Читать книгу Ztracená - Блейк Пирс - Страница 13

Když Riley začal zvonit mobilní telefon, Blainovy poslední výstřely jí stále zvonily v uších. Neochotně svůj telefon vytáhla. Doufala v ráno s Blainem, kdy nebude vyrušována. Když se podívala na telefon věděla, že bude zklamaná. Hovor byl od Brenta Mereditha.

Překvapilo ji, jak moc ji těšilo učit Blaina, jak používat jeho novou pistoli. Ať už chtěl Meredith cokoli, Riley si byla skoro jistá, že to je ten nejlepší den, který za dlouhou dobu prožila.

Ale neměla jinou možnost, než si hovor vzít.

Jako obvykle byl Meredith přímý a šel rovnou k věci.

"Máme nový případ. Potřebujeme vás. Jak rychle se můžete dostat do Quantica?"

Riley potlačila povzdech. S Billem na dovolené Riley doufala, že bude mít nějaký čas pro sebe, dokud se bolest ze smrti Lucy nezmírní.

Žádné takové štěstí nemám, pomyslela si.

Není pochyb o tom, že zanedlouho odjede z města. Měla dost času, aby zaběhla domů, všechny ještě viděla a převlékla se?

"Co takhle za hodinu?" Zeptala se Riley.

"Ať jste tam dřív. Sejdeme se v mé kanceláři. A přineste si svou cestovní tašku."

Meredith ukončil hovor, aniž by čekal na odpověď.

Blaine tam stála čekal na ni. Sundal si ochranu očí a uší a zeptal se, "Něco společného s tvou prací?"

Riley si nahlas povzdechla.

"Ano, musím jet hned do Quantica."

Blaine přikývl bez reptání a vybil zbraň.

"Odvezu tě tam," řekl.

"Ne, budu potřebovat svou cestovní tašku. A ta je doma v mém autě. Obávám se, že mě budeš muset vysadit u mně doma. Mám obavy, že mám trochu naspěch."

"Žádný problém," řekl Blaine a pečlivě si uložil svou novou zbraň do pouzdra.

Riley mu dala pusu na tvář.

"Zní to, jako že budu muset odjet z města," řekla. "Nenávidím to. Tolik jsem si to užívala."

Blaine se usmál a políbil ji.

"Já jsem si to taky užíval," řekl. "Neboj se. Budeme pokračovat tam kde jsme přestali, jak se vrátíš."

Když odcházeli ze střelnice pohybují a vyšli obchodem se zbraněmi, majitel se s nimi srdečné loučil.

*

Poté, co ji Blaine odvezl domů, Riley vběhla dovnitř každému vysvětlit, že odjíždí. Neměla ani čas převléknout se, ale alespoň se dnes ráno u Blaina doma osprchovala. Byla ráda, že její rodina zůstává v klidu i přes náhlou změnu v jejích plánech.

Jsou zvyklí zvládat to beze mě, pomyslela si. Nebyla si jistá, zda se jí ta myšlenka zrovna líbí, ale věděla, že je to v životě, jako byl ten její, nutné.

Riley si ověřila, že všechno, co potřebuje, má v autě a pak absolvovala krátkou jízdu do Quantica. Když dorazila k budově ÚACH, zamířila rovnou do kanceláře Brenta Mereditha. Ke svému zděšení zjistila, že Jenn Rostonová kráčí chodbou stejným směrem.

Riley a Jenn se na prchavý okamžik podívaly na sebe a pak obě pokračovaly v tichosti dál.

Riley přemýšlela, zda se Jenn právě teď cítí stejně podivně, jako ona. Zrovna včera měly své nepříjemné setkání a Riley si stále nebyla jistá, zda neudělala hroznou chybu, když Jenn předala ten flash disk.

Ale Jenn to nejspíš netrápí, napadlo Riley.

Konec konců měla včera Jenn navrch. Řídila situaci brilantně ve svůj vlastní prospěch. Poznala Riley někdy někoho, kdo ji dokázal zmanipulovat tímto způsobem?

Rychle si uvědomila – že ano.

Tou osobou byl Shane Hatcher.

Stále mířící rovně a hledící vpřed mladší agentka tiše promluvila. "Nevyšlo to."

"Co?" Zeptala se Riley, aniž by změnila tempo.

"Finanční informace z flash disku. Hatcher míval finanční prostředky uložené na těchto účtech. Ale peníze byly přesunuty a účty uzavřeny."

Riley odolala nutkání říct, "Já vím."

Konec konců jí to Hatcher včera řekl v jeho výhružné SMS.

Na okamžik Riley nevěděla, co říct. Pokračovala v chůzi bez komentáře.

Napadlo Jenn, že jí Riley zradila a předala jí falešný soubor?

Konečně Riley řekla, "Tento soubor bylo vše, co jsem měla. Nic vám neskrývám."

Jenn neodpověděla. Riley si přála, aby měla nějakou představu o tom, zda jí věří.

Také si říkala – zda tyto informace nepoužila již dříve, není Hatcher už teď za mřížemi? Nebo dokonce i mrtvý?

Když došly ke dveřím Meredithovy kanceláře, Riley i Jenn se zastavily.

Riley se trochu vyděsila.

Jenn očividně šla do Meredithovy kanceláře taky.

Proč byla nová agentka na této schůzce? Pověděla Meredithovi o Rileyně zadržování informací?

Jenn tam jen tak stála, stále bez očního kontaktu.

Riley zaklepala na dveře Mereditha a pak ona a Jenn vešly dovnitř.

Velitel Meredith seděl za svým stolem a hleděl zastrašujícím pohledem jako obvykle.

Řekl, "Sedněte si, obě dvě."

Riley a Jenn si poslušně sedly na židli u stolu.

Meredith byl chvíli potichu.

Pak řekl, "Agentko Paige, agentko Rostonová – rád bych vás seznámil s novým partnerem."

Riley potlačila vzdechnutí. Pohlédla na Jenn Rostonovou, jejíž tmavě hnědé oči se při té zprávě rozšířily.

"Doufám, že to nebude problém," řekl Meredith. "ÚACH je právě teď zahlcen případy. S agentem Jeffreysem na dovolené a všemi ostatními, pracujícími na jiných případech, máte nyní jedna druhou. Považujte to za definitivní."

Riley si uvědomila, že Meredith má pravdu. Jediný další agent, se kterým by teď opravdu chtěla pracovat, byl Craig Huang, ale on byl zaneprázdněn, pozoroval její dům.

"To je v pořádku, pane," řekla Riley Meredithovi.

Jenn řekla, "Bude mi ctí pracovat s agentkou Paige, pane."

Tato slova Riley trochu překvapila. Říkala si, zda je Jenn myslí vážně.

"Nebuďte příliš nadšené," řekl. "Tento případ zřejmě nebude tak těžký. Právě dnes ráno bylo nalezeno tělo dospívající dívky, pohřbené v zemědělské půdě poblíž Angiery, malého města v Iowě."

"Jediná vražda?" Zeptala se Jenn.

"Proč je to případ pro ÚACH?" Zeptala se Riley.

Meredith zabubnoval prsty o stůl.

"Můj odhad je, že to asi není," řekl. "Ale jiná dívka zmizela dříve ze stejného města a stále nebyla nalezena. Je to malé, klidné místo, kde se tyhle věci prostě nestávají. Lidi tam říkají, že ani jedna dívka nebyla typ, který by mohl utéct nebo se stýkal s cizími lidmi."

Riley pochybovačně potřásla hlavou.

"Tak proč si někdo myslí, že je vrah sériový?" zeptala se. "Není to bez dalšího těla trochu předčasné?"

Meredith pokrčil rameny.

"Ano, tak to vidím i já. Ale šéf policie v Angieře, Joseph Sinard, kvůli tomu panikaří."

Riley nakrčila čelo, když zaslechla jeho jméno.

"Sinard," řekla. "Kde jsem to jméno už slyšela?"

Meredith se trochu usmál a řekl, "Možná vás napadá náměstek ředitele FBI, Forrest Sinard. Joe Sinard je jeho bratr."

Riley téměř obrátila oči v sloup. To dávalo smysl. Někdo vysoko na žebříčku FBI byl obtěžován příbuzným z venkova, takže případ byl přehozen ÚACH. V minulosti se jí takto politicky motivovaná vyšetřování již dotkla.

Meredith řekl, "Vy dvě tam musíte jet a zjistit, zda je potřeba se na ten případ podívat."

"A co moje práce na případu Hatchera?" Zeptala se Jenn Rostonová.

Meredith řekl, "Pracuje na tom spousta lidí - technici a výzkum a tak. Předpokládám, že mají přístup ke všem informacím."

Jenn přikývla.

Meredith řekl, "Pár dní vás mohou postrádat. Pokud tohle bude vůbec trvat tak dlouho."

Riley měla rozhodně smíšené pocity. Kromě toho, že si nebyla jistá, zda chce pracovat s Jenn Rostonovou, se ani moc netěšila na ztrátou času při práci na případu, který nejspíš ani nepotřebuje pomoc ÚACH.

Raději by pomáhala Blainovi učit se střílet.

Nebo by dělala jiné věci s Blainem, pomyslela si a potlačila úsměv.

"Tak kdy vyrážíme?" Zeptala se Jenn.

"Co nejdříve," řekl Meredith. "Řekl jsem veliteli Sinardovi, aby s tělem nehýbali, dokud se tam nedostanete. Poletíte do Des Moines, kde se s vámi sejdou lidé velitele Sinarda a odvezou vás do Angieru. Je to asi hodinu cesty z Des Moines. Musíme nechat natankovat letadlo a vyrazíte. Mezitím nechoďte moc daleko. Odlet bude za méně než dvě hodiny."

Riley a Jenn opustily Meredithovu kancelář. Riley šla přímo do své kanceláře, na chvíli si sedla a rozhlédla se bezcílně kolem.

Des Moines, pomyslela si.

Byla tam už několikrát, žila tam její starší sestra, Wendy. Riley a Wendy se před léty odcizily a pak se minulý podzim zkontaktovaly, když umíral jejich otec. Wendy, nikoli Riley, byla s otcem, když zemřel.

Myšlenky na Wendy vzbudily pocit viny za toto, stejně jako i jiné rušivé vzpomínky. Otec byl na Rileynu sestru tvrdý a Wendy utekla, když jí bylo patnáct. Riley bylo tenkrát jen pět. Když jejich otec zemřel, zavázaly se, že zůstanou v kontaktu, ale nerozvinul dál než na video chat.

Riley věděla, že by měla navštívit Wendy, kdyby tu možnost měla. Ale samozřejmě ne hned. Meredith řekl, že Angier je hodinu od Des Moines a že místní policie je vyzvedne na letišti.

Možná se budu moci s Wendy vidět předtím, než se vrátím do Quantica, pomyslela si.

Právě teď mohla zabít trochu času, než letadlo ÚACH vzlétne.

A byl tu někdo, koho chtěla vidět.

Měla obavy o jejího dlouholetého partnera, Billa Jeffreyse. Žil v blízkosti základny, ale neviděla ho už několik dní. Bill trpěl post traumatickou stresovou poruchou a Riley z vlastní zkušenosti věděla, jak těžké mohlo být období zotavování.

Vytáhla svůj mobil a napsala textovou zprávu.

Ráda bych se na pár minut zastavila. Jsi doma?

Chvíli čekala. Zpráva byla označena jako "doručená", ale ještě nepřečtená.

Riley si trochu povzdechla. Neměla čas čekat na to, až si Bill zprávu přečte. Pokud ho chce vidět, než odjede, musí se u něj stavit hned teď a doufat, že je doma.

*

K Billově malému bytu v Quanticu to bylo jen pár minut jízdy od budovy ÚACH. Když zaparkovala auto a zamířila směrem k budově, všimla si znovu, jak skličující místo to je.

Na budově, kde měl byt, nebylo nic tak zlého - byla to obyčejná budova z červené cihly, nebyl to žádný činžovní dům nebo něco takového. Ale Riley se neubránila vzpomínce na hezký předměstský dům, kde Bill žil až do jeho rozvodu. Ve srovnání s tímto místem zde nenacházela žádné kouzlo a on teď bydlel sám. Nebyla to pro jejího nejlepšího kamaráda šťastná situace.

Riley vešla do budovy a zamířila přímo k Billově bytě ve druhém poschodí. Zaklepala na dveře a čekala.

Žádná odpověď nepřišla. Zaklepala znovu a pořád žádná odpověď.

Vytáhla svůj mobil a viděl, že zpráva je stále nepřečtená.

Začala mít obavy. Stalo se něco s Billem?

Sáhla po kouli na dveřích a otočila s ní.

K jejímu zděšení byly dveře odemčené a otevřené.