Читать книгу Opuštěná - Блейк Пирс - Страница 12

Hned jak Riley nastoupila do auta, prošla si informace, které jí dal děkan Autrey. Začaly se jí vybavovat podrobnosti o smrti Deanny Webberové.

No samozřejmě, na něco si vzpomněla a na svém mobilu si vyhledala články. Dcera kongresmana.

Poslankyně Hazel Webberová byla politička na vzestupu, provdána za prominentního právníka z Marylandu. Smrt jejich dcery se na titulcích objevila loni na podzim. Riley v té době příběhu nevěnovala velkou pozornost. Vypadalo to spíš jako chlípné drby než skutečné zprávy – Riley se domnívala, že takové věci jsou záležitosti pouze dané rodiny.

Teď měla opačný názor.

Vyhledala si telefonní číslo úřadu kongresmanky Hazel Webberové ve Washingtonu. Když číslo vytočila, ozvala se profesionální odpověď recepční.

"Tady zvláštní agentka Riley Paige, jednotka analýzy chování, FBI," řekla Riley. "Chtěla bych si sjednat schůzku s poslankyní Webberovou."

"Mohu se zeptat, čeho se to týká?"

"Potřebuji s ní mluvit o smrti její dcery loni na podzim."

Rozhostilo se ticho.

Riley řekla, "Je mi líto, že kongresmanku a její rodinu ohledně této hrozné tragédie ruším. Ale potřebujeme jen pár věcí uzavřít."

Znovu ticho.

"Je mi líto," řekla pomalu recepční. "Ale poslankyně Webberová právě teď není ve Washingtonu. Budete muset počkat, až se vrátí z Marylandu."

"A kdy se vrátí?" Zeptala se Riley.

"To nemohu říci. Budete si muset znovu zavolat."

Recepční ukončila hovor bez dalšího slova.

Je v Marylandu, pomyslela si Riley.

Provedla rychlé hledání a zjistila, že Hazel Webberová žila v Marylandu, zemi koní. Nezdálo se, že bude těžké to místo najít.

Ale než Riley nastartovala své auto, zabzučel jí mobilní telefon.

"Tady Hazel Webberová," řekla volající.

Riley byla překvapená. Recepční musela kontaktovat kongresmanku bezprostředně po telefonátu s Riley. Rozhodně nečekala, že se jí ozve sama Webberová a navíc tak rychle.

"Jak vám mohu pomoci?" Řekla Webberová.

Riley znovu vysvětlila, že chce uzavřít nějaké "nedořešené záležitosti", ohledně smrti její dcery.

"Mohla byste být trochu konkrétnější?" Zeptala se Webberová.

"Já bych to raději probrala osobně," řekla Riley.

Webberová se na chvíli odmlčela.

"Obávám se, že to nebude nemožné," řekla Webberová. "A budu vám a vašim nadřízeným vděčná, když už mě nebudete dál obtěžovat. Právě se začínáme se situací smiřovat. Jsem si jistá, že to pochopíte."

Riley byla zasažena ženiným ledovým tónem. Nenašla ani sebemenší stopu po smutku.

"Poslankyně Webberová, pokud mi můžete věnovat jen trochu času –"

"Řekla jsem ne."

Webberová ukončila hovor.

Riley byla ohromená. Neměla ponětí, co si má o strohé a podivné výměně informací myslet.

A byla si jistá, že se dotkla citlivého místa kongresmanky.

A potřebovala se do Marylandu vydat ihned.

*

Byla to příjemná dvouhodinová jízda. Protože počasí Riley přálo, vydala se cestou, která ji zavedla přes most Chesapeake Bay, na kterém zaplatila mýtné, aby si mohla vychutnat jízdu přes zátoku.

Brzy se ocitla v Marylandu, zemi koní, ve které se rozprostíraly pastviny, ohraničené hezkými dřevěnými ploty a stromy lemované cesty vedly k elegantním domům a stodolám, které se nacházely daleko od silnice.

Dojela k bráně před domem Webberových. Podsaditý uniformovaný strážný vyšel ze své budky a přistoupil k ní.

Riley strážnému ukázala svůj odznak a představila se.

"Přijela jsem za poslankyní Webberovou," řekla.

Strážný odstoupil a promluvil do mikrofonu. Pak znovu vykročil směrem k Riley.

"Kongresmanka říká, že se přihodila nějaká chyba," řekl. "Neočekává vás."

Riley se usmála tak široce, jak jen mohla.

"Ach, je snad v tento okamžik příliš zaneprázdněna? To je v pořádku, nemám plný kalendář. Počkám tady dokud nebude mít čas."

Strážný se zamračil a snažil se působit zastrašujícím dojmem.

"Obávám se, že budete muset odejít, madam," řekl.

Riley pokrčila rameny a chovala se jako by ji nepochopila, co tím myslí.

"Ach, opravdu, to je v pořádku. To není vůbec žádný problém. Můžu počkat tady."

Strážný odstoupil a znovu hovořil do mikrofonu. Poté, co chvíli na Riley v tichosti hleděl, zašel do své budky a otevřel bránu. Riley vjela dovnitř.

Jela po široké, sněhem poprášené pastvině, kde volně klusal pár koní. Byla to klidná scenérie.

Když dojela k domu, byl ještě větší, než jaký očekávala – moderní panské sídlo. Hned za mírným svahem ve zvlněné krajině zahlédla další udržované budovy.

U dveří se s ní beze slova setkal Asiat. Byl přibližně stejně velký jako zápasník suma a ve formálním obleku sluhy působil groteskně. Vedl Riley klenutou chodbou s podlahou z draze vypadajícího červenohnědého dřeva.

Nakonec byla uvítána malou, zamračenou ženou, která ji beze slova vedla do téměř strašidelně úhledné kanceláře.

"Počkejte tady," pronesla žena.

Odešla a zavřela za sebou dveře.

Riley se posadila na židli u stolu. Minuty ubíhaly. Cítila pokušení podívat se na materiály na stole a v počítači. Ale věděla, že každý její pohyb jistě právě zaznamenávají bezpečnostní kamery.

Do místnosti konečně vrhla poslankyně Hazel Webberová.

Byla to vysoká žena – hubená, ale impozantní. Nevypadala dost staře na to, aby byla v kongresu tak dlouho, jak Riley předpokládala – a ani nevypadala dost staře na to, aby měla dceru vysokoškolského věku. Určitá ztuhlost kolem jejích očí mohla být jen zvyk nebo následek Botoxu nebo obojí.

Riley si vzpomněla, že ji viděla v televizi. Většinou když potkala někoho, koho viděla v televizi, byla překvapena jak odlišně vypadá v reálném životě. Bylo podivné, že Hazel Webberová vypadala úplně stejně. Jako by byla skutečně dvou dimenzionální – nepřirozeně povrchní člověk všemi možnými způsoby.

Její oblečení Riley také mátlo. Proč měla na sobě přes slabý svetr sako? Dům byl rozhodně dostatečně teplý.

Hádám, že to je součást jejího stylu, pomyslela si Riley.

Sako jí dodávalo více formální, věcný vzhled než jen kalhoty a svetr. Možná také představovalo jakési brnění, ochranu proti jakémukoli nefalšovanému lidskému kontaktu.

Riley se postavila, aby se představila, ale Webberová promluvila první.

"Agentka Riley Paige, ÚACH," řekla. "Já vím."

Bez dalšího slova zasedla ke svému stolu.

"Co jste mi přišla říct?" Zeptala se Webberová.

Riley to vyděsilo. Samozřejmě, že neměla nic, co by jí řekla. Její návštěva byla jen blaf a Webberová jí náhle připadala jako typ ženy, kterou nelze snadno oklamat. Riley v tom byla až po uši a musela šlapat vodu, jak jen mohla.

"Ve skutečnosti tu jsem proto, abych vás požádala o informace," řekla Riley. "Je váš manžel doma?"

"Ano," řekla žena.

"Bylo by možné, abych si promluvila s vámi oběma?"

"On ví, že jste tady."

Její odpověď Riley odzbrojila, ale dbala na to, aby to nedala najevo. Žena zaryla své studené, modré oči do Riley. Riley sebou ani nehnula. Jen jí věnovala svůj upřený pohled a připravila se na rafinovanou bitvu vůlí.

Riley řekla, "Jednotka pro analýzu chování vyšetřuje neobvyklý počet zdánlivých sebevražd na vysoké škole Byars."

"Zdánlivých sebevražd?" Řekla Webberová a zdvihla jedno obočí. "Jen těžko bych pojmenovala sebevraždu Deanny jako něco ´zdánlivého´. Mně a mému manželovi to přišlo dost reálné."

Riley by mohla přísahat, že teplota v místnosti poklesla o několik stupňů. Webberová neprojevovala ani sebemenší náznak emocí při zmínce o sebevraždě její vlastní dcery.

V žilách jí koluje ledová voda, pomyslela si Riley.

"Ráda bych, abyste mi řekla, co se stalo," řekla Riley.

"A proč? Jsem si jistá, že jste si přečetla zprávu."

Samozřejmě, že Riley nic takového neudělala. Ale musela blafovat dál.

"Pomohlo by, kdybych to mohla slyšet prostřednictvím vašich vlastních slov," řekla.

Webberová se na okamžik odmlčela. Její pohled byl neochvějný. Ale stejně tak i pohled Riley.

"Deanna byla zraněna při nehodě na koni loni v létě," řekla Webberová. "Ošklivě si zlomila kyčel. Bylo pravděpodobné, že bude muset být zcela vyměněn. Její dny jezdeckých soutěží skončily. Byla z toho zničená."

Webberová se na okamžik odmlčela.

"Brala oxycodone na bolest. Předávkovala se – záměrně. Bylo to úmyslné a nic dalšího v tom nebylo."

Riley vycítila, že něco zůstává nevyřčeno.

"Kde se to stalo?" zeptala se.

"V její ložnici," řekla Webberová. "Byla pohodlně zachumlaná ve své posteli. Soudní lékař řekl, že zemřela na respirační zástavu. Vypadala, jako že spí, když ji našla služka."

A pak – Webberová zamrkala.

Doslova zamrkala.

Zajíkala se ve své bitvě vůlí.

Ona lže! Uvědomila si Riley.

Rileyn pulz zrychlil.

Teď musí opravdu přitlačit, sondovat těmi správnými otázkami.

Ale než Riley mohla jen pomyslet na co se ptát, dveře kanceláře se otevřely. Vešla žena, která sem přivedla Riley.

"Kongresmanko, potřebuji si s vámi promluvit, prosím," řekla.

Webberová jako by si oddechla, když vstala od stolu a následovala svou asistentku ven ze dveří.

Riley se několikrát pomalu a dlouze nadechla.

Přála si, aby nebyla vyrušena.

Byla si jistá, že každou chvíli probourá klamné pozlátko Hazel Webberové.

Ale její příležitosti ještě nebyla ta tam.

Až se Webberová vrátí, začne Riley znovu.

Po méně než minutě se Webberová vrátila. Zdálo se, že znovu získala zpět své sebevědomí.

Stála u otevřených dveří a řekla, "Agentko Paige – pokud jste opravdu agentka Paige – obávám se, že vás musím požádat, abyste odešla."

Riley těžce polkla.

"Nerozumím."

"Moje asistentka právě volala ÚACH. O sebevraždách na vysoké škole Byars neprovádí absolutně žádné vyšetřování. A teď, ať už jste kdokoli – "

Riley vytáhla svůj odznak.

"Já jsem zvláštní agentka Riley Paige," řekla s odhodláním. "A udělám všechno proto, abych se ujistila, že se takové vyšetřování rozjede co nejdříve."

Prošla kolem Hazel Webberové a ven z její kanceláře.

Na cestě z domu si uvědomila, že si vytvořila nepřítele – a to velmi nebezpečného.

Byl to jiný druh nebezpečí, než jakému stála obvykle tváří v tvář.

Hazel Webberová nebyla psychopat, jehož zbraněmi by byly řetězy, nože, zbraně nebo pochodně.

Byla to žena bez svědomí a jejími zbraněmi byly peníze a moc.

Riley preferovala protivníka, kterého mohla udeřit nebo střelit. I tak byla připravena a ochotna jednat s Webberovou a všemi hrozbami, které bude schopná vytvořit.

Lhala mi o své dceři, honilo se neustále Riley hlavou.

A teď byla Riley rozhodnuta najít pravdu.

Dům se zdál nyní prázdný. Riley byla překvapena, že z něj odešla, aniž by potkala jedinou duši. Měla pocit, jako by v domě mohla něco ukrást a přitom nebýt chycena.

Vyšla ven, nastoupila do svého auta a odjela.

Jak se blížila k hlavní bráně, viděla, že je uzavřená. Uvnitř stáli oba statní strážní, kteří ji pustili dovnitř, a enormní sluha. Oba měli zkřížené ruce a zjevně čekali na ni.