Читать книгу Aréna 3 - Морган Райс, Morgan Rice - Страница 17

“Brooke! Brooke! Brooke!”

Dav skanduje mé jméno. Srdce mi buší. Dlaně se mi potí. Začnu se třást a pozvednu svůj luk. Uklidním se, držím svůj postoj, pod vousy si šeptám tichou modlitbu. A potom nechám svůj šíp vyletět.

Trefa do černého.

Trefím se do středu mého terče. Zaplavená úlevou se otočím tváří k publiku a mžourám do jarního slunce. Jak se mé oči rozkoukají, vzpomenu si, kde jsem. Ne v aréně, ale na střelnici v tvrzi Noix: velkém travnatém poli, nádherném a klidném, posetém prvními jarními kvetoucími poupaty. Nebojuji o život, ale soutěžím v každoroční střelecké soutěži tvrze Noix.

Vedle mě Molly vystřelí a také se trefí do černého.

“Molly, Molly, Molly!” skanduje dav.

Moje soutěživost je na maximu. Molly a já jsme poslední, kdo zůstal ve vyřazovací soutěži. Nyní se utkáme v přímém souboji, v útoku, střelbě na pohybují se terče, které za pohybu vyskočí. Jsou vyrobené z aut, pneumatik, provazů a šplhací síťoviny a je to má nejoblíbenější tréninková disciplína. Vlastně už jsem tím prošla několikrát, vím, jak vyskočit a kličkovat jako Ninja.

Zaječí zatroubení a vyrazíme. Skáču z kapoty auta na síť, otočím se, abych vystřelila na terč, který za mnou právě vyskočil. Trefím ho přímo mezi oči a on se zase skryje.