Читать книгу Kdyby to viděla - Блейк Пирс - Страница 11

Bylo trochu děsivé, že cesta do Biltmore Threads vedla Kate a DeMarco po stejné cestě po jaké se vydaly do Whip Springs ve čtyři hodiny v to ráno. Továrna a sklad byly umístěny podél dvouproudové silnice, která se odpojovala od hlavní cesty. Byly zastrčeny spolu se suchou trávou ve stejném lese, který ukrýval dům rodiny Nashových před hlavní cestou.

Při pohledu z parkoviště to nevypadalo, že by si Biltmore Threads vedlo tak špatně, jak říkal Will Reed. Místo vypadalo tak, že zaměstnává alespoň padesát lidí, a to bylo založeno jen na odhadu z této části dne. S továrnou jako tato Kate předpokládala, že zde funguje práce na směny, což znamená, že později přijde na noční směnu dalších zhruba padesát lidí.

Vešly do lobby. Žena sedící za pultem se na ně podívala se záludným výrazem. Bylo jasné, že nemívají mnoho návštěvníků.

„Můžu vám pomoct?“ zeptala se.

DeMarco prošla kolečkem seznamování se a poté ukázaly své průkazy. Žena za pultíkem je pustila přes dveře ve vzdálené části lobby. Tatáž žena se tam s nimi potkala a pak je zavedla dolů malou halou. Na konci haly otevřela sadu dvojitých dveří, které vedly do výrobní části Biltmore Threads. Vícero sad tkalcovských stavů a dalšího zařízení, které Kate nikdy neviděla, překypovalo životem. Na vzdálené části velké pracovní podlahy nesl vysokozdvižní vozík paletu s látkou do jiné části skladu.

Poté, co je opatrně vedla po kraji podlahy, žena zastavila při dalších dveřích a vedla je dovnitř. Tady byla úzká chodba s pěti místnostmi. Žena je přivedla k první a zaklepala.

„Ano?“ ozval se zevnitř mužský hlas.

„Máme návštěvníky,“ zavolala žena předtím, než otevřela dveře. „Dvě dámy z FBI.“

Po pár vteřinách se dveře z druhé strany otevřely. Přivítal je tmavovlasý muž s tlustými brýlemi. Prohlédl si je od vrchu po spodek, ne kvůli nervozitě, ale ze zvědavosti.

„FBI?“ zeptal se. „Co pro vás můžu udělat?“

„Můžeme vás požádat o minutu vašeho času?“ zeptala se Kate.

„Jistě,“ řekl, postavil se stranou a pozval je do své kanceláře.

V kanceláři byla kromě té jeho za stolem jen jedna židle. Ani Kate, ani DeMarco si na ni nesedly. Tmavovlasý muž si také nesedl a rozhodl se zůstat s nimi stát.

„Předpokládám, že jste vedoucí?“ zeptala se Kate.

„Jsem regionální manažer a vedoucí denní směny, ano,“ řekl. Natáhl rychle ruku, jako kdyby byl zahanbený, že na to dříve zapomněl. „Ray Garraty.“

Kate potřásla nabídnutou rukou a pak ukázala svůj průkaz. Pak sáhla do kapsy a vytáhla kus tkaniny z místa činu od rodiny Nashových.

„Toto je kus tkaniny z nedávného místa činu,“ řekla. „A my věříme, že může být klíčem k chycení vraha. Forenzní laboratoř v ní našla bambusovou bavlnu a já myslím, že Biltmore Threads používá bambusovou bavlnu běžně.“

„Ano,“ řekl Garraty. Natáhl se pro sáček a pak zaváhal, než se zeptal: „Můžu?“

Kate kývla hlavou a podala mu ji. Garraty se na ni zblízka podíval a přikývl. „Bez toho, abych ji roztrhnul, vám nemůžu nic zaručit, ale ano, vypadá, že v sobě nějakou má. Víte, z čeho pochází ta tkanina?“

„Předpokládám, že z deky,“ řekla Kate.

„Vypadá to tak,“ řekl Garraty. „A i když si nejsem stoprocentně jistý, myslím, že mohla být navržena a vyrobena zde.“

„Přímo zde v Biltmore Threads?“ zeptala se Kate.

„Možná.“

Garraty vrátil plastový sáček Kate a pak odkráčel k staré, obité skříňce v zadním rohu malé kanceláře. Otevřel vrchní šuplík a poté, co se v něm chvíli hrabal, vytáhl dvě různé knihy. Byly obě velké, a jak začal v jedné listovat, Kate viděla, že to byly katalogy.

„Barva a design, které z toho rozeznám, vypadají povědomě,“ vysvětlil Garraty, když procházel stránky. „Pokud byla vyrobena zde, bude v jedné z těchto knížek.“

Byla to vzrušující myšlenka, no Kate si nebyla celkem jistá, co by to znamenalo. Pokud byla deka vyrobena v Biltmore Threads, opravdu to otevíralo tolik možností? Bylo by zapotřebí zodpovědět ještě spoustu otázek, než bude možné dojít k podobnému závěru.

„Přímo tady,“ řekl Garraty. Otočil knihu směrem na ně a ukázal na jednu z vícero různých dek, uvedených na stránce asi ve třech čtvrtinách jedné z knížek. „Zdá se vám, že je to ona?“

Kate a DeMarco obě prostudovaly stránku. Kate se dívala tam a zpátky, ujišťovala se, že sama sebe nepřesvědčuje o té podobnosti. No po pár vteřinách za ni odpověděla DeMarco.

„Myslím, že látka, kterou máme, je vybledlá, ale je to ta samá. Dokonce i ten trochu vybledlý kostkovaný vzor.“

„No, je vybledlá, protože je to starší produkt,“ řekl Garraty. Ukázal na řádek z popisu. Přímo tady se říká, že začala být vyráběna v roce 1991 a z naší produkce byla vyřazena v roce 2004.“

„Dělali jste tedy stejnou deku třináct let?“ zeptala se DeMarco.

„Ano. Byla to velmi populární věc, proto jsem ji taky tak rychle poznal.“

„Jinými slovy, naposledy, kdy tato deka vyšla z vašeho skladu, to bylo v roce 2004,“ řekla Kate. „To znamená, že tento vzorek má něco mezi patnácti a třiceti lety.“

„Správně.“

No, i kdyby tady mohlo být spojení kvůli dece, pomyslela si Kate, to třicetileté okno to poněkud ztěžuje.

„Pane Garraty, jak dlouho jste zde na své pozici?“

„Šestadvacet let,“ řekl Garraty. „Příští rok jdu do důchodu.“

„Po dobu, co jste tady, zaměstnávalo Biltmore Threads Scotta nebo Bethany Langley, nebo Toni nebo Derricka Nashe?“

Garraty se nad tím na chvíli zamyslel a pak pokrčil rameny. „Jména mi nic neříkají, ale pokud hledáme v rozpětí více než deseti let, pak vás odkážu na záznamy. Je mnoho zaměstnanců, kteří přicházejí a odcházejí.“

„Jak brzy to můžete vědět s jistotou?“ zeptala se DeMarco.

„Do hodiny.“

„To by bylo skvělé,“ řekla Kate. „A pokud by vám to nevadilo, ještě jedna otázka. Způsobovali vám nebo vaší továrně nějací zaměstnanci v posledním měsíci nebo tak nějak problémy? Nějací potížisté nebo prostě někdo, o kom vy a další manažeři vědí, že je na něj třeba dohlížet?“