Читать книгу Noc Odvážných - Морган Райс, Morgan Rice - Страница 21

Lorna cítila naléhavost, rychle kráčela kempem, Duncanovi muži se před ní rozestupovali. Merk kráčel po jejím boku, společně se Sovosem a doprovázený tuctem mužů ze Ztracených Ostrovů, bojovníky, kteří se odloučili od ostatních a přidali se k nim na jejich cestě ze Zátoky Smrti, zpět do země, celou cestu až sem, v poušti, kolem Leptusu. Lorna je sem samostatně vedla, věděla, že ji Duncan potřebuje.

Jak se přiblížila, Lorna spatřila, jak na ni Duncanovi muži přemýšlivě hledí. Udělali pro ni místo, když konečně došla na malou mýtinu, kde ležel Duncan. Ustaraní bojovníci byli shromážděni kolem něj, klečeli po jeho boku, všichni vážně v obavách o jejich umírajícího vůdce. Uviděla Anvina a Aidana, kteří plakali, Bílého u jejich nohou, vydávali jediný zvuk v tíživém tichu.

“Kdo jsi a proč sem přicházíš?” zeptali se tvrdě Duncanovi bojovníci.

“Jsem dcera Krále Tarnise,” odpověděla autoritativně. “Duncan se pokusil zachránit mého otce. Přišla jsem mu tu laskavost vrátit.”

Muž vypadal překvapeně.

“Jeho zranění je smrtelné,” řekl bojovník. “Viděl jsem to mnohokrát v bitvě. Už se nemůže uzdravit.”

Nyní se zamračila Lorna.

“Ztrácíme čas. Chcete, aby zde Duncan zemřel a vykrvácel? Nebo se ho mám pokusit vyléčit?”