Читать книгу Vábení - Блейк Пирс - Страница 14

Riley se důkladně podívala na muže, který vykřikl. Viděla, že několik lidí kolem něj kývalo a souhlasně mumlalo.

"Já vím, kdo to udělal! Já vím, kdo to udělal!"

"Josh má pravdu," řekla žena vedle něj. "Musel to být Dennis."

"Je divnej," řekl jiný muž. "Ten chlap je odjakživa časovaná bomba."

Bill a Lucy spěchali k okraji náměstí, kde muž křičel, ale Riley si držela odstup. Zavolala na jednoho z policajtů za páskou.

"Přiveďte ho sem," řekla a ukázala na člověka, který křičel.

Věděla, že je důležité oddělit ho od skupiny. Kdyby všichni začali přidávat své příběhy, bylo by nemožné dopracovat se k pravdě. Pokud bylo něco pravdy na tom, co všichni vykřikovali.

Kromě toho se kolem něj začali shromažďovat novináři. Riley by moc neposloužilo, kdyby si toho chlápka vyslechla přímo před nimi.

Policajt zvedl pásku a doprovodil muže k nim.

Stále křičel, "Všichni víme, kdo to udělal! Všichni víme, kdo to udělal!"

"Uklidněte se," řekla Riley, vzala ho za ruku a vedla ho dostatečně daleko od diváků, aby s ním mohla stranou promluvit.

"Zeptejte se kohokoliv na Dennise," řekl rozrušený muž. "Je to samotář. Je divný. Děsí dívky. Obtěžuje ženy."

Riley si vyndala svůj zápisník a stejně tak i Bill. V Billových očích spatřila intenzivní zájem. Ale věděla, že je lépe pustit se do věcí s rozvahou. Zatím toho moc nevěděli. Kromě toho byl tento muž tak rozrušený, že Riley cítila, že si musí dát na jeho úsudek pozor. Potřebovala to slyšet od někoho, kdo je více neutrální.

"Jaké je jeho celé jméno?" Zeptala se Riley.

"Dennis Vaughn," řekl muž.

"Promluv s ním," řekla Riley Billovi.

Bill přikývl a dělal si poznámky. Riley se vydala zpátky do altánu, kde policejní šéf Aaron Pomeroy stále stál vedle těla.

"Náčelníku Pomeroyi, co mi můžete říct o Dennisovi Vaughnovi?"

Riley z jeho výrazu hádala, že je mu to jméno až příliš dobře známé.

"Co o něm chcete vědět?" zeptal se.

"Myslíte si, že by mohl být pravděpodobný podezřelý?"

Pomeroy se poškrábal na hlavě. "Teď, když jste to zmínila, tak možná. Alespoň by stálo za to s ním promluvit."

"Proč?"

"No, už léta s ním máme spoustu problémů. Exhibicionismus, oplzlé chování a podobné věci. Před několika lety to bylo nakukování do oken a strávil nějaký čas v psychiatrickém centru v Delawaru. Loni byl posedlý středoškolskou roztleskávačkou, psal jí dopisy a sledoval ji. Dívky rodina si vymohla soudní zákaz, ale on ho ignoroval. Tak si odseděl šest měsíců ve vězení."

"Kdy byl propuštěn?" zeptala se.

"V únoru."

Rileyn zájem se neustále zvyšoval. Dennis Vaughn se dostal z vězení krátce předtím, než se začalo vraždit. Byla to jen náhoda?

"Místní dívky a ženy si začínají stěžovat," řekl Pomeroy. "Říká se, že si je fotí. To není nic, za co bychom ho mohli zatknout – alespoň zatím. "

"Co mi o něm ještě můžete říct?" Zeptala se Riley.

Pomeroy, pokrčil rameny. "No, je trochu pobuda. Je mu asi třicet let a nikdy neměl zaměstnání, alespoň podle toho, co se kdo pamatuje. Tahá peníze z rodiny, kterou má zde ve městě – tety, strýčkové, prarodiče. Slyšel jsem, že byl poslední dobou fakt mrzutý. Celé město viní z toho, že musel sedět ve vězení. Říká lidem, ´Jeden den.´"

"Jeden den´ co?" Zeptala se Riley.

"To nikdo neví. Lidé mu začali říkat tikající bomba. Neví, co provede příště. "Ale ve skutečnosti nikdy nebyl násilný."

Riley horečně uvažovala, snažila se v novém vodítku najít nějaký smysl.

Mezitím Bill a Lucy dokončili rozhovor s mužem a šli směrem k Riley a Pomeroyovi.

Billův obličej vypadal rozzářeně a sebevědomě – náhlá proměna jeho nedávného ponurého chování.

"Dennis Vaughn je jistě náš zabiják," řekl Riley. "Všechno, co nám ten chlápek právě řekl, perfektně pasuje na náš profil."

Riley neodpověděla. Zdálo se to být pravděpodobné, ale věděla, že nesmí dělat ukvapené závěry.

Kromě toho ji jistota v Billově hlase znervózňovala. Od chvíle, kdy sem dnes ráno přijela měla pocit, jako by Bill balancoval na pokraji skutečně nevyzpytatelného chování. Bylo to pochopitelné, vzhledem k jeho osobním pocitům o případu, zejména jeho vině za to, že jej nevyřešil už předtím. Ale také by to mohlo způsobit vážný problém. Potřebovala, aby byl znovu sám sebou.

Otočila se na Pomeroye.

"Můžete nám říct, kde ho můžeme najít?"

"Jistě," řekl Pomeroy a ukázal. "Jděte po hlavní ulici až k Brattleboro. Zahněte vlevo, a jeho dům je ten třetí vpravo."