Читать книгу Kdyby to věděla - Блейк Пирс - Страница 13

O tři hodiny později už Kate seděla s Loganem venku, pod plátěným přístřeškem, v malé italské restauraci. Logan si dal masem plněný sendvič, zatímco Kate jedla těstovinový salát se sklenkou bílého vína. Nebyla moc zvyklá pít, a už vůbec ne před pátou hodinou odpolední, avšak toto byla zvláštní příležitost. Dokonce i pouhá myšlenka na skutečnost, že by se mohla opět stát aktivní agentkou FBI, jí připadala jako důvod k oslavě.

„Takže na jakých případech teď děláš?“ zeptala se Kate.

„Na takových, které by tě jistě nudily,“ odpověděl. Kate ale věděla, že jí o nich nakonec řekne, protože miloval svou práci stejně jako ona.

„Snažím se dostat nějaké podvodníky, kteří manipulují s bankomaty. A částečně spolupracuji s pár dalšími agenty na něčem, co vypadá na menší obchod s prostitutkami, který přichází z Georgetownu, toť vše.“

„Jejda,“ řekla Kate.

„Však jsem ti to říkal, nuda…“

„Takže úplně něco jiného než ty odložené případy, o kterých mluvil Duran? Co o tom vlastně víš? Jak dlouho už ten projekt připravují?“

„Moc dlouho ne, myslím. Zasvětili mě teprve před dvěma týdny. Duran se mě s dalšími kuplíři vyptával na pár našich případů, které se nikdy nevyřešily. Nezajímaly je naše pracovní metody nebo tak něco, chtěli jen detaily a dokumentace ke starým případům.“

„A neřekli ti důvod?“

„Ne. A… počkej, proč jsi tak podezřívavá? Myslel jsem, že po téhle příležitosti skočíš.“

„Však to mám taky v plánu. Jen mě zajímá, jestli nejdou po nějakém konkrétním odloženém případu. Něco přece muselo zažehnout ten náhlý zájem o staré případy. Fakt pochybuji, že se jen Duran snažil vymyslet způsob, jak mě přivést zpátky.“

„To netuším,“ řekl Logan. „Byla bys překvapená, jak tě tu postrádali. Někteří nováčci o tobě neustálé básní, jako bys byla nějaké mytologické stvoření.“

Ignorovala ten kompliment a soustředila se dál na svůj tok myšlenek. „Mimo to, proč by si mě zavolal zpět do DC, aby mi následně řekl, že si mám dát oraz, než začnu pracovat? Říkám si, že ať už je pravý důvod jakýkoliv, ještě tak úplně nevyplul na povrch.“

„No, víš,“ řekl Logan. „Vzhledem k tomu, jak moc nad celou tou věcí přemýšlíš, má nejspíš pravdu. Uvolni se, Kate. Přesně jak řekl… je tu plno agentů, kteří by pro podobnou šanci vraždili. Takže jo, jeď domů a odpočívej. Nedělej vůbec nic.“

„Znáš mě dost dobře na to, abys věděl, že to neudělám,“ řekla. Napila se svého vína a přemýšlela, jestli náhodou nemá pravdu. Možná by se měla jen radovat z toho, že se vrací zpět do práce… alespoň částečně.

„Důchod to moc nezměnil, co?“ zeptal se Logan.

„Ne. Spíš je to teď ještě horší. Nemůžu prostě jen tak sedět a nic nedělat. Nedokážu vypnout mozek. A křížovky nebo pletení to opravdu nezachrání. Možná to Duran, někde hluboko uvnitř, tuší, že jsem ještě příliš mladá na to, aby mě odsunuli někam na pastvinu.“

Logan se usmál a zavrtěl hlavou. „Jenže na těch pastvinách je nádherně šťavnatá a zelená tráva.“

„Jo, a taky jsou tam všude kravská lejna.“

Logan si povzdychl a dojedl poslední sousto na talíři. „Dobře,“ řekl. „Někteří z nás musí zpátky do práce.“

„To byla rána pod pás,“ odpověděla Kate a dopila víno.

„Takže, co teď hodláš dělat?“ zeptal se. „Pojedeš domů?“

Popravdě ještě nebyla rozhodnutá. Na jednu stranu chtěla, jen tak pro zábavu, zůstat v DC. Zajít si na nákupy nebo vyrazit na své oblíbené místo v National Mall, a tam si sednout a přemýšlet. Den byl na to jako stvořený.

Na druhou stranu však chtěla být doma. Brian Neilbolt už byl sice ze hry, ale faktem zůstávalo, že někdo zavraždil Julie Meadeovou. A policie se zdála být bezradná.

„Ještě nevím,“ řekla. „Možná se trochu podívám po městě, ale domů nejspíš vyrazím ještě před setměním.“

„Pokud si to ale rozmyslíš, tak mi zavolej. Vážně jsem tě rád viděl, Kate.“

Každý zaplatil svůj účet, a poté se rozloučili letmým objetím. Ještě než opustila restauraci, v hlavě se jí usadila konkrétní myšlenka, která se objevila jako blesk z čistého nebe.

Julii zavraždili u ní doma, zatímco byl její muž na služební cestě. Pakliže tam bylo nějaké vloupání, nikdo se mi o něm nezmínil. Ani policie, když mi dávali přednášku, ani Debbie s Jimem. Kdyby se tedy jednalo o vloupání, jistě by mi to někdo řekl.

Neustále nad tím přemítala… dostal se vrah do domu, protože ho pustila dál? Nebo třeba věděl, kde je schovaný náhradní klíč?

Tyto myšlenky v podstatě rozhodly za ni. Poté, co nějakou dobu počkala, až z ní ta sklenka vína vyprchá, sedla do auta a vyrazila zpět do Richmondu. Slíbila asistentovi ředitele Duranovi, že už nikoho dalšího nezmlátí.

Ale o přerušení vyšetřování nepadlo ani slovo.

Ovšem nyní byl na prvním místě pohřeb. Vyjádří svou upřímnou soustrast a pokusí se tam být zítra pro Deb. Poté se vrátí zpět do své role – možná s trochou více vzrušení, než si byla sama ochotna přiznat.