Читать книгу Sledovaná - Блейк Пирс - Страница 15

Smích utichl a Larsonová se stále dívala na Riley, Billa a Lucy. Její výraz byl pronikavý a mocný, jako by je nějak hodnotila. Riley přemýšlela, zda se velitelka DKV chystá učinit nějaké děsivé prohlášení.

Místo toho se Larsonová zeptala, "Měli jste už snídani?"

Všichni řekli, že ne.

"No, taková situace je nepřijatelná," prohlásila Larsonová se smíchem. "Pojďme to napravit, než zchřadnete. Pojďte se mnou a já vám ukážu pohostinnost pevnosti Mowat."

Larsonová pak opustila svůj tým a vydala se se třemi agenty FBI do důstojnického klubu. Riley si hned všimla, že plukovnice hovořila o pohostinství pravdu. Jídelní zařízení byl jako luxusní restaurace a Larsonová je nenechala za vlastní jídlo zaplatit.

U vynikající snídaně jednali o případu. Riley si uvědomila, že si potřebuje dát kávu. Jídlo také vítala.

Plk. Larsonová jim předala svůj pohled na případ. "Nejvíce charakteristickým rysem těchto vražd je metoda zabíjení a postavení obětí. Rolsky, Fraser a Worthing byli všichni výcvikovými seržanty. Všichni byli zastřeleni z velké dálky vysoce výkonnou puškou. A všechny oběti byly zastřeleny v noci."

Bill se zeptal, "Co dalšího mají společného?"

"Moc toho není. Dva byli běloši a jeden byl černoch, takže to není rasový problém. Veleli různým jednotkám, takže nemají společné žádné rekruty."

Riley dodala, "Pravděpodobně jste již našla soubory vojáků, pokáraných za disciplinární nebo psychologické záležitosti. A těch, kteří opustili kasárny bez povolení? Nečestné odchody?"

"Ty jsme prověřili," odpověděla Larsonová. "Je to velmi dlouhý seznam a už jsme si ho prošli. Ale já vám ho pošlu a vidíte, co si o tom budete myslet."

"Chtěl bych mluvit s muži z každé jednotky."

Larsonová přikývla. "Samozřejmě. Dneska po pohřbu můžete některé z nich odchytit a já připravím další schůzky, které si budete přát."

Riley si všimla, že si Lucy dělá poznámky. Přikývla na mladou agentku, aby jí položila vlastní otázky.

Lucy se zeptala, "Jakou ráži měly náboje?"

"NATO-kalibr," řekla plk. Larsonová. "7.62 milimetrů."

Lucy se podívala se zájmem na plk. Larsonovou. Řekla, "Vypadá to, že by zbraň mohla být M110 odstřelovací puška. Nebo možná Heckler a Koch G28."

Plk. Larsonová se trochu usmála, očividně na ni Luciny znalosti zapůsobily.

"Vzhledem k dosahu jsme hádali M110," řekla Larsonová. "Zdá se, že všechny náboje byly ze stejné zbraně."

Riley byla potěšena, že se Lucy tak plně zapojila. Riley myslela s oblibou na Lucy jako na svého chráněnce a věděla, že Lucy na ni myslí jako na svého mentora.

Učí se rychle, pomyslela si hrdě Riley.

Riley se podívala na Billa. Viděla z jeho výrazu, že je s Lucy také spokojen.

Riley měla vlastní otázky, ale rozhodla se je nevyrušovat.

Lucy řekla Larsonové, "Předpokládám, že hádáte, že to byl někdo s vojenským výcvikem. Voják na základně?"

"Možná," řekla Larsonová. "Nebo bývalý voják. V každém případě to byl někdo s vynikajícím výcvikem. Ne jen průměrný střelec."

Lucy zabubnovala o stůl gumou na své tužce.

Navrhla, "Někdo, komu se protiví autorita? Zejména výcvikoví seržanti?"

Larsonová se zamyšleně podrbala na bradě.

"Zvažovala jsem to," řekla.

Lucy řekla, "Jsem si jistá, že jste také uvažovala o islámském terorismu."

Larsonová přikývla.

"V těchto dnech to prostě musí být naše výchozí teorie."

"Osamělý vlk?" Zeptala se Lucy.

"Možná," odpověděla Larsonová. "Ale je možné, že jedná jménem některé skupiny – buď nějaké malé, která je nedaleko odtud, nebo mezinárodní, něco jako ISIS a Al-Káida."

Lucy se na okamžik zamyslela.

"Kolik muslimských rekrutů máte nyní v pevnosti Mowat?" Zeptala se Lucy.

"Právě teď, tři sta čtyřicet tři. To je samozřejmě velmi malé procento našich nováčků. Ale musíme si dávat pozor na profilování. Obecně platí, že naši muslimští rekruti jsou mimořádně oddaní. Nikdy jsme neměli žádné problémy s extremismem – pokud to je o něm."

Larsonová se podívala na Riley a Billa a usmála se.

"Ale vy dva jste velmi potichu. Jak chcete pokračovat?"

Riley se podívala na Billa. Jako obvykle viděla, že si myslí totéž, jako ona.

"Pojďme se podívat na místo vraždy," řekl Bill.

*

O několik minut později vedla plk. Larsonová Riley, Billa a Lucy napříč pevností Mowat.

"Které z míst chcete vidět jako první?" Zeptala se Larsonová.

"Pojďme je shlédnout v pořadí, v jakém se udály," řekla Riley.

Jak Larsonová řídila, Riley si všimla cvičících vojáků, kteří běhali přes překážkové dráhy a nacvičovali střelbu různými zbraněmi. Viděla, že to je nekompromisní, náročná práce.

Riley se Larsonové zeptala, "Jak daleko v jejich výcviku jsou tito rekruti?"

"Ve druhé fázi – v Bílé fázi," řekla Larsonová. "Máme tři fáze – červenou, bílou a modrou. První dvě, červená a bílá, jsou tři týdny dlouhé a tito rekruti jsou ve svém pátém týdnu výcviku. Poslední čtyři týdny budou v Modré fázi. Ta je tak těžká, jak je to jen možné. Tehdy rekruti zjistí, jestli v sobě mají, co potřebují k tomu, aby byli vojákem v armádě."

Riley v hlase Larsonové zaslechla hrdost – stejnou hrdost, jakou často slýchávala v hlase svého otce, když mluvil o jeho vojenské službě.

Má ráda to, co dělá, pomyslela si Riley.

Také neměla pochyb o tom, že plk. Larsonová je vynikající v tom, co dělá.

Larsonová zaparkovala u pěšiny, která vedla přes tábor. Vystoupili z auta a Larsonová je vedla na místo na cestě. Byl to otevřený prostor, bez stromů, které by mohly blokovat výhled.

"Seržant Rolsky byl zabit přímo tady," řekla Larsonová. "Nikdo neviděl ani neslyšel, že se to stalo. Nemohli jsme z rány nebo pozice jeho těla usoudit, odkud výstřel přišel – kromě toho, že to muselo být ze značné vzdálenosti."

Riley se rozhlížela kolem dokola a prohlížela si místo činu.

"V kolik hodin byl Rolsky zabit?" zeptala se.

"Asi ve dvacet dva hodin," řekla Larsonová.

Riley si čas převedla na civilní – deset hodin večer.

Představovala si, jak toto místo vypadalo tou dobou v noci. Třicet metrů od místa bylo několik lamp. I tak by zdejší světlo bylo docela slabé. Střelec musel použít noční vidění.

Pomalu se otočila, snažila se odhadnout, odkud výstřel přišel.

Na jih a sever byly budovy. Bylo nepravděpodobné, že měl ostřelovač příležitost k palbě z jakéhokoli z těchto míst.

Na západ mohla vidět přes tábor na Tichý oceán, ponořený do vzdáleného oparu.

Na východě byly drsné kopce.

Riley ukázala na kopce a řekla, "Můj odhad je, že střelec zaujal pozici někde tam nahoře."

"To je dobrý odhad," řekla Larsonová a ukázala na jedno místo na zemi. "Náboj jsme našli přímo tady, což naznačuje, že výstřel musel přijít odněkud z těchto kopců. Soudě podle rány vyšel výstřel z dvě stě padesáti až tří set metrů. Už jsme oblast prohledali, ale nezanechal žádné důkazy."

Riley se na chvíli zamyslela.

Poté se zeptala Larsonové, "Je na základně Mowat povolen lov?"

"V sezóně a s povolením," odpověděla Larsonová. "Právě teď je sezóna divokých krocanů. Střílet vrány během dne je rovněž dovoleno."

Samozřejmě Riley věděla, že tato úmrtí nejsou lovecké nehody. Jako dcera muže, který byl námořníkem a lovcem věděla, že nikdo by na střelbu vran a krůt nepoužil odstřelovací pušku. Brokovnice byla nejpravděpodobnější lovecká zbraň, která byla v tuto roční dobu používána v okolí pevnosti Mowat.

Požádala Larsonovou, aby je vzala na další místo činu. Plukovnice je zavezla až k nízkým kopcům na okraji turistické cesty. Když všichni opustili vozidlo, Larsonová ukázala na místo na cestě, která vedla do kopce.

"Seržant Fraser byl zabit přímo tady," řekla. "Šel na výlet po pracovní době. Zdá se, že výstřel přišel z přibližně stejné vzdálenosti jako ten předchozí. Opět to nikdo neslyšel ani neviděl. Ale náš nejlepší odhad je, že byl zabit asi ve dvacet tři nula nula hodin."

V jedenáct hodin v noci, pomyslel asi Riley.

Larsonová ukázala na jiné místo a dodala, "Kulku jsme našli tady."

Riley se pak podívala opačným směrem, kde musel střelec pravděpodobně být. Viděla více zarostlých suchých kopců – a bezpočet míst, kde by se mohl střelec skrývat. Byla si jistá, že Larson a její tým oblast důkladně pročesali.

Nakonec jeli do oblasti, kde byly obytné objekty rekrutů. Larsonová je vzala za jednu z kasáren. První věc, kterou Riley viděla, byla obrovská tmavá skvrna na zdi poblíž zadních dveří.

Larsonová řekla, "To je ono místo, kde byl zabit seržant Worthing. Zdá se, že sem chodil na cigaretu před svým ranním výcvikem. Výstřel byl tak čistý, že mu ani nevypadla cigareta ze rtů."

Riley to zaujalo. Toto místo činu bylo odlišné od ostatních – a mnohem více informativní. Prozkoumala skvrnu, která pokračovala dolů po zdi.

Řekla, "Vypadá to, že se opíral o zeď, když ho kulka zasáhla. Museli jste být schopni získat mnohem lepší představu o trajektorii kulky, než v ostatních případech."

"Mnohem lepší," souhlasila Larsonová. "Ale ne přesné umístění."

Larsonová ukázala přes pole za kasárny, kde se kopce začínaly zvedat.

"Střelec musí být umístěn někde mezi těmito dvěma duby v údolí," řekla. "Ale velmi pečlivě si po sobě uklidil. Nenašli jsme jeho stopy na žádném z pravděpodobných míst."

Riley viděla, že vzdálenost mezi malými stromy je asi dvacet metrů. Larsonová a její tým odvedli dobrou práci v tom, že vymezili tak přesnou oblast.

"Jaké bylo počasí?" Zeptala se Riley.

"Bylo naprosto jasno," řekla Larsonová. "Byl tříčtvrteční měsíc téměř až do svítání."

Riley cítila v zádech chvění. Byl to známý pocit, který mívala, když se chystala napojit se na místo činu.

"Chtěla bych se projít a sama si to tu prohlédnout," řekla.

"Jistě," odpověděla Larsonová. "Já vás tam vezmu."

Riley nevěděla, jak jí říct, že by chtěla jet sama.

Naštěstí Bill promluvil za ni.

"Nechme agentku Paige jít o samotě. Je to už taková její věc."

Larsonová obdivně přikývla.

Riley vykročila napříč polem. S každým krokem její brnění sílilo.

Nakonec se ocitla mezi dvěma stromy. Viděla, proč byl tým Larsonové schopen přesné místo najít. Terén byl velmi nepravidelný, se spoustou menších keřů. Právě v této oblasti bylo přinejmenším půl tuctu skvělých míst, kde se dalo přikrčit nebo ležet a dosáhnout čistého výstřelu na kasárny.

Riley začala chodit mezi stromy sem a tam. Věděla, že nehledá nic, co by střelec zanechal – dokonce ani otisky bot. Larsonová a její tým by si nic takového nenechali ujít.

Několikrát se pomalu nadechla a sama sebe si zde představila během velmi časných ranních hodin. Hvězdy právě začínaly mizet a měsíc stále vrhal stíny všude kolem.

Ten pocit každým okamžikem sílil – pocit přítomnosti vraha.

Riley se párkrát zhluboka nadechla, připravena na vstup do vrahovy mysli.