Читать книгу Opuštěná - Блейк Пирс - Страница 8

Při večeři toho večera se April snažila povědět její rodině, co ví o smrti Lois. Ale její slova zněla podivně a cize, jako by hovořil někdo jiný.

Jako by to nebyla pravda, myslela si pořád dokola.

April se s Lois setkala několikrát při návštěvě Tiffany. Poslední setkání si živě pamatovala. Lois byla usměvavá a šťastná a měla spoustu mimoškolních příběhů. Bylo prostě nemožné uvěřit, že je mrtvá.

Smrt nebyla April úplně cizí. Věděla, že její máma stála tváří v tvář smrti a při práci na případech FBI už i zabila. Ale to byli zlí padouchové a bylo třeba je zastavit. April dokonce pomohla své matce bojovat a zabít sadistického vraha poté, co uvrhl April do zajetí. Také věděla, že její dědeček zemřel před čtyřmi měsíci, ale ona ho už dlouho neviděla a nikdy si nebyli blízcí.

Ale tato smrt pro ni byla reálnější a nedávala vůbec smysl. Nějak jí ani nepřipadala možná.

Jak April povídala, viděla, že její rodina je také zmatená a zoufalá. Její matka se natáhla a vzala ji za ruku. Gabriela se pokřižovala a šeptala modlitby ve španělštině. Jillyna ústa zůstala hrůzou dokořán.

April se pokusila rozpomenout na všechno, o čem si s Tiffany to odpoledne povídaly. Vysvětlila, že včera ráno Tiffany a její máma a táta našli v garáži visící tělo Lois. Policie si myslela, že to vypadá jako sebevražda. Ve skutečnosti se všichni chovali, jako by to byla sebevražda. Jako by to bylo všechno vyřízeno.

Všichni až na Tiffany, která pořád říkala, že si to nemyslí.

Otec April se zachvěl, když skončila vyprávění o všem, na co si dokázala vzpomenout.

"Já Penningtonovy znám," řekl. "Lester je finanční manažer pro stavební firmu. Nejsou zrovna bohatí, ale mají se poměrně dobře. Vždycky dělali dojem stabilní a šťastné rodiny. Proč by Lois takovou věc udělala?"

April si tutéž otázku pokládala celý den.

"Tiffany říká, že to nikdo neví," řekla April. "Lois byla v prvním ročníku na vysoké škole Byars. Byla z toho trochu ve stresu, ale i tak ..."

Otec zavrtěl soucitně hlavou.

"No, možná, že to to vysvětluje," řekl. "Byars je těžká škola. Je ještě těžší dostat se tam než do Georgetownu. A je velmi drahá. Jsem překvapen, že si to rodina mohla dovolit."

April si zhluboka povzdechla a nic neříkala. Myslela si, že Lois dostala stipendium, ale nic neřekla. Nechtěla o tom mluvit. Taky neměla chuť k jídlu. Gabriela připravila jednu ze svých specialit, polévku s mořskými plody, zvanou tapado, kterou April zbožňovala. Ale zatím nesnědla ani lžíci.

Všichni byli chvíli zticha.

Pak Jilly řekla, "Ona se nezabila."

Vyděšená April pohlédla na Jilly. Všichni ostatní se na Jilly dívali také. Mladší teenager si překřížil ruce a vyhlížel velmi vážně.

"Cože?" Zeptala se April.

"Lois se nezabila," řekla jí Jilly.

"Jak to víš?" Zeptala se April.

"Potkala jsem ji, pamatuješ? Bylo mi to jasné. Nebyla typ dívky, který by to chtěl udělat. Nechtěla zemřít."

Jilly se na okamžik odmlčela.

Pak řekla, "Já vím, jaké to je, chtít zemřít. Ona zemřít nechtěla. Poznala jsem to."

April vyskočilo srdce až do krku.

Věděla, že si Jilly sama prošla peklem. Jilly jí řekla o tom, jak její násilnický otec zamkl dům a nechal ji jedné chladné noci venku. Jilly spala v odpadové rouře a pak šla na odpočívadlo kamionů, kde se pokusila stát se prostitutkou. V ten okamžik ji matka našla.

Pokud někdo věděl, jaké to bylo chtít umřít, pak to jistě byla Jilly.

April zaplavil stesk a děs, který se v ní chystal vybuchnout. Mýlila se Jilly? Cítila se Lois až tak mizerně?

"Promiňte," řekla. "Myslím, že teď nemůžu jíst."

April vstala od stolu a běžela nahoru do své ložnice. Zavřela dveře, vrhla se na postel a vzlykala.

Nevěděla, kolik uběhlo času. Ale po chvíli uslyšela zaklepání na dveře.

"April, můžu dovnitř?" zeptala se její matka.

"Ano," řekla April přiškrceným hlasem.

April se posadila a matka vešla do místnosti a na talíři nesla sendvič s grilovaným sýrem. Matka se chápavě usmála.

"Gabriela si myslela, že tohle bude do žaludku lehčí, než tapado," řekla matka. "Má strach, že ti bude zle, když nebudeš jíst. A já mám taky strach."

April se usmála přes slzy. To bylo velmi milé od Gabriely i od matky.

"Díky," řekla.

Otřela si oči a zakousla se do sendviče. Matka si sedla na postel vedle ní a vzala ji za ruku.

"Chceš o tom promluvit?" Zeptala se matka.

April potlačila vzlyk. Z nějakého důvodu si vzpomněla, jak se nedávno odstěhovala její nejlepší kamarádka Crystal. Její otec, Blaine, byl v tomto domě zle zbit. I když měli s mámou o sebe zájem, byl tím tak otřesený, že se rozhodl přestěhovat.

"Mám takový zvláštní pocit," řekla April. "Jako by to nějak byla moje chyba. Dějí se nám hrozné věci a je to skoro jako by to bylo nakažlivé nebo tak něco. Vím, že to nedává smysl, ale ..."

"Chápu, jak se cítíš," řekla matka.

April byla překvapena. "Ty to chápeš?"

Matčin výraz posmutněl.

"Sama se tak také cítím," řekla. "Moje práce je nebezpečná. A všichni, které mám ráda, jsou kvůli ní v nebezpečí. Cítím se provinile. Hodně."

"Ale to není tvoje vina," řekla April.

"Tak proč si myslíš, že to je tvoje chyba?"

April nevěděla, co říct.

"Co dalšího tě trápí?" Zeptala se matka.

April se na chvíli zamyslela.

"Mami, Jilly má pravdu. Já si nemyslím, že se Lois zabila. A Tiffany si to také nemyslí. Znala jsem Lois. Byla šťastná, jedna z nejvyrovnanějších lidí, co znám. A Tiffany k ní vzhlížela. Byla pro Tiffany něco jako hrdinka. To prostě nedává smysl."

April z výrazu své matky poznala, že jí nevěří.

Jen si myslí, že jsem hysterická, pomyslela si April.

"April, policie si určitě myslí, že to byla sebevražda a její matka a otec –"

"No, ti se mýlí," řekla April, překvapená ostrostí svého vlastního hlasu. "Mami, musíš to prověřit. Víš o takových věcech víc, než kdokoli z nich. Dokonce víc než policie."

Matka smutně zavrtěla hlavou.

"April, to nemohu. Nemůžu jet tak jít a začít vyšetřovat něco, co už bylo vyjasněno. Pomysli na to, jak by se cítila její rodina."

To bylo jediné, co mohla April udělat, aby nezačala znovu plakat.

"Mami, já tě prosím. Pokud Tiffany nikdy zjistí pravdu, zničí jí to život. Nikdy se přes to nepřenese. Prosím, udělej něco."

Byla to obrovská prosba a April to věděla. Matka chvíli neodpovídala. Vstala, přešla k oknu ložnice a podívala se ven. Zdálo se, že hluboce přemýšlí.

Matka stále hleděla ven a nakonec pronesla, "Zítra si zajdu promluvit s rodiči Tiffany. Tedy pokud se mnou budou chtít mluvit. To je všechno, co můžu udělat."

"Mohu jít s tebou?" Zeptala se April.

"Zítra máš školu," řekla matka.

"Takže to uděláme po škole."

Matka se znovu odmlčela a pak řekla, "Dobře".

April vstala z postele a pevně svou matku objala. Chtěla poděkovat, ale cítila se příliš zahlcena vděčností, než aby ta slova vyslovila.

Pokud někdo dokáže zjistit, co je v nepořádku, pak mamka, pomyslela si April.