Читать книгу Sledovaná - Блейк Пирс - Страница 10

Plukovník Dutch Adams stál a hleděl z okna své kanceláře. Měl odtud dobrý výhled na pevnost Nash Mowat. Dokonce viděl i pole, kde byl dnes ráno zabit seržant Worthing.

"Zatraceně," zamumlal si pod vousy.

Před méně než dvěma týdny byl seržant Rolsky zabit stejným způsobem.

Před týdnem to byl seržant Fraser.

A teď Worthing.

Tři dobří výcvikoví seržanti.

Taková hloupá ztráta, pomyslel si.

A doposud nebyli agenti z Útvaru trestního vyšetřování schopni případ vyřešit.

Adams přemítal ...

Jak jsem sakra skončil jako velitel tohoto místa?

Celkově měl za sebou dobrou kariéru. Své medaile nosil hrdě – Zásluhy z legií, tři Bronzové hvězdy, medaile za Zásluhy ve službě, Zasloužilé vyznamenání a pořádnou nálož dalších.

Ohlédl se za svým životem, zatímco pohlížel z okna.

Jaké byly jeho nejlepší vzpomínky?

Jistě jeho válečné služby v Iráku, jak z operace Pouštní bouře, tak i z operace Trvalá svoboda.

Jaké byly jeho nejhorší vzpomínky?

Nejspíš biflování na akademii, aby získal pověření.

Nebo možná postávat před plnou učebnou a přednášet.

Ale ani to nebylo tak špatné, jako řídit toto místo.

Řídit od stolu, podávat zprávy a vést schůzky – to všechno bylo podle něj to nejhorší.

I tak ale aspoň zažil nějaké dobré časy.

Jeho kariéra ale měla dopad i na jeho osobní život – tři rozvody a sedm dospělých dětí, které s ním sotva promluvily. Ani si nebyl jistý, kolik vnoučat by teď mohl mít.

Tak to prostě muselo být.

Armáda byla vždy jeho skutečnou rodinou.

Ale teď, po všech těch letech, se cítil odcizený dokonce od armády.

Tak, jaký bude mít nakonec pocit při loučení s vojenskou službou – bude to jako šťastný odchod do důchodu, nebo jen další ošklivý rozvod?

Vydal hořký povzdech.

Pokud by dosáhl na svou poslední ambici, odešel by do důchodu jako brigádní generál. I tak byl by byl po odchodu do důchodu úplně sám. Ale možná to bylo jen dobře.

Možná by mohl jen tiše zmizet – "vypařit se" jako ten příslovečný Douglas MacArthur ze "starých vojáků."

Nebo jako nějaké divoké zvíře, pomyslel si.

Byl lovec celý svůj život, ale nemohl si vzpomenout, kdy naposledy narazil na medvědí kostru nebo kostru jelena nebo jiného divokého zvířete, které zemřelo přirozenou smrtí. Ostatní lovci mu říkali totéž.

To byla vždycky záhada! Kde ta divoká stvoření umírala a kde se rozpadla?

Přál si to vědět, aby mohl jít na jejich místo, až nadejde jeho čas.

Mezitím ale dostal chuť na cigaretu. To byla zásadní věc, nemoci kouřit ve své vlastní kanceláři.

V ten okamžik mu zabzučel telefon na stole. Byla to sekretářka z jeho písárny.

Žena řekla, "Plukovníku, mám na lince probošta brigádního generála. Chce s vámi mluvit."

Plukovník Adams byl zaskočen.

Věděl, že proboštem brigádním generálem je Malcolm Boyle. Adams s ním nikdy nemluvil.

"Čeho se to týká?" Zeptal se Adams.

"Myslím, že těch vražd," řekla sekretářka.

Adams si zabručel pod vousy.

No samozřejmě, pomyslel si.

Probošt brigádní generál ve Washingtonu měl na starosti všechna vyšetřování armádních trestných činů. Nepochybně se k němu dostalo, že se zdejší vyšetřování táhne.

"Dobře, promluvím s ním," řekl Adams.

Vzal si hovor.

Adamsovi se jeho ohlas okamžitě znelíbil. Byl pro něj příliš jemný, neměl správný důraz vysokého důstojníka. Nicméně, ten muž byl oproti Adamsovi hodně vysoko postavený. Musel alespoň předstírat úctu.

Boyle řekl, "Plukovníku Adamsi, jen vás chtěl na něco upozornit. Tři agenti z FBI z Quantica tam brzy dorazí, aby vám pomohli s vyšetřováním vraždy."

Adams pocítil vlnu podráždění. Podle něj už na tom pracovalo příliš mnoho agentů. Ale podařilo se mu udržet klidný hlas.

"Pane, nejsem si jistý, zda chápu důvody. Máme vlastní Úřad pro trestní vyšetřování přímo tady v pevnosti Mowat. Na případu pracují."

Boylův hlas teď zněl trochu tvrdě.

"Adamsi, během necelých třech týdnů jste tam měl tři vraždy. Rozhodně mi připadá, že potřebujete trochu pomoct."

Adamsovo rozhořčení stoupalo každým okamžikem. Ale věděl, že to nesmí být znatelné.

Řekl, "Pane, já nevím, proč mi tuto zprávu voláte. Plukovnice Dana Larsonová je velitelkou DKV zde v pevnosti Mowat. Proč nezavoláte nejdřív jí?"

Boylova odpověď Adamse zcela zaskočila.

"Plukovnice Larsonová mě kontaktovala. Požádala mě, aby zavolal na ÚACH a požádal je o pomoc. Tak jsem to zařídil."

Adams byl zděšený.

Ta mrcha, pomyslel si.

Zdálo se, že plukovnice Dana Larsonová dělala vše, co jen mohla, aby ho při každé příležitosti otravovala.

A vůbec, proč velela DKV žena?

Adams se pokusil polknout své znechucení.

"Rozumím, pane," řekl.

Pak hovor ukončil.

Plukovník Adams teď supěl. Uhodil pěstí do svého stolu. Cožpak tady nemá žádné slovo?

Příkazy byly ale příkazy a on je musel plnit.

A nemuselo se mu to líbit – a ne všichni se přitom museli cítit pohodlně.

Nahlas zavrčel.

Zabíjení lidí nebylo tak hrozné.

Teprve teď to začne být zlé.