Читать книгу Dokonalá manželka - Блейк Пирс - Страница 7

Navzdory nekonečnému křiku se Jessie pokoušela potlačit začínající bolest hlavy. Daughton, sladký, zato neuvěřitelně hlasitý tříletý syn Edwarda a Melanie Carlisleových, strávil posledních dvacet minut hraním hry s názvem Exploze, která z velké části sestávala z toho, že křičel „bum!“

Ani Melanie („říkej mi Mel“), ani Edward (pro kamarády “Teddy”) nevypadali, že by je jeho přerušované výkřiky nějak vyváděly z míry, a tak i Jessie a Kyle předstírali, že je to pro ně naprosto normální. Seděli u Carlisleů v obývacím pokoji, aby si na chvilku popovídali, než vyrazí na plánovanou procházku na pozdní snídani v přístavu. Od domu Carlisleových to byly jen tři bloky.

Kyle a Teddy si poslední půl hodinu povídali venku, zatímco Jessie se v kuchyni snažila lépe seznámit s Mel. Z jejich jediného předchozího setkání si ji pamatovala pouze matně, netrvalo to však ani pár minut a podařilo se jim najít společnou vlnu.

„Poprosila bych Teddyho, aby něco ugriloval, ale nechci, aby se vám tu hned první týden udělalo zle,“ prohlásila Mel sarkasticky. „Bude mnohem bezpečnější, když se půjdeme najíst na pobřeží.“

„Není to ten nejlepší kuchař na světě?“ zeptala se Jessie s lehkým úšklebkem.

„Řeknu ti to tak. Pokud ti někdy bude chtít něco uvařit, předstírej, že máš na práci něco neodkladného. Protože jestli něco z toho, co uvaří, sníš, tak něco neodkladného zaručeně mít budeš.“

„O čem to mluvíš, drahá?“ zeptal se Teddy, který s Kylem právě vcházel do dveří. Byl to břichatý chlápek s ustupujícími blonďatými vlasy a bledou pokožkou, jež budila dojem, že se na slunci musí během pěti minut úplně spálit. Jessie měla také pocit, že jeho osobnost by šlo v podstatě vystihnout stejnými slovy—oboje na ni působilo ochable a poddajně. Nějaký hluboký instinkt, který sice nedokázala popsat, ale za ty roky se mu naučila věřit, jí napovídal, že Teddy Carlisle je slabý muž.

„Ale o ničem, zlato,“ opáčila jako by nic a mrkla na Jessie. „Jen předávám Jessie pár základních informací, jak přežít na Westport Beach.“

„Aha,“ řekl. „Nezapomeň ji varovat před dopravou na Jamboree Road a Pacific Coast Highway. Občas je to tam pořádný opruz.”

„To jsem měla na seznamu jako další,“ poznamenala Mel nevinně a zvedala se z kuchyňské barové stoličky.

Zatímco kráčela do obýváku, aby z podlahy posbírala Daughtonovy hračky, Jessie si nemohla nevšimnout, jak se jí na útlém těle v tenisové sukni a polo tričku rýsují šlachovité svaly. Zatímco jedním rychlým pohybem sebrala ze země snad tucet autíček Matchbox, štíhlé bicepsy se jí působivě napnuly a na nohou jí vystoupily lýtkové svaly.

Všechno, od jejích krátkých černých vlasů přes nezkrotnou energii až po hlas, v němž bylo zřetelně slyšet, že si s ní není radno zahrávat, však naznačovalo, že se jedná o drsnou a přímočarou holku z New Yorku. Koneckonců přesně to také byla, než se přestěhovala na západ.

Jessie se okamžitě zalíbila, i když nemohla pochopit, co ji přitahovalo k takovému ňoumovi, jako byl Teddy. Trochu ji to užíralo. Velmi si zakládala na své schopnosti číst lidi, a tato zející díra v jejím neformálním profilu Mel ji lehce znepokojovala.

„Můžeme vyrazit?“ zeptal se Teddy. I on měl na sobě slušné oblečení, volnou propínací košili a bílé kalhoty.

„Hned jak přivedeš svého syna, budeme kompletní,“ ozvala se Mel ostře.

Teddy, který byl na její tón očividně zvyklý, se beze slova vydal najít původce „explozí“. Uběhlo sotva pár vteřin, když jim k uším dolehlo pištění a Teddy se vracel s divoce zápasícím Daughtonem, jenž mu z rukou visel hlavou dolů.

„Tati, přestaň!“ řval kluk.

„Dej ho dolů Edwarde,“ zasyčela Mel.

„Odmlouval,“ zabručel Teddy a postavil svého syna zpátky na zem. „Jen jsem mu musel připomenout, že se takové věci nedělají.“

„No a co kdyby upadl a rozbil si hlavu?“ chtěla vědět Mel.

„Tak by to pro něj byla cenná lekce,“ odpověděl Teddy nevzrušeně, evidentně s tím neměl žádný problém.

Kyle se zachichotal a přestal, jen když ho Jessie probodla pohledem. Pokusil se svůj smích zakrýt zakašláním, ale už na to bylo příliš pozdě, a tak jen omluvně pokrčil rameny.

Zatímco po dobře udržovaném chodníčku, který vedl souběžně s hlavní cestou, zamířili do přístavu, Jessie kriticky sledovala, jak jsou s Kylem oblečení v porovnání s jejich společníky. Dokonce i Daughton, který sice po otci zdědil jeho bledou pleť, ale po matce zase její tmavé vlasy, měl na sobě vyžehlené kalhoty a rolák. Kyle byl v šortkách a tričku a Jessie na sebe na poslední chvíli hodila volné jednoduché šaty.

„Jsi si jistá, že jsme na brunch ve vašem klubu dostatečně nastrojení?“ obrátila se na Mel s obavami.

„Ale s tím si nedělej starosti. Jste naši hosté. Kodex oblékání se na vás nevztahuje. To jen členy bičují za nepřiměřené oblečení. A Daughton je ještě malý, takže toho taky maximálně přetáhnou rozžhaveným pohrabáčem.“ Mel si musela všimnout Jessiina pohledu, protože jí rychle položila ruku na zápěstí a dodala. „Dělám si legraci.“

Jessie se nervózně pousmála své neschopnosti uvolnit se. V té samé chvíli se kolem ní prohnal Daughton s ohromujícím „bum“, které ji přimělo poskočit.

„Má hodně energie,“ poznamenala a snažila se, aby to vyznělo obdivně. „Taky bych jí tolik chtěla.“

„To ano,“ souhlasila Mel. „Je to malý čert. Ale miluji ho. Je zvláštní, jak ti věci, které ostatní otravují, přijdou okouzlující, když jde o tvé dítě. Však uvidíš, co tím myslím, až se to stane tobě. Jestli je to tedy to, o co stojíš.“

„To je,“ přitakala Jessie. „Už chvíli o tom uvažujeme. Jen se nám do toho připletlo několik... překážek. Doufáme ale, že změna prostředí nám pomůže.“

„No, měla bych tě varovat. Mezi ženami, co dneska uvidíš, přijde na tohle téma řeč dost často. Velice rády se baví o dětech a o všem, co s nimi souvisí. Pravděpodobně se tě budou vyptávat na vaše plány. Ale moc se tím nestresuj. To je tady běžný námět ke konverzaci.“

„Díky za upozornění,“ řekla Jessie, když došly na konec cesty.

Na chvíli se zastavila a užívala si výhled, který se před ní otevřel. Ocitli se na kraji útesu, odkud byly vidět ostrov Balboa a záliv Promontory Bay. Za nimi se nacházel poloostrov Balboa, poslední kus pevniny před Tichým oceánem. Kam jen oko dohlédlo, všude se rozkládala hluboká, tmavě modrá voda, jež na obzoru hladce přecházela do lehce světlejší blankytné oblohy, poseté několika bílými načechranými obláčky. Byl to dechberoucí pohled.

O něco blíž viděla rušný přístav s loděmi, které do něj vplouvaly a zase jej opouštěly podle nějakého neznámého systému, jenž byl mnohem lépe zorganizovaný a pěknější na pohled, než dálnice. Lidé procházející se po molu a po nespočtu obchodů a restaurací, jimiž bylo obklopeno, odtud působili malincí jako mravenci. Vypadalo to, že se dole koná farmářský trh.

Cestu zde vystřídalo obrovské kamenné schodiště, které vedlo až dolů ke komplexu. Navzdory dřevěnému zábradlí na obou stranách z něj šel trochu strach.

„Cesta se za nějakých padesát metrů zase objeví a pak vede až k přístavu,“ oznámila Mel. Musela vycítit Jessiinu zdrženlivost. „Klidně můžeme pokračovat po ní, místo po schodech, ale zabere nám to dalších dvacet minut a nebudeme mít tak krásný výhled.“

„Ne, schody jsou v pohodě,“ ujistila ji Jessie. „Jen už je to nějaký pátek, co jsem naposledy stoupla na svůj trenažér, a najednou toho lituju.“

„Nohy dělají au jen na začátku,“ poučil ji Daughton, předběhl ji a ujal se vedení.

„Nic nenabudí člověka tak, jako když ho poníží batole,“ poznamenala Jessie a snažila se to odbýt smíchem.

Vydali se tedy po dlouhých schodech dolů. Daughton šel první, v závěsu za ním Mel, Jessie a Kyle. Průvod uzavíral Teddy. Daughton získal hned po minutě slušný náskok a Mel se vyřítila za ním, aby ho dohnala. Jessie slyšela, že si za ní chlapi povídají, nedokázala však zachytit, o čem se baví. A na zrádných schodech se jí nechtělo otáčet, aby to zjistila.

Byli asi v půli cesty, když proti nim spatřila po schodech stoupat dívku, která mohla být tak ve studentském věku. Měla na sobě pouze bikiny a žabky a na rameni jí visela plážová taška. Vlasy měla z vody pořád mokré a po odhalené, opálené pokožce jí stékaly kapky potu. Její tělo bylo obdařeno působivými křivkami, jež plavky jen stěží zakrývaly. Skoro to vypadalo, jako by se každou chvílí mohly rozhodnout někde se osvobodit. Když kolem ní procházeli, Jessie se usilovně snažila na ni necivět a přemýšlela, jestli Kyle dělá to samé.

„Ta má teda zatraceně dobrý zadek,“ zaslechla o pár vteřin později Teddyho.

Jessie nedobrovolně ztuhla, nejen kvůli Teddyho hrubé poznámce, ale hlavně proto, že slečna musela být docela určitě pořád dost blízko na to, aby ji slyšela také. Měla sto chutí se otočit a zamračit se na něj, když vtom uslyšela i Kyleův hlas.

„Viď?“ přidal se a chichotal se jako školák.

Zastavila se na místě. Jakmile se k ní Kyle přiblížil, popadla ho za ruku. Teddy taky zastavil, na obličeji měl překvapený výraz.

„Klidně pokračuj, Teddy,“ obrátila se k němu a nasadila falešný úsměv. „Jen si potřebuji na vteřinku půjčit svého muže.“

Teddy se na Kylea vědoucně podíval a pak se dal bez dalších řečí do pohybu. Když si byla jistá, že je mimo doslech, otočila se ke svému manželovi.

„Chápu, že je to tvůj kamarád ze střední,“ zašeptala. „Ale myslíš, že by ses nemusel chovat, jako bys tam pořád byl?“

„Co je?“ zeptal se defenzivně.

„Ta holka Teddyho a jeho úlisný tón skoro určitě slyšela. A ty ho v tom ještě podporuješ? Na tom teda není nic drsňáckého.“

„Ale vždyť se zas tak moc nestalo, Jess,“ trval si Kyle na svém. „Jen si dělal srandu. Třeba jí to i polichotilo.“

„Anebo ji to třeba vystrašilo. Tak jako tak bych byla radši, kdyby můj manžel neposiloval přesvědčení, že ženy jsou pouze sexuální objekt. Připadá ti to jako pochopitelný požadavek?“

„Ježíši. To tak budeš reagovat pokaždé, když kolem projde holka v plavkách?“

„Já nevím, Kyle. Budeš tak pokaždé reagovat ty?“

„Jdete, lidi?“ zakřičel na ně Teddy. Carlisleovi byli dobrých padesát schodů napřed.

„Hned jsme tam,“ zakřičel Kyle a snížil hlas. „Jestli jsi teda nezměnila názor.“

Než mohla odpovědět, pustil se znovu se schodů a bral je po dvou. Jessie se přinutila se zhluboka nadechnout a pak se vydala za ním. Doufala přitom, že spolu se vzduchem dokáže z plic vydechnout i své otrávení.

Ještě jsme se ani pořádně nezabydleli a on už se začíná měnit na ten typ blbečka, kterým jsem se snažila se celý život vyhýbat.

Jessie se pokusila se napomenout. Jeden hloupý komentář ve společnosti kamaráda ze střední přece ještě neznamená, že se z jejího manžela najednou stane úplný ignorant. Nemohla se však zbavit nepříjemného pocitu, že je to teprve začátek.