Читать книгу De sombra y terciopelo - Elena Buixaderas - Страница 27

a jak to vypadá pod hladinou?

stmívání maže rozhraní

okraje mechů na schodech k vodě

černají mění se ve vlající řasy

odlesky dráždí matou

dna lodí chrání vrstva smůly

dál v hloubi město naruby?

ke břehu se blíží houfy sépií

voda houstne sytí se inkoustem

stává se vesmírnou černou dírou

přitahují mě snad těžké kovy

v měkkých tělíčkách hlavonožců?

kalich z barvotisku

getsemanské bdění

olivetskou zeleň čeří

dech spících

i činovnický hlas kněze

za předlouhé velikonoční mše

nahoře ve svatovítském chrámu

ranní metro elektrické světlo

do sotva probuzených tváří

nové a nové bytosti se rojí

v jedné stanici se vagon

otře o záři dne

cestující mhouří oči

někteří zahlédnou ten unikavý přelud

o němž snivý Ital v polospánku špitá

è bellissima

giovane e antica