Читать книгу Moře Štítů - Морган Райс, Morgan Rice - Страница 17

Gwendolyn seděla v kolečkovém křesle, Guwayna svírala v náručí a připravovala se na nejhorší. Sloužící otevřeli dveře a Thor ji zavezl do komnaty její matky. Královnini strážní sklonili hlavy a ustoupili stranou. Když vstupovali do temné komnaty, svírala Gwen dítě stále pevněji. Místnost byla tichá, dusná, jakoby bez vzduchu. Na všech stěnách se mihotaly plameny pochodní. Ve vzduchu byla cítit smrt.

Guwayne, opakovala si Gwen. Guwayne. Guwayne.

Gwen mlčky opakovala jeho jméno v myšlenkách. Stále znovu a znovu, snažila se přemýšlet nad něčím jiným než nad umírající matkou. Když si Gwen v duchu řekla jeho jméno, uklidňovalo ji to. Naplňovalo ji teplem. Guwayne. Zázračné dítě. Milovala ho víc, než byla schopná vyslovit.

Gwen chtěla, aby ho matka před smrtí viděla. Chtěla, aby na ni byla matka hrdá, chtěla její požehnání. Musela si připustit, že i přes složitou minulost si chtěla Gwen vztah s matkou vyjasnit a zklidnit. Právě byla hodně zranitelná a skutečnost, že se s matkou v posledních měsících matčina života hodně sblížily, ji ještě víc znepokojovala.

Gwen cítila, jak se jí zachvělo srdce, když se zavřely dveře. Rozhlédla se po místnosti a viděla tucet sloužících, jak stojí kolem její matky. Lidi ze staré gardy. Poznávala strážné svého otce. Místnost byla vlastně plná lidí. Byla to její čestná stráž. Po straně postele samozřejmě stála Hafold. Služebnice věrná až do konce. Stála na stráži a nenechala nikoho se přiblížit, stejně jako to dělala celý její život.

Když Thor přivezl Gwendolyn blíž k posteli, chtěla se Gwen postavit, sklonit se nad matkou a obejmout ji. Její tělo ale stále rezonovalo bolestí a tak toho ve svém stavu nebyla schopná.

Místo toho napřáhla ruku a sevřela matčino zápěstí. Bylo chladné na dotek.

Když to udělala, její matka, která do té doby ležela v bezvědomí, otevřela pomalu jedno oko. Vypadala překvapeně a zároveň potěšeně, že Gwen vidí. Pomalu otevřela i druhé oko a chystala se promluvit.

Její ústa vyslovovala slova, ta ale vycházela jen jako vzdechy. Gwen jí nerozuměla.

Královna si odkašlala a rukou pokynula Hafold.

Ta se okamžitě sklonila a přiložila ucho ke královniným ústům.

„Ano, má paní?“ zeptala se Hafold.

„Pošli všechny pryč. Chci být sama se svojí dcerou a Thorgrinem.“

Hafold krátce rozmrzele pohlédla na Gwendolyn a pak odpověděla: „Jak si přeješ, má paní.“

Okamžitě všechny v místnosti sešikovala a rychle je vyvedla ze dveří. Pak se vrátila a opět zaujala pozici po královnině boku.

„Sama,“ zopakovala královna s vědoucím pohledem směrem k Hafold.

Hafold překvapeně shlédla na královnu, pak žárlivě na Gwen a nakonec vyrazila pryč z místnosti. Pevně za sebou zabouchla dveře.

Gwen zůstala sedět s Thorem, ulevilo se jí, že jsou sami. Ve vzduchu se vznášel těžký závoj smrti. Gwen to přímo cítila – matka už s nimi dlouho nezůstane.

Královna sevřela Gweninu ruku a Gwen sevřela její. Matka se na ni usmála a po tváři jí sklouzla slza.

„Ráda tě vidím,“ pronesla její matka. Bylo to jen tiché zašeptání, jen tak tak slyšitelné.

Gwen cítila, že se opět rozbrečí. Snažila se být silná. Snažila se zadržet slzy, kvůli matce. Přesto se jí to nepodařilo. Náhle jí vyhrkly slzy a ona prostě začala plakat.

„Matko,“ řekla. „Je mi to líto. „Je mi to tak líto. To všechno.“

Gwen zaplavil zármutek a uvědomila si, že si s matkou nikdy nebyly tak blízké jako teď. Nikdy se vzájemně úplně nechápaly. Jejich osobnosti se vždy střetávaly, nedokázaly vnímat věci stejným způsobem. Gwen litovala toho, jaký měly vztah, i když ona za to nemohla. Když se podívala zpět, přála si, aby bylo něco, co by mohla říct nebo udělat, aby bylo vše jiné. Obě ale byly naprosto odlišné, ať už šlo o cokoli. Zdálo se, že nic, co by mohly udělat, by to nezměnilo. Byly to prostě dvě příliš odlišné lidské bytosti, shodou náhod v jedné rodině. Shodou okolností matka s dcerou. Gwen nikdy nebyla dcerou, kterou by si její matka přála, a královna nebyla nikdy matkou, kterou chtěla Gwen. Gwen přemýšlela, proč je osud svedl dohromady.

Královna přikývla a Gwen viděla, že jí rozumí.

„Jsem to já, kdo by se měl omluvit,“ odpověděla. „Jsi výjimečná dcera. Výjimečná královna. Mnohem větší královna, než jsem kdy byla já. Mnohem lepší panovník, než byl kdy tvůj otec. Byl by na tebe hrdý. Zasloužila by sis lepší matku, než jsem já.“

Gwen si otřela slzy.

„Byla jsi dobrá matka.“

Královna zavrtěla hlavou.

„Byla jsem dobrá královna. A oddaná manželka. Ale nebyla jsem dobrá matka. Alespoň ne tobě. Myslím, že jsem v tobě viděla až příliš ze sebe. A to mě děsilo.“

Gwen jí sevřela ruku, brečela a přála si, aby spolu mohly strávit víc času. Přála si, aby si takhle promluvily už dřív. Teď, když byla královnou ona, teď když byly obě starší, teď když měla dítě. Chtěla, aby s ní matka zůstala. Chtěla, aby se k ní mohla obracet jako ke svému rádci. Ironicky, teď když ji tu chtěla nejvíc, ji mít nemohla.

„Matko, chtěla bych tě seznámit s mým dítětem. Mým synem. Guwaynem.“

Královniny oči se rozšířily překvapením. Zvedla hlavu z polštářů a shlédla na Gwen. Poprvé uviděla, že Gwen v náručí drží Guwayna.

Královna zalapala po dechu, pak se posadila a rozvzlykala.

„Och, Gwendolyn,“ řekla. „Je to to nejkrásnější dítě, jaké jsem kdy viděla.“

Natáhla ruku a dotkla se Guwayna. Dotkla se konečky prstů jeho čela, a když to udělala, rozplakala se ještě víc.

Královna pomalu natočila hlavu a pohlédla na Thora.

„Bude z tebe skvělý otec,“ řekla. „Můj bývalý manžel tě miloval. Teď už rozumím proč. Mýlila jsem se v tobě. Odpusť mi to. Jsem ráda, že jsi s Gwendolyn.“

Thor vážně přikývl, naklonil se ke královně a sevřel jí rameno, jak mu pokynula.

„Není co odpouštět,“ řekl.

Královna se pohledem vrátila ke Gwendolyn. Gwen viděla, jak její pohled zdrsněl. Viděla, jak se v nich něco mění, jak se k životu vrací bývalá královna.

„Čelíš teď mnoha zkouškám,“ pronesla královna. „O všech vím. Pořád mám všude svoje lidi. Bojím se o tebe.“

Gwen jí poplácala po ruce.

„Tím se teď nezatěžuj, matko. Teď není správná chvíle na státní záležitosti.“

Matka zavrtěla hlavou.

„Vždycky je správná chvíle na státní záležitosti. A teď ze všeho nejvíc. Pohřby, a to si pamatuj, jsou státní záležitosti. Ne rodinné události, ale politické.“

Pak se královna dlouze rozkašlala a nakonec se zhluboka nadechla.

„Nemám moc času, takže poslouchej, co ti říkám,“ pronesla slabým hlasem. „Vezmi si to k srdci, i když je nebudeš chtít slyšet.“

Gwen se naklonila blíž a těžce přikývla.

„Cokoli, matko.“

„Nevěř Tirovi. Zradí tě. Nevěř jeho lidem. Tamti MacGilové nejsou jako my. Jsou jako my jen podle jména, na to nezapomeň.“

Gwenina matka těžce zasípala a snažila se popadnout dech.

„Nevěř ani McCloudům. Nepředstavuj si, že bys mohla vybudovat mír.“

Matka znovu zasípala a Gwen se snažila pochopit hlubší význam jejích slov.

„Udržuj svoji armádu silnou a obranu ještě silnější. Čím víc si připustíš, že mír je jen iluze, tím víc dokážeš mír zajistit.“

Pak začala královna znovu sípat a tentokrát na dlouhou chvíli zavřela oči. Gwen lámalo srdce, když viděla, jaké úsilí ji to stojí.

Na jednu stranu si Gwen říkala, že jde jen o slova umírající královny, která už je příliš unavená. Na druhou stranu si musela přiznat, že v nich byla určitá moudrost. Možná moudrost, kterou si zatím nechtěla připustit.

Královna pak znovu otevřela oči.

„Tvoje sestra, Luanda,“ zašeptala. „Chci ji na svém pohřbu. Je to moje dcera. Moje prvorozená.“

Gwendolyn překvapeně zalapala po dechu.

„Udělala hrozné věci, zasloužila si vyhnanství. Ale dovol jí to. Jen pro jednou. Až mě budou dávat do země, chci ji tady. Neodmítej přání své umírající matky.“

Gwendolyn si rozrušeně povzdechla. Chtěla svoji matku potěšit. Přesto ale nechtěla Luandě umožnit návrat. Ne po tom, co provedla.

„Slib mi to,“ řekla její matka a sevřela jí při tom pevně ruku. „Slib mi to.“

Nakonec Gwen souhlasně přikývla. Uvědomila si, že nemůže odmítnout.

„Slibuji ti to, matko.“

Královna si s ulehčením vydechla a položila se zpět na polštář.

„Matko,“ řekla Gwen a odkašlala si. „Chtěla bych, abys požehnala mému synovi.“

Královna slabě pootevřela oči a podívala se na ni. Pak se podívala na dítě a pomalu zavrtěla hlavou.

„To dítě už má všechna požehnání, která dítě může chtít. Má moje požehnání – ale nepotřebuje ho. Časem uvidíš, dcero, že tvoje dítě je mnohem mocnější než jsi ty, Thorgrin nebo kdokoli, s kým ses setkala či setkáš. Bylo to prorokováno už před mnoha lety.“

Pak matka znovu dlouze zasípala, a když už si Gwen myslela, že jejich rozhovor skončil, přesně ve chvíli, kdy se chystala odejít, otevřela její matka naposledy oči.

„Nezapomeň, co tě učil tvůj otec,“ řekla hlasem tak slabým, že téměř nebyl slyšet. „Někdy má království nejvíc míru, když zrovna válčí.“