Читать книгу Dokonalá manželka - Блейк Пирс - Страница 8

Jessie pořád potichu zuřila, když o pět minut později vešli do vestibulu klubu Deseo, kde jim klimatizace po procházce již horkým dnem nabídla vytouženou úlevu. Rozhlédla se kolem a snažila se vstřebat, kde se ocitli. Nemohla si pomoct, z toho, co před sebou viděla, měla dojem, že název, který podle Teddyho znamenal „Klub Přání“, byl poněkud přehnaný.

Vchodu do klubu si skoro ani nevšimla. Tvořily jej velké, neoznačené, větrem ošlehané dubové dveře, zasazené do nenápadně vyhlížející stavby v klidnější části přístavu. Ani vestibul sám o sobě ničím nevynikal. Za jednoduchým pultem pro hostesky nyní stála pohledná brunetka, která působila profesionálním dojmem. Nemohlo jí být moc přes dvacet.

Teddy se naklonil a potichu s ní hovořil. Přikývla a pokynula skupině, aby pokračovali do malé haly. Teprve když ji další, stejně krásná mladá žena s blonďatými vlasy požádala, aby svou kabelku odložila do košíku, uvědomila si Jessie, že hala funguje zároveň jako luxusní detektor kovů.

Jen co prošli halou, žena jí tašku vrátila a vybídla ji, aby ostatní následovala skrze další dřevem obložené dveře, jež téměř splývaly s okolní stěnou. Kdyby byla sama, asi by si jich vůbec nevšimla.

Jakmile se ocitli na druhé straně dveří, všechna skromnost budovy byla rázem tatam. Rozlehlá kruhová místnost, která se před ní otevírala, měla dvě patra. Po celém obvodu horní části byly rozsety stoly, od nichž bylo vidět do nižšího patra, kam šlo sestoupit po širokém schodišti.

Uprostřed spodního patra se nacházel malý taneční parket, kolem kterého bylo rovněž rozestaveno několik stolů. Vypadalo to, že je celá místnost obložena dřevem ze starých plachetnic. Jednotlivá sousedící prkna se lišila tvarem i odstínem. Člověk by si řekl, že takový mišmaš nemůže nikdy dobře dopadnout, ale naopak—námořní atmosféra, která tu vládla, působila úctyhodně, nikoli komicky.

Nejúchvatnější podívanou však skýtal vzdálený konec místnosti. Na straně, jež se dívala směrem k oceánu, tvořilo celou stěnu klubu jedno obrovské prosklené okno, z něhož polovina byla nad vodou a polovina pod vodou. Podle toho, kam si člověk sedl, mohl tedy buď upírat oči k obzoru, nebo sledovat, jak se pod hladinou prohání hejna ryb. Bylo to naprosto neuvěřitelné.

Jessie s ostatními byli zavedeni k velkému stolu v dolním patře, kde už je očekávala skupinka asi patnácti lidí. Teddy a Mel je všem představili, nicméně Jessie se ani nepokoušela si jednotlivá jména zapamatovat. Zjistila pouze, že u stolu sedí čtyři páry, které mezi sebou mají asi sedm dětí.

A tak se místo toho jen usmívala a zdvořile přikyvovala pokaždé, když ji postupně zahrnovali více informacemi, než dokázala zpracovávat.

„Pracuji v marketingu sociálních médií,“ sdělil jí někdo, kdo se jmenoval Roger nebo Richard. Neustále se vrtěl a když si myslel, že se na něj nikdo nedívá, šťoural se v nose.

„Zrovna vybíráme nástěnné koberce,“ informovala ji žena, co seděla vedle něj, bruneta s blonďatým melírem. Mohla to být jeho manželka nebo možná taky ne; tak jako tak měla oči jen pro toho opáleného chlápka naproti.

A tak to pokračovalo. Mel někoho představila. Jessie nevynaložila žádné velké úsilí, aby si zapamatovala jeho nebo její jméno, a místo toho se na základě jejich vzhledu, řeči těla a způsobu vyjadřování snažila vypozorovat něco o jejich pravé povaze. Byla to taková její hra, k níž se často uchylovala v nejpříjemných situacích.

Jakmile se všichni představili, objevily se odněkud další dvě dívky, posbíraly všechny děti včetně Daughtona a odvedly je s sebou do Pirátské zátoky, což, jak jí vysvětlila jedna z přítomných žen, byl název jejich dětského koutku. Jessie si pomyslela, že musí jít o opravdu báječné místo, neboť se tam všechny děti vydaly bez jakéhokoli náznaku nespokojenosti.

Jen co byly pryč, snídaně pokračovala z velké části přesně tak, jak ji Mel varovala. Dvě z žen, které byly buď dvojčata, nebo přinejmenším vypadaly natolik podobně, že klidně mohly být, se pustily do vyprávění příběhu o náboženském letním táboře, jehož ústředním tématem byl příšerný zpěv vedoucí modliteb.

„Zněla, jako kdyby měla porodit,“ vykládala jedna z nich, načež se její rádoby dvojče souhlasně zachechtalo. I při tom, jak malou pozornost jim věnovala, se Jessie ztratila v tom, jak se neustále přerušovaly a mluvily jedna přes druhou.

Muž s dlouhými hustými kudrnatými vlasy a westernovou kravatou se až příliš vášnivě zabral do popisování podrobností jistého hokejového utkání, kterého se zúčastnil minulé jaro. Nebylo na něm však pranic zajímavého. Celý pětiminutový příběh sestával jen z toho, kdo kdy vstřelil gól. Jessie čekala, kdy přijde nějaký zvrat, například až někdo hodí na led chobotnici nebo až jeden z fanoušků přeskočí mantinel, žádného se ovšem nedočkala.

„V každém případě to byl úžasný zápas,“ zakončil svou reportáž a ona věděla, že je to znamení, že se má uznale usmát.

„Nejlepší. Příběh. Na světě,“ utrousila Mel suše tak, aby ji neslyšel, a dopřála tím Jessie dosud jedinou zábavnou chvilku a příležitost nabrat druhý dech.

Většina konverzace se točila kolem různých nadcházejících klubových událostí, jako byla halloweenská párty, oslava vracení lodí a sváteční ples.

„Co je to oslava vracení…“ začala se ptát, když vtom ji přerušil křik ženy, jež seděla o dvě místa dál. Ukázalo se, že je to kvůli tomu, že ni na dopadlo několik kapek vody ze sklenice, kterou číšnice nedopatřením převrhla.

„Kráva,“ zamumlala hlasitěji, než bylo nutné, jen co číšnice odešla. Nedlouho poté se všichni muži zvedli ze židlí, políbili své ženy a rozloučili se. Kyle se na Jessie zmateně podíval, ale následoval ostatní.

„Takže se asi uvidíme později?“ Byla to spíš otázka, než konstatování.

Slušně přikývla, i když byla zmatená úplně stejně jako on. Měla pocit, že se najednou přenesli do té scény ve filmu Titanik, kdy se po večeři všichni muži zvednou a jdou do kuřácké místnosti probírat byznys a politiku nad sklenkou brandy.

Jessie sledovala, jak muži procházejí mezi stoly ke zdobeným dřevěným dveřím v rohu místnosti, před nimiž stál svalnatý muž s vážným výrazem ve tváři. Vypadal jako vyhazovač z nočního klubu, akorát měl na sobě smoking. Jakmile se k němu muži od jejich stolu přiblížili, ustoupil stranou, aby je nechal projít. Zdálo se jí, že po Kylovi střelil skeptickým pohledem, Teddy mu však něco pošeptal, načež vyhazovač přikývl a na Kyla se usmál.

Zbytek snídaně uběhl jako voda. Přesně jak slíbila Mel, rozhovor se neustále stáčel k dětem a budoucím dětem, jelikož alespoň dvě ženy ve skupině byly očividně těhotné.

„Já už se připravuji na to, jak to vytmavím dalšímu baristovi, co se na mě ošklivě podívá, až budu kojit,“ prohlásila žena jménem Katlyn nebo Kaitlyn. „Když se narodil Warner, nechala jsem si toho příliš líbit.“

„Pohrož mu žalobou,“ poradila jí Bruneta s blonďatým melírem. „Já to tak udělala a dostala jsem na omluvu dárkový poukaz za sto dolarů. Nejlepší na tom bylo, že mi vlastně ani nikdo nic špatného neprovedl. Jen jsem si postěžovala na nepříjemné prostředí.“

Jessie byla u stolu jediná ne-matka, přesto se však pokusila zapojit do diskuze, a zdvořile se ostatních ptala na otázky ohledně místní základní školy („odpadiště“) ve srovnání s tou soukromou, do níž, jak se zdálo, chodily děti všech přítomných.

Zatímco Jessie naslouchala sporům o tom, které jesle a které školky jsou nejlepší a v jakém supermarketu se nejlépe nakupuje, na čemž se většina žen překvapivě shodla, cítila, že začíná v myšlenkách bloudit. Několikrát se pod stolem úmyslně štípla a ostatní mezitím pokračovaly ve vyměňování názorů na dobré kostely, nejlepší místní posilovnu a na to, kde najít senzační šaty na sváteční ples.

Nakonec ovšem vzdala veškerou snahu vnímat, co kdo říká, neobtěžovala se už ani s bezvýznamným přitakáváním a spokojila se s rolí pasivní pozorovatelky. Bylo to jako sledovat společenské chování nějakého neobyčejného druhu v divočině.

Tak tohle má být ten život, ke kterému jsem se zavázala? Obědy s dámami, které zajímá jen to, jaká posilovna nabízí nejlepší lekce spinningu? Opravdu je tohle ten svět, jehož součástí Kyle tolik touží se stát? Jestli ano, radši mě zabijte hned.

V jedné chvíli si uvědomila, že jí Mel klepe na rameno, aby jí oznámila, že snídaně je u konce a že musí zajít pro Daughtona. Teddy a Kyle se k nim měli připojit ve vestibulu.

Jessie přikývla, všem ženám, jejichž jména si nepamatovala, řekla zdvořilé na shledanou a pak se automaticky vydala za Mel do pirátské zátoky. Cítila se dezorientovaně a vyčerpaně a nic si nepřála více, než jíž domů, naložit se do vany, dát si skleničku vína a jít spát. Podívala se na hodinky a překvapilo ji, když zjistila, že ještě není ani jedna hodina odpoledne.

*

Vytouženého uvolnění se jí však nedostalo ještě několik dalších hodin. Nejprve museli dojít zpátky do domu Carlisleových, kde samozřejmě ze slušnosti museli chvilku posedět, a teprve poté mohli konečně zamířit domů. Ovšem ne před zastávkou v obchodě Costco, kde potřebovali nakoupit pár nezbytných věcí. Jessie v hlavě vytanuly nesouhlasné obličeje jejích společnic z dnešního rána.

Ten samý večer, zatímco si umývala obličej a Kyle si čistil zuby, se přece jen cítili dostatečně zotavení na to, aby mohli probrat události uplynulého dne.

„Copak se dělo v té tajné místnosti, kam jste se ztratili?“ zeptala se. „Donutili tě se vysvléct do spoďárů a pak ti dali deset ran bičem?“

„Popravdě jsem měl trochu nahnáno, co mě za těmi dveřmi čeká,“ přiznal Kyle, když se přesunuli do ložnice. „Ukázalo se ale, že jde v podstatě o výborně zařízený sportovní bar. Jsou tam televize, na kterých jedou sportovní zápasy, mají číšníka, co chodí ke stolu a přijímá objednávky na pití, a pár chlápků se tam převléká do golfového oblečení nebo z něj.“

„Takže žádná kuřácká místnost s brandy?“ ujišťovala se a přemýšlela, jestli mu dojde, na co tím naráží.

„Podle toho, co jsem viděl, tak ne, i když jsem si všiml, že tam po šatně bezcílně bloudil Leonardo DiCaprio.“

„Skvělá práce, manželi,“ pochválila ho Jessie uznale, zatímco se ukládala do postele. „Pořád jsi dobrý.“

„Díky, ženo,“ odpověděl a vklouzl za ní pod přikrývku. „Abys věděla, někdo mi opravdu vykládal, že tam kuřácká místnost je, ale do hledání jsem se nepouštěl. Řekl bych, že bude schovaná v nějakém koutě, pro který neplatí nekuřácká pravidla klubu. Vsadím se ale, že kdybych si řekl o brandy, klidně by mi ji dali.“

„Seznámil ses s někým zajímavým?“ otázala se skepticky a zhasnula v ložnici světlo.

„Překvapivě ano,“ řekl. „Všichni byli celkem v pohodě. Dva z nich navíc hledají potenciální příležitosti k investování, čímž samozřejmě vzbudili můj zájem. Myslím, že ten klub by mi mohl posloužit jako skvělý zdroj obchodních kontaktů. Co ty?“

„Všichni byli velmi milí,“ začala Jessie váhavě a doufala, že tma v pokoji zakryje, jak se jí vraští obočí. „Velice přátelští a ochotní nabídnout pomoc se vším, na co si vzpomenu.“

„Proč tam slyším nějaké ale?“

„Ale nic. To jen, že ani jednou, za celou dobu, co jsme tam byly samy, nepromluvila ani jedna z žen o ničem jiném než o dětech, o škole nebo o rodině. Žádná zmínka o práci ani akutálních událostech. Prostě to na mě působilo silně venkovským dojmem.“

„Třeba se jen u snídaně chtěli vyhnout kontroverzním tématům, protože tam byl někdo nový?“ navrhl Kyle.

„Práce se dnes považuje za kontroverzní?“

„Já nevím, Jessie. Jsi si jistá, že v tom nehledáš moc? Vždyť to bylo jen nevinné setkání.“

„Já taky hned neříkám, že jsou to stepfordské paničky, ani nic takového,“ stála si na svém Jessie. „S výjimkou Mel byly ale všechny neskutečně narcistické. Vážně pochybuji, že některá z nich vůbec pomyslí na svět za svými okny. Říkám jen, že to na mě po chvíli začalo mít lehce... klaustrofobický vliv.“

Kyle se na posteli zpříma posadil.

„Ten výraz mi zní povědomě,“ poznamenal s obavami. „Nenaštvi se na mě. Ale naposledy, když jsi mluvila o klaustrofobii, bylo to kvůli—“

„Já si velice dobře pamatuji, co bylo naposledy,“ přerušila ho otráveně. „Tentokrát to není to samé.“

„Dobře,“ odpověděl opatrně. „Určitě ale pochopíš, když se tě zeptám, jestli ti stále vyhovují tvé léky. Pořád ti zabírá stejná dávka? Myslíš, že by bylo dobré, kdyby ses objednala u doktorky Lemmonové?“

„Jsem v pořádku, Kyle,“ opáčila a vstala z postele. „Všechno není vždycky jenom o tom. Copak se ti nemůžu svěřit s žádnými pochybami, aniž bys z toho hned vyvozoval předčasné závěry?“

„Samozřejmě, že můžeš,“ řekl. „Promiň. Vrať se, prosím tě, do postele.“

„Myslím to vážně. Tys tam nebyl. Zatímco ses vesele bavil s kluky vedle, já měla na obličeji nasazený úmělý úsměv a musela poslouchat ostatní ženské mluvit o tom, jak oškubat kavárny. Léky s tím nemají co dělat. Příšerné baby s tím mají co dělat.“

„Promiň, Jess,“ zopakoval. „Neměl jsem hned usuzovat, že je to těmi léky.“

Jessie se na něj podívala. Na jednu stranu mu chtěla odpustit, ale na druhou ho chtěla ještě trochu podusit. Rozhodla se raději neudělat ani jedno.

„Za pár minut jsem zpátky,“ oznámila. „Potřebuju se jen trošku uklidnit. Kdybys náhodou už spal, až se vrátím, tak dobrou noc.“

„Fajn,“ řekl nespokojeně. „Dobrou noc. Miluju tě.“

„Dobrou noc,“ odpověděla a přestože k tomu v dané chvíli necítila žádné velké nutkání, políbila ho. „Taky tě miluju.“

Vyšla z ložnice, bloudila po domě, přecházela z pokoje do pokoje. Čekala, až se její otrávení rozplyne. Snažila se přestat myslet na jeho přehlíživost, ale pořád se jí to vkrádalo zpátky do hlavy a navzdory veškerému úsilí ji to vytáčelo ještě víc.

Když se nakonec dostatečně uklidnila a chystala se zamířit do postele, uslyšela znovu ten samý vzdálený skřípot jako předchozí noci. Až na to, že dnes nezněl z takové dálky. Po zvuku došla až do míst, odkud si myslela, že musí přicházet—z půdy.

Zastavila se přímo pod jejími padacími dveřmi. Po krátkém zaváhání zatáhla za provázek a dveře se otevřely. Skřípání bylo nyní rozhodně hlasitější.

Co nejtiššeji to dokázala, vyšplhala po přístupovém žebříku a snažila se nemyslet na to, jak v hororech takové rozhodnutí vždycky špatně skončí. Jakmile zdolala schody, vytáhla svůj telefon, zapnula funkci baterky a začala prozkoumávat okolní prostor. Nenašla však nic kromě pár starých kartonových krabic. A skřípání ustalo.

Jessie opatrně slezla zase dolů a vrátila žebřík na své místo. Byla nyní příliš vzhůru na to, aby se jí podařilo usnout, vrátila se tedy ke svému neklidnému přecházení. Nakonec se ocitla v ložnici, z níž plánovali udělat dětský pokoj, až a jestli budou mít jednou miminko.

Pokoj teď sice zel prázdnotou, Jessie si ale dokázala přesně představit, kde by stála postýlka. V myšlenkách ji viděla u protější zdi a nad ní se houpal a točil kolotoč. Opřela se o zeď a svezla se po ní, takže nyní seděla s koleny před obličejem. Pevně je objala a snažila se sama sebe přesvědčit, že život na tomhle podivném novém místě bude lepší, než se zatím zdálo.

Co když se na to všechno dívám špatně?

Nemohla si pomoci, hlavou jí proběhla myšlenka, zda její léky přece jen nepotřebují upravit. Nedokázala říct, jestli na Kyla nebyla příliš tvrdá nebo jestli ženy z klubu Deseo neodsoudila příliš rychle. Byla skutečnost, že se Kyle na tomto místě tak rychle zažil a ona ne, známkou jeho přizpůsobivosti, její křehkosti, nebo obojího? Kyle už tu byl jako doma, jako by tu žil celé roky. Ráda by věděla, zda se do takového bodu taky někde dostane.

Nebyla si jistá, jestli je tak nervózní jen proto, že jí zítra začíná poslední semestr ve škole a že se bude muset opět ponořit do studia násilníků, pedofilů a vrahů. Nebyla si ani jistá, jestli je ten skřípot, který neustále slyší, opravdový nebo jenom v její hlavě. Popravdě řečeno si v této chvíli nebyla jistá skoro ničím. A to jí nahánělo strach.