Читать книгу Vysílání - Морган Райс, Morgan Rice - Страница 14

Kevin s matkou následovali doktorku Levinovou ven z budovy k autu, které vypadalo příliš malé na někoho v tak významném postavení.

„Je velice ekologické,“ pronesla doktorka tónem, ze kterého se dalo poznat, že až příliš často čelí nejrůznějším narážkám. „Pojďte, bude jednodušší, když vás svezu oba. Pokud jde o bezpečnost, mají striktní pravidla.“

„Kdo konkrétně?“ zeptala se Kevinova matka.

„NASA.“

Kevin málem zapomněl dýchat. Oni pojedou do NASA? Pokud šlo o mimozemšťany byla NASA dokonce ještě lepší než SETI.

Cesta skrz Mountain View trvala jen krátce, maximálně pár minut. I tak měl ale Kevin dost času koukat z okénka a prohlížet si budovy technologických firem všude kolem. Očividně je sem přitáhla NASA a Berkeley. Nebo možná množství chytrých lidí, které se kolem takových společností pohybovalo.

„Opravdu jedeme do NASA?“ zajímal se Kevin. Pořád tomu ještě nemohl uvěřit, což vzhledem k věcem, kterým v posledních několika dnech už uvěřil, nedávalo moc smysl.

Kampus NASA působil úplně jinak než budova SETI. Byl ohromný, zahrnoval několik budov a byl z něj výhled jak na okolní hory, tak i záliv. Návštěvnické centrum bylo v podstatě obrovský stan, celý jasně bílý s velkým logem NASA. Projeli kolem k místu, které bylo veřejnosti uzavřeno. Dorazili ke kontrolnímu stanovišti, kde musela doktorka Levinová ukázat své doklady.

„Očekávají mě,“ prohlásila.

„A kdo je tohle, madam?“ zeptal se strážný.

„Kevin McKenzie a jeho matka,“ odpověděla doktorka. „Jsou tu se mnou.“

„Nejsou na—“

„Jsou tu se mnou,“ zopakovala doktorka Levinová a Kevin v jejím hlase poprvé zaznamenal autoritu pojící se s jejím postavením. Strážný na okamžik zaváhal, pak ale vytáhl několik návštěvnických průkazek, které předal doktorce a ta pak Kevinovi. Kevin si pověsil průkazku kolem krku a měl pocit, jako by získal nějaké ocenění nebo talisman. S tímhle se mohl dostat, kam potřeboval. S tímhle už mu museli věřit.

„Budeme muset jít do laboratoří,“ upozornila je doktorka Levinová. „Dávejte si prosím pozor a ničeho se nedotýkejte. Některé experimenty jsou velice choulostivé.“

Zavedla je do budovy, která vypadala, že je postavená hlavně ze skla a oceli. Právě něco takového Kevin očekával, když dorazili do Mountain View. Tohle vypadalo jako místo, kde se zkoumal vesmír. Byly tu laboratoře vybavené nejrůznějšími přístroji, které nejspíš mohly otestovat cokoli, co se kde kdy objevilo. Byly tam lasery a počítače, stoly a chemické vybavení. Byly tam dílny se svařovacím náčiním a nějaké automobilové součástky, ale Kevin pevně věřil tomu, že jde o součástky vozítek určených k průzkumu jiných planet.

Doktorka Levinová cestou zastavovala lidi, které míjeli a ptala se jich, kde najít někoho, kdo pracuje na zprávě od Pioneer 11. Vypadalo to, že zná úplně všechny. SETI možná bylo oddělené pracoviště, ale bylo jasné, že doktorka trávila spoustu času právě tady v NASA.

„Hej, Marvine, kde jsou všichni?“ zeptala se vousatého muže v kárované košili.

„Většina se jich shromáždila v centru pro výzkum superpočítačů,“ odpověděl. „Když jde o něco takového, chtějí vidět co vypadne ze šachet.“

„Šachet?“ nechápal Kevin.

Doktorka Levinová se usmála. „Však uvidíš.“

„Kdo je to?“ zeptal se vousáč.

„Co kdybych ti řekla, že tady Kevin vidí mimozemšťany?“ zeptala se doktorka.

Marvin se zasmál. „Klidně si můžeš hrát na šílenou lovkyni mimozemšťanů, Elise. Stejně všichni víme, že jsi skeptik, jako my ostatní.“

„Tentokrát možná ne,“ pronesla doktorka. Podívala se na Kevina a jeho matku. „Tudy.“

Zavedla je do další části budovy a Kevin teď měl pocit, že jsou na nějakém obzvlášť hlídaném místě. Skoro všude museli skenovat své průkazy a na každém rohu byla kamera. Navíc tam bylo neskutečně čisto. Mnohem čistěji než třeba v jeho pokoji. Zdálo se, že sem bez povolení nesmělo vletět ani zrnko prachu, natož hromady starého oblečení, které se válely u něj v pokoji, než mu matka řekla, aby ho uklidil.