Читать книгу Země Ohňů - Морган Райс, Morgan Rice - Страница 19

Gwendolyn stála na přídi lodi, v náručí držela zachráněné dítě, mořský vzduch ji hladil po tvářích a všude kolem byli její lidé. Už od vyplutí na širé moře byli všichni jako v šoku. A teď už byli daleko od Horních ostrovů. Pluly s nimi jen dvě další lodě. To bylo vše, co zbylo z kdysi majestátní flotily, která vyplula z Prstenu. Gwenini lidé, její národ, všichni hrdí obyvatelé Prstenu, se teď počítali jen ve stovkách přeživších lidí. Národ v exilu. Plující po moři, bez domova, hledající místo, kde by mohl začít znovu žít. A všichni vzhlíželi ke Gwendolyn a k tomu, že je povede.

Gwen hleděla na moře, prohlížela si ho a zkoumala už několik dlouhých hodin. Nevšímala si chladné oceánské mlhy. Upřeně hleděla kupředu a snažila se bojovat s pocitem zlomeného srdce. Dítě v jejím náručí konečně usnulo a Gwen už dokázala myslet jen na Guwayna. Nenáviděla se. Byla tak hloupá, že ho nechala odplout. Když ho pouštěla na moře, zdálo se to jako ten nejlepší nápad. Vypadalo to jako jediná možnost, jak ho uchránit před nevyhnutelnou smrtí. Kdo by dokázal předpovědět, že se události nakonec pohnou jiným směrem? Kdo by čekal, že draci budou odraženi? Kdyby se Thor neobjevil v tu pravou chvíli, byli by teď už všichni mrtví – tohle Gwen opravdu nemohla předpokládat.