Читать книгу Ztracená - Блейк Пирс - Страница 14

Billův byt vypadal, jako by byl vykradený. Riley na chvíli ztuhla ve dveřích, chystala se sáhnout po její zbrani pro případ, že vetřelec byl stále zde.

Pak se uvolnila. Tyhle věci rozházené kolem byly obaly od jídla a špinavé talíře a sklenice. Byl tu nepořádek, ale byl to osobní bordel.

Zavolala Billovo jméno.

Neslyšela žádnou odpověď.

Pak zavolala znovu.

Tentokrát slyšela z vedlejšího pokoje zasténání.

Srdce jí bušilo, když spěchala dveřmi do Billovy ložnice. Pokoj byl temný a rolety byly stažené. Bill ležel na posteli ve zmačkaném oblečení a zíral do stropu.

"Bille, proč jsi neodpověděl, když jsem volala?" zeptala se poněkud podrážděně.

"Já jsem odpověděl," řekl téměř šeptem. "Neslyšela jsi mě. Mohl bys přestat mluvit tak nahlas?"

Riley uviděla na nočním stolku poloprázdnou lahev od bourbonu. Celá scéna byla náhle jasnější. Posadila se na posteli vedle něj.

"Měl jsem takovou rušnou noc," řekl Bill a přinutil se slabě zachechtat. "Víš, jaké to je."

"Jo, vím," řekla Riley.

Konec konců ji zoufalství přivedlo k pití a následné kocovině.

Dotkla se jeho vlhkého čela, představovala si, jak mu musí být špatně.

"Co tě přinutilo pít?" zeptala se.

Bill zasténal.

"Byli to moji hoši," řekl.

Pak zmlkl. Riley neviděla Billovy dva syny už nějakou dobu. Hádala, že jim nyní musí být asi devět a jedenáct.

"A co je s nimi?" Zeptala se Riley.

"Přišli včera na návštěvu. Neproběhlo to dobře. Byl tu nepořádek a já jsem byl tak podrážděný a nervózní. Nemohli se dočkat, až půjdou domů. Riley, bylo to hrozné. Byl jsem hrozný. Ještě jednu takovou návštěvu a Maggie mi už nikdy nedovolí je vidět. Hledá jakoukoli záminku, aby je nadobro vytrhla z mého života."

Bill vydal zvuk, který zněl téměř jako vzlyk. Ale zdálo se, že nemá energii plakat. Riley měla podezření, že si sám docela dost poplakal.

Bill řekl, "Riley, pokud nejsem dobrý jako otec, k čemu jsem dobrý? Už nejsem dobrý agent. Co tedy zbývá?"

Riley pocítila bolest až v krku.

"Bille, takhle nemluv," řekla. "Jsi skvělý otec. A jsi skvělý agent. Dnes možná ne, ale každý jiný den v roce."

Bill unaveně pokýval hlavou.

"Včera jsem se určitě jako táta necítil. A pořád jenom slyším ten výstřel. Vzpomínám si, jak jsem vběhl do té budovy a viděl Lucy, jak tam leží a krvácí."

Riley cítila, jak se její tělo zatřáslo.

Ona si to také velmi dobře pamatovala.

Lucy vstoupila do opuštěné budovy a nečekala žádné nebezpečí, a pak byla zasažena kulkou odstřelovače. V závěsu za ní Bill omylem postřelil mladého muže, který se jí snažil pomoci. V době, kdy se tam dostala Riley, použila Lucy poslední špetku své síly, aby několika kulkami odstřelovače zabila.

Lucy za chvilku poté zemřela.

Byla to hrozná scéna.

Riley si nepamatovala horší situaci za celou svou kariéru.

Řekla, "Dostala jsem se tam ještě později, než ty."

"Jo, ale nepostřelila jsi nevinné dítě."

"Nebyla to tvoje chyba. Byla tma. To jsi přece nemohl vědět. Kromě toho je tomu dítěti teď už dobře."

Bill zavrtěl hlavou. Zvedl roztřesenou ruku.

"Podívej se na mě. Vypadám jako člověk, který se může někdy vrátit do práce?"

Riley byla teď skoro naštvaná. Skutečně vypadal hrozně – rozhodně ne jako chytrý, odvážný partner, kterému se naučila důvěřovat se svým životem, ani pohledný muž, který ji čas od času přitahoval. A všechna tahle sebelítost mu nepříslušela.

Ale přísně si připomněla ...

Byla jsem tam. Já vím, jaké to je.

A když jí bylo takhle, Bill tam vždycky byl, aby ji z toho dostal.

Někdy na ni musel být tvrdý.

Dovtípila se, že právě teď potřebuje trochu té houževnatosti.

"Vypadáš jako čert," řekla. "Ale stav, ve kterém právě teď jsi – sis navodil sám. A ty jsi jediný, kdo to může spravit."

Bill se jí podíval do očí. Cítila, že jí opravdu věnuje pozornost.

"Posaď se," řekla. "Dej se dohromady."

Bill se s tichým vrzáním zvedl a posadil se na kraj postele vedle Riley.

"Přiřadila ti agentura terapeuta?" zeptala se.

Bill přikývl.

"Kdo to je?" Zeptala se Riley.

"To je jedno," řekl Bill.

"To určitě jedno není," řekla Riley. "Kdo to je?"

Bill neodpověděl. Ale Riley byl schopna to uhodnout. Billův přiřazený psychiatr byl Leonard Ralston, lépe známý pro veřejnost jako "Dr. Leo." Cítila, jak s ní cloumá vztek. Ale nebyla naštvaná na Billa.

"Oh, můj Bože," řekla. "Oni ti dali Dr. Lea. Čí to byl nápad? Waldera, určitě. "

"Jak jsem řekl, to nevadí."

Riley s ním chtěla zatřást.

"On je šarlatán," řekla. "Víš to stejně dobře jako já. Je do hypnózy, vzpomínek, všech druhů zdiskreditovaných keců. Nepamatuješ si na minulý rok, kdy přesvědčil nevinného člověka, že je vinen z vraždy? Walder má Dr. Lea rád, protože napsal knihy a byl hodně v televizi."

"Nenechám ho zamotat mi hlavu," řekl Bill. "Nedovolím mu mě zhypnotizovat."

Riley se snažila udržet svůj hlas pod kontrolou.

"O to nejde. Potřebuješ někoho, kdo ti pomůže."

"A kdo by to měl být?" Zeptal se Bill.

Riley o tom nemusela přemýšlet déle než pár sekund.

"Jdu ti udělat kávu," řekla. "Až se vrátím, očekávám, že budeš stát na nohách a budeš připraven k odchodu."

Na cestě do Billovy kuchyně se Riley podívala na hodinky. Měla jen málo času, než bude letadlo připraveno. Musí jednat rychle.

Vytáhla svůj mobil a vyhledala osobní číslo pro Mika Nevinse, forenzního psychiatra z krajského města, který čas od času pracoval pro úřad. Riley jej považovala za blízkého přítele a on jí v minulosti pomáhal z její vlastní krize, včetně hrozného případu post traumatické stresové poruchy.

Když začal Mikovi zvonit telefon, dala si svůj mobil na hlasitý odposlech, položila jej na kuchyňskou linku a začala připravovat Billův kávovar. Ulevilo se jí, když Mike zvedl telefon.

"Riley! Je skvělé slyšet tě! Jak se vede? Co tvoje rozrůstající se rodina?"

Zvuk Mikova hlasu byl osvěžující a téměř viděla příjemný výraz pečlivě a dobře oblečeného muže. Přála si, aby si s ním mohla popovídat, ale nebyl na to čas.

"Jsem v pořádku, Miku. Ale mám naspěch. Musím chytit letadlo. Potřebuji laskavost."

"Mluv," řekl Mike.

"Můj partner, Bill Jeffreys, si po našem posledním případu prochází těžkou fází."

Slyšela v Mikově hlase opravdový zájem.

"Ach ano, slyšel jsem o něm Strašná věc, smrt té mladé chráněnky. Je pravda, že tvůj partner dostal dovolenou? Má to něco společného s postřelením nesprávného muže?"

"Ano. On potřebuje tvoji pomoc. A potřebuje ji hned. On pije, Miku. Nikdy jsem ho neviděla v tak špatném stavu."

Nastalo krátké ticho.

"Nejsem si jistý, že rozumím," řekl Mike. "Nebyl mu přiřazen terapeut?"

"Jo, ale není Billovi k ničemu."

Teď byla v Mikově hlase slyšet opatrnost.

"Já nevím, Riley. Nerad přebírám pacienty, kteří jsou již v péči někoho jiného."

Riley začínala pociťovat obavy. Ona neměla čas zabývat se právě teď Mikovými etickými zábranami.

"Miku, přidělili mu Dr. Lea."

Znovu nastalo ticho.

Vsadím se, že to zabralo, pomyslela si Riley. Moc dobře věděla, že Mike pohrdal osobností terapeuta, celebrity, celým svým srdcem.

Nakonec Mike řekl, "Kdy může Bill přijít?"

"Co děláš právě teď?"

"Jsem ve své kanceláři. Mám tu několik hodin práci, ale mohu být k dispozici potom."

"Skvělé. Dostaví se tam. Ale, prosím, dej mi vědět, pokud se neukáže."

"To udělám."

Jak ukončili hovor, káva překapávala do karafy. Riley nalila šálek a vrátila se do Billovy ložnice. On tam nebyl. Ale dveře do přilehlé koupelny byly zavřené a Riley slyšela Billův elektrický holicí strojek.

Riley zaklepala na dveře.

"Ano, můžeš," řekl Bill.

Riley otevřela dveře a viděla, že se Bill holí. Postavila kávu na okraji umyvadla.

"Domluvila jsem ti schůzku s Mikem Nevinsem," řekla.

"Na kdy?"

"Právě teď. Hned jak se tam budeš moct dostat. Pošlu ti zprávou jeho adresu. Já už musím jít."

Bill vypadal překvapeně. Samozřejmě, Riley mu neřekla nic o tom, že má naspěch.

"Mám případ v Iowe," vysvětlila Riley. "Letadlo čeká. Nezapomeň na Mika Nevinse. Zjistila bych to a ty bys za to zaplatil."

Bill zabručel, ale pak řekl, "OK, pojedu tam."

Riley se měla k odchodu. Pak pomyslela na něco, o čem si nebyla jistá, zda to má zmínit.

Nakonec řekla, "Bille, Shane Hatcher je stále na svobodě. Kolem mého domu jsou agenti. Ale dostala jsem od něj výhružný text a o tom nikdo kromě tebe neví. Nemyslím si, že by zaútočil na mou rodinu, ale nemůžu si být jistá. Říkala jsem si, jestli možná ... "

Bill přikývl.

"Já na to dohlédnu," řekl. "Musím dělat něco užitečného."

Riley ho rychle objala a opustila byt.

Jak šla k autu, pohlédla znovu na hodinky.

Pokud nebude zácpa, dorazí na letiště včas.

Teď musela začít přemýšlet o jejím novém případu, ale velké starosti si s ním nedělala. Tenhle pravděpodobně nebude trvat dlouho.

Konec konců, jak by mohla jedna vražda v malém městě vyžadovat příliš mnoho času a úsilí?