Читать книгу Kdyby to viděla - Блейк Пирс - Страница 10

Pro Kate a DeMarco byla vyčleněna malá konferenční místnost v zadní části budovy policie v Roanoke. Jakmile dorazily na stanici, do místnosti je přes budovu vedla nízká žena z recepce. Když se posadily a začaly připravovat provizorní pracovní místo, někdo zaklepal na dveře.

„Vstupte,” řekla Kate.

Když se dveře otevřely, uviděly známou tvář—Palmetto ze státního policejního oddělení, poněkud odměřený muž, který se s nimi předtím setkal před domem Nashových.

„Viděl jsem, že jste se k nám vrátily, když jsem dělal na svých papírech,“ řekl Palmetto. „Jdu pryč, za pár hodin běžím zpátky do Chesterfieldu. Myslel jsem, že se zastavím, abych zjistil, jestli nemohu s něčím pomoct.“

„Ani ne,“ řekla Kate. „Věděli jste, že na prvním místě činu byl objeven ten samý kus látky, jako v krku Bethany Langley?“

„To jsem se dozvěděl asi před půl hodinou. Zřejmě jedna z vás volala do laboratoře a požádala je, aby poslali fotku.“

„Jo,“ řekla DeMarco. „A zdá se, že se shoduje s tím, který jste nám dal.“

Při zmínce o kusu tkaniny položila Kate plastovou tašku, kterou jí Palmetto dal na stůl. „Momentálně je to jediný důkaz, který máme a který nějakým konkrétním způsobem spojuje dané vraždy.“

„A forenzní nenašli nic moc,“ řekl Palmetto. „Kromě DNA paní Nashové.“

„Forenzní zpráva, kterou máme ohledně látky od Langleyové také nic nenabízí,“ řekla DeMarco.

„Přeci jenom to možná stojí za výlet do forenzní laboratoře,“ řekla Kate.

„Hodně štěstí,“ řekl Palmetto. „Když jsem s nimi mluvil o látce od Nashové, byli bezradní.“

„Byl jste vůbec na místě činu v domě u Langleyových?“ zeptala se Kate.

„Ne. Přišel jsem hned poté, co se to stalo. Viděl jsem těla a zkontroloval místo, ale nic tam nebylo. Když ale jedete na forenzní, zeptejte se na ty vlasy, které byly nalezeny na tom čistém prádle. Nezdálo se, že by patřily paní Langley, takže se chystají provést nějaké testy.“

„Než půjdete,“ řekla Kate, „chcete nabídnout nějaké své teorie?“

„Nemám žádné,“ řekl Palmetto suše. „Z průzkumu, který jsem udělal, se zdá, že neexistuje absolutně žádná spojitost mezi Nashovými a Langleyovými. Ačkoliv, je tu ta tkanina v krku… něco tak osobního a konkrétního pro vraha by je mělo nějak spojovat, viďte?“

„To si myslím i já,“ řekla Kate.

Palmetto dal dveřím hravou facku a pak ho Kate uviděla poprvé se usmát. „Jsem si jistý, že to vyřešíte. Slyšel jsem o vás, víte? Mnoho z nás na státním policejním oddělení o vás už slyšelo.“

„O tom nepochybuji,“ řekla s úšklebkem.

„Většinou to byly dobré věci. A pak jste se vrátila z důchodu, abyste před pár měsíci někoho poslala do chládku, viďte?“

„Dá se to tak říct.“

Když Palmetto viděl, že Kate nebude jen tak sedět a poslouchat chvály, pokrčil rameny. „Dejte klukům ze státního vědět, pokud budete něco potřebovat, agentko Wise.“

„Udělám tak,“ řekla Kate, když Palmetto odcházel.

Když za sebou Palmetto zavřel dveře, DeMarco hravě potřásla hlavou. „Už tě někdy unavuje, když slyšíš jiné lidi říkat o tobě chvalozpěvy?"

„Vlastně ano,“ odpověděla Kate, ale ne neslušným způsobem. Zatímco bylo povznášející, když si vzpomněla na vše, co udělala za celou svou kariéru, hluboko uvnitř věděla, že si vždycky dělala jenom svou práci. Možná, že jen dělala práci s trochu větší vášní než ostatní, ale pořád to byla jen dobře odvedená práce…práce, o níž se zdálo, že ji opouští.

Během několika málo minut a s pomocí administrátora policejního oddělení měla Kate a DeMarco přístup do jejich databáze. Pečlivě si prohlédly minulost rodin Nashových a Langleyových. Rodiny neměly žádné záznamy. Ve skutečnosti obě rodiny měly nějaké záznamy, které však jen ztěžovaly představu, že by proti nim mohl někdo mít nějakou zášť. Co se týče Langleyových, po několik let svého života byli pěstounskými rodiči, takže museli opakovaně podstoupit přísné kontroly. Nashovi byli zapojeni do aktivit jejich církve a v posledních dvaceti letech byli na několika cestách a misích, z toho nejpozoruhodnější byl Nepál a Honduras.

Kate to po chvíli vzdala a začala chodit po místnosti. Využila zasedací místnost a tabuli, aby si dělala poznámky, a doufala, že když bude všechno vidět napsané na jednom místě, mohlo by jí to pomoci soustředit se. Ale nepomohlo to. Žádný odkaz, žádné stopy, žádný jasný směr, kudy jít.

„Ty taky, co?” zeptala se DeMarco. „Nic?“

„Zatím nic. Myslím, že možná bychom měly spíše pracovat s tím, co máme, než se snažit najít něco nového. Myslím, že musíme přehodnotit tu látku. Zatímco forenzní nepřišli s ničím, možná by nám něco mohla ukázat samotná látka.“

„Nerozumím ti,“ řekla DeMarco.

„To je v pohodě,“ řekla Kate. „Já si tím taky nejsem jistá. Ale doufám, že budeme vědět, když to uvidíme.“

***

Kate poprvé pocítila opravdovou únavu, když spolu s DeMarcovou vyšly z policejní stanice a namířily si to do forenzní laboratoře. Byla to připomínka toho, že nespala asi sedmnáct hodin a že její pracovní den začal šíleně brzy. Před dvaceti lety by to nebyl žádný problém. Ale za pár týdnů měla oslavit své šestapadesáté narozeniny, čili vše bylo úplně jiné.

Cesta do laboratoře trvala jen pět minut, protože byla součástí komplexu, který se skládal z policejního oddělení, soudu a věznice. Poté, co ukázaly své průkazy totožnosti, byly doprovozeny až na recepci laboratoře forenzních věd v centrální laboratoři. Byly požádány, aby se na chvíli posadily v malé lobby, zatímco byl zavolán technik, který měl na starosti tkaninové materiály.

„Myslíš, že je nějaká šance, že tkanina je pro vraha nějakou vizitkou?“ zeptala se DeMarco.

„Může to tak být. Mohlo to něco znamenat jen pro vraha. Tak či onak, teď se zdá, že ta tkanina – z nějaké přikrývky– je naše jediné skutečné spojení s ním.“

Kate si vzpomněla na hrozný případ, na kterém kdysi pracovala na počátku devadesátých let. Muž zabil pět lidí – všechny své bývalé přítelkyně. Než je uškrtil, přinutil každou z nich, aby polknula kondom. Nakonec neměl žádný jiný skutečný důvod, proč to udělal než jeho nenávist z nošení kondomů během sexu. Kate nevylučovala ani tu verzi, že by tyto zbytky tkanin byly pro tenhle případ zcela bezvýznamné.

Jejich čekání bylo krátké; vysoký starší muž přispěchal ze dveří přímo k nim. „Jste z FBI?“ zeptal se.

„To jsme,“ řekla Kate ukazujíc její průkaz. DeMarco udělala to samé a muž si je pečlivě prohlédl.

„Rád vás poznávám, agentky,“ řekl. „Jsem Will Reed a dělal jsem testy na tkaninu z těch nedávných vražd. Proto jste tady, viďte? Agentko DeMarcová, to vám jsem poslal dříve tu fotku?”

„Správně,“ řekla DeMarco. „Doufaly jsme, že nám povíte něco nového o té tkanině.“

„No, velice rád bych vám pomohl, ale pokud se jedná o tyhle dva kusy textilu, obávám se, že nemám nic, co vám mohu nabídnout. Zdá se, že vrah si dal záležet na tom, aby vtlačil látku do krků obětí, ale byl také docela opatrný, aby za sebou nezanechal žádné stopy.“

„Jo, tomu rozumíme,“ řekla Kate. „Ale mimo fyzických výsledků jsem také přemýšlela, jestli je něco, co byste nám mohl říct o samotné tkanině.“

„Och,“ řekl Reed. „S tím vám můžu pomoci.“

„Jsem toho názoru, že oba útržky pocházejí ze stejného zdrojového materiálu,“ řekla Kate. „S největší pravděpodobností to byla přikrývka.“

„Myslím si, že je to dobrý odhad,“ řekl Reed. „Nebyl jsem si celkem jistý, dokud jsem neviděl druhý útržek a jeho barvu, texturu i materiál.”

„Existuje nějaký způsob, jak zjistit, jak stará může být ta přikrývka?“ zeptala se Kate.

„Bohužel ne. Můžu vám však říci, z čeho byla přikrývka vyrobena. Podařilo se mi zjistit, že je to zvláštní kombinace tkanin použitých na přikrývku, v porovnání s tím, co se obvykle používá. Převážná většina přikrývky byla vyrobena z vlny, což samozřejmě není vůbec neobvyklé. Ale sekundární materiál použitý v této tkanině je bambusová bavlna.“

„Liší se nějak extra od běžné bavlny?“ zeptala se Kate.

„Ne moc,“ řekl. „V naší laboratoři se setkáváme se spoustou oblečení a materiálů souvisejících s tkaninami. Ale na prstech jedné ruky můžu spočítat, kolikrát jsem se dostal do kontaktu s něčím, co obsahovalo stopy bambusové bavlny. Není to velmi vzácný materiál, ale není ani tak rozšířený jako základní bavlna.“

„Jinými slovy,“ řekla DeMarco, „by nebylo příliš těžké najít společnosti, které ji používají jako primární materiál?“

„To nevím,“ řekl Reed. „Možná byste ale měly vědět, že bambusová bavlna je přítomna v chlupatějších přikrývkách. Podle toho, co jsem viděl, je docela prodyšná. Pravděpodobně se jedná o něco dražšího. Mimochodem, nedaleko od města je fabrika, kde se vyrábí podobné věci. Dražší přikrývky, prostěradla, prohozy, takové věci.“

„Znáte jméno té firmy?“ zeptala se DeMarco.

„Biltmore Threads. Je to menší společnost, která téměř zbankrotovala, když všichni začali nakupovat online.“

„Je ještě něco, co nám chcete sdělit?“ zeptala se Kate.

„Ano, ale je to trochu nechutné. Co se týče paní Nashové, tkanina byla vtlačena tak hluboko, že téměř z toho zvracela, dokonce i tak blízko smrti. Na látce byla žaludeční kyselina.“

Kate přemýšlela o síle, kterou někdo musel vyvinout, aby to udělal…o tom, jak velká část ruky musela vejít do úst oběti.

„Děkuji vám za váš čas, pane Reed,“ řekla Kate.

„To je samozřejmost. Jen doufám, že v dohledné době neuvidím třetí kus takové přikrývky.“