Читать книгу Chladná - Блейк Пирс - Страница 13

Riley neměla tu noc žádné další noční můry, ale i tak byl její spánek neklidný. Překvapivě se cítila naprosto vzhůru a plná energie, když druhý den ráno vstala.

Měla na ten den naplánovanou práci.

Oblékla se a šla dolů. April a Jilly byly v kuchyni, snídaly, co pro ně Gabriela připravila. Obě dívky vypadaly smutně, ale ne tak zdevastovaně jako včera.

Riley viděla, že u stolu bylo pro ni připraveno místo, tak si sedla a řekla, "Ty palačinky vypadají báječně. Podej mi je, prosím."

Jak jedla snídani a pila kávu, dívky začaly vypadat veseleji. Nezmínily Ryanovu nepřítomnosti, místo toho si povídaly o ostatních dětech ve škole.

Jsou odolné, pomyslela si Riley.

A obě už si prošly těžkými časy.

Byla si jistá, že si s krizí s Ryanem poradí stejně dobře.

Riley dokončila svou kávu a řekla, "Musím do práce."

Vstala a políbila April na tvář a pak Jilly.

"Jdi chytit nějaké padouchy, mami," řekla Jilly.

Riley se usmála.

"To určitě udělám, drahoušku," odpověděla.

*

Jak se dostala do své pracovny, Riley otevřela počítačové soubory dvacet pět let starého případu. Jak si prohlížela staré novinové články, vzpomněla si, že některé z nich četla, když se objevily poprvé. Tenkrát byla v pubertě a Zápalkový vrah byl něco jako ztělesnění noční můry.

Vraždy se udály zde ve Virginii, poblíž Richmondu, s tří týdenními rozestupy.

Riley otevřela mapu a našla Greybull, malé město u dálnice 64. Tilda Steenová, poslední oběť, žila a zemřela v Greybullu. Další dvě vraždy se odehrály v městech Brinkley a Denison. Riley viděla, že všechna města leží asi sto mil od sebe.

Riley zavřela mapu a znovu pohlédla na novinové články.

Jeden titulek hlásal ...

ZÁPALKOVÝ VRAH SE ZMOCNIL TŘETÍ OBĚTI!

Trochu se zachvěla.

Ano, vzpomínala si na tento titulek, který viděla před mnoha lety.

V článku popisovali paniku, kterou vraždy v celé oblasti způsobily – zejména mezi mladými ženami.

Podle článku si veřejnost i policie kladly stejné otázky:

Kdy a kde udeří vrah znovu?

Kdo bude jeho další obětí?

Ale žádná čtvrtá oběť se neobjevila.

Proč? Přemýšlela Riley.

Byla to otázka, na kterou obránci zákona nedokázali odpovědět.

Vrah se zdál být nemilosrdně motivovaným sériovým vrahem – typ, který bude pravděpodobně zabíjet, dokud nebude chycen. Místo toho jednoduše zmizel. A jeho zmizení bylo stejně záhadné jako zabíjení.

Riley začala prohledávat staré policejní záznamy a osvěžovat si paměť.

Nezdálo se, že jsou oběti nějak propojeny. Vrah uplatnil stejný styl u všech třech vražd. Sebral mladé ženy v barech, odjel s nimi do motelů a zabil je. Pak jejich těla zakopal v mělkých hrobech nedaleko místa vraždy.

Místní policie neměla potíže s vyhledáním barů, kde oběti sebral a motelů, kde byly zabity.

Jak už to někteří sérioví vrazi dělají, zanechal za sebou pro policii stopy.

U všech těl nechal krabičku zápalek z barů a dopisní papír z motelů.

Svědci v barech a motelech byli dokonce schopni podat poměrně dobrý popis podezřelého.

Riley našla skicu, která byla vytvořena před lety.

Viděla, že muž vypadá docela obyčejně, s tmavě hnědými vlasy a oříškově hnědýma očima. Při čtení výpovědí svědků si všimla ještě několika detailů. Svědci se zmínili, že vypadal nápadně bledý, jako by pracoval v práci, která ho držela uvnitř a nemohl na slunce.

Popisy nebyly příliš detailní. I tak se Riley zdálo jakoby nemělo být nijak obtížné případ rozluštit. Ale z nějakého důvodu to těžké bylo. Místní policie nikdy vraha nenašla. ÚACH případ převzal, ale došel pouze k závěru, že vrah buď zemřel, nebo z kraje odešel. Pokračovat v pátrání po celé zemi by bylo jako hledat jehlu v kupce sena – jehlu, která nemusí vůbec existovat.

Ale byl jeden agent, mistr na rozluštění nedořešených případů, který nesouhlasil.

"Je stále v kraji," řekl všem. "Najdeme ho, pokud budeme hledat dál."

Ale jeho šéfové mu nevěřili a nepostavili se za něj. ÚACH nechat případ vychladnout.

Tento agent odešel z ÚACH před lety a přestěhoval se na Floridu. Ale Riley věděla, jak se s ním zkontaktovat.

Natáhla se pro svůj stolní telefon a vytočila číslo.

Za okamžik později zaslechla známý burácející hlas. Jake Crivaro byl jejím partnerem a rádcem, když nastoupila do ÚACH.

"Nazdar, cizinče," řekl Jake. "Kde jsi k čertu byla? Co se s tebou dělo? Nezavoláš, nepíšeš. Je to dobrý způsob, jak zacházet s osamělým, zapomenutým, starým orlem, který tě naučil všechno co víš?"

Riley se usmála. Věděla, že to tak nemyslel. Konec konců se viděli docela nedávno. Jake dokonce přerušil důchod, aby jí pomohl před pár měsíci s případem.

Nezeptala se, "Jak jsi se měl?"

Vzpomněla si na jeho litanii posledně.

"Je mi sedmdesát pět let. Nechal jsem si vyměnit obě kolena a kyčel. Nevidím dobře. Mám naslouchátko a kardiostimulátor. A všichni mí přátelé kromě tebe zhebli. Jak si myslíš, že mi je?"

Kdyby se ho zeptala, jen by si začal znovu stěžovat.

Pravda byla, že byl fyzicky stejně čilý a jeho mysl byla tak bystrá jako bývala.

"Potřebuji tvou pomoc, Jaku," řekla Riley.

"Hudba pro mé uši. Důchod smrdí. Co pro tebe mohu udělat?"

"Dívám se na jeden vychladlý případ."

Jake se trochu zasmál.

"Můj oblíbený druh. Vždyť víš, vychladlé případy bývaly mou specialitou. Pořád ještě jsou, je to můj koníček. I v důchodu dokážu posbírat a přezkoumat věci, které nikdo nevyřešil. Jsem takový obyčejný čmuchal. Pamatuješ si na vraha s 'Andělskou tváří' z Ohia? Před pár lety jsem ho vyřešil. Byl to studený případ už víc než deset let."

"Vzpomínám si," řekla Riley. "Byla to dost dobrá práce na starého dědka ze smetiště."

"Lichotky tě dostanou všude. Tak co pro mě máš?"

Riley zaváhala. Věděla, že vyvolá nepříjemné vzpomínky.

"Tento případ byl jedním z tvých, Jaku," řekla.

Jake na chvíli zmlkl.

"To mi neříkej," řekl nakonec. "Případ Zápalkového vraha."

Riley se málem zeptala, "Jak to víš?"

Ale bylo snadné odhadnout odpověď.

Jake byl posedlý chybami z minulosti, zejména jeho vlastními. Nepochybně velmi dobře věděl o výročí smrti Tildy Steenové. Pravděpodobně si také připomínal výročí úmrtí ostatních obětí. Riley se domnívala, že jej pravděpodobně každý rok strašily.

"To bylo před časem," řekl Jake. "Proč chceš vytáhnout všechnu tu dávnou historii?"

Slyšela v jeho hlase hořkost – stejnou hořkost, na kterou si u něj pamatovala z dob, když byla ještě mladým nováčkem. Byl nazlobený na ty, kteří uplatnili pravomoc rozhodnout o uzavření případu. Když o několik let později odešel, byl stále ještě zatrpklý.

"Víš, že jsem během předchozích let byla v kontaktu s matkou Tildy Steenové," řekla Riley. "Mluvila jsem s ní včera. Tentokrát ..."

Odmlčela se. Jak by to mohla zformovat do slov?

"Mě to myslím zasáhlo víc než obvykle. Pokud nikdo nic neudělá, zemře ta ubohá žena, aniž by se jí podařilo dostat vraha její dcery před soud. Nemám teď žádné jiné případy a já ..."

Její hlas se vytratil.

"Já vím, jak se cítíš," řekl Jake, jeho hlas byl náhle plný soucitu. "Ty tři mrtvé ženy si zasloužily něco lepšího. Jejich rodiny si zasloužily něco lepšího."

Riley se ulevilo, že Jake sdílí její pocity.

"Bez podpory ÚACH moc nemůžu," řekla Riley. "Myslíš, že existuje nějaký způsob jak případ znovu otevřít?"

"Já nevím. Možná. Dáme se do práce."

Riley slyšela chřestit Jakovy prsty na klávesnici počítače, jak vyhledával své vlastní soubory.

"Co se pokazilo, když jsi na něm pracoval?" Zeptala se Riley.

"Co se nepokazilo? Moje teorie nepasuje na teorii nikoho jiného z ÚACH. Oblast byla tenkrát poměrně venkovská, jen tři malá městečka. I tak byly podél dálnice v blízkosti Richmondu mnohé spojovací trasy. Úřad se prostě rozhodl, že to musel být nějaký tulák, který jel kolem. Můj instinkt mi ale řekl něco jiného – že žil v oblasti a mohl by tam stále žít. "Ale nikdo se nestaral, co mi můj instinkt říká."

Zatímco psal, bručel, "Mohl jsem to rozluštit před lety, kdyby nebylo mého pitomého partnera."

Riley slyšela o Jakově nekompetentním partnerovi, který dostal padáka předtím, než Riley nastoupila do ÚACH.

Řekla, "Slyšela jsem, že zkazil téměř vše, čeho se dotkl."

"Jo, doslova. V jednom z barů vzal skleničku, které se vrah dotkl, a nadobro rozmazal otisky prstů."

"Nebyly žádné otisky prstů na ubrouscích nebo krabičkách od zápalek?"

"Ne potom, co byly pokryté zeminou v mělkém hrobě. Ten chlap to královsky podělal. Měl dostat padáka hned na místě. Dlouho ale nevydržel. Naposledy jsem o něm slyšel, že pracuje v samoobsluze. Zaplať Pánbůh."

Riley slyšela jak Jake přestal psát. Pomyslela si, že teď má všechny své materiály připravené.

"Dobře, teď zavři oči," řekl Jake.

Riley zavřela oči a usmála se. Chystal se použít stejné cvičení, které učila své studenty. V první řadě se jej naučila od něj.

Jake řekl, "Jsi vrah, ale ještě jsi nikoho nezabil. Právě jsi vešel do hospody si McLaughlin v Brinkley a představil ses dívce jménem Melody Yanovichová. Zapůsobil jsi na ni a zdá se, že to jde docela hladce."

Začínala vidět věci z pohledu vraha. Scéna se jí v hlavě jasně odehrávala.

Jake řekl, "Na baru je malá miska s krabičkami zápalek. Jednu si vezmeš a dáš si ji do kapsy. Proč?"

Riley prakticky cítila malé zápalky mezi prsty. Představovala si, jak je vkládá do kapsy u košile.

Ale proč? říkala si.

Když byl případ otevřen, byla o tom vytvořená docela rozumná teorie. Vrah zanechával krabičky od zápalek z barů a dopisní papír z motelů na tělech obětí, aby se posmíval policii.

Ale teď si uvědomila – Jake si to nemyslel.

A ona už teď taky ne.

Řekla, "Ani nevěděl, že ji chce zabít – alespoň ne když byl v hospodě McLaughlin, ne tenkrát poprvé. Vzal si zápalky na památku jeho chystaného dobytí, jako trofej na dobré časy, které se chystal prožít."

"Dobrá," řekl Jake. "A pak co?"

Riley si dokázala jasně vizualizovat vraha, jak pomáhá Melody Yanovichové z auta a doprovází ji do toho motelového pokoje.

"Melody byla ochotná a on byl v pohodě. Když se dostali do pokoje, šla do koupelny, aby se připravila. Mezitím zvedl poznámkový blok papíru s logem motelu – ze stejného důvodu, z jakého si vzal zápalky jako suvenýr. Pak si sundal oblečení a vlezl si pod deku. Zanedlouho vyšla Melody z koupelny ..."

Riley se odmlčela, aby získala jasnější představu.

Byla v ten okamžik žena už nahá?

Ne, ne tak docela, pomyslela si Riley.

"Melody vyšla zabalená v ručníku. Pak se začal cítit nesvůj. V minulosti už měl s tímhle potíže. Bude je mít i tentokrát? Vlezla do postele k němu a stáhla si ručník a ..."

"A?" Ponoukal ji Jake.

"A on v ten okamžik věděl – že to nedokáže. Byl zahanbený a ponížený. Nemohl nechat ženu odejít s vědomím, že zklamal. Zcela se ho zmocnil spalující vztek. Jeho zuřivost setřela jeho lidství. Chytil ji za krk a uškrtil ji v posteli. Zemřela velmi rychle. Jeho vztek se vytratil a pak si uvědomil, co udělal, a zachvátil jej pocit viny. A ..."

Rileyna mysl se hnala zbytkem zločinu. Nejen že vrah pohřbil oběti v mělkých hrobech, ale také je uložil do hrobů v blízkosti ulic a dálnic. Dobře věděl, že těla budou nalezena. Ve skutečnosti se o to postaral.

Riley otevřela oči.

"Už to mám, Jaku. Když si poprvé vzal krabičku zápalek a kousky papíru, pouze sbíral suvenýry. Ale po vraždě je použil na něco jiného. Nechal je u těl, aby policii pomohl, ne aby se jí posmíval. Chtěl být chycen. Neměl odvahu se udat, takže zanechávat za sebou stopy bylo to nejlepší, co mohl udělat."

"Začínáš to chápat," řekl Jake. "Můj odhad je, že obě dvě první vraždy se odehrávaly skoro přesně tímto způsobem. Nyní se na souhrnnou zprávu o vraždě od místní policie."

Riley se podívala na zprávu na obrazovce počítače.

"Čím se lišila poslední vražda?" Zeptal se Jake.

Riley si prohlédla text. Nevšimla si ničeho, co by jí ještě nebylo známo.

"Tilda Steenová byla zcela oblečená, když ji pohřbil. Zdálo se, že se s ní vůbec nesnažil mít sex."

Jake řekl, "Teď mi řekni, co se tam píše o příčině smrti všech tří obětí."

Riley to rychle našla v textu.

"Uškrcení," řekla. "Stejné pro všechny tři."

Jake zabručel zděšením.

"V tom se místní zmýlili," řekl. "První dvě, Melody Yanovichová a Portia Quinnová, byly obě definitivně uškrceny. Ale od soudního lékaře jsem zjistil – že na krku Tildy Steenové nebyly žádné modřiny. Byla udušena, ale ne uškrcena. O čem to vypovídá?"

Rileyn mozek pracoval na plné obrátky, zpracovával tyto nové informace.

Znovu zavřela oči a snažila se představit si scénu.

"Něco se stalo, když se Tilda dostala do toho motelového pokoje," řekla Riley. "Něco mu svěřila, možná něco, co nikdy nikomu jinému neřekla." Nebo mu možná řekla něco o něm, co chtěl slyšet. Najednou se stala ..."

Riley se odmlčela.

Jake řekl, "Do toho. Řekni to."

"Stala se pro něj lidskou bytostí. Cítil se provinile za to, co jí chtěl udělat. A jistým zkrouceným způsobem ..."

Riley okamžik trvalo, než si urovnala své myšlenky.

"Rozhodl se ji zabít v aktu milosrdenství. Neuškrtil ji rukama. Udělal to mírněji. Přemohl ji na posteli a udusil ji polštářem. Cítil se tak lítostivě, že ..."

Riley otevřela oči.

"... už nikdy znovu nezabil."

Jake souhlasně zamručel.

Řekl, "To byl stejný závěr, ke kterému jsem tenkrát došel. Stále si to myslím. "Věřím, že je stále v oblasti a stále ho straší to, co před všemi těmi lety udělal."

Riley se začala hlavou honit slova ...

Výčitky svědomí.

Něco jí najednou přišlo zcela zřejmé.

Bez dalšího přemýšlení řekla, "Má stále výčitky svědomí, Jaku. A vsadím cokoliv, že na hrobech žen nechává květiny."

Jake se s uspokojením zasmál.

"Dobrá úvaha," řekl. "To je to, co jsem měl na tobě vždycky rád, Riley. Chápeš psychologii a víš, jak ji proměnit v akci."

Riley se usmála.

"Naučila jsem se to od těch nejlepších," řekla.

Jake zabručel své díky za kompliment. Poděkovala mu a ukončila hovor. Seděla ve své kanceláři a přemýšlela.

Je to na mě.

Musí vypátrat vraha a přivést ho před soud jednou pro vždy.

Ale věděla, že to nedokáže sama.

Potřebovala pomoc ÚACH, aby případ znovu otevřel.

Vyběhla do haly a zamířila ke kanceláři Billa Jeffreyse.