Читать книгу Rytíř, Následník, Princ - Морган Райс, Morgan Rice - Страница 10

I kdyby na Thana nezírali všichni urození lidé z Delosu, stejně by byl nervózní. V roli ženicha se necítil dobře. Stál u oltáře, který postavili v největší hodovní síni hradu. Thanovi se nějakým zázrakem dařilo stát naprosto klidně. Bylo to ale jen díky jeho vojenskému výcviku, který mu bránil projevit jakoukoli známku strachu. Jak tak stál před zástupy lidí, cítil, že se mu svírá žaludek.

Zatímco Thanos čekal na svoji nastávající, rozhlížel se kolem. Celá hodovní síň se topila v záplavě bílého hedvábí a zářila diamanty. Nebylo v ní snad jediné místečko, které by se netřpytilo. Dokonce i sloužící, kteří se v místnosti pohybovali, na sobě měli oblečení, kterým by zahanbili nejednoho obchodníka. A co se týkalo urozeného osazenstva síně, to vypadalo jako z pohádky. Všichni byli odění do hedvábí a sametu a zdobili se stříbrem a zlatem.

Thanovi to připadalo přehnané, ale nenechali ho, aby projevil svůj názor. Delosští královští měli takovou svatbu, jakou jim král s královnou nařídili. Navíc, pokud by svatba nebyla dokonalá, urazilo by to nevěstu. Thanos se koutkem oka podíval na krále Claudia a královnu Athénu. Seděli společně na svých trůnech z tvrdého dřeva zdobených zlatými listy. Oba seděli hrdě, očividně je potěšilo, koho si Thanos vybral za ženu.

Vedle Thana stál velekněz oděný ve zlaté róbě odrážející sluneční paprsky. Vypadal jako laskavý muž. Thanos si připadal osamělejší než kdy jindy. Nejraději by ho chytil za ruku, odvedl stranou a zeptal se ho: Co děláš, když si nejsi jistý, jestli někam patříš?

To si ale nemohl dovolit.

Thana netížila jen nervozita ze svatby. Bylo toho mnohem víc. Například to, že na něj stále spoléhali rebelové z Haylonu. Očekávali, že jim pomůže osvobodit Impérium. S touhle myšlenkou mu hlavou projel i záblesk odhodlání, protože on jim pomůže. Ať to bude stát cokoli. Přesto ale teď stál v síni plné nepřátel.

Dalším důvodem k obavám byl fakt, že tu byl Lucious. Stál v rohu, celý zahalený v královském purpuru a stříbře a pomrkával na obsluhující dívky. Thanos bojoval sám se sebou, chtěl se sebrat a Lucia na místě zardousit holýma rukama.

A pak se objevila myšlenka, které se nedokázal zbavit:

Ceres.

Myšlenka, která s sebou nesla osten bolesti, kterou cítil dokonce i teď. Bodala ho na hrudi. Stále ještě se nedokázal smířit s tím, že Ceres byla pryč, mrtvá. Že zmizela s vězeňskou lodí, zatímco on byl na Haylonu. Tohle pomyšlení ho málem uvrhlo zpět do temnoty, která se ho zmocnila, když si vyslechl zprávu o Ceresině smrti.

Z ní ho vytrhla Stephania. Byla pro něj světlem na konci tunelu. Jediná osoba v Delosu, díky které dokázal najít alespoň kousek štěstí ve chvíli, kdy už chtěl všechno skoncovat. Když si nedokázal představit, co si počne bez Ceres.

Ne že by Stephanii nemiloval, to ano. Skutečně se do ní zamiloval. Ale přesto nedokázal zapomenout na Ceres. Bylo to, jako by v srdci cítil lásku k oběma dívkám. Sám nechápal, jak je to možné. Proč mu Ceres vstoupila do života jen proto, aby z něj hned zase odešla? Proč mu Stephania vstoupila do života právě v okamžiku, ve kterém do něj vstoupila? Přišla k němu Ceres proto, aby mu pomohla přijmout Stephanii? Nebo mezi těmi dívkami nebyla vůbec žádná souvislost?

Ozvala se hudba. Thanos se otočil a srdce se mu rozbušilo, když spatřil Stephanii, jak za zvuku lyry vchází do síně. Čím víc se k němu blížila, tím prudčeji mu bušilo srdce. Osazenstvo síně povstalo. Stephania kráčela kupředu ve společnosti družiček, které rozhazovaly okvětní plátky růží a zvonily zlatými zvonečky, aby zahnaly smůlu. Měla na sobě čistě bílé elegantní šaty, díky kterým vypadala, jako by byla celá místnost vytvořena k jejímu obrazu. Stephaniiny vlasy kryla síťka s vpletenými květy a posázená diamanty. Tvář jí skrýval závoj prošitý stříbrnou nití, která přidržovala safíry stejného odstínu, jako měly oči pod ním.

Thanos cítil, jak se jeho strach rozpouští a odplouvá pryč.

Sledoval ji, jak se k němu blíží, a měl přitom dojem, jako by skrz síň spíš proplouvala, než procházela. Zastavila se přímo před ním a Thanos jí nadzdvihl závoj, aby si ji mohl prohlédnout.

Zastavil se mu dech. Vždy byla krásná, ale dnes vypadala tak nádherně, že Thanos téměř nemohl uvěřit tomu, že je skutečná. Ohromeně na ni zíral tak dlouho, že málem přeslechl velekněze, který zahájil obřad.

„Bohové nás obdařili mnoha slavnostmi a obřady, na kterých můžeme obdivovat jejich slávu,“ pronesl velekněz. „Svatba je však z nich všech nejsvatější, neboť nebýt svatby, nebylo by pokračování lidského rodu. Tato svatba je obzvlášť významná, neboť se jedná o svazek mezi dvěma vznešenými lidmi naší říše. Současně je to také svazek mezi mladým mužem a mladou ženou, kteří se vzájemně hluboce milují, a jejichž radost by měla najít místo v srdcích nás všech.“

Odmlčel se, aby ostatní mohli vstřebat jeho slova.

„Princi Thane, nabídneš svoji ruku, aby byla svázána s touto ženou po zbytek časů? Budeš ji milovat a ctít a spojíš s ní svůj osud, dokud vás bohové nerozdělí?“

Dříve by váhal, ale teď ne. Natáhl ruku dlaní vzhůru k veleknězi. „Ano.“

„A ty, lady Stephanie,“ pokračoval velekněz, „nabídneš svoji ruku, aby byla svázána s tímto mužem po zbytek časů? Budeš ho milovat a ctít a spojíš s ním svůj osud, dokud vás bohové nerozdělí?“

Stephaniin úsměv byl tím nejkrásnějším, co kdy Thanos viděl. Položila svoji dlaň na jeho. „Ano.“

Velekněz přes jejich ruce položil pruh čistě bílého plátna a pak ho kolem jejich spojených rukou ovinul.

„Spojeni sňatkem jste teď jedno tělo a jedna duše, jedna rodina,“ pronesl velekněz. „Ať jste spolu navěky šťastni. Můžete se políbit.“

Thana nemusel dvakrát pobízet. Kvůli ruce připoutané ke Stephanii byl trochu neohrabaný, ale to už patřilo ke svatebním oslavám a podařilo se mu s tím vypořádat. Thanos znovu okusil Stephaniiny rty a alespoň pro tu chvíli dokázal zapomenout na všechny strasti světa a prostě jen být s ní. Stephaniin dotek dokonce zatlačil do pozadí i myšlenky na Ceres.

Kouzlo okamžiku samozřejmě pokazil Lucious.

„No, jsem rád, že to máme za sebou,“ prohlásil do ztichlé síně. „Můžeme se začít bavit? Potřebuji se napít!“

***

Pokud byl svatební obřad honosný, byla následující hostina doslova velkolepá. Tak velkolepá, až Thanos uvažoval, jak drahá asi musela být. Odhadoval, že musela stát minimálně polovinu zisku z nedávných nájezdů, možná dokonce i víc. Thanos věděl, že král a královna hostinu zaplatili proto, aby ukázali, jak moc jsou spokojení s jeho rozhodnutím. Kolik rodin ve městě by se z toho ale mohlo najíst?

Když se Thanos rozhlédl, viděl artisty a tanečníky, hudebníky a žongléry, jak baví skupinky šlechticů. Urozené dámy a pánové tančili ve vířících kruzích, zatímco jídlo se podávalo všude kolem. Thanovi to připadalo, jako by mezi davem protékaly řeky, na jejichž hladině plulo nekonečné množství koláčků, ovoce, ústřic a lahodných dezertů.

Všude bylo samozřejmě obrovské množství vína, a čím déle oslava trvala, tím byla divočejší. Tanec se zrychloval, tanečníci střídali tanečnice rychleji, než dokázal Thanos sledovat. Král a královna, stejně jako někteří starší šlechticové a šlechtičny, už byli unavení, a tak opustili sál. Pro ostatní to bylo znamení, že mohou odhodit i poslední zábrany.

Stephanii zrovna protáčeli v kole v tradičním rozlučkovém tanci, při kterém nevěsta rychle střídala všechny mladé tanečníky v místnosti, než nakonec skončí v rukách ženicha – Thana. Oficiálně tak nevěsta ukazovala, jak je spokojená se svým rozhodnutím zříct se všech ostatních mužů. Neoficiálně to byla šance pro přítomné mladíky, aby se předvedli před přihlížejícími urozenými dívkami.

K Thanovu překvapení se Lucious rozlučkového tance nezúčastnil. Napůl totiž očekával, že se Lucious pokusí provést nějakou hloupost, jako třeba políbit Stephanii. I když v porovnání s tím, že chtěl nechat Thana zabít, by to vlastně nic nebylo.

Místo tance se Lucious pyšným krokem odebral k Thanovi, prodíral se davem se svojí obvyklou arogancí a v ruce přitom svíral křišťálový pohár plný nejlepšího vína. Thanos se při pohledu na něj snažil objevit jakýkoli podobný rys. Oba byli královi potomci, ale nezdálo se, že by Thanos byl Luciovi jakkoli podobný.

„Jaká nádherná svatba,“ pronesl Lucious. „Je tu všechno, co mám rád: skvělé jídlo, ještě lepší víno a spousta mladých sloužících, které si vychutnám později.“

„Hleď si svého, Lucie,“ pronesl Thanos.

„Mám lepší nápad,“ kontroval Lucious. „Co kdybychom se oba chvíli dívali na tu tvoji překrásnou nevěstu, jak přelétá mezi tolika mladými muži? A vzhledem k tomu, že jde o Stephanii, mohli bychom se třeba sázet a hádat, se kterým z nich se už vyspala.“

Thanos zaťal ruce v pěst. „Jsi tu, jen abys provokoval? Protože pokud ano, můžu tě klidně vyprovodit.“

Luciův úsměv se ještě víc rozšířil. „A jakpak by to asi vypadalo? Kdyby ses ty pokoušel vyhodit následníka trůnu ze své svatby? To by nebylo moc dobré.“

„Pro tebe ne.“

„Pamatuj, kde je tvé místo, Thane,“ vyštěkl Lucious.

„Aha, já své místo znám,“ pronesl Thanos temným hlasem. „Oba ho známe, že ano?“

Lucious sebou při těch slovech lehce trhnul. I když to Thanos nevěděl jistě, tímhle se mu to potvrdilo: Lucious znal Thanův původ. Věděl, že jsou nevlastní bratři.

„Proklínám tebe i tvé manželství,“ pronesl Lucious nenávistně.

„Prostě žárlíš,“ odpověděl mu Thanos. „Vím, že jsi chtěl Stephanii pro sebe, a teď jsem to já, kdo se s ní žení. To já jsem zůstal v Aréně a ty jsi utekl. To já jsem bojoval na Haylonu. Oba víme, kdo jsem. Takže, co vlastně zbývá pro tebe, Lucie? Jsi obyčejný hrdlořez, před kterým potřebují lidé Delosu ochranu.“

Thanos uslyšel zapraštění a sledoval, jak Lucious svírá svůj křišťálový pohár stále pevněji, až ho nakonec rozdrtil.

„Rád chráníš lůzu, že?“ pronesl Lucious. „V tom případě pomysli na tohle: zatímco sis plánoval svatbu, já jsem ničil vesnice. A budu v tom pokračovat. Popravdě, zatímco ty budeš zítra ráno ležet na svatebním loži, já už budu na cestě k další vesnici, abych naučil další bandu vesničanů, jak se mají chovat. A není nic, co bys s tím mohl udělat. Ať už si o sobě myslíš cokoli.“

Thanos měl chuť Lucia udeřit. Chtěl ho udeřit a mlátit do něj tak dlouho, dokud by z něj nezbyla jen hromada krvavých cárů na mramorové podlaze. V tu chvíli ho však za paži uchopila Stephania. Její tanec právě končil.

„Ale Lucie, dávej pozor, rozlil jsi víno,“ pronesla s úsměvem. „To se přeci nedělá! Ale počkej, jedna z mých služebných ti přinese nové.“

„Dojdu si sám,“ odpověděl Lucious s obvyklou nezdvořilostí. „Přinesly mi tohle a podívej se, jak to dopadlo.“

Vyrazil pryč a jen stisk Stephaniiny dlaně přiměl Thana, aby zůstal stát a nevyrazil za ním.

„Nech to být,“ pronesla Stephania. „Už jsem ti říkala, že jsou i jiné a lepší možnosti. A skutečně jsou. Věř mi.“

„Nemůže mu projít všechno, co udělal,“ nedal se Thanos.

„A taky neprojde. Ale podívej se na to takhle,“ řekla. „S kým chceš raději strávit večer? Se mnou nebo s Luciem?“

Thanos se musel usmát. „S tebou. Rozhodně s tebou.“

Stephania ho políbila. „Správná odpověď.“

Thanos cítil, jak její ruka vklouzla do jeho a jak ho táhne směrem ke dveřím. Ostatní šlechtictvo je nechávalo projít. Občas zaslechli vtípek na téma, co se bude dít dál. Stephania vedla a Thanos ji následoval. Nechal ji, aby ho dovedla do jeho komnat. Rozrazili dveře a zamířili přímo do ložnice. Tam se k němu obrátila, své ruce mu ovinula mu ruce kolem krku a dlouze ho políbila.

„Lituješ něčeho?“ zeptala se Stephania a o krok ustoupila. „Jsi rád, že sis mě vzal?“

„Jsem moc rád,“ ujistil ji Thanos. „A co ty?“

„Já dostala vše, co jsem kdy chtěla,“ odpověděla Stephania. „A víš, co chci teď?“

„Co?“

Thanos ji sledoval, jak si sáhla za záda a jak z ní se zavlněním sklouznuly šaty.

„Tebe.“

***

Thanos se vzbudil ve chvíli, kdy se skrz okno prodraly první sluneční paprsky. Vedle sebe cítil horké Stephaniino tělo. V noci přes něj přehodila ruku a spala přitulená. Thanos se usmál. Znovu ucítil vlnu lásky, kterou k ní cítil. Právě teď se cítil tak šťastný, jako už dlouho ne.

Kdyby neslyšel klapot podkov a řehtání koní, možná by se těsněji přitulil ke Stephanii a znovu usnul. Nebo by ji probudil polibkem. Teď ale vstal a zamířil k oknu.

Právě včas, aby viděl Lucia, jak odjíždí z hradu. Jel v čele skupiny vojáků, prapory se jim třepotaly nad hlavami, jako by to byla nějaká rytířská výprava za slávou, a ne řeznická výprava chystající se zničit bezbrannou vesnici. Thanos hleděl na Lucia, pak na postel, ve které ještě stále spokojeně spala Stephania.

Tiše se začal oblékat.

Nemohl jen tak čekat. Nemohl, dokonce ani kvůli Stephanii ne. Mluvila o lepších možnostech, jak se vypořádat s Luciem, ale co by to obnášelo? Zdvořilosti a pozvání na víno? Ne. Musel Lucia zastavit, čím dříve, tím lépe. A byl jen jediný způsob, jak to provést.

Thanos tiše vyklouzl z místnosti. Dával si pozor, aby neprobudil Stephanii. Jakmile věděl, že je vše v pořádku, rozběhl se ke stájím a už z dálky volal na sloužícího, aby mu přinesl zbroj.

Nastal čas servírovat spravedlnost.