Читать книгу Noc Odvážných - Морган Райс, Morgan Rice - Страница 16

Kyra byla plná paniky, zatímco se zmítala v pavoučí síti, supěla, zoufale se chtěla vysvobodit, zatímco se k ní ohromné stvoření plížilo. Nechtěla se dívat, ale nemohla si pomoci. Otočila se a přemohla ji hrůza, když viděla syčícího, ohromného pavouka, který se k ní plížil, jedna ohromná noha za druhou. Hleděl na ni ohromnýma rudýma očima, pozvedl své dlouhé, chlupaté nohy, a otevřel doširoka čelist, ukázal žluté tesáky, ze kterých kapaly sliny. Kyra věděla, že už jí zbývají poslední okamžiky – a že to bude hrozný způsob, jak zemřít.

Jak se kroutila, Kyra uslyšela všude kolem sebe klapání kostí v síti; podívala se a spatřil ostatky všech obětí, které zde před ní zemřely a věděla, že její šance na přežití jsou mizivé. Byla přilepená k síti a nebylo nic, co mohla udělat.

Kyra zavřela oči, věděla, že nemá na výběr. Nemohla spoléhat na ostatní svět. Musela se zahledět do sebe. Věděla, že odpověď neleží v externí síle, v její externí zbroji. Když bude spoléhat na externí svět, zemře.

Ale vnitřně cítila, že její síla byla rozsáhlá a nekonečná. Musela ji využít, povolat své síly, kterým se bála čelit. Musí konečně porozumět tomu, co ji pohání, porozumět celkovému výsledku svého duševního tréninku.

Energie. O tom ji Alva učil. Když spoléháme na sebe, využíváme jen část energie, jen část našeho potenciálu. Využij světovou energii. Celý vesmír čeká, aby ti byl k ruce.

Cítila, jak jí to proudí žilami. Bylo to to zvláštní, s čím se narodila, to, co ji předala její matka. Byla to síla, která proudila vším, jako řeka, která proudí pod zemí. Byla to stejná síla, které měla potíž uvěřit. Bylo to její nejhlubší já a část, které stále nevěřila úplně. Byla to část, které se nejvíce obávala, ještě více, než kteréhokoli nepřítele. Chtěla povolat svou matku, byla zoufalá po její pomoci, ale přesto věděla, že se k ní zde v této zemi Mardě, nedostane. Byla zcela sama. Snad to, že je úplně sama, nezávisí na nikom jiném, byla poslední část jejího tréninku.

Kyra zavřela oči, věděla, že to je teď anebo nikdy. Cítila, že se musí přemoci, musí být víc, než svět, který před sebou viděla. Přinutila se soustředit na vnitřní energii a poté na energii všude kolem sebe.

Kyra se pomalu naladila. Cítila energii pavučiny, pavouka; cítila, jak jí proudí. Pomalu dovolila, aby se stala její součástí. Už se jí nebránila. Místo toho si dovolila, aby se stala její součástí.

Kyra cítila, jak se zpomaluje; cítila, jak se zpomaluje čas. Naladila se i na nejmenší detaily, vše slyšela, vše kolem sebe cítila.

Kyra náhle pocítila záblesk energie a poprvé věděla, že celý vesmír byl jeden. Cítila že všechny dělící stěny zmizely, cítila, jak se mezi externím a interním světem zbortila bariéra. Cítila, že rozdíl mezi nimi byl klamavý.

Pak pocítila náhlý příval energie, jako by se uvnitř jí otevřela přehrada. Začaly ji pálit dlaně, jako by hořela.

Kyra otevřela oči a uviděla pavouka, nyní tak blízko, který se na ni shora díval a připravoval se skočit. Otočila se a uviděla svou hůl, která byla stopu daleko a která uvízla v síti. Natáhla se, už o sobě nepochybovala. Přivolala svou hůl a ta proletěla vzduchem přímo do její vyčkávající dlaně. Pevně ji uchopila.

Kyra využila svou sílu, věděla, že je silnější, než to, co vidí před sebou, a věřila si. Pozvedla svou paži, uchopila hůl a ta se uvolnila z pavučiny.

Zatočila s ní a když se pavouk přiblížil se svými tesáky, natáhla se a vrazila mu hůl do tlamy.

Pavouk příšerně zapištěl a Kyra mu hůl vpáčila hlouběji do tlamy a otočila ji stranou. On se snažil tlamu zavřít, ale nemohl, hůl ji držela otevřenou.

Ale potom, ke Kyřině překvapení, najednou zavřel čelisti a prastarou hůl rozlomil na kousky. Zlomil, co nemohlo být zlomeno, roztříštil ji v tlamě jako párátko. Tato bestie byla silnější, než si myslela.

Pavouk se na ni vrhl a v ten okamžik se čas zpomalil. Kyra cítila, jak se vše zaostřilo. Hluboko cítila, že se může vysvobodit, že může být rychlejší, než on.

Kyra se předklonila, uvolnila se a po pavučině se kutálela; když se jeho tesáky přiblížily, místo ní roztrhaly pavučinu.

Jak se Kyra zaměřila, poprvé cítila nepatrné zabzučení ve vzduchu, cítila, že ji něco volá. Otočila se a hleděl na druhou stranu pavučiny to, pro co přišla do Mardy: Hůl Pravdy. Seděla tam zasazená do kusu černé žuly, nadpozemská, pod půlnočním nebem zářila.

Kyra s ní pocítila silné spojení, cítila, jak ji brní dlaně, když se napřáhla svou pravou rukou. Vykřikla nejmocnější bitevním pokřikem, jaký kdy v životě vydala a věděla, prostě věděla, že ji hůl uposlechne.

Kyra najednou pocítila, jak se pod ní zem zatřásla. Věděla, že láká zbraně ze samotného srdce země, a v ten velkolepý okamžik už o sobě nepochybovala, ani o své moci nebo o vesmíru.

Následoval hlasitý zvuk kamene, který se tře o jiný kámen a Kyra s úžasem sledovala, jak se hůl pozvedla a uvolnila se ze žuly. Pomalu se zvedla a pak letěla vzduchem, její černý, drahými kameny posetá rukojeť přistála v Kyřině pravé dlani. Ona ji uchopila a začala se cítit naživu. Bylo to jako držet hada, jako držet živou věc.

Kyra se bez zaváhání rozmáchla a udeřila s ní právě v okamžik, když se k ní pavouk dostal. Hůl se najednou proměnila na ostří a rozřízla ohromnou pavučinu vejpůl.

Pavouk zapištěl a překvapeně spadl na zem.

Kyra se zatočila a znovu sekla do pavučiny a úplně se vysvobodila a přistála na nohou. Držela hůl oběma rukama vysoko nad hlavou, když se na ni bestie vrhla. Statečně se jí postavila, vykročila vpřed a sekla po ní Holí Pravdy vší svou silou.

Cítila, jak hůl proťala tlustým tělem pavouka. Ten vydal příšerné zapištění v okamžik, když byl rozpůlen.

Hustá, černá krev se z něj vyřinula a pavouk padl k jejím nohám, byl mrtev.

Kyra tam stála a držela hůl třesoucíma se rukama, pocítila nával energie, jaký nikdy předtím necítila. Cítila, že se v tom okamžiku změnila. Cítila, že se stala silnější, že už nikdy nebude stejným člověkem. Cítila, že se všechny dveře otevřely a vše je možné.

Vysoko nad ní zahřmělo nebe a zablesklo se. Fialové světlo se rozhostilo v mračnech a protkalo je jako by mraky protékala láva. Následovalo ohromné zahřmění a Kyra byla bez sebe radostí, když spatřila Theona, který se prohnal mezi mraky. Cítila, že bariéra zmizela a tasila svou hůl. Poprvé v životě věděla, že je jejím osudem, aby vše změnila.

Theon přistál u jejích nohou a bez zaváhání vyskočila na jeho záda a společně vystoupali vysoko do vzduchu. Hřmění se ozývalo všude kolem nich, zatímco letěli nebem, mířili na jih, pryč z Mardy a směrem do Escalonu. Kyra věděla, že se snesla do nejhlubší úrovně, že zvítězila, že dokončila svůj poslední test.

A nyní šla vést válku s Holí Pravdy ve své ruce.