Читать книгу Ztracená - Блейк Пирс - Страница 16

Dva lidé stáli u čerstvě odhaleného těla. Riley zamířila přímo k jednomu z nich, svalnatému muži v jejím věku.

"Velitel Joseph Sinard, předpokládám," řekla a podala mu ruku.

Přikývl a stiskl jí ruku.

"Lidi tady mi říkají Joe,"

Sinard ukázal na obézního, znuděně vypadajícího muže po padesátce, který stál vedle něj, "To je Barry Teague, okresní patolog. Vy dva jste, hádám, lidi od FBI, které jsme očekávali."

Riley a Jenn ukázaly své odznaky a představili se.

"Tady je naše oběť," řekl Sinard.

Ukázal směrem do mělké díry, kde mladá žena ležela ledabyle pohozená, na sobě měla zářivě oranžové letní šaty. Oblečení bylo vykasáno nad jejími stehny a Riley mohla vidět, že neměla spodní prádlo. Neměla ani žádné boty. Její tvář byla nepřirozeně bledá a v jejích otevřených ústech byla zemina. Její oči byly dokořán. Špinavé tělo bylo vybledlé, už nemělo odstín živé lidské bytosti.

Riley se trochu zachvěla. Jen zřídka pociťovala nějaké emoce, když viděla mrtvé tělo – za léta jich viděla až příliš mnoho. Ale tato dívka jí připomínala April.

Riley se obrátila k patologovi.

"Došli jste k nějakému závěru, pane Teagueu?"

Barry Teague si dřepl vedle díry a Riley vedle něj.

"Je to špatné – skutečné špatné," řekl hlasem, který vůbec nevyjadřoval žádné emoce.

Ukázal na její stehna.

"Vidíte ty modřiny?" zeptal se. "Zdá se mi, že byla znásilněna."

Riley to neřekla nahlas, ale byla si jistá, že má pravdu. Soudě podle zápachu se také domnívala, že dívka zemřela předevčírem večer, a že zde byla po zbytek doby pohřbena.

Zeptala se patologa, "Co si myslíte bylo příčinou smrti?"

Teague vydal netrpělivě znějící zavrčení.

"Nevím," řekl. "Možná, když mě vy federálové necháte vytáhnout tělo ven a dělat svou práci, pak vám to možná budu schopen říct."

Riley se uvnitř naježila. Jeho zášť vůči přítomnosti FBI byla hmatatelná. Bude muset s Jenn Rostonovou čelit velkému místnímu odporu?

Připomněla si, že to byl náčelník Sinard, který je zavolal. Alespoň se mohla spolehnout na spolupráci se Sinardem.

Řekla patologovi, "Můžete ji nyní odnést."

Vstala a rozhlédla se. Viděla staršího muže asi padesát metrů daleko, opřeného o traktor, který hleděl na tělo.

"Kdo je to?" zeptala se velitele Sinarda.

"George Tully," řekl Sinard.

Riley si vzpomněla, že George Tully je vlastník tohoto pozemku.

Ona a Jenn k němu přistoupily a představily se. Zdálo se, že si Tully jejich přítomnosti sotva všiml. Hleděl směrem k tělu, zatímco se Teagueův tým pečlivě připravoval na jeho přesun.

Riley mu řekla, "Pane Tully, chápu že jste našel tu dívku."

Sklesle kývl, stále nespouštěl oči z těla.

Riley řekla, "Já vím, že je to těžké. Ale mohl byste mi prosím říci, co se stalo?"

Tully hovořil zastřeným, vzdáleně znějícím hlasem.

"Moc toho není. Já a kluci jsme vyrazili dnes brzy ráno k výsadbě. Všiml jsem si něčeho divného v půdě. Nelíbilo se mi to, tak jsem začal kopat ... a pak se tam objevila ona."

Riley vycítila, že Tully nebude schopen říci mnoho dalšího.

Jenn řekla, "Máte nějakou představu, kdy tu bylo tělo pohřbeno?"

Tully němě zavrtěl hlavou.

Riley se chvíli rozhlížela kolem. Zdálo se, že pole nedávno obdělávali.

"Kdy jste začali obdělávat toto pole?" zeptala se.

"Předevčírem. Ne, vlastně ještě den předtím. Dneska jsme začínali sít."

Riley o tom přemýšlela. Zdálo se, že to je v souladu s jejím odhadem, že dívka byla zabita a pohřbena předminulou noc.

Tully přimhouřil oči a dál zíral vpřed.

"Velitel Sinard mi řekl její jméno," řekl. "Katy – její příjmení bylo Philbinová, myslím. Zvláštní, nepoznal jsem to jméno. Ji jsem taky nepoznal. Bývaly doby, kdy ..."

Na chvíli se odmlčel.

"Bývaly doby, kdy jsem znal skoro všechny rodin ve městě a jejich děti taky. Časy se změnily."

V jeho hlase byl otupělý, bolavý smutek.

Riley teď cítila jeho bolest. Cítila, že žil v této zemi celý svůj život a stejně tak i jeho rodiče a prarodiče a praprarodiče, a on doufal, že předá statek jeho vlastním dětem a vnoučatům.

Nikdy si nepředstavoval, že by se tady mohlo stát něco takového.

Také si uvědomila ještě něco jiného – že Tully stál na tomto stejném místě hodiny a zděšeně a nevěřícně zíral na tělo ubohého děvčete. Tělo našel brzy ráno, ohlásil to a pak nebyl schopen se sám pohnout z místa. Teď, když už bylo tělo odvezeno, možná už brzy odejde.

Ale Riley věděla, že zděšení ho neopustí.

Jeho hlas se jí ozýval v hlavě ...

"Časy se změnily."

Musel mít pocit, jako by se svět zbláznil.

A možná se zbláznil, pomyslela si Riley.

"Je nám strašně líto, že se toto stalo," řekla Riley.

Pak ona a Jenn zamířily zpět k vykopané jámě.

Teagueův tým měl teď tělo přikryté na nosítkách. Nejistě se pohybovali přes obdělanou půdu k vozidlu patologa.

Teague se přiblížil k Riley a Jenn. Promluvil v tom jeho zdánlivě věčném monotónním tónu.

"Abych odpověděl na vaši otázku, jak zemřela ... dobře jsem se podíval a byla ubitá, zasažena více než jednou. Tak to je ono."

Beze slova se otočil a odcházel ke svému týmu.

Jenn se zlostně zasmála.

"No, to zní, jako že ohledání už bylo podle něj provedeno," řekla. "Je opravdové zlatíčko."

Riley zavrtěla hlavou ve zděšeném souhlasu.

Pak šla za Sinardem a zeptala se, "Bylo u těla něco nalezeno? Kabelka? Mobilní telefon?"

"Ne," řekl Sinard. "Ten, kdo to udělal, si to musel nechat u sebe."

"Agentka Rostonová a já se potřebujeme co nejdříve setkat s dívčinou rodinou."

Velitel Sinard se trochu zamračil.

"To bude pěkně těžké," řekl. "Její táta, Drew, tu byl před chvílí k identifikaci těla. Byl ve velmi špatném stavu, když odcházel."

"Chápu," odvětila Riley. "Ale je to opravdu nezbytné."

Velitel Sinard přikývl, vytáhl klíč z kapsy a ukázal na nedaleké auto.

"Domnívám se, že vy dvě budete potřebovat vlastní vozidlo," řekl. "Moje auto můžete používat, co tu budete. Pojedu napřed v policejním voze a ukážu vám, kde žijí Philbinsovi."

Riley nechala Jenn převzít klíče a řídit. Brzy následovali Sinardovo policejní auto směrem k městečku Angier.

Riley se zeptala své nové partnerky, "Jaké jsou v tuto chvíli tvé myšlenky?"

Jenn jela chvíli mlčky, zatímco nad otázkou přemýšlela.

Pak řekla, "My víme, že oběti bylo sedmnáct let – v rámci věkového rozmezí asi poloviny obětí tohoto druhu trestné činnosti. Je to stále neobvyklý případ. Většina obětí sériových sexuálních predátorů jsou prostitutky. Tato může spadat do deseti procent, kde jsou oběťmi nějací blízcí známí."

Jenn se znovu odmlčela.

Pak dodala, "Více než polovina těchto typů vražd jsou vraždy uškrcením. Ale trauma z tupé rány je druhou nejčastější příčinou smrti. Takže v tomto smyslu nemusí být tato vražda atypická. Přesto toho musíme ještě hodně zjistit. Nejdůležitější otázkou je, zda máme co do činění se sériovým vrahem."

Riley chmurně souhlasně přikývla. Jenn neřekla nic, co už nevěděla, ale ať už byly její pochybnosti o nové partnerce jakékoli, alespoň byla dobře informována. A obě čelily možnosti hrozné odpovědi na tuto poslední otázku, obě doufaly, že odpověď zní "ne".

Během několika jízdy následovaly Sinarda do Angieru a jely po hlavní třídě. Riley neviděla nic, čím by se odlišovala od ostatních hlavních ulic, které viděla na Středozápadě - nevýrazné a bezcharakterní řady obchodů, některé z nich staré a některé z nich nové. Zjistila, že postrádají i nejmenší náznak šarmu nebo starobylosti. Riley měla z města stejný dojem, jaký měla při jízdě přes zvlněnou prérii – pocit, že se za pozlátkem středozápadní ucelenosti skrývá něco temného.

Svým myšlenkám téměř propůjčila hlas. Ale rychle si připomněla, že to není Bill, který sedí po jejím boku, ale mladá žena, kterou sotva znala a pořád nevěděla, zda jí může důvěřovat.

Bude Jenn Rostonová sdílet s Riley stejné pocity, nebo je bude dokonce chtít slyšet?

Riley neměla žádnou možnost to zjistit, a to jí vadilo.

Bylo těžké nemít partnera, ke kterému mohla volně promlouvat, vyjadřovat své myšlenky, jak přicházely, ať už dávaly smysl, nebo ne. Bill jí scházel každým okamžikem víc a víc – a Lucy stejně tak.