Читать книгу Zrazená - Морган Райс, Morgan Rice - Страница 16

Samantha s hrůzou sledovala, jak se tekutina lila na Samovu tvář. Bojovala ze všech sil, no nemohla udělat vůbec nic, aby ho vyslobodila z rukou jeho věznitelů. Byla bezmocná. Musela tam jenom stát a dívat se, jak ničí osobu, kterou milovala.

Když tekutina zasáhla Sama, Samantha se připravila na to, že uslyší strašný řev, který tak často provázel rituál s kyselinou laurovou.

Ale jak se Sam úplně ztrácel ve vodopádu tekutiny, na její překvapení neslyšela vůbec žádný zvuk.

Zabilo ho to tak rychle, že neměl ani šanci křičet? Jak se kyselina přestala lít, opět spatřila Sama.

A Samantha byla v opravdovém šoku. Tak jako i ostatní upíři v místnosti.

Byl v pořádku. Zamrkal očima a porozhlédl se po místnosti. Dokonce vypadal trochu vzdorovitě.

Bylo to neuvěřitelné. Samantha nikdy nic takového neviděla—nikdy neviděla nikoho, upíra ani člověka, který by byl vůči kyselině imunní. Tedy, nikoho kromě jedné osoby. Teď si vzpomněla. Caitlin. Jeho sestra. Byla taky imunní. Co to mělo znamenat? Bylo to proto, že byli geneticky propojení? Vzpomněla si na jeho hodinky, na ten nápis. Růže a trn. Byla dynastie rozdělena mezi nimi? Mohlo to být tak, že ona nebyla ta Vyvolená?

Ale on?

Caitlin byla od Sama o pár let starší a pravděpodobně se u ní projevovali znaky dospívání o něco dříve než u něho. Kdyby počkali několik let, pravděpodobně by se Sam taky začal měnit na polovičního upíra.

Ať už byl důvod jakýkoliv, byl očividně imunní. Co ho dělalo velmi, velmi silným. A velmi nebezpečným pro její sabat.

Samantha se podívala kolem sebe a v místnosti plné několika stovek upírů nebylo slyšet vůbec nic. Všichni na něj jenom v šoku civěli.

Sam vypadal naštvaně. Natáhl ruku i s řetězmi a otřel si vodu z tváře. Škubal řetězy, no nedokázal se vyslobodit.

“Může mi někdo pomoct se dostat z této zasrané věci!?” křičel.

A pak se to stalo.

Náhle se ozval ode dveří hluk.

Samantha se otočila a sledovala, jak velké dvojité dveře padají na zem.

Nemohla tomu uvěřit. Stál tam Kyle, polovina tváře znetvořená, se Sergeiem po svém boku a stovkami posluhovačů za sebou.

A to nebylo všechno. Kylo ho měl. Držel ho vysoko nad hlavou. Meč.

Z Kyla vyšel strašný výkřik a šíleně se střemhlav vřítil do místnosti. Jeho poskokové ho hned následovali a besně ječeli. V místnosti zavládl chaos.

Jak Kyle a jeho lidi útočili na každého, kdo byl v dohledu, stal se z toho boj upíra proti upírovi. No Sabat černého přílivu byl ve válce tisícky let a nehodlal se jenom tak lehce vzdát. Rexiusovi upíři jim vzdorovali se stejným odhodláním.

Byla to otevřená bitva, bok po boku, upír proti upírovi. Nikdo z nich nechtěl ani kousek ustoupit.

Ale sám Kyle neuvěřitelně postupoval vpřed. Meč držel vysoko, oběma rukami a švihal ním oběma směry. Kamkoliv se pohl, padali upíři. Ruce, nohy, hlavy….Kyle sám tvořil armádu jednoho muže. Protínal si cestu přímo přes zástup tisíců upírů a každého jednoho zabil.

Samantha byla v šoku. Za tisíce let svého života nikdy neviděla zavražděného upíra, který by by opravdu, nezvratně mrtvý. Nikdy si nepředstavovala upíra tak slabého. Ten meč vyvolával respekt. A byl velmi, velmi smrtící.

Samantha už víc nečekala. Jak na ní zaútočil jeden z upírů, křičel a jeho krvavé a ostré zuby namířil přímo na její tvář, rychle se uhnula, nechala ho přes sebe proletět a pak se pustila do sprintu.

Probíjela se přes místnost, přímo k Samovi.

Právě včas. Podlý upír dostal ten samý nápad a směřoval přímo ke spoutanému, šokovanému chlapci. Upír letěl přímo na Sama, zuby měl vyceněné a namířené přímo na jeho hrdlo. Byl jako beránek spoutaný v místnosti plné lvů.

Samantha přišla právě včas. Vyskočila, srazila se s upírem ve vzduchu a skopla ho dolů na zem. Předtím, jak se stihl postavit, ho Samantha silně udeřila a poslala ho do bezvědomí.

Vyskočila na nohy a pomohla Samovi z řetězů. Když ho vysvobodila, nevěřícně se rozhlédl po místnosti a měl pocit, jako kdyby se díval na noční můru, která se stávala realitou.

“Samantha,” řekl, “co se to tady sakra děje—”

“Ne teď,” řekla Samantha, když roztrhla posledný z jeho řetězů, chytla ho za ruku a táhla ho přes ten chaos. Směřovala k východu.

Jak běželi, skočil přímo na ně další zákeřný upír s vyceněnými zuby.

Samantha chytla Sama a hodila ho na zem, uhnula a upír přeletěl ponad jejich hlavy.

Rychle opět vyskočila na nohy, zvedla ho a oba sprintovali přes místnost. Dařilo se jim uhýbat a uskakovat a ona je celý čas vedla. Věděla, že pokud by se jí podařilo dostat k těm dveřím, byla tam zadní chodba, zadní schodiště, které by je dostalo na ulici. Když jednou budou venku, může je vzít daleko, daleko odtud.

Ve všem tom chaosu si je nikdo nevšiml utíkat. Už byla téměř ve dveřích, jenom několik stop od nich.

A pak, když už to vypadalo hodně nadějně, ucítila na zádech tlak, cítila, jak ji někdo povalil a ona padá na zem. Někdo na ní zezadu skočil.

Otočila se, aby zjistila, kdo to byl. Sergei. Ten opovrženíhodný malý ruský Kylův poskok. Ten, který jí z rukou ukradl meč.

Usmíval se na ní ďábelským, krutým úsměvem a ona ho nenáviděla víc, než kdy předtím.

Samovi sloužilo ke cti, že neukázal žádný strach. Pořád v poutech, skočil Sergeiovi na záda, použil své řetězy a ovinul mu je kolem krku. Ten kluk byl silný. Vlastně je dokázal sevřít tak, že Sergei ztratil sílu v stisku a Samantha měla možnost se uvolnit z jeho zajetí.

No tak jako tak, Samova síla se se sílou upíra nedala porovnat. Sergei se postavil, zavrčel a odhodil Sama jako nic. Sam přistál deset stop dále a trefil do zdi.

Jak se Samantha snažila opět postavit na nohy, vrhl se na ni další tucet upírů. Viděla, že Sam je taky obklíčený. Byli v pasti.

To poslední, co viděla, byl Sergeiův krutý úsměv, když se natáhl a praštil ji do tváře.

*

Jak se Kyle přebíjel obrovskou komnatou Sabatu černého přílivu a divoce sekal mečem, zabíjel upíra za upírem, nikdy se necítil víc naživu. Krev stříkala do všech stran, pokrývala ho a měl od ní mokré celé ruce, jak se zaháněl s větší a větší intenzitou. Byla to pomsta. Pomsta za ty tisícky let oddané služby, za to, jak se k němu chovali. Jak mohli. Teď konečně věděli, jaký je pravý význam slova pomsta. Všichni se mu omluví, každý jeden z nich, ukloní se mu, dolů až na zem a přiznají si, že se hluboce mýlili.

Všechno šlo perfektně. Po jeho malé odbočce na Brooklynský most vedl své oddané přímo do dveří Městské Radnice, zabili několik upírů, kteří měli tu drzost a postavili se jim do cesty. Pak postupovali přes tajnou chodbu níže a níže až do základů Městské Radnice, přímo do brlohu jeho sabatu. Žádný upír neměl odvahu se mu postavit do cesty, když jeho armáda vtrhla do komnaty. Mnoho dalších upírů se k nim po tom, jak zbadali Kyla a zejména meč, okamžitě přidalo. Byl šťastný když viděl, že mu bylo tolik upírů z jeho starého sabatu pořád oddáno. Věděl, že nastal den, kdy si uplatní své právoplatné vůdcovství.

Rexius byl slabý vůdce. Kdyby byl silnější, sám by meč už před lety našel. Nikdy by neposílal ostatní, aby to udělali za něj. Rád trestal ostatní za své vlastní chyby, zatímco to byl právě on, který by měl být potrestán. Byl opilý svou velkou mocí. Vyhnání Kyla byl už jenom poslední, zoufalý pokus, jak odstranit všechny ty, kteří mu byli blízcí. No všechna jeho snaha selhala.

Když se Kyle řítil místností, směřoval přímo k Rexiusovmu trónu. Rexius si ho všiml přicházet a jeho oči se v panice široce otevřeli.

Rexius seskočil dolů ze svého trónu a snažil se vytratit, někam mimo bojiště. Tady byl, jejich takzvaný vůdce, který teď, když už šlo opravdu do tuhého, ukazoval svou pravou tvář.

Ale Kyle měl jiné plány.

Kyle běžel na druhou stranu, aby se s Rexiusem mohl utkat tváří v tvář. Bylo by mnohem jednodušší prostě do něj zezadu zabodnout meč, no nedovolil Rexiusovi padnout tak lehce. Chtěl, aby Rexius zblízka viděl, kdo je všechny zabil.

Rexius zastavil, protože mu cestu skřížila Kylova široká ramena a taky zářící a třpytivý meč v jeho rukou.

Rexiusova čelist se zachvěla. Zvedl třesoucí se prst a mířil ním na Kylův obličej. V tu chvíli vypadal jenom jako starý muž. Slabý, starý a vystrašený muž. Jak patetické.

“Byl jsi vykázán!” zařval chabým hlasem. “Já jsem tě vyhnal!”

Teď byla řada na Kylovi, aby se usmíval. Široký, zlomyslný úsměv.

“Nemůžeš zvítězit!” dodal Rexius. “Nezvítězíš!”

Kyle k němu nedbale přistoupil, napřáhl se a jedním rychlým, čistým tahem vrazil meč přímo do Rexiusova srdce.

“Už jsem vyhrál,” řekl Kyle.

I když byla celá místnost zaujatá bojem, všichni se otočili a sledovali, odkud vychází ten řev. Byl to opravdu strašný řev, který zaplavil celou kamennou komnatu. Zdálo se jako věčnost, když Rexius řval a řval. Všichni sledovali, jak přímo před jejich očima jeho padající tělo mizne a rozpadá se na oblak dymu a pak tento obláček stoupá vzhůru do vzduchu a směřuje ke stropu místnosti.

Celá místnost se zastavila a civěla na Kyla.

Kyle zvedl meč vysoko do vzduchu a zařval. Byl to vítězný řev.

Všichni upíři, kteří přežili bitvu, na obou stranách, se otočili a dívali se na Kyla. Všichni si klekli na kolena, uklonili se a ohýbali se až k zemi. Boj byl u konce.

Kyle se zhluboka nadechl a všechno to vstřebával. Teď byl jejich vůdce.