Читать книгу Dokonalá Lež - Блейк Пирс - Страница 7

V Jessiině hlavě jako by se najednou rozsvítila žárovka.

Sotva zabouchla dveře od auta a upřela zrak na budovu, v níž se momentálně nacházela mrtvá žena, okamžitě se jí vyčistila mysl. Všechny myšlenky na vražedné otce, osiřelé nevlastní sestry a napůl romantické vztahy rázem ustoupily do pozadí.

Stáli s Ryanem na chodníku u křižovatky ulic Sunset a Vine a rozhlíželi se po okolí. Ocitli se v samém srdci Hollywoodu. Jessie tu byla už mnohokrát, dosud pokaždé ovšem jen proto, aby si zašla na večeři, na koncert nebo shlédnout film či živé představení. Nikdy na něj nepohlížela jako na místo, kde pracují, bydlí a patrně také umírají obyčejní lidé.

Poprvé si teď všimla, že se mezi kancelářskými mrakodrapy, restauracemi a divadly spousta budov nijak neliší od těch smíšených v její čtvrti, které měly v přízemí různé obchůdky a v ostatních patrech byty a garsonky.

Tak například na konci ulice viděla desetipatrový bytový komplex, pod nímž byla prodejna Trader’s Joe. Naproti přes ulici se zase nad Solstice Fitness Center tyčilo nejméně dvacet dalších pater. Jessie napadlo, zda nájemníci dostávají členství zdarma, nicméně o tom silně pochybovala. Tahle posilovna byla neuvěřitelně drahá.

Komplex, v němž bydlela oběť, působil podstatně méně luxusně. V prvním patře sídlilo několik restaurací a jógové studio. Měli zde ale i lékárnu Walgreens a domácí potřeby Bed, Bath & Beyond. Po cestě k hlavnímu vchodu museli Ryan s Jessie obejít řadu bezdomovců, kteří se usadili na chodníku podél vnější stěny budovy. Většina z nich se ještě neprobudila, jen jedna postarší žena tam seděla se zkříženýma nohama a něco si pro sebe mumlala.

Bez komentáře kolem ní prošli a dorazili ke vstupu do domu. Ve srovnání s Jessiiným bytovým komplexem tu bezpečnost stála za starou belu. Vchod sice střežil prosklený vestibul, jímž šlo projít pouze s přístupovou kartou, a k přivolání výtahu člověk potřeboval další, ovšem sotva se Jessie s Ryanem přiblížili ke vchodu, jeden z nájemníků jim podržel otevřené dveře, a aniž by se na něco ptal, vlastní kartou přejel po senzoru u výtahu. Jessie si zde i ve vestibulu všimla bezpečnostních kamer, vypadaly ale vcelku lacině. Ryan zmáčkl tlačítko do osmého patra. Během pár vteřin vystupovali u cíle a za celou dobu je nikdo nezastavil.

„To šlo hladce,“ prohodil Ryan, když kráčeli venkovní chodbou směrem k policejní pásce a několika přešlapujícím strážníkům.

„Až moc hladce,“ podotkla Jessie. „Vím, že co se týká osobní bezpečnosti, jsem tak trochu šílenec. Ovšem tady je to katastrofa. Zvlášť na to, v jaké čtvrti se nacházíme.“

„Už je to tu mnohem bezpečnější než před dvaceti lety,“ připomněl jí Ryan.

„Pravda. Ale jenom proto, že se na každém rohu nevystavují děvky a drogoví dealeři, to ještě neznamená, že tady z toho teď mají Disneyland.“

Ryan neodpověděl, protože v tu chvíli došli k bytu oběti. Vytáhl svůj detektivní odznak, zatímco Jessie se prokázala kartičkou profilistky LAPD.

„Detektivové z hollywoodského oddělení už tu byli i skončili,“ podivil se zmatený policista.

„My si to jen chceme prověřit pro speciální sekci vražd,“ lhal Ryan. „Děláme to hlavně jako laskavost pro našeho kapitána. Moc by nám pomohlo, kdybyste nám našel někoho, kdo by nás mohl provést po místě činu, i když se bude muset opakovat.“

„Žádný problém,“ odvětil strážník. „Místo činu má na starost strážník Wayne. Zavolám vám ho.“

Zatímco vysílačkou sháněl zmíněného policistu, Jessie se rozhlížela kolem sebe. Vchodové dveře byly nyní otevřené, stejně jako vedlejší okno. Zajímalo by ji, zda je tak i našli. Stěží si dokázala představit, že by svobodná žena v srdci Hollywoodu nechala otevřené okno, zvlášť když k němu vedl volný přístup z venkovní chodby. Tím by si o potíže málem říkala.

Byt oběti ležel na opačné straně patra než výtahy. Celé podlaží mělo tvar hranatého písmene C, takže lidé naproti měli přes volné prostranství mezi chodbami na její jednotku nezakrytý výhled. Ráda by věděla, jestli už si s obyvateli těchto bytů někdo promluvil.

V tom okamžiku se zevnitř vynořil postarší uniformovaný policista, aby je pozdravil. Měl podsaditou postavu a pokročilou pleš. Těch pár vlasů, co mu zbývalo, se mu potem lepilo k hlavě. Vypadal, jako by před nedávnem oslavil čtyřicítku, a vyzařoval auru člověka, který už v životě viděl úplně všechno, což mohlo být buď plus, anebo mínus, podle toho, jak se s tím rozhodl naložit.

„Strážník John Wayne,“ představil se a natáhl ruku k Ryanovi. „Už jsem na to slyšel všechny vtipy, jaké existují, takže se nemusíte obtěžovat. Jak vám můžu pomoct?“

„Jako byste mu z oka vypadl,“ neodpustil si Ryan.

Jessie ho dloubla do paže, načež obrátila pozornost zpět k policistovi. Toho detektivova poznámka nijak nerozhodila.

„Omlouvám se, strážníku Wayne,“ řekla. „Děkujeme, že jste si na nás udělal čas. Víme, že hollywoodští detektivové už místo činu vyšetřili. Stejně jsme ale doufali, že byste nás jím mohl provést. Tento případ má jisté znaky, které se shodují s něčím, na čem zrovna pracujeme. Rádi bychom tedy vyloučili potenciální spojitost.“

„Ale jistě, pojďte dál,“ pozval je, ustoupil dovnitř a podal jim plastové návleky na boty, aby se mohli připravit ke vstupu.

Nasadili si je spolu s rukavicemi a vešli do bytu.

„Některé její věci si už odnesli jako důkazy,“ informoval je Wayne. „Můžu vám nicméně dát podrobný seznam.“

„Něco, co vás zaujalo?“ chtěl vědět Ryan.

„Pár věcí,“ odvětil strážník. „Žádné známky násilného vniknutí. V peněžence měla peníze. Její telefon jsme našli na nočním stolku.“

„Kdyby vám to nevadilo,“ požádala Jessie, „ráda bych místo nejdřív posoudila bez jakýchkoliv předchozích informací, než nám sdělíte další poznatky.“

Strážník Wayne přikývl. Jessie se zhluboka nadechla, počkala, až se její tělo zcela uvolní, a pak se pustila do profilování oběti. Obývací pokoj byl skromně zařízený nábytkem, jenž zřejmě pocházel z IKEI. Na umění si očividně příliš nepotrpěla a fotografie neměla vystavené vůbec žádné. Jediný osobní doplněk představoval zarámovaný certifikát osobní trenérky vydaný organizací NASM, který visel na zdi.

Jessie přešla do takřka nedotčené kuchyně. Ve dřezu se neválelo žádné špinavé nádobí a na odkapávači žádné umyté taky ne. Na kredenci ležela jedna čistá poskládaná utěrka. Vedle ní stálo několik lahviček s pilulkami, každá se štítkem pro jeden den v týdnu, všechny pečlivě seřazené. Jessie na ně nesahala, od pohledu jí však připadaly jako doplňky stravy a multivitaminy.  Neušlo jí, že si pondělní a úterní prášky nikdo nevzal. Dnes byla středa.

Prohlédla si zbytek kuchyně. Z ruličky papírových utěrek téměř nic nechybělo. Ve skříňkách našla desítky plechovek s fazolemi a mletým krůtím masem, nespočet proteinových tyčinek a několik dóz sušeného syrovátkového proteinu.

Lednička víceméně zela prázdnotou; obsahovala jen dvě čtyřlitrové lahve mléka, pár řeckých jogurtů a obrovský pytel špenátu. Mrazák odhalil směs mražených borůvek, jahod a bobulí acai a plastovou krabičku s něčím, co vypadalo jako kuřecí nudlová polévka. Zvenčí nalepený štítek hlásil „od mámy, 11/2018“. To bylo víc než před rokem.

Všichni tři policisté společně prošli chodbou směrem k ložnici, kde na ně čekalo tělo. Jessie udeřil do chřípí pach hnijícího masa. Na okamžik se zastavila, aby mu přivykla, a poté nakoukla do koupelny. Tady nevládl takový pořádek jako v ostatních místnostech. Obyvatelka bytu zde patrně trávila mnohem víc času.

„Jak se oběť jmenovala?“ zeptala se. Mohla si ho sice přečíst ve spisu, který jí Ryan dal na stanici, schválně se tomu ale vyhnula, protože ho ještě nechtěla znát.

„Taylor Jansenová,“ sdělil jí strážník Wayne. „Byla to…“

„Omlouvám se, pane strážníku,“ přerušila ho. „Nechci být nezdvořilá, ale ráda bych vás poprosila, abyste mi ještě chviličku neříkal žádné podrobnosti.“

Zblízka si prohlédla Taylořin toaletní stolek. Na rozdíl od toho, jak malou pozornost věnovala zásobování své kuchyně, působila její koupelna přesně opačným dojmem. Na stolní desce se povalovaly hromady líčení, mezi nimi i otevřená paleta očních stínů a několik rtěnek. V rohu byly hned vedle malé lahvičky parfému pohozené dva kartáče na vlasy a jeden hřebínek.

Lékárnička překypovala volně prodávanými léky jako Advil, Benadryl a Pepto-Bismol, neskrývala však žádné prášky na předpis. Ve sprše měla oběť pár poloprázdných šamponů a kondicionérů, odličovač, žiletku a gel na holení a kostku zjemňujícího mýdla.

Sotva Jessie místnost opustila, znovu na ni dolehl ten silný puch, který před ní dočasně zamaskovaly vůně v koupelně. Naposledy přejela pohledem po chodbě, přičemž se opět pozastavila nad tím, jak zdi nezdobí absolutně nic osobního.

„Než přejdeme do ložnice,“ obrátila se na Wayna, „povězte mi, kolik jsem toho vypozorovala správně. Taylor Jansenová je svobodná běloška, atraktivní a má těsně před třicítkou nebo těsně po ní. Pracuje kousek odsud a často cestuje. Nemá mnoho přátel. Hrozně si potrpí na detaily. A má dost peněz na to, aby mohla bydlet na lepším místě než tady.“

Wayne na okamžik vytřeštil oči. Pak odpověděl.

„Bylo jí přesně třicet,“ upřesnil. „Měla narozeniny minulý měsíc. Je to běloška a vypadá to, že byla moc pěkná. Kousek odsud opravdu pracuje, v posilovně o necelý blok dál. Co se týče jejích vztahů, to ještě prověřujeme. Její kolega, ten, co ji našel, ovšem tvrdí, že teď s nikým nechodila. Je dole v policejním autě a opakuje svoji výpověď, jestli si s ním chcete promluvit. O jejím cestování a financích vám toho moc neřeknu, ale on možná ano.“

„Strašně rádi bychom si s ním popovídali, až tady skončíme,“ přisvědčil Ryan, načež se otočil k Jessie. „Jsi připravená jít dovnitř?“

Jessie přikývla. Neušlo jí, že popis Taylor Jansonové mohl až na pár výjimek klidně patřit jí. Třicet jí bude za pár týdnů. Byt v centru města měla zařízený ve stejně spartánském stylu jako tenhle, a ne proto, že by si ho neměla čas vyzdobit. Své dobré přátele by dokázala spočítat na prstech jedné ruky. A pokud pomine své nedávno ukončené manželství s mužem, který se ji pokusil zabít, nemá v současné době ani ona, navzdory své konverzaci s Ryanem, žádný vážný vztah. Kdyby zítra umřela, lišila by se zběžná analýza vyšetřujícího profilisty nějakým způsobem od ženy, jež spočívala za dveřmi této ložnice?

„Chcete taky?“ nabídl jí Wayne, zatímco si kolem nosních dírek mazal krém s eukalyptovým aroma. Pomáhalo to přebít ten příšerný zápach, který zanedlouho ještě zesílí.

„Ne, díky,“ odmítla Jessie. „I když to není nic příjemného, potřebuju, aby mi při vstupu na místo činu všechny smysly fungovaly naplno. Pokud zablokuju jeden pach, mohlo by mi to zakrýt i jiný, důležitý.“

„No, je to váš žaludek,“ poznamenal Wayne, pokrčil rameny a otevřel dveře.

Jessie svého rozhodnutí téměř okamžitě zalitovala.