Читать книгу Vládce, Rival, Vyhnanec - Морган Райс, Morgan Rice - Страница 14

Stephania se probrala a jediné, co vnímala, byla bolest. Zdálo se jí, jako by se celý svět smrštil do koule, která jí bolestivě svírala břicho. Měla pocit, jako by ji někdo rozerval na kusy… ale pak si uvědomila, že ji někdo skutečně rozřízl.

Už jen ta myšlenka ji přinutila znovu křičet, tentokrát tu ale nebyli žádní kněží ani válečníci, aby ji slyšeli. Jen nebe nad hlavou rozmazané závojem slz. Stephania si uvědomila, že ji vyvlekli někam ven, aby ji tam nechali zemřít.

Stálo ji spoustu sil zvednout hlavu a rozhlédnout se.

Když to udělala, okamžitě zalitovala. Všude kolem, kam až oko dohlédlo, se rozprostíraly haldy odpadků. Střepy hliněného nádobí, zvířecí kosti, sklo a spousta dalšího. Všechna městská špína se rozkládala na zdánlivě nekonečné pláni zoufalství.

V tu chvíli ucítila nepříjemný zápach, hutný a zdrcující. Uvědomila si, že v něm cítí i pach smrti, a všimla si pohozených těl. Ležela tu opuštěná, jako by o nic nešlo. Měla pocit, že v dálce vidí pohřební ohně. Pochybovala, že jde o elegantní pohřební hranice, nejspíš to byly jen jámy v zemi, do kterých se vhazovala čerstvá těla.

Stephania už věděla, kde je. Šlo o smetiště za městem, kde končila většina odpadků a kde ti nejchudší z nejchudších pátrali po jakýchkoli zbytcích, které mohli využít. Obvykle zde končila těla těch, kteří si nemohli dovolit pohřeb, případně oběti zabijáků.