Читать книгу Žalozpěv pro Prince - Морган Райс, Morgan Rice - Страница 9

Kate uháněla k dokům, které jí ukázal Finnael. Utíkala rychleji, než by byl schopen kdokoli jiný. Modlila se, aby to stihla včas. Vize její bledé sestry ležící bez hnutí ji znepokojovala. Poháněla ji kupředu a nutila ji využívat veškerou rychlost, kterou jí propůjčovala její moc. Sophia nesměla zemřít.

Prostě nesměla.

Kate si všimla královských vojáků, jak se ve vesnici shromažďují kolem svého velitele. Za jiných okolností by možná zamířila přímo k nim a bojovala s nimi, prostě jen proto, aby se pomstila za všechno, co jí způsobila královna vdova. Teď na to ale neměla čas. Zamířila k lodím v přístavu a snažila se určit, na které z nich se Sophia nacházela, když ji spatřila ve svém vidění.

Pak si jí všimla, lodi se dvěma stěžni a mořským koníkem na přídi. Uháněla k ní, pak se odrazila, těsně přeskočila zábradlí a měkce dopadla na palubu. Všimla si námořníků, kteří na ni překvapeně zírali, někteří dokonce sahali po zbraních. Jestli její sestře ublížili právě oni, Kate je do jednoho zabije.

„Kde je má sestra?“ obořila se na ně. Její slova se jasně nesla vzduchem.

Možná si všimli, že jí je podobná, i když byla Kate menší, svalnatější, a navíc měla vlasy ostříhané na krátko. Všichni jen mlčky ukázali ke kajutě na zádi lodi.

Když se k ní hnala, všimla si rozložitého, plešatícího vousatého muže, jak se snaží postavit.

„Co se stalo?“ křikla na něj. „Mluv, myslím, že mé sestře něco hrozí.“

„Tvá sestra je Sophia?“ zeptal se muž. Zdálo se, že je stále ještě zmatený z toho, že byl před chvílí v bezvědomí. „Byl tu nějaký chlap… praštil mě. Tvá sestra je v kajutě.“

Kate neváhala. Doběhla ke kajutě a vykopla dveře. Vzduchem se rozletěly třísky. Uvnitř kajuty…

Spatřila lesní kočku sedící v jednom rohu. Byla velká a měla šedivou srst. Lehce vrčela. Spatřila Sebastiana, klečel na zemi a v ruce držel dýku, která byla od krve stejně, jako jeho ruce. Z očí se mu valily slzy a hlasitě vyl. To ale nic neznamenalo, člověk může výt z mnoha různých důvodů, ať už z lítosti nebo z pocitu viny.

Na zemi ležela Sophia. Byla naprosto bledá, stejně jako když ji Kate viděla ve své vizi. Na zemi se rozlévala její krev a v hrudi měla zranění, které mohla způsobit jen jediná zbraň v místnosti.

„Je mrtvá, Kate,“ pronesl Sebastian a zadíval se na ni. „Je mrtvá.“

„Ty jsi mrtvý,“ zařvala Kate. Kdysi mu řekla, že mu nikdy neodpustí, jak Sophii ublížil. Tohle ale bylo ještě mnohem horší než všechno, co zatím provedl. Pokusil se zavraždit její sestru. Kate zaplavila vlna vzteku. Vrhla se kupředu.

Udeřila Sebastiana tak prudce, až odletěl od její sestry. Překulil se, ale dýku nepustil.

„Kate, nechci ti ublížit.“

„Tak jako jsi ublížil mojí sestře?“

Kate ho kopla do břicha, pak ho chytila za ruku a kroutila mu jí tak dlouho, dokud dýka nezarachotila na podlaze. Sebastianovi se podařilo vytrhnout Kate ruku dřív, než mu ji zlomila, ale ona s ním ještě neskončila.

„Kate, já to nebyl, já—“

„Lháři!“ Vyrazila proti němu, chytila ho za paži a vytlačila ho ven ze dveří napůl díky své rychlosti a napůl díky síle, kterou získala napitím se z fontány. Společně se vyřítili na palubu. Kate se pak podařilo ho zvednout do vzduchu a hodit ho přes zábradlí pryč z lodi. Sebastian dopadl na molo, kde zůstal ležet v bezvědomí.

Kate by nejraději skočila za ním. Nejraději by ho zabila. Na to ale nebyl čas. Musela se vrátit k Sophii.

„Jestli se probere,“ nařídila kapitánovi, „zabij ho.“

„Udělal bych to rovnou,“ pronesl muž, „ale musíme vyrazit na moře.“

Kate se podívala směrem, kterým ukázal a všimla si královských vojáků, kteří se rychle blížili k lodi. V obličejích se jim zračilo odhodlání.

„Dělej, co musíš,“ řekla Kate. „Já musím pomoct sestře.“

Rozběhla se zpátky do kajuty. Sophia stále ležela v kaluži krve na podlaze. Kate neviděla, že by se jí pohybovala hruď. Cítila jen drobný záchvěv jejích myšlenek, který jí prozradil, že Sophia ještě není mrtvá. Kate poklekla vedle ní a snažila se soustředit. Snažila se vzpomenout si, co ji naučil Finnael. Podařilo se mu zachránit vadnoucí rostlinu, jenže Sophia není rostlina. Sophia je Katina sestra.

Kate se v duchu obrátila k místu uvnitř, kde cítila energii věcí kolem. Místu, skrz které viděla zlatou záři, která ale kolem Sophie už téměř vyprchala. Cítila tu energii a vzpomněla si, jaké to bylo vysát energii z rostliny. To teď ale nepotřebovala.

Pokusila se najít jiné zdroje energie, pátrala po síle, kterou k tomu potřebovala. Ponořila se do hlubin vlastní duše a snažila se najít potřebnou energii. Pak ji ucítila. Cítila ji za hranicemi místnosti, za hranicemi, které definovaly její vlastní tělo.

Ucítila náhlé spojení s něčím ohromným, s něčím tak obrovským, až měla pocit, že se jí to nepodaří. Spojit se s něčím takovým bylo příliš, ale znamenalo by to, že zachrání Sophii. Kate musela najít způsob, jak to udělat. V duchu se chopila moci, kterou cítila…

…a uvědomila si, že cítí celé království. Všechny živé bytosti, každý náznak moci. Kate cítila rostliny i zvířata, lidi i věci, které reprezentovaly starší a podivnější energii. Kate to všechno cítila a věděla, co to znamená. Byl to život, byla to magie.

Brala moc tak opatrně, jak jen mohla. Brala si její zlomky ze stovky různých míst. Kate cítila, jak na Stezkách uschnul kousek louky, na stráních Monthys opadalo ze stromů několik listů. Z každého místa si brala jen drobnou část, protože nechtěla způsobit nevratné škody.

I tak ale měla pocit, jako by musela bojovat s proudem řeky. Kate vykřikla úsilím, které ji stálo udržet to vše pohromadě. Musela ale vydržet, kvůli sestře.

Nabranou energii vlila do Sophie. Snažila se to dělat postupně, nutila energii, aby dělala to, co ona chce. V případě rostliny šlo jen o přesun energie, ale stačilo by to i tady? Kate doufala, že ano, protože si nebyla jistá, jestli zvládne léčit rány nebo vracet mrtvé k životu. Vložila do Sophie energii, kterou si půjčila ze světa, pokusila se ji protknout zlatou září své vlastní energie a udělat z ní tak něco víc.

Pomalu, tak neskutečně pomalu, až to bylo téměř nepovšimnutelné, se začala rána v Sophiině hrudi zavírat. Kate pokračovala, dokud se rána úplně nezacelila. Pořád ale zbývalo ještě hodně práce. Kdyby ze Sophie byla dokonale vypadající mrtvola, k ničemu by to nebylo. Přesouvala do Sophie stále více energie a doufala, že to pomůže.

Konečně bylo vidět, že se Sophiina hruď začíná zvedat a klesat. Sophia dýchala a Kate měla poprvé pocit, že se jí skutečně podaří ji zachránit. Zaplavila ji úleva. Sophia se ale neprobírala. Její oči zůstávaly zavřené nezávisle na tom, kolik energie Kate použila. Kate navíc netušila, jak dlouho to ještě vydrží. Po chvíli musela přestat a zhroutila se na podlahu. Měla pocit, jako by právě uběhla tucet mil.

V tu chvíli uslyšela výkřiky zpoza kajuty. Přinutila se vstát, i když ji to stálo spoustu sil. I když energie, kterou využila k Sophiině záchraně nepocházela přímo z ní, její přesun nebyl nic lehkého. Kate se podařilo vstát a tasit zbraň. Došla ke dveřím.

Spatřila vojáky v královských uniformách, jak se snaží dostat na loď. Námořníci se naopak snažili jim ve vstupu zabránit. Viděla, jak kapitán vyrazil kupředu a dlouhým nožem zasáhl jednoho z vojáků. Další námořník srazil bidlem muže přelézajícího zábradlí. Viděla ale také námořníka, který padl probodnutý vojenským mečem a jiného, který se zhroutil, když vzduchem třeskl zvuk výstřelu.

Kate klopýtala po palubě a snažila se pomoct námořníkům. Pokusila se bodnout jednoho z vojáků do podpaží, ale jen tak tak se jí podařilo odrazit úder pažbou muškety. Upadla a muž, který se nad ní tyčil, otočil zbraň a chtěl ji bodnout bajonetem.

V tu chvíli Kate zaslechla zařvání a kolem se prohnala lesní kočka. Narazila do muže a rozervala mu hrdlo. Zvíře zavrčelo a vrhlo se na dalšího vojáka. Ti jako by se zarazili a začali couvat.

Kate se zvedla a sledovala, co se děje. Na nic jiného jí nezbývalo sil. Když si všimla vojáka, který na kočku namířil pistolí, tasila dýku a vrhla ji po něm. Zasáhla ho do krku, muž přepadl přes zábradlí a zmizel Kate z dohledu.

Kate viděla, jak kočka seskočila z lodi na molo a o chvilku později uslyšela něčí výkřik. Kočka znovu zaútočila.

„Musíme na moře!“ vykřikla Kate. „Jestli tu zůstaneme, je po nás!“

Námořníci okamžitě pochopili. Kate se znovu pokusila zapojit do boje. Měla pocit, jako by bojovali na nějakém balkóně. Snažili se odrazit útočníky, kteří se sápali nahoru. Lesní kočka vrčela a kousala, vrhala se na ty, kteří se pokoušeli dostat na palubu. Svými jako břitva ostrými zuby i drápy zabíjela královské vojáky. Kate netušila, kde její sestra přišla k takové společnosti, ale kočka jí byla očividně naprosto věrná. A také byla smrtící.

Kdyby byla Kate ve formě, nejspíš by si s vojáky poradila sama. Probíhala by mezi nimi a zabíjela by je. V tuhle chvíli ale jen stěží nacházela sílu, aby pomohla námořníkům a srážela útočící vojáky ze zábradlí. Námořníci se ale protlačili kolem Kate a zdálo se, že se snaží ji chránit, místo toho, aby dostali loď co nejrychleji na moře.

Přesto se ale loď dala do pohybu. Námořníci ji pomocí bidel a vesel odrazili od mola. Kate cítila, jak se jí pohnula paluba pod nohama. Jeden voják se pokusil na loď skočit, ale kvůli nedostatečnému rozběhu jen neškodně dopadl do vody.

Kate viděla lesní kočku, jak vrčí a bojuje, vojáci se na ni tlačili ze všech stran. Kate předpokládala, že by Sophia nechtěla, aby její společnici jen tak opustili. Navíc je lesní kočka zachránila. Nemohla ji tam jen tak nechat.

„Musíš za námi,“ vykřikla a vzápětí si uvědomila, jak hloupé bylo předpokládat, že by jí zvíře rozumělo. Pokusila se tedy zmobilizovat poslední zbytky sil a vyslala ke kočce myšlenku na návrat na palubu.

Zvíře obrátilo hlavu, zavětřilo a pak se prudce odrazilo směrem k lodi. Kate viděla, jak se kočičí svaly napjaly a o chvíli později už kočka zabořila drápy do zábradlí. Pak se přitáhla, přelezla na palubu a okamžitě zamířila ke Kate. Otírala se jí o nohy a předla.

Kate se zády opřela o stěžeň a sklouzla po něm na palubu. Neměla sílu zůstat stát. Každopádně už na tom nezáleželo. Byli už dost daleko od přístavu, ze kterého se ozvalo jen několik neškodných výstřelů.

Zvládli to. Byli v bezpečí a Sophia byla naživu.

Alespoň prozatím.