Читать книгу Moc Zbraní - Морган Райс, Morgan Rice - Страница 14

Kendrick seděl v sedle, vedle něj Erec, Bronson, Srog a za nimi tisíce jeho mužů. Všichni hleděli na Tira a imperiální jednotky. Nakráčeli přímo do pasti. Tirus je všechny prodal a Kendrick si uvědomil, že byla velká chyba mu věřit. Uvědomil si to ale až příliš pozdě.

Kendrick se ohlédl na pravou stranu a spatřil deset tisíc imperiálních vojáků vysoko na hřebeni údolí, šípy připravené ke střelbě. Po levé straně jich viděl stejný počet. A před ním jich stálo ještě víc. Kendrickových pár tisíc mužů nemělo šanci zvítězit nad takovou početní převahou. Ve chvíli, kdy by se o to pokusili, by byli zmasakrováni. A vzhledem k těm všem nataženým lukům stačil jediný špatný pohyb a rozpoutala by se jatka. Z geografického hlediska jim jejich pozice na úpatí hřebene také nijak nepomohla. Tirus si místo pro přepad vybral skvěle.

Kendrick mohl jen bezmocně sedět, tváře mu hořely vztekem a pobouřením. Upřeně hleděl na Tira, který seděl na koni a samolibě se na ně usmíval. Po jeho boku byli jeho čtyři synové a vedle nich ještě imperiální velitel.

„To jsou pro tebe peníze tolik důležité?“ zeptal se Kendrick Tira vzdáleného stěží deset stop. Hlas měl studený jako led. „Prodáš svoje vlastní lidi? Svoji vlastní krev?“

Tirus neprojevil ani špetku lítosti, místo toho se jeho úsměv ještě rozšířil.

„Tvoji lidé nejsou moje krev, pamatuješ?“ řekl. „To je důvod, proč si nemohu, podle vašich zákonů, nárokovat trůn svého bratra.“

Erec si rozzlobeně odkašlal a vmísil se do hovoru.

„Podle zákonů MacGilů přechází trůn na syna – ne na bratra.“

Tirus zavrtěl hlavou.

„To už nemá žádný význam. Na vašich zákonech už dál nezáleží. Síla nad zákony vždy zvítězí. Zákony tvoří silní. A teď, jak můžete všichni vidět, jsem já ten silnější. Což znamená, že od této chvíle tvořím zákony já. Následující generace si nebudou pamatovat žádný z vašich zákonů. Vše, co si budou pamatovat, je to, že já, Tirus, jsem byl král. Ne ty, ani tvoje sestra.“

„Nezákonní vládci se na trůnu nikdy dlouho neudrží,“ oponoval Kendrick. „Můžeš nás zabít. Můžeš dokonce přesvědčit Andronica, aby ti nechal trůn. Ale oba víme, že nebudeš vládnout dlouho. Vaz ti zlomí stejná zrada, jakou jsi připravil pro nás.“

Tira jeho řeč ani v nejmenším nevyvedla z míry.

„V tom případě si vychutnám krátké dny své vlády, dokud budu moct, a poté zatleskám muži, který mne dokáže zradit tak skvělým způsobem, jakým jsem zradil já vás.“

„Dost řečí!“ vykřikl imperiální velitel. „Okamžitě se vzdejte nebo budou všichni vaši muži pobiti!“

Kendrick na něj upřel svůj rozzuřený pohled. Věděl, že se musí vzdát i přesto, že se vzdát nechtěl.

„Složte zbraně,“ pronesl Tirus rozvážným, uklidňujícím hlasem, „a budu s vámi jednat spravedlivě, jako válečník s válečníky. Budete moji váleční zajatci. Možná nectím vaše zákony, ale ctím válečnické zásady. Slibuji ti, že se vám pod mojí ochranou nic nestane.“

Kendrick se ohlédl na Bronsona, Sroga i Ereca, všichni jeho pohled opětovali. Všichni hrdí válečníci, nikdo nepronesl ani slovo, pouze koně pod nimi nervózně přešlapovali.

„Proč bychom ti měli věřit?“ zvolal Bronson směrem k Tirovi. „Už jsi dokázal, že tvoje slovo nic neznamená. Docela mám chuť zemřít tady na bojišti, jen proto, abych setřel ten nafoukaný úsměv z tvého obličeje.“

Tirus obrátil svůj pohled na Bronsona a zamračil se.

„Mluvíš a přitom ani nejsi MacGil. Jsi McCloud. Nemáš žádné právo zasahovat do záležitostí MacGilů.“

Kendric se rychle ozval s obhajobou svého přítele: „Bronson je teď stejný MacGil, jako kdokoli z nás. Mluví hlasem našich mužů.“

Tirus zaskřípal zuby, očividně ho mluvení přestalo bavit.

„Volba je na tobě. Rozhlédni se kolem a uvidíš tisíce našich připravených lukostřelců. Převezli jsme tě. Pokud se jen pokusíte sáhnout po mečích, padnou tvoji muži mrtví přímo na místě, kde jsou. Situaci jistě chápeš sám dostatečně dobře. Jsou chvíle, kdy je třeba bojovat a chvíle, kdy je třeba se vzdát. Pokud chceš ochránit své muže, uděláš to, co by udělal každý dobrý velitel. Složíš zbraně.“

Kendrick několikrát zatnul zuby, připadal si, jako by měl zevnitř shořet. Nerad, ale přesto musel uznat, že Tirus má pravdu. Rozhlédl se a věděl, že by většina, ne-li rovnou všichni, jeho muži okamžitě zemřeli, pokud by se pokusili bojovat. I když sám velmi toužil po boji, byla by to sobecká volba. A i přesto, že Tirem pohrdal, cítil, že tentokrát mluví pravdu. Že jeho mužům nikdo neublíží. Když budou žít, mohou vždycky bojovat. Někdy jindy, na jiném místě, na jiném bojišti.

Ohlédl se na Ereca, muže, se kterým vybojoval nespočet bitev, šampiona Stříbrných, a věděl, že přemýšlí o stejné věci. Být vůdcem bylo něco jiného než být válečníkem: válečník mohl bezstarostně bojovat a o nic dalšího se nezajímat, ale vůdce musí myslet nejprve na ostatní.

„Je čas, kdy jsou potřeba zbraně, a je čas, kdy je třeba se vzdát,“ vykřikl Erec. „Přijímáme tvoje slovo válečníka, že našim mužům nebude ublíženo. Za takové podmínky složíme zbraně. Pokud své slovo porušíš, Bůh ti pomáhej – vrátím se třeba z pekla, abych pomstil každého jednoho ze svých mužů.“

Tirus spokojeně přikývl. Erec si odepjal pochvu i s mečem a odhodil ji na zem, kam dopadla s hlasitým třesknutím.

Kendrick následoval jeho příkladu, stejně jako Bronson a Srog. Všichni se zdráhali, ale věděli, že je to moudré rozhodnutí.

Za nimi se ozvalo řinčení tisíců zbraní, když se Stříbrní, MacGilovci i Silesiané vzdali a odhodili svoje zbraně na zmrzlou zem.

Tirus se široce usmál.

„Teď sesedněte,“ přikázal.

Jeden po druhém sesedali a postavili se před koně.

Tirus se zašklebil a vychutnával si vítězství.

„Po všechny ty roky, kdy jsem byl v exilu na Horních ostrovech, jsem záviděl svému staršímu bratrovi Králův Dvůr a veškerou jeho moc. Ale který z MacGilů je nejmocnější teď?“

„Moc získaná zradou není žádná moc,“ odpověděl Bronson.

Tirus se zamračil a pokynul svým mužům.

Ti vyrazili kupředu a začali všem svazovat zápěstí hrubými provazy. Všechny je odtáhnou pryč, tisíce zajatců.

Když Kendricka vláčeli pryč, vzpomněl si náhle na svého bratra Godfreyho. Všechno to společně naplánovali, ale od té doby ho nikde neviděl, ani nikoho jiného z jeho mužů. Uvažoval – že by se mu nějakým způsobem podařilo uprchnout? Modlil se, aby Godfreyho potkal lepší osud než Kendricka a jeho muže. Z nějakého důvodu se cítil plný naděje.

U Godfreyho člověk nikdy neví.