Читать книгу Země Ohňů - Морган Райс, Morgan Rice - Страница 15

Romulus stál na přídi své lodi, první v celé flotile, a s uspokojením sledoval horizont. Následovaly ho tisíce imperiálních lodí a vysoko ve vzduchu se vznášelo jeho hejno draků. Zatímco bojovali s Ralibarem, jejich křik naplňoval vzduch. Romulus je sledoval a pevně přitom svíral zábradlí. Jeho dlouhé nehty se přitom zarývaly hluboko do dřeva. Pozoroval, jak jeho bestie útočí na Ralibara a srážejí ho do moře znovu a znovu. Draci se ho snažili udržet pod hladinou.

Romulus vykřikl radostí a sevřel zábradlí tak silně, až prasklo, když viděl, že jeho draci vítězně vyletěli z moře, ale Ralibar se nikde neobjevil. Pozvedl ruce do výšky, naklonil se kupředu a cítil, jak mu dlaně hoří mocí.

„Kupředu, draci moji,“ zašeptal a oči mu zářily. „Kupředu.“

Jakmile ta slova zamumlal, obrátili se jeho draci a pohlédli na Horní ostrovy. Pak vyrazili kupředu, vřeštěli a máchali křídly. Romulus cítil, že je ovládá. Připadal si nepřemožitelný, připadal si, že může ovládat cokoli v celém vesmíru. Konec konců, stále byl jeho měsíc. Jeho moc už brzy zmizí, ale prozatím ho nic na světě nemohlo zastavit.

Romulovi zaplály oči nadšením, když sledoval, jak jeho draci míří k Horním ostrovům. Když viděl v dálce utíkající ženy a děti, které se snažily dostat z dračího dohledu. S uspokojením sledoval, jak se dračí oheň rozlévá po povrchu, a jak lidé hoří zaživa. Jak se celý ostrov mění v jednu obrovskou kouli zkázy. Vychutnával si ten pohled. Stejně tak, jako si vychutnával zničení Prstenu.

Gwendolyn se před ním podařilo uprchnout – ale tentokrát už nemá kam jít. Konečně vlastní rukou zničí všechny MacGily. Konečně už nebude žádný kout světa, který by mu nebyl podřízen.

Romulus se ohlédl a přes rameno sledoval tisíce svých lodí. Svoji nezměrnou flotilu pokrývající celý horizont. Zhluboka se nadechl a zaklonil se. Nastavil tvář nebesům, rozpažil s dlaněmi obrácenými vzhůru a ze všech sil zařval. Zařval svůj vítězný pokřik.