Читать книгу Voják, Bratr, Čaroděj - Морган Райс, Morgan Rice - Страница 8

Thana překvapilo, že se vůbec probral. Z toho, co královna řekla, než ho vojáci ztloukli do bezvědomí, by očekával, že mu prostě podříznou krk a skoncují s ním.

Nebyl si jistý, jestli je dobře, že si to rozmysleli.

Zřejmě znovu upadl do bezvědomí, protože si uvědomil, že se zase dívá na krev, která pokrývala podlahu v komnatě jeho otce. Vzpomněl si, jaký to byl pocit, když držel otce v náručí. Toho kdysi ohromného muže, který v posledních okamžicích svého života působil křehce jako malé dítě. Ve snu měl Thanos zkrvavené ruce.

Zamrkal a probral se. Sluneční paprsky mu sdělily, že už nesní. Ale krve se nezbavil. Stále ji měl na rukou a Thanos si nebyl jistý, kolik krve je otcovy a kolik jeho. Navíc kolem těla cítil chladné železo, ale neměl pocit, že by byl spoutaný řetězy.

Vůbec se nemohl soustředit. Uvažoval, jak moc ho asi ztloukli, když se ani pořádně nedokázal rozpomenout, co se vlastně dělo. Nakonec ho ale vzpomínky odnesly zpět do snu a do okamžiku, kdy sledoval smrt svého otce. Byl naprosto bezmocný, nemohl jí nijak zabránit.

„Budeš muset dokázat, že je to pravda. Celá pravda.“

Aby tahle slova jeho otec vyslovil, stálo ho to mnoho sil. V tu chvíli pro něj bylo tolik důležité, aby Thanos opravdu dokázal, že je syn krále. Možná, že v tom viděl možnost, jak napravit některé křivdy, které v životě napáchal. Možná, že jen viděl, jakou zkázu by v Impériu způsobil Lucious, kdyby se mu do rukou dostala skutečná moc.

Thanos při tom pomyšlení zasténal. Slunce se mu vpalovalo do myšlenek a bolest je zatlačovala do pozadí. I tak ale slyšel hlas svého otce.

„Šeropel. Tam najdeš odpovědi, které potřebuješ. V Šeropelu. Tam zamířila, když jsem ji—“

Dokonce ani ve snu neměla ta slova žádný závěr. Zůstával pouze prázdný pohled v očích jeho otce. Pouhé jméno cizího místa, náznak směru, kterým by měla vést jeho další cesta. Náznak, díky kterému by se mohl dozvědět vše.

Pokud přežije dost dlouho, aby tu cestu podnikl.

Znovu se probral a bolest ho udeřila plnou silou. Připadalo mu, jako by ho rozsekali na kusy. Cítil bolest až do morku kostí. Téměř nedokázal zvednout hlavu – zdálo se mu, že ho to úsilí rozdrtí. Ze zkušenosti věděl, jaký je to pocit, mít zlomená žebra. Teď měl ale stejný pocit téměř po celém těle.

Ani to, kým byl, nezabránilo strážným v tom, aby ho ztloukli opravdu tvrdě. Naopak měl pocit, že ho právě kvůli tomu zbili ještě víc. Ať už kvůli tomu, jak obrovské zrady se měl údajně dopustit, nebo proto, aby dokázali, že nejsou na straně prince podporujícího rebely.

Thanovi se podařilo se posadit a rozhlédnout. Měl pocit, že se přitom svět kolem pohnul. Na chvíli si myslel, že je to jen nějaká hra myšlenek způsobená bolestí, přelud způsobený údery do hlavy. Pak si ale uvědomil, že se skutečně pohybuje. Jediným nehybným bodem byly svislé mříže, zbytek světa kolem se neustále houpal.

„Klec,“ zamumlal Thanos. Slova mu ale vázla v hrdle. „Zavěsili mě do klece.“

Když se rozhlédl, jeho domněnka se potvrdila. Byl v kleci podobné těm, ve kterých si dámy u dvora chovaly exotické ptáky. Tahle ale byla dost velká na to, aby se do ní vešel člověk. Téměř vešel. Thanos měl nohy vystrčené ven, a tak mu visely z klece dolů. Přesto jimi nedosáhl na zem, protože klec byla zavěšená na krátkém řetězu.

O něco dál bylo malé ohrazené nádvoří. Jedno z těch míst, na kterém se obvykle bavila vrchnost, nebo kde se sloužící scházeli kvůli událostem, které obvykle nebyly zrovna příjemné. Odtoky v dlažbě naznačovaly, že se tam často umývá krev nebo něco horšího.

V jednom rohu připravovali strážní popraviště. Ani se neobtěžovali na Thana podívat. Ten si uvědomil, že nechystají obyčejné popraviště se špalkem na setnutí hlavy.

Přepadla ho náhlá vlna vzteku, a tak se rukama chytil mříží. Rozhodně nebude čekat jako dobytek na jatkách. Nebude tu jen tak sedět, zatímco se ho chystají popravit za něco, co neudělal.

Zatřásl mřížemi, chtěl vyzkoušet, jestli drží, ale byly pevné. Na dvířkách klece visel zámek zajištěný řetězem, jehož každý článek byl silný jako Thanův palec. Zkusil jím zatřást, zkoušel zjistit, jestli nemá nějaký slabý článek, jestli se nenajde jakákoli možnost úniku z téhle neutěšené situace.

„Hej! Ruce pryč!“ vykřikl jeden ze strážných a praštil Thana holí přes prsty. Ten zalapal po dechu bolestí a bojoval s potřebou hlasitě vykřiknout.

„Můžeš být drsný, jak chceš,“ pronesl strážný s nenávistným výrazem. „Až s tebou skončíme, budeš brečet, jako malé děcko.“

„Patřím ke královským,“ řekl Thanos. „Mám právo na soud před zraky urozených obyvatel Impéria, a pokud by k tomu došlo, vybrat si způsob své popravy.“

Tentokrát hůl práskla o mříže Thanovi před obličejem.

„Královrazi dostanou to, co jim je určeno,“ vyštěkl strážný. „Pro zrádce rychlou smrt stětím nechystáme!“

Thanos cítil, jak moc ho muž nenávidí. Vyzařoval z něj skutečný hněv, jako kdyby se strážný cítil osobně zrazen. Thanos to dokázal pochopit. Možná to dokonce znamenalo, že tenhle muž je ve skutečnosti dobrý člověk.

„Myslíš si, že se věci nedají změnit, že?“ hádal Thanos. Bylo to riskantní, ale musel to zkusit, pokud chtěl najít způsob, jak dokázat svoji nevinu.

„Myslel jsem si, že ty bys mohl,“ uznal muž. „A pak se ukázalo, že jsi spolupracoval s rebely, abys mohl zabít krále!“

„Já ho nezabil,“ řekl Thanos. „Ale vím, kdo to udělal. Pomoz mi dostat se ven a—“

Tentokrát dostal holí přes zraněná žebra. Když se strážný napřahoval k dalšímu úderu, chtěl se Thanos pokusit nějak krýt. Nebylo ale kde se schovat.

Přesto ale úder nedopadl. Thanos viděl, jak se strážný zarazil, spustil ruku s holí a pak se hluboce uklonil. Thanos se pokusil obrátit, aby viděl, co se děje, a roztočil tak klec.

Když se klec zastavila, stála před ním královna Athéna. Oděná ve smuteční černi. Vypadala, jako by ona sama přišla vykonat jeho popravu. Kolem ní stál zástup strážných, jako by se snad bála, že by ji Thanos mohl zabít stejným způsobem, jakým dle všech kolem zabil krále. Jako by ho železné pruty klece nedokázaly spolehlivě zadržet.

„Proč tu visí?“ dožadovala se královna Athéna vysvětlení. „Snad jsem řekla, že ho máte prostě popravit.“

„Prosím za odpuštění, výsosti,“ pronesl jeden ze strážných, „ale byl v bezvědomí, a navíc nějakou dobu trvá postavit popraviště odpovídající jeho zradě.“

„Co pro něj chystáte?“ zeptala se královna.

„Chystáme se ho pověsit, ale ne na tak dlouho, aby zemřel. Potom mu vytáhneme z těla vnitřnosti, a nakonec ho budeme lámat v kole. Po tom všem, co udělal, si nezaslouží zemřít rychle.“

Thanos sledoval, jak to královna na moment zvažovala a nakonec přikývla. „Možná máš pravdu. Už se ke svým činům přiznal?“

„Ne, výsosti. Dokonce tvrdí, že nic nespáchal.“

Thanos viděl, jak královna zavrtěla hlavou. „Bláznovství. Našli jsme ho stát nad tělem mého muže. Chci s ním mluvit o samotě.“

„Výsosti, je to opravdu—“

„O samotě, už jsem řekla.“ Výraz v její tváři dokonce Thana na okamžik přiměl strážného politovat. „Je zavřený v kleci. Popožeňte práci na popravišti. Chci, aby byl muž, který zabil mého manžela, mrtvý!“

Thanos sledoval, jak strážní odešli pryč. Rozhodně už byli dost daleko na to, aby nic neslyšeli. Thanos věděl, že královna něco chystá.

„Já jsem krále nezabil,“ trval na svém Thanos, dokonce i když věděl, že to k ničemu nebude. Neměl žádný důkaz. Proč by mu měl kdokoli věřit, natož pak samotná královna, která ho nikdy neměla v oblibě.

Výraz královny Athény zůstával nehnutý. Thanos viděl, jak se opatrně rozhlíží, skoro jako by se bála, že by je někdo mohl slyšet. V tu chvíli to Thanovi došlo.

„Ty už to víš, že ano?“ zeptal se. „Víš, že jsem to neudělal já.“

„Jak bych mohla vědět něco takového?“ zeptala se královna Athéna. V jejím hlase byla cítit změna. „Chytili tě s krví mého milovaného manžela na rukou. Byl jsi přímo u jeho těla.“

„Milovaného,“ zopakoval Thanos. „Vzala sis krále jen kvůli politice a upevnění spojenectví.“

Thanos sledoval, jak si královna složila ruce na srdci. „A to jsme se do sebe nemohli postupně zamilovat?“

Thanos zavrtěl hlavou. „Mého otce jsi nikdy nemilovala. Milovala jsi moc, kterou ti přinášelo postavení královny.“

„Tvého otce?“ zeptala se královna. „Zdá se, že jsi zjistil víc, než jsi měl, Thane. A to měl Claudius tolik starostí s tím, aby pravdu pohřbil. Zřejmě je skutečně dobře, že zemřeš.“

„Za něco, co udělal Lucious,“ vyštěkl Thanos.

„Ano, za něco, co udělal Lucious,“ odpověděla královna Athéna a ve tváři se jí zračil vztek. „Myslíš si, že mi můžeš o mém synovi říct něco, co by mě šokovalo? Třeba tohle? Je to můj syn!“

Thanos v jejím hlase cítil ochranitelský pud, ocelově pevný a neotřesitelný. V tu chvíli si vzpomněl na dítě, které se Stephanií už nikdy nebude mít, a jak ochranitelsky by se choval on k jejich synovi či dceři. Chtěl si myslet, že by pro své dítě udělal cokoli, ale když sledoval královnu Athénu, uvědomil si, že to nebyla pravda. Byly hranice, které by ani rodiče neměli překračovat.

„A co všichni ostatní?“ nedal se Thanos. „Co udělají, až zjistí pravdu?“

„A jak by se ji asi dozvěděli?“ zeptala se Athéna. „Chceš ji teď vykřičet do světa? Jen do toho. Ať všichni slyší zrádce v kleci, který, ačkoli byl přistižen nad svým zavražděným otcem, svaluje vinu na svého bratra. Myslíš, že by ti v tomhle někdo uvěřil?“

Thanos samozřejmě znal odpověď. Pro každého, kdo měl v Impériu nějakou moc, už byl zrádce, který se vplížil do hradu. Ne, kdyby se někomu pokusil říct pravdu, nikdo by mu nevěřil.

Věděl, že pokud se mu nepodaří uprchnout, zemře tu. Zemře a z Lucia se stane král. Co by se dělo dál, to už by bylo jako nejhorší noční můra pro všechny obyvatele Impéria. Thanos musel vymyslet, jak tomu zabránit.

Dokonce i královna Athéna určitě věděla, jak moc špatné věci by se mohly dít. Musel ji jen přimět, aby ho pochopila.

„Co si myslíš, že se stane, až Lucious usedne na trůn?“ zeptal se Thanos. „Co si myslíš, že udělá?“

Viděl, jak se královna usmála. „Myslím, že se bude chovat tak, jak mu doporučí jeho matka. Lucious nikdy neměl moc času se věnovat… nepříjemným povinnostem prince a následníka trůnu. Možná bych ti dokonce měla poděkovat, Thane. Claudius byl příliš tvrdohlavý. Nenaslouchal mi, když měl. Lucious bude tvárnější.“

„Pokud tomu opravdu věříš,“ pronesl Thanos, „jsi stejně šílená jako on. Sama jsi viděla, co Lucious udělal svému otci. Myslíš si, že jsi v bezpečí jen proto, že jsi jeho matka?“

„Moc je jedinou zárukou bezpečí,“ odpověděla Athéna. „A ty tu už nebudeš, abys to viděl. Ať už se stane cokoli. Jakmile bude popraviště hotové, zemřeš Thane. Sbohem.“

Obrátila se k odchodu a v tu chvíli nedokázal Thanos myslet na nic jiného než na Lucia. Lucia, kterého brzy korunují králem Impéria. Lucia ve vesnici, kterou Thanos zachránil. Lucia tak, jak asi vypadal, když zabíjel jejich otce.

Dostanu se ven, slíbil si Thanos. Uteču a zabiju Lucia.