Читать книгу Kdyby to věděla - Блейк Пирс - Страница 6
PROLOG
ОглавлениеNevšiml si, že by ho někdo sledoval, když se v noci plížil tichou předměstskou ulicí. Byla jedna hodina ráno a byla to taková ta čtvrť, kde lidé chodili spát ve slušnou hodinu, hlučná noční zábava se skládala z o jednu sklenici vína více při sledování The Bachelor.
Bylo to jedno z těch míst, kterými tak pohrdal.
Lidé zde platili poplatky majetkovým sdružením, sbírali výkaly svých psů do malých plastových sáčků, aby neurazili své sousedy, a jejich děti jistě sportovaly nejen ve středoškolských ligách, ale i v těch soukromých. Svět byl jejich hřiště. Cítili se v bezpečí. Samozřejmě, zamykali dveře a nastavovali alarmy, ale nakonec se cítili bezpečně.
To se mělo změnit.
Vstoupil na trávník. Jistě teď bude doma. Její manžel byl na služební cestě v Dallasu. Věděl, které okno vedlo do její ložnice. A věděl také, že alarm v zadní části domu byl vadný, když pršelo.
Posunul se dál a cítil klid díky noži, který měl zastrčený za zády, mezi elastickými boxerkami a džínami. Přitiskl se ke zdi domu, otevřel láhev s vodou, kterou nesl, a když došel k zadní části budovy, zastavil se. Svítilo tam zelené světélko malé bezpečnostní schránky. Věděl, že pokud by se ji pokusil rozbít, spustil by se alarm. Věděl, že jakákoliv snaha o otevření či vypáčení dveří spustí alarm.
Také ale věděl, že v dešti nefunguje. Na vině byla vlhkost, ačkoliv by měl být tento systém stoprocentně voděodolný. S touto myšlenkou zvedl láhev s vodou a vylil ji na něj.
Sledoval, jak malé zelené světélko bliká, slábne.
S úsměvem ve tváři vstoupil na úzký trávník na dvoře. Vyšel schody na zadní verandě, která byla chráněná sítěmi proti hmyzu. Použít nůž k otevření síťových dveří byla hračka; v tichu noci tím udělal jen minimum hluku.
Přešel k proutěné židli v rohu místnosti, nadzvedl polštář a našel pod ním klíč. Rukou, kterou měl schovanou v rukavici, ho zvedl, došel k zadním dveřím, vsunul klíč do zámku, otočil jím a vešel dovnitř.
Na úzké chodbě, která vycházela z kuchyně, stála malá lampa. Prošel chodbou až ke schodišti a začal stoupat.
Tělem mu projela vlna úzkosti. Začínal pociťovat vzrušení – ne sexuální, nýbrž takové, jaké pociťoval na horské dráze. Vzrušovalo ho to očekávání, když stoupal nahoru k nejvyššímu bodu na trati.
Pevně stiskl nůž, který držel od chvíle, kdy rozpáral síťové dveře. Na konci schodiště se na chvíli zastavil, aby si vychutnal to vzrušení. Vdechl tu čistotu předměstského domu vyšší třídy a udělalo se mu z toho trochu mdlo. Bylo to tak povědomé, tak vzdálené.
Nesnášel to.
S nožem v ruce vešel do pokoje na konci chodby. Tam byla, ležela v posteli.
Spala na boku, s mírně pokrčenými koleny. Na sobě měla tričko a běžecké kraťasy, nic moc působivého, když byl manžel pryč.
Došel k posteli a chvíli ji sledoval, jak spí. Rozjímal nad povahou života. Jak byl křehký.
Pak zdvihl nůž a téměř přirozeně jím máchl, jako kdyby maloval nebo jen odháněl mouchu.
Vykřikla, ale jen na moment – než do ní opět zabodl nůž.
A znovu.