Читать книгу Nebe Kouzel - Морган Райс, Morgan Rice - Страница 15

Alistair pospíchala napříč v chaose se zmítajícím bitevním polem a vyhýbala se bojovníkům z obou stran, ať už to byli MacGilští anebo nemrtví, valící se jako lavina z průrvy. Vzduch byl plný sténání a křiku. Vojáci zabíjeli černivce a ti zase na oplátku pobíjeli vojáky. Stříbrní, MacGilové i Silézané bojovali statečně, ale už dávno byli ve strašlivé početní nevýhodě. A za každého černivce, kterého zabili, se z rokle vynořili tři další. Bylo jenom otázkou času, než budou nepřítelem doslova smeteni.

Přidala do kroku, uhýbala se útokům nemrtvých a jednou nebo dvakrát vykřikla bolestí, když ji některý přece jenom zasáhl pařátem. Její plíce hořely nedostatkem vzduchu. Nezastavovala se ale, aby s kýmkoliv zápolila. Na to nebyl čas. Musela najít Argona.

Běžela směrem, kde druida zahlédla naposled. Bojoval tehdy s Rafim a ona na vlastní oči viděla, jak padl vyčerpáním k zemi. Modlila se, aby byl stále ještě naživu, aby jej dokázala znovu postavit na nohy a aby to všechno stihla provést ještě předtím, než budou její lidé pobiti.

Tu se přímo před ní objevil černivec, zastoupil jí cestu. Ona se ani nezastavila, zvedla ruku dlaní proti němu a zářivě bílou energetickou koulí jej rozprášila na kusy.

Vrhlo se na ní dalších pět. Opakovala svou obranu, ale tentokrát vyšlehla koule jenom jedna, srazila svůj cíl a čtyři další zůstali nezraněni. Přibližovali se k ní. S údivem si uvědomila, že ani její síly nejsou nevyčerpatelné.

Připravila se na útok, když tu se za ní ozvalo zavrčení a na scéně se nenadále objevil Krohn. Černivci se zaměřili na něj a Alistair spatřila svou šanci. Jednoho udeřila loktem do krku, čímž jej odstrčila a vzniklou cestou unikla.

Pokračovala dál a dál tím peklem a zoufale se rozhlížela, jestli někde neuvidí Argona. Lidé už byli černivci tlačeni do defenzívy a nepřátel neustále přibývalo. Ještě několikrát se musela sehnout, uskočit a změnit směr, když tu se konečně dostala na místo, kde Argona naposledy zahlédla.

Zoufale se rozhlížela kolem a po chvíli konečně mezi padlými spatřilo toho, kterého hledala. Ležel na zemi shoulený do klubíčka a nehýbal se. Kolem něj nikdo další neležel. Zdálo se, že nejspíše použil nějaké kouzlo, které drželo všechny ostatní v bezpečné vzdálenosti. Nebyl však při vědomí a Alistair se jenom modlila, aby se ještě dalo něco dělat.

Přišla blíže a namísto očekávané rány od energetického pole, pocítila, jak prošla do bubliny dovnitř. Poklekla vedle něj a zhluboka se nadechla. Konečně byla před tou šíleností, odehrávající se všude kolem, v bezpečí. Jako kdyby seděla v oku hurikánu.

Když se však podívala na Argona, zachvátil ji znovu strach. Měl zavřené oči a nedýchal. Alistair se zmocnila panika.

„Argone!“ křičela a třásla jeho rameny. „Argone, to jsem já! Alistair! Vzbuď se! Musíš se vzbudit!“

Druid však bezvládně ležel. Okolní bitva zněla čím dál divočeji.

„Argone, prosím! Potřebujeme tě. Nemůžeme bojovat s Rafiho kouzly. Nemáme moc, kterou ty vládneš. Prosím, vrať se k nám zpátky. Pro Prsten. Pro Gwendolyn. Pro Thorgrina.“

Znovu s ním zatřásla a on ani teď nijak nereagoval.

Napadl ji zoufalý nápad. Přiložila mu obě ruce na hruď, zavřela oči a soustředila se. Pokoušela se vzbudit všechnu vnitřní energii, která ji ještě zbývala a po chvíli pocítila, jak se její ruce zahřívají. Když potom znovu otevřela oči, spatřila, že z jejích rukou vyzařuje namodralé světlo a obklopuje Argonovu hruď i ramena. Netrvalo dlouho a druid byl světlem pohlcen celý. Používala prastarou techniku, kterou se jednou naučila. Byla určená k uzdravení těch, kteří již překročili hranici. Energie, kterou kouzlo potřebovalo, se čerpala přímo z jejího těla a ona cítila, že rychle slábne. Přesto ještě přidala v úsilí. Argon se musel vrátit.

Když se zhroutila, nevěděla ani jestli padla přímo na něj, anebo vedle. Byla příliš slabá na to, aby dokázala byť jenom otevřít oči.

Potom však pocítila jakýsi pohyb a spolu s ním i závan nových sil. S námahou otočila hlavu a spatřila, že se Argon pohnul.

Pomaloučku se posadil a podíval se na ni. Jeho oči zářily tak, že ji to až děsilo. Z jeho tváře se nedala vyčíst jediná emoce. Sáhl po své holi, pevně ji uchopil v rukou a s její pomocí se postavil na nohy. Potom Alistair chytil za ruku a jakoby nic nevážila ji vytáhl k sobě.

V okamžiku, kdy se jejich dlaně spojily, pocítila mocný příliv energie a než stála na nohou, byla zase naprosto svěží.

„Kde je?“ zeptal se Argon.

Na odpověď však nečekal a rovnou se vydal správným směrem. Se svou holí v ruce se vydal rovnou do zuřící bitvy.

Alistair nedokázala pochopit jak to že Argon ani na vteřinku nezaváhal, když vkračoval do té vřavy. Potom ji to ale napadlo. Určitě si udržuje ono magické pole kolem své osoby i za chůze. Za chvíli se její domněnka potvrdila, když se černivci začali rozbíjet o jeho štít a nedokázali k druidovi proniknout. Alistair si uvědomila, že je tímpádem nechráněná a pospíšila si k zpátky k němu. Silové pole znovu obklopilo i ji. Bez úhony se procházeli bitevním polem, jako kdyby to byla rozkvetlá louka a na obloze krásně svítilo slunce.

Procházeli zuřící bitvou. Argon kráčel mlčky, jeho dlouhý bílý plášť byl umazaný od bláta a tempo jeho chůze bylo tak ostré, že Alistair musela co tři kroky popoběhnout.

Konečně došli do středu bitvy a zastavili se. Nedaleko spatřili Rafiho. Stále stál na stejném místě a napřaženýma rukama udržoval povolávání černivců aktivní. Oči měl obrácené v sloup tak hluboko, že byla vidět jenom žlutá bělma. Nemrtví stále po desítkách a stovkách proudili ven z průrvy.

Argon zvedl ruku a dlaní zamířil k nebi. Doširoka otevřel oči.

„RAFI!“ zahřměl jako bouře.

Jeho hlas přehlušil veškerý lomoz bitvy a rozvibroval široké okolí.

Zamračené nebe nad jejich hlavami prasklo a rozlomilo se ve dví. Skrz pronikl obrovský kužel světla, který se cestou dolů stále zužoval a nakonec z něj byl jenom úzký srpeček, pokrývající Argonovu dlaň. Jako kdyby druid držel v dlani obrovské tornádo, tvořené ze slunečních paprsků. Potom se světlo začalo rozšiřovat do okolí, stále více a více, až nakonec osvětlovalo celé bitevní pole.

Zvedl se vítr a země se ještě více roztřásla. Alistair potom s otevřenými ústy sledovala, jak se ta obrovská černá průrva začíná zacelovat jako hojící se sečná rána.

Černivci, kteří se ještě nedostlali na porvrch teď byli za pekelného řevu drceni znovu se srůstajícími stěnami. Mnozí další byli jakousi silou vtahováni do toho chřtánu i poté, co se již ocitli na zemi. Potom proud ještě zesílil a do rokliny začali černivci létat ve velkém a ze všech stran.

Po chvíli se rokle zavřela, země se naposledy mohutně zachvěla a rozhostilo se ticho. Na zemi nebylo ani památky po té ohromné pekelné díře, která tam zela ještě před pár okamžiky. Řvaní černivců tu a tam ještě tlumeně doléhalo odkudsi z podzemí.

Nad bitevním polem se zmocnilo vlády překvapené ticho. Všichni, kteří toho byli schopni, stáli na místě a v úžasu zírali, co se to děje.

Rafi se probral z transu, zařval a podíval se na druida.

„ARGON!“ zakvílel nelidským hlasem.

Nadešel čas, aby spolu ti dva znovu změřili síly.

Rafi se rozběhl na volné prostranství, kde předtím zela ona díra, a vysoko nad hlavou mával svou rudou magickou holí. Argon ani vteřinu neváhal a vyrazil mu vstříc.

Střetli se uprostřed pole. Rafi vyrazil holí proti Argonovi, zatímco ten svou hůl zdvihl nad hlavu a ránu zblokoval. Při nárazu se uvolnilo obrovské množství energie a všude po okolí létaly magické jiskry. Argon útok oplatil a Rafi se ubránil. Nedaleko udeřil do země magický blesk.

Vyměňovali si jednu ránu za druhou a srážka jejich holí byla pokaždé doprovázena roztodivnými výboji uvolněné magie. Alistair cítila, že okolí vzduch přímo srší jejich energií.

Argonovi se konečně podařilo nabýt převahy. Mocnou ranou, vedenou od země vzhůru, narazil na Rafiho hůl a rozdrtil ji na třísky.

Země se otřásla, jako kdyby se namísto hole zřítil celý obrovský hrad.

Argon vyrazil přímo po Rafim. Zvedl hůl vysoko nad hlavu a vší silou mu ji zarazil do hrudi.

Temný mág začal strašlivě vřískat a přitom mu z úst vylétávaly tisíce a tisíce jako uhel černých netopýrů. Obloha potemněla, když se na ni začala stahovat těžká, temná mračna. Přímo nad Rafim se začalo tvořit tornádo, které svou nohou sahalo stále níže a níže k zemi, až nakonec stále ještě vřeštícího mága zcela obklopilo. Všichni kolem si v hrůze zacpávali uši a sledovali, jak je temný mág vynášen mocným vírem do vzduchu. Alistair ani na vteřinu nepochybovala, že jde o Argonovo kouzlo a ani si nechtěla představovat, co s ním druid zamýšlí udělat.

Ten však jenom stál, ztěžka oddychoval a po očku sledoval, jak je čaroděj odnášen do bouře na nebesích. Rafiho křik utichl.

Nenásledovalo však ticho, nýbrž nelidských řev všech černivců, kteří ještě zůstali na povrchu. Jejich těla se začala rozpadat na popel a brzy po nich nezbylo nic než tmavé hromádky. Bitevní pole bylo brzy tím černým prachem doslova pokryté. To bylo vše, co zbylo po Rafiho pekelných kouzlech.

Alistair se rozhlédla po bitevním poli a zjistila, že se schyluje ještě k další bitvě. Na druhé straně mýtiny stál její bratr Thorgrin a bez hnutí se díval na otce Andronica. Věděla, že v následujícím střetnutí jeden z těch dvou přijde o život. Buď bratr, anebo otec. Začala se sama pro sebe modlit, aby ten, kdo zůstane nakonec stát na nohou, byl ten mladší.