Читать книгу Toužení - Блейк Пирс - Страница 15

Ten muž rád sledoval pouliční děvky. Líbilo se mu, jak se shlukovaly na rohu a natřásaly se na chodnících, většinou chodily v párech. Shledával je mnohem odváženějšími, než jaké byly dívky na zavolání a společnice, náchylné ke snadné ztrátě trpělivosti.

Například právě teď viděl jednu, jak proklínala bandu hrubých mladíků v pomalu se pohybujícím vozidle za to, že si ji vyfotili. Muž jí to nedával ani trochu za vinu. Konec konců zde byla proto, aby pracovala, nikoliv proto, aby sloužila jako scenérie.

Kde je jejich respekt? pomyslel si úšklebkem. Ta dnešní mládež.

Teď se jí kluci smáli a křičeli oplzlosti. Ale nemohli se vyrovnat jejím barvitým odpovědím, některé z nich byly španělsky. Její styl se mu líbil.

Dnes večer si vybíral něco pod jeho úroveň, zaparkoval podél řady levných motelů, kde se pouliční šlapky shromažďovaly. Ostatní dívky byly méně temperamentní než ta co nadávala. Jejich pokusy vypadat smyslně byly neohrabané, ve srovnání s ní a jejich vyzývavá gesta byla vulgární. Jak je sledoval, jedna si nadzvedla sukni, aby ukázala své sporé kalhotky řidiči, který kolem pomalu projížděl autem. Řidič nezastavil.

Jeho pohled byl upřený na dívku, která prvně přilákala jeho pozornost. Rozhořčeně pochodovala a stěžovala si ostatním dívkám.

Muž věděl, že by ji mohl mít, kdyby chtěl. Mohla by být jeho další obětí. Jediné, co musí udělat, aby získal její pozornost, je jet podél chodníku směrem k ní.

Ale ne, to on neudělá. Nikdy to nedělal. Nikdy by neoslovil šlapku na ulici. Bylo na ní, aby oslovila ona jeho. Bylo to stejné i s děvkama, se kterýma se setkal prostřednictvím služby nebo v bordelu. Nechal je, aby se s ním setkaly o samotě někde stranou, aniž by o to přímo požádal. Zdálo se, jako by to byl jejich nápad.

S trochou štěstí si odvážná dívka všimne jeho drahého auta a hned přiběhne. Jeho auto bylo nádhernou návnadou. Stejně tak jako skutečnost, že se dobře oblékal.

Ale ať večer skončí jakkoli, musí být opatrnější než minule. Byl nedbalý, odhodil tělo přes římsu a čekal, že se potopí.

A ona způsobila takový rozruch! Sestra agenta FBI! A povolali své velké ranaře až z Quantica. Nelíbilo se mu to. Nebyl pro publicitu ani slávu. Jen chtěl dopřát svým chutím.

A neměl na to snad právo? Jaký zdravý dospělý muž neměl své chutě?

Teď chtějí poslat potápěče pod hladinu jezera, aby hledali těla. Věděl, co by tam mohli najít, dokonce i po třech letech. Vůbec se mu to nelíbilo.

Nebylo to jen tak kvůli vlastnímu zájmu. Kupodivu měl pocit, že to je špatné pro samotné jezero. Potápěči, kteří sondují a rýpají pod vodou do každé štěrbiny a skuliny, mu připadali poněkud obscénní a invazivní, bylo to neomluvitelné vyrušení. Konec konců jezero neudělalo nic špatného. Proč by mělo být obtěžováno?

Ale i tak neměl obavy. Neexistoval způsob, jakým by mohli zjistit, že stopy k obětem vedou k němu. Prostě se to nestane. Ale s tím jezerem už skoncoval. Ještě se sice nerozhodl, kam uloží svou další oběť, ale byl si jistý, že dospěje k rozhodnutí, než bude večer u konce.

Temperamentní dívka se teď dívala na jeho auto. Vykročila směrem k němu sebevědomým krokem.

Stáhl okénko a ona strčila dovnitř hlavu. Byla to Latina s tmavou kůží, výrazným make-upem a silně orámovanými rty, barevnými očními stíny a divoce klenutým obočím, které vypadalo jako tetované. Její náušnice byly velké pozlacené kříže.

"Hezké auto," řekla.

Usmál se.

"Co tady venku dělá tak hezká holka jako ty tak pozdě večer?" zeptal se. "Není už čas jít spát?"

"Možná bys mě chtěl přikrejt," řekla s úsměvem.

Její zuby mu připadaly pozoruhodně čisté a rovné. Vypadala totiž mimořádně zdravé. To bylo tady na ulici docela vzácné, kde většina dívek byly "narkomanky," v různých fázích závislosti na methamphetaminu.

"Líbí se mi tvůj styl," řekl. "Velmi chola."

Její úsměv se rozšířil. Viděl, že pojmenování Latina šlapka vnímá jako kompliment.

"Jak se jmenuješ?" zeptal se.

"Socorro."

Aha "socorro," pomyslel si. To ve španělštině znamená "pomoc."

"Vsadím se, že dáváš ohromnou první socorro," řekl poťouchlým tónem.

Její hluboké hnědé oči se na něj okamžitě zašklebily. "Vypadáš, jako bys právě teď potřeboval trochu soccorro."

"Možná ano," řekl.

Ale dříve, než si mohli začít dohadovat podmínky, přímo za ním zastavilo auto. Slyšel, jak z místa řidiče zavolal muž.

"¡Socorro!" vykřikl. "¡Vente!"

Dívka se poněkud rozhořčeně napřímila.

"¿Porqué?" zakřičela na něj.

"Vente aquí, ¡puta!"

Muž si v dívčiných očích všiml náznaku strachu. To nemohlo být kvůli tomu, že ji muž v autě nazval kurvou. Odhadoval, že muž byl její pasák, přijel zkontrolovat, kolik peněz dnes večer zatím vydělala.

"¡Pinche Pablo!" Zamumlala polohlasně univerzální urážku. Pak šla k autu.

Ten muž tam seděl, přemýšlel, zda se vrátí, zda s ním stále bude chtít dohodnout obchod. Nelíbilo se mu to. Čekat nebyl jeho styl.

Jeho zájem o dívku náhle zmizel. Ne, nebude se s ní obtěžovat. Neměla tušení, jaké štěstí ji potkalo.

Kromě toho, co dělá mezi takovou spodinou? Jeho další oběť by měla být na vyšší úrovni.

Chiffon, pomyslel si. Už málem na Chiffon zapomněl. Ale možná jsem si ji jen schovával pro zvláštní příležitost.

Mohl si počkat. Nemusí to být dnes v noci. Odjel se škodolibou radostí nad svým sebeovládáním, navzdory jeho obrovské chuti. Považoval to za jednu ze svých nejlepších osobních vlastností.

Konec konců, byl velmi civilizovaný muž.