v mžiku pochopila. Joel April zdrogoval téměř do bezvědomí a nabízel ji jako sexuální službičku tomuto odpornému muži – ať už za peníze nebo pro jiný účel, Riley neměla tušení.

Znovu vytáhla svou zbraň a namířila ji na Joela. To bylo vše, co mohla udělat, aby se ovládla a nezastřelila ho hned teď.

"Jdi od ní pryč," řekla.

Joel jasně pochopil její rozpoložení. Zvedl ruce a odstoupil od postele.

Riley ukázala na druhého muže a řekla Billovi, "Nasaď tomu bastardovi želízka. Odveď ho do auta. Teď můžeš zavolat posily."

"Riley, poslouchej mě ..." Billův hlas se vytratil.

Riley věděla, co Bill nevyřkl. Dobře pochopil, že Riley chtěla jenom pár minut s Joelem o samotě. On se pochopitelně zdráhal to připustit.

Se svou zbraní stále namířenou na Joela, Riley se podívala na Billa s prosebným výrazem. Bill pomalu přikývl, pak přešel k druhému muži, řekl mu jeho práva, spoutal ho a vedl ho ven.

Riley za nimi zavřela dveře. Pak tiše stála, čelem k Joelovi Lambertovi, její zbraň byla stále namířena. Toto byl chlapec, do kterého se April zamilovala. Ale toto nebyl obyčejný teenager. Byl hluboce zapojen do obchodu s drogami. Použil drogy na její vlastní dceru a zřejmě hodlal prodat Aprilino tělo. Toto nebyl člověk schopný někoho milovat.

"Co si myslíš, že se chystáš udělat, policajtko?" řekl. "Mám svoje práva, víš." Zaculil se na něj stejně jako to udělal posledně, když ho viděla.

Zbraň se v Rileyně ruce mírně zachvěla. Nesmírně toužila po tom stisknout spoušť a odprásknout tohoto ubožáka. Ale to nemohla dopustit.

Všimla si, že Joel se šinul ke stolu. Měl statnou postavu a byl o něco vyšší než Riley. Pohyboval se směrem k basebalové pálce, opřené o stůl, kterou měl evidentně kvůli sebeobraně. Riley potlačila zasmušilý smích. Vypadalo to, že udělá přesně to, co si přeje, aby udělal.

"Jsi zatčen," řekla.

Svou zbraň uložila do pouzdra a sáhl po poutech vzadu na opasku. Přesně jak doufala, Joel se vrhl pro basebalovou pálku, zvedl ji a divoce se s ní po Riley ohnal. Obratně se vyhnula úderu a připravila se na další útok.

Tentokrát Joel zvedl pálku do výšky a zamýšlel jí s ní rozbít hlavu. Ale jak se jeho ruka pohnula dolů, Riley se sehnula a natáhla se po úzkém konci pálky. Popadla ho a pak s ním prudce trhla. Vychutnala si překvapený výraz v jeho tváři, když ztratil rovnováhu.

Joel sáhl po konci stolu, aby zamezil svému pádu. Když byla jeho ruka pevně opřená o stůl, Riley na ni zamířila pálkou. Slyšela zvuk lámajících se kostí.

Joel uboze vykřikl a spadl na podlahu.

"Ty šílená děvko!" zaječel. "Zlomila jsi mi ruku."

Zatímco lapal po dechu, Riley ho připoutala ke sloupku postele.

"Nemohla jsem si pomoci," řekla. "Bránil ses a já jsem ti náhodou zavřela ruku do dveří. Omlouvám se za to."

Riley připoutala jeho neporaněnou ruku ke spodní části sloupku postele. Pak se postavila na jeho zlomenou ruku celou svou váhou.

Joel vykřikl a svíjel se. Mlátil kolem sebe bezmocně nohama.

"Ne, ne, ne!" křičel.

Zatímco svou nohu stále držela na místě, Riley se skrčila k jeho obličeji.

Výsměšně řekla, "´ Ne, ne, ne!´ Kde jsem tahle slova už předtím slyšela? Právě před několika minutami?"

Joel brečel bolestí a hrůzou.

Riley se o nohu ještě více opřela.

"Kdo to řekl?" zeptala se.

"Vaše dcera ... ona to řekla."

"Co řekla?"

"´Ne, ne, ne ...´"

Riley trochu polevila na tlaku.

"A proč to moje dcera říkala?" zeptala se.

Joel mohl skrze jeho prudké vzlyky sotva promluvit.

"Protože ... byla bezmocná ... a v bolestech. Pochopil jsem. Chápu."

Riley dala nohu pryč. Viděla, že mu to došlo – alespoň pro tuto chvíli, i když pravděpodobně ne nadobro. Ale to bylo to nejlepší – nebo to nejhorší – co v tuto chvíli mohla udělat. Zasluhoval si smrt, nebo něco daleko horšího. Ale nedokázala se přinutit to udělat. Alespoň tu ruku už nikdy nebude moci pořádně používat.

Riley odešla od Joela, spoutaného a přihrblého, a spěchala ke své dceři. Apriliny zorničky byly rozšířené a Riley věděla, že ji moc dobře nevidí.

"Mami?" Řekla April skuhravě.

Zvuk toho slova v Riley rozpoutal úzkost. Když začala April pomáhat s oblékáním, vyhrkly jí slzy.

"Odvedu tě odsud," řekla mezi vzlyky. "Všechno bude v pořádku."

Ale jak ta slova vyslovovala, Riley s zároveň modlila, aby byla pravdivá.