Читать книгу Kdyby to viděla - Блейк Пирс - Страница 6

Kate strávila další hodinu a něco úklidem domu, i když vše měla hotové, než odjela nakupovat. Dělala to kvůli tomu, že byla ve stresu z toho, že k ní přijede Michelle. Melissa žila v tomto domě i během svých středoškolských let, takže když přijela na návštěvu (což podle Kate nebylo příliš často), Kate neměla potřebu, aby bylo místo dokonalé. Tak proč se tak zajímala o to, jak to tam vypadá teď?

Možná je to nějaký zvláštní druh babiččiny péče, pomyslela si, zatímco drhla dřez v prádelně …v místnosti, kterou její vnučka ani neuvidí, natož aby ji použila.

Když dočistila výlevku, zazvonil zvonek u dveří. Byla zaplavena vzrušením, na které nebyla úplně připravená. Když otevírala dveře, usmívala se od ucha k uchu. Melissa stála na druhé straně a držela Michelle v autosedačce. Dítě spalo a nohy mělo zabalené do silné deky.

„Ahoj mami,” řekla Melissa, když vkročila do domu. Rychle se rozhlédla po okolí a zakoulela očima. „Jak dlouho si dnes uklízela?”

„To není důležité,” odvětila Kate, zatímco objímala svou dceru.

Melissa opatrně položila autosedačku na podlahu a Michelle pomalu uvolnila. Zvedla ji a jemně ji podala Kate. Uběhl skoro celý týden od chvíle, kdy Kate naposledy navštívila Melissu a Terryho, ale když si Michelle vzala do náruče, připadalo jí to mnohem déle.

„Co dnes večer s Terrym plánujete?“ zeptala se Kate.

„Vlastně nic moc,“ řekla Melissa. „A to je na tom to pěkné. Jdeme na večeři a nějaký drink. Možná si trochu zatančit. A rozhodli jsme se, že tě nebudeme žádat, aby tady mohla zůstat přes noc, protože jsme si uvědomili, že na to ještě nejsme připraveni. Nepřetržitý spánek by se skutečně hodil, ale prostě se jí zatím na tak dlouho nedovedeme vzdát.“

„Ó ano, tomu rozumím,” řekla Kate. „Běžte ven a užijte si to.”

Melissa si složila batoh z ramene a položila jej na autosedačku. „Všechno, co potřebuješ, je zde. Bude chtít znova nakrmit přibližně za hodinu a nebude chtít spát. Terry si myslí, že je to roztomilé, ale mně to přijde hrozné. Když bude mít prdíky, v zadní kapse jsou kapky a —”

„Lisso…budeme v pohodě. Já už jsem jedno dítě vychovala. A vcelku se taky zdařilo,”

Melissa se usmála a překvapila Kate tím, že ji rychle políbila na tvář. „Díky, mami. Vyzvednu ji kolem jedenácté. Je to pozdě?”

„Ne, to je v pohodě.”

Melissa se ještě jednou podívala na svou dceru, byl to pohled, který způsobil, že Kateino srdce nabobtnalo. Pomyslela na to, jaké je to být matkou a na ten vnitřní pocit lásky—láska, která se mění na naprostou vůli dělat cokoli a všechno, abyste zajistili, že tenhle člověk, kterého jste stvořili, bude v bezpečí.

„Když budeš něco potřebovat, zavolej,” řekla Melissa a neustále se přitom dívala na Michelle.

„Jo. Teď běž a bav se.”

Melissa se konečně otočila a odjela. Když zavřela dveře, malá Michelle se vzbudila v náruči Kate. Věnovala babičce ospalý úsměv a tiché zívnutí.

„No, co budeme teď dělat?” zeptala se Kate.

Otázka byla nasměrována na Michelle, ale bylo jasné, že je jenom rétorického charakteru. Její dcera teď má svou vlastní dceru. Teď tady byla ona, s blížící se šestapadesátkou a s její první vnučkou v náručí. Tak… co teď budeme dělat?

Přemýšlela o tom, že se musí vrátit do práce v plné síle, a snad poprvé jí to přišlo velice nepodstatné.

Důležité bylo to malé dítě v její náruči.

***

Kolem osmé večer Kate přemýšlela nad tím, jestli Melissa a Terry prostě vytvořili to nejlepší dítě v historii. Michelle ani jednou neplakala, natož aby byla nepokojná. Byla prostě spokojená. Po dvou hodinách v jejím náručí Michelle začala usínat. Kate pečlivě položila Michelle do středu její manželské postele a pak chvíli stála u dveří a sledovala, jak její vnučka spí.

Nebyla si jistá, jak dlouho tam stála, když jí zabzučel telefon z kuchyňského stolu za ní. Musela odtrhnout oči od Michelle a dostat se k telefonu během několika vteřin. Zabzučení znamenalo, že to byla zpráva a nebyla vůbec překvapená, když uviděla, že to je Melissa.

Jak se jí vede? Ptala se Melissa.

Kate si nemohla pomoct a odepsala s úsměvem: Vypila jenom tři piva. Odjela ven s nějakým chlápkem na motorce. Řekla, že bude zpět v 11.

Odpověď přišla okamžitě: Hm, vůbec nejsi vtipná.

Tohle škádlení přes telefon ji dělalo téměř stejně šťastnou, jako spící dítě ve vedlejší místnosti. Když Melisse zemřel otec, byla velice odtažitá—zejména vůči Kate. Obviňovala Kateinu práci ze smrti svého otce, a přestože později pochopila, že to tak nebylo, byly chvíle, kdy Kate cítila, že Melissa stále pociťuje určitý hněv, když po jeho smrti trávila čas v úřadu. Nicméně Melissa projevovala zájem o kariéru v FBI… navzdory méně pozitivnímu přístupu k událostem minulého roku, které se týkaly přerušení důchodu její matky.

S úsměvem na rtech Kate udělala rychlou fotku spící Michelle. Poslala jí Melisse, chvíli popřemýšlela a také jí poslala Allenovi, jenomže jemu s textem: Party!

Přála si, aby tam byl s ní. V posledním čase o tom přemýšlela poměrně často. Nebyla natolik naivní, aby si myslela, že ho miluje, ale uměla si představit, že se do něj zamiluje, kdyby šly věci správným směrem. Chyběl jí, když nebyli spolu a když ji políbil, cítila se o dvacet let mladší.

Znova se usmála, když Allen odpověděl. Byla to selfie s dvěma mladými muži, pravděpodobně to byli jeho synové.

Když si prohlížela fotku, zazvonil jí telefon. Jméno na displeji telefonu v ní vyvolalo velké vzrušení.

Telefonoval jí zástupce ředitele Vince Duran. Vyvolalo by to vzrušení tak či onak, avšak fakt, že to bylo v pátek večer po osmé hodině, ji vzrušil ještě více.

Chvíli počkala, stále zírajíc na malou Michelle, a pak odpověděla. „Tady Kate Wise,” řekla přitom, jak udržovala své vzrušení na uzdě.

„Wise, tady Duran. Je to nevhodná doba?”

„Není ta nejlepší, ale to je v pohodě,” odpověděla. „Všechno v pořádku?”

„Těžko říct. Volám proto, že se chci zeptat, zda bys měla zájem o jeden případ.”

„Mluvíme o odloženém případu, jak jsme se bavili předtím?”

„Ne. Tenhle…no, vypadá podobně jako ten, co jsi rozlouskla docela rychle v šestadevadesátém. Je to takhle, máme čtyři těla na dvou rozličných místech ve Whip Springs, ve Virginii. Vypadá to tak, že vraždy nastaly ani ne dva dny po sobě. Momentálně virginská státní policie obhlíží místo, ale já s nimi už mluvil. Když tenhle případ chceš, je tvůj. Ale budeš muset jít hned.”

„Nemyslím si, že můžu,” řekla. „Musím dodržet jeden slib.” Bylo velice jednoduché to říci koukajíc na Michelle. Ale každá buňka v jejím těle vedla obrovský boj s jejím novým babičkovským pudem.

„No, ale poslechni si detaily, můžeš? Zavražděni jsou manželé, jedni kolem padesátky, ti druzí kolem šedesátky. Poslední byli ti padesátnici. Dcera objevila jejich těla, když se vracela z vysoké školy. Vraždy se staly přibližně třicet kilometrů od sebe, jedna ve Whip Springs a ta druhá poblíž Roanoke.”

„Páry? Bylo mezi nimi nějaké jiné spojení kromě toho, že to byli manželé?”

„Zatím ne. Ale všechna čtyři těla byla velice nepěkně dořezána. Zabiják použil nůž. Udělal to pomalu a metodicky. Podle toho, co si myslím, vypadá to na další pár do dvou dní.”

„Jo, vypadá to jako sériový vrah v počátku,” řekla Kate.

Zamyslela se nad případem z šestadevadesátého, o kterém Duran mluvil. Zjistilo se, že šílená ženská, která pracovala jako chůva, sebrala životy třem párům během pouze dvou dní. Pracovala pro ně více než deset let. Kate tuhle ženskou zadržela, když chtěla zabít i čtvrtý pár a, podle toho, co vypověděla, pak chtěla zabít i sebe.

Vážně tomuhle případu řekne ne? Po té intenzivní vzpomínce, kterou dnes měla, mohla skutečně zahodit další příležitost zastavit vraha?

„Jak dlouho si můžu nechat čas na promyšlení?“ zeptala se.

„Dám ti hodinu. Určitě ne více. Potřebuju na to někoho hned. A myslel jsem, že ty a DeMarco byste mohly být ty pravé. Jednu hodinu, Wise…čím dřív, tím líp.”

Předtím, než stihla říct OK nebo děkuji, Duran ukončil hovor. Byl obecně milý a přátelský, ale když nebylo po jeho, dokázal být velice podrážděný.

Tak zticha, jak to jen šlo, se posadila na okraj postele. Sledovala, jak Michelle spí, jemné zvedání a klesání jejího hrudníku bylo upokojující. Zcela jasně si pamatovala, když byla Melissa takhle malinká a nedokázala pochopit, jak ten čas rychle pominul. A to byl její problém: cítila, že kvůli práci ztratila hodně času jako matka a žena, ale stejně pociťovala obrovskou odpovědnost. Zvláště, když věděla, že může být venku, pracovat na tom, aby přivedla zabijáka ke spravedlnosti. Co by to byla za člověka, kdyby nabídku odmítla, vykašlala se na Durana, aby vybral někoho, kdo možná nemá stejné schopnosti jako ona?

Ale co by to byla za babičku, kdyby teď zavolala Melisse a řekla jí, aby si přijela vyzvednout dcerku, protože znovu volá FBI?

Kate koukala na Michelle asi pět minut, dokonce si lehla vedle ní a rukou nahmatala její hruď, aby pocítila její dech. A jak koukala na to malé stvoření, které ani netuší o ďáblech, kteří mohou chodit po zemi, udělalo to její rozhodnutí mnohem snadnějším.

Poprvé se dnes zamhouřila, zvedla telefon a zavolala Melisse.

***

Jednou, když měla Melissa šestnáct, v noci, když Kate a Michael už spali, propašovala do svého pokoje chlapce. Kate vzbudil nějaký hluk (později zjistila, že to byl pravděpodobně náraz něčího kolene do Melissiny postele) a šla zjistit, co to bylo. Když otevřela dveře a uviděla Melissu polonahou s chlapcem v posteli, shodila ho z postele a křičela na něj, aby odešel.

Hněv v očích Melissy byl tehdy nic proti tomu, když ve 21:30 dávala Michelle zpět do dětské sedačky v autě—jenom něco kolem hodiny od kdy volal Duran kvůli případu v Ranaoke.

„Tohle je šílenost, mami,” řekla.

„Lisso, promiň mi to. Ale co jsem měla sakra dělat?”

„Možná bys mohla zkusit zůstat konečně v důchodu, když už v něm jednou jsi!“

„Není to tak jednoduché,” namítala Kate.

„No jasně, mami,” řekla Melissa. „S tebou to nikdy nebylo jednoduché.”

„To není fér…”

„A nemysli si, že jsem naštvaná jen proto, že jsi mi přerušila jediný volný večer. To mi je jedno. Nejsem tak sobecká. Jako někdo. Jsem naštvaná kvůli tvojí práci—se kterou jsi měla skončit už před rokem, ale přece jenom vítězí nad rodinou. Ještě po tom všem …po tátově…”

„Lisso, nedělejme to.”

Melissa vzala autosedačku s jemností, která se vytratila z jejího hlasu a postoje.

„Souhlasím,“ odsekla Melissa. „Nedělejme to.“

A tak vyšla ze dveří a pěkně s nimi práskla.

Kate se natáhla po klice ode dveří. Co ale udělá? Bude pokračovat s hádkou venku na zahradě? Kromě toho, Melissu znala dobře. Za pár dní vychladne a také si poslechne její část příběhu. Možná bude i akceptovat její omluvu.

Kate se cítila jako zrádce, když zvedla telefon. Zavolala Duranovi a ten jí řekl, že s ní v tom případě počítal tak nebo tak. Už předem měl někoho ve virginské státní policii připraveného setkat se s ní a s DeMarco ve 4:30 ráno ve Whip Springs. DeMarco odjela z DC už před půl hodinou firemním vozem. Přijede ke Kate někdy kolem půlnoci. Kate si uvědomila, že mohla v klidu počkat s Michelle do 23:00 a vyhnout se tak konfrontaci s Melissou. Ale teď už bylo pozdě.

Náhlost toho všeho přistihla Kate poněkud nepřipravenou. Přestože poslední případ, který vzala, přišel taky z čista jasna, měl alespoň nějakou stabilní strukturu. Ale byla to poměrně dlouhá doba od chvíle, kdy jí byl naposledy přidělen případ v takovou pozdní hodinu. Bylo to skličující, ale byla také velmi vzrušená—natolik vzrušená, že okamžitě dokázala potlačit myšlenky na Melissin hněv.

Ještě když se balila a čekala, než dorazí DeMarco, myslí se jí proháněla jedna věc. A je to v pořádku? —tvá schopnost vše potlačit kvůli práci—která zavinila mezi vámi dvěma tolik problémů.

Ale i tato myšlenka byla velice rychle potlačena.