Читать книгу Vládce, Rival, Vyhnanec - Морган Райс, Morgan Rice - Страница 12

Thanos věděl, že by měl sledovat obzor, ale jediné, čeho byl právě schopný, bylo sledovat Ceres se směsicí hrdosti, lásky a ohromení. Opírala se o příď a rukou se dotýkala hladiny, zatímco jejich malá loď mířila z přístavu na širé moře. Vzduch kolem se stále třepotal, opar, díky kterému byli neviditelní, jako by ohýbal světlo, které jím procházelo.

Thanos věděl, že se s ní jednoho dne ožení.

„Myslím, že to stačí,“ řekl jí měkce. Viděl napětí v její tváři, bylo mu jasné, že kouzlo si na ní vybírá svoji daň.

„Ještě… malý… kousek.“

Thanos jí položil ruku na rameno. Někde vzadu slyšel Jevu vyděšeně vydechnout, jako by Kostějka předpokládala, že ho Ceresina moc odmrští pryč. Ale Thanos věděl, že by mu něco takového nikdy neudělala.

„Jsme v bezpečí,“ pronesl. „Nikdo nás nesleduje.“

Viděl, jak se Ceres překvapeně rozhlíží, jako by si teprve teď uvědomila, jak daleko na širém moři jsou. Tolik se musela soustředit na udržení kouzla? Ať tak nebo tak, skutečně je teď už nikdo nesledoval, kolem byl jen prázdný oceán.

Ceres vyndala ruku z vody a mírně se zachvěla. Thanos ji zachytil, aby neupadla. Po tom všem, čím si prošla, ho ohromovalo, kolik síly v ní ještě zbývalo. Chtěl tu být pro ni. Nejen tentokrát, ale už navždy.

„Jsem v pořádku,“ bránila se Ceres.

„To doufám,“ prohlásil Thanos. „A navíc jsi úžasná.“

Byla úžasnější, než si kdy mohl myslet. Nešlo jen o to, že Ceres byla chytrá, krásná a silná. Nešlo o to, že měla skrytou moc, ani o to, že zájmy ostatních vždy stavěla před svoje. Šlo o to všechno dohromady, a ještě něco dalšího za tím vším.

Byla to žena, kterou miloval, a po tom, co se stalo ve městě, to byla jediná žena, kterou miloval. Thanos si uvědomil, že přemýšlí, co to vlastně znamená. Mohli by teď být spolu. Budou teď spolu.

Vzhlédla k němu a přitáhla si ho, aby ji políbil. Byl to něžný, měkký polibek. Thanos by si přál, aby byli s Ceres na světě jen oni dva, aby jim nic nestálo v cestě.

„Vybral sis mě,“ pronesla Ceres a pohladila ho po tváři.

„Vždy jsem chtěl tebe,“ odpověděl Thanos. „Vždycky tu pro tebe budu.“

Ceres se při jeho slovech usmála, ale Thanos si také všiml náznaku nejistoty v jejím výrazu. Nedivil se jí, ale současně by si přál, aby mu plně věřila. Přál by si, aby mohl zahnat její nejistotu, aby mezi nimi vše urovnal. Chtěl jí ještě něco říct, ale věděl, že nesmí příliš tlačit.

„I já si vybrala tebe,“ ujistila ho Ceres, ale současně se od něj odtáhla. „Měla bych jít za bratrem a otcem.“

Zamířila k místu, kde stál Berin, Sartes a Leyana. Rodina. Vypadali šťastně. Thanos by si přál, aby k nim mohl jít a jen tak se přidat. Chtěl být součástí Ceresina života a doufal, že i ona ho ve svém životě chce, ale také věděl, že jí musí dát čas, aby se mezi nimi vše urovnalo.

Kvůli tomu všemu ji nechal jít a podíval se po ostatních lidech na lodi. Na tak malou loď jich bylo poměrně dost. Tři bojepáni, které Ceres zachránila, veslovali, i když teď, mimo přístav, by mohli vytáhnout malou plachtu. Akila ležel na boku a odvedenec, kterého Sartes osvobodil, mu tiskl obvaz na ránu.

Blížila se k němu Jeva.

„Pokud ji necháš odejít, jsi hlupák,“ pronesla.

„Hlupák?“ odporoval Thanos. „Takhle se děkuje někomu, kdo ti zrovna zachránil život?“

Kostějka pokrčila rameny. „I proto jsi hlupák. Riskovat vlastní život kvůli pomoci někomu jinému, je hloupé.“

Thanos naklonil hlavu ke straně. Nebyl si jistý, jestli jí někdy porozumí. Koutkem oka se podíval na Ceres a uvědomil si, že stejný problém má s více lidmi.

„Člověk riskuje život kvůli přátelům,“ odpověděl Thanos.

Jeva zavrtěla hlavou. „Já bych kvůli tobě takhle neriskovala. Když přijde tvůj čas přidat se k duchům tvých předků, pak přišel tvůj čas. Je to dokonce čest.“

Thanos nevěděl, co si o tom myslet. Mluvila vážně? Pokud ano, znělo to poněkud nevděčně po tom, co s Ceres riskovali, aby ji zachránili.

„Kdybych věděl, že pro tebe bude taková čest dělat lodní pannu na přídi jedné z lodí Prvního kamene, nezachraňoval bych tě,“ pronesl Thanos.

Jeva na něj hleděla a lehce se zamračila. Zdálo se, že teď musí přemýšlet ona, jak moc to Thanos myslel vážně.

„Děláš si legraci,“ řekla, „ale měl jsi mě tam nechat. Říkala jsem, že jen blázen riskuje život kvůli jiným.“

To byla na Thana příliš drsná filozofie.

„No,“ pronesl, „stejně jsem rád, že jsi naživu.“

Jeva vypadala, že se na moment zamyslela. „Já také. Což je zvláštní. Mrtví ze mě nebudou mít radost. Možná ještě musím něco udělat. Budu s tebou, dokud nezjistím, co to má být.“

Pronesla to naprosto samozřejmě, jako by to byla úplně jasná věc, ke které nemá Thanos co říct. Thana napadlo, jaké to asi je, chodit po světě s jistotou, že všemu velí mrtví.

„Není to zvláštní?“ zeptal se jí.

„Co je zvláštní?“ nechápala Jeva.

„Žít život v přesvědčení, že za všemi rozhodnutími stojí mrtví.“

Jeva zavrtěla hlavou. „Ne za všemi. Ale mrtví vědí víc než my. Je jich víc než nás. Když mluví, měl bys jim naslouchat. Podívej se na sebe.“

Thanos se zamračil. Nebyl jedním z Kostějů, aby si nechal poroučet od někoho, kdo mluví s mrtvými.

„Na sebe?“

„Jak bys na tom byl, kdyby se tvoji rodiče a jejich rodiče nerozhodli tak, jak se rozhodli?“ zeptala se Jeva. „Jsi princ. Veškerá tvoje moc pochází od mrtvých.“

Na tom něco bylo, ale Thanos si nebyl jistý, jestli to bylo totéž.

„O tom, co udělám dál, se budu rozhodovat kvůli živým, ne kvůli mrtvým,“ řekl.

Jeva se zasmála, jako by to byl opravdu dobrý vtip, a pak se zachmuřila. „Aha, ty to myslíš vážně. I mezi námi jsou lidé, kteří takhle mluví. Většina z nich jsou šílenci. Ale tohle je šílený svět, takže jak mohu já někoho soudit? Kam zamíříme dál?“

Na tuhle otázku Thanos odpovědět nedokázal.

„To nevím jistě,“ přiznal. „Otec mi řekl, kde bych mohl zjistit víc o své skutečné matce, ale pak mi bývalá královna řekla, že by měla být někde jinde.“

„Dobrá tedy,“ odpověděla Jeva. „Musíme pokračovat. Takové zprávy od mrtvých by člověk neměl ignorovat. Nebo můžeme zamířit zpět k mým lidem. Uvítali by zprávy o naší flotile.“

Zdálo se, že ji vůbec netrápí představa, že by svým lidem musela podat také zprávy o tom, kolik Kostějů v bitvě zahynulo. Její pohled ale často zabloudil k Ceres. Sledovala ji s očividnou úctou.

„Je vším, čím jsi tvrdil, že je. Ať je mezi vámi cokoli, vyřeš to.“

V jejím podání to znělo tak snadno a prostě, jako by stejně snadné bylo i řešení. Thanos pochyboval, že kdy co bylo tak prosté.

„Snažím se.“

„Tak se snaž víc,“ nedala se.

Thanos by rád. Rád by šel za Ceres a řekl jí, jak moc ji miluje. Víc než to, chtěl by ji požádat o ruku. Měl pocit, jako by na to oba čekali celou věčnost.

Jeva mávla rukou. „Jdi. Jdi za ní.“

Thanos nevěděl co si myslet o tom, že ho tak odhání, ale musel uznat, že Jeva měla nejspíš pravdu v tom, že by měl jít za Ceres. Vyrazil tedy k ní a ostatním. Zjistil, že se tváří vážněji, než by čekal.

Její otec se k němu otočil a sevřel Thanovi ruku.

„Je dobré tě zase vidět, chlapče,“ řekl. „Kdybys nepřišel, mohlo by všechno dopadnout mnohem hůř.“

„Nějak byste si poradili,“ odporoval Thanos.

„Teď si budeme muset poradit společně,“ odpověděl Berin. „Zdá se, že každý tady chce plout někam jinam.“

Ceres při těch slovech přikývla.

„Bojepáni si myslí, že bychom měli jít do divočiny a nechat se najímat jako žoldáci,“ pronesla. „Sartes mluví o tom, že bychom se měli dostat na imperiální venkov. A já myslím, že bychom se měli dostat zpátky na Ostrov za mlhou.“

„Jeva navrhovala návrat k jejím lidem,“ pronesl Thanos.

„A ty?“ zeptala se Ceres.

Pomyslel na to, že by jí mohl říct o zemích s mlžnými horami, o své zmizelé matce, o možnosti ji najít. Pomyslel na to, že by mohli žít kdekoli. Kdekoli, společně s Ceres. Ale pak se podíval na Akilu.

„Půjdu kamkoli budeš chtít jít ty,“ řekl, „ale nemyslím si, že Akila přežije dlouhou cestu.“

„Mám stejný pocit,“ pronesla Ceres.

Thanos ji znal dost dobře na to, aby věděl, že už něco vymyslela. Překvapilo ho, že se ještě neujala vedení. Přesto ale dokázal uhodnout, proč to tak bylo. Naposledy, když velela, přišla o Delos. Nejdřív ji o něj připravila Stephania a pak nájezdníci.

„Je to v pořádku,“ pronesl Thanos a vzal ji za ruku. „Věřím ti. Ať se rozhodneš jakkoli, půjdu s tebou.“

Předpokládal, že nebude jediný. Ceresina rodina s ní také půjde a bojepáni přísahali, že budou s ní, i když mluvili o hledání dobrodružství jinde. A Jeva… no, Thanos si nemyslel, že ji zná dost dobře na to, aby dokázal odhadnout, jak bude reagovat, ale pokud by to chtěla, vždy ji mohli někde vysadit.

„Nemůžeme najít tu pašeráckou loď, která tě dostala do Delosu,“ pronesla Ceres. „I kdybychom věděli, kde teď je, nedohnali bychom ji. A pokud se pokusíme plout příliš daleko… myslím, že by to Akila nepřežil.“

Thanos přikývl. Viděl zranění, které První kámen způsobil jejich příteli. Akila přežil hlavně díky síle své vůle a potřeboval skutečného léčitele. A potřeboval ho co nejdřív.

„Kam tedy?“ zeptal se Thanos.

Ceres na něj pohlédla, pak se podívala po ostatních. Stále ještě vypadala, že ji děsí její vlastní slova.

„Je jen jedno místo,“ pronesla. Zvýšila hlas, aby ji slyšeli všichni lidé na lodi. „Musíme plout na Haylon.“

Její otec i bratr okamžitě zakroutili hlavami. Dokonce i někteří bojepáni vypadali nespokojeně.

„Na Haylonu nebudeme v bezpečí,“ pronesl Berin. „Když padl Delos, bude to jejich další cíl.“

„Pak jim musíme pomoct s obranou,“ nedala se Ceres. „Možná nám v tom tentokrát nebude nikdo bránit.“

To byla správná poznámka. Delos padl kvůli mnoha důvodům – obrovské šeropelské flotile, lidem, kteří nezůstali a nebojovali, kvůli nedostatku stability způsobeném Stephaniiným převratem. Možná to na Haylonu dopadne jinak.

„Haylon už nemá flotilu,“ podotkl Thanos. „Většinu svých lodí kvůli mně poslali na pomoc Delosu.“

Trápil ho kvůli tomu pocit viny. Kdyby nepřemluvil Akilu, aby jim pomohl, spousta dobrých lidí by byla stále naživu a Haylon by měl prostředky na vlastní obranu. Jeho přítel by neležel zraněný na palubě a nečekal na záchranu.

„My… sami jsme se rozhodli jít,“ ozval se Akila ze svého místa.

„A pokud nemají flotilu, je to jen o důvod víc jim pomoct,“ prohlásila Ceres. „Vy všichni, přemýšlejte. Je to jediné přátelské místo v širokém okolí. Odrazilo Impérium, když bylo tak silné, že se Šeropel neodvážil ho napadnout. Potřebuje naši pomoc. Stejně tak i Akila. Plujeme na Haylon.“

Proti tomu nemohl Thanos nic říct. A co víc, viděl, že ostatní se k jejímu nápadu přidávají. Ceres už byla taková. To její jméno přivedlo Kostěje, ne jeho. Byla to ona, kdo dokázal přesvědčit muže lorda Westa a všechny rebely. Pokaždé, když to udělala, ohromovala ho tím.

Stačilo to k tomu, aby ji Thanos následoval kamkoli chtěla jít – ať už na Haylon nebo kamkoli jinam. Snahu najít svůj původ mohl prozatím odložit. Záleželo jedině na Ceres. Na Ceres a na tom, aby zabránili škodám, které by Šeropel způsobil, pokud by se začal roztahovat i mimo Delos. Jak slyšel v přístavu v Závětří, nemělo jít o obyčejný rychlý nájezd.

„Pokud ale chceme do Haylonu,“ podotkl Sartes, „je tu jeden problém. Abychom se tam dostali, museli bychom proplout šeropelskou flotilou. Je to přece směr, odkud připlouvá, ne? A nemyslím si, že jsou všichni v delosském přístavu.“

„Nejsou,“ souhlasil Thanos a vzpomněl si na to, co viděl v Šeropelu. Byly tam celé flotily lodí, které se teprve chystaly vyplout do Impéria. Flotily, které sloužily ostatním kamenům a které čekaly, až jak se situace vyvine, nebo shromažďovaly zásoby, aby se mohly zúčastnit plenění.

Jestliže se pokusí se svojí malou lodí plout přímo na Haylon, budou je šeropelské síly ohrožovat. Proplout bez povšimnutí by jim pomohla jen náhoda a Thanos si nebyl jistý, jestli by Ceres dokázala zopakovat jejich trik se zmizením.

„Budeme muset plout oklikou,“ řekl. „Budeme se držet pobřeží, než se dostaneme mimo trasy, kterými by mohli plout, a pak se přiblížíme k Haylonu z opačné strany.“

Viděl, že ostatní nejsou z té myšlenky zrovna nadšení, a Thanos chápal, že to není jen kvůli tomu, že jim to zabere víc času. Věděl, co to znamená.

Jeva to pronesla nahlas.

„Když poplujeme tudy, budeme muset skrz Příšeří úžinu,“ řekla. „Možná by bylo lepší riskovat střetnutí s Šeropelem.“

Thanos zavrtěl hlavou. „Jakmile si nás všimnou, dostanou nás. Takhle budeme mít alespoň šanci se jim vyhnout a proplout bez povšimnutí.“

„Ale taky budeme mít šanci, že nás něco sežere,“ podotkla Kostějka.

Thanos pokrčil rameny. Žádná lepší možnost nebyla. Neměli čas plout jinam a nebyla ani žádná lepší cesta, kudy se tam dostat. Mohli buď riskovat plavbu Příšeří úžinou nebo jen tak sedět s rukama v klíně a čekat, až Akila zemře. A Thanos se rozhodně nechystal nechat svého přítele jen tak zemřít.

Ceres to zřejmě cítila podobně.

„Tak tedy Příšeří úžina. Vytáhněte plachtu!“