Читать книгу Jitřní písně - Svatopluk Čech - Страница 3

Svaté ty nadšení,

nebeský plameni,

šlehni nám do srdcí,

otčinou vzplaň!

Bez tebe nevzniká

myšlénka veliká,

v tobě jen kuje se

vítězná zbraň.

Sloupem tys ohnivým,

oblakem zářivým,

vedoucím národy

v slíbenou zem;

bez tebe pustinou

širý svět jedinou,

lidstvo se potácí

bez cíle v něm.

Báječné poklady,

žulové ohrady,

nesčetných zástupů

válečný třesk,

odvaha, vtip a lest -

bez ceny všecno jest,

neplá-li na skráních

svatý tvůj blesk.

Tebou jen do světa

zasvitla osvěta,

prapory tyranství

strhány v cár;

národů mrákotu

rozjasnil k životu,

rozpadlé sjednotil

božský tvůj žár.

Kdysi též k Vltavě

v krvavé záplavě

z kostnické hranice

plápol tvůj vlet’,

v tábory dědiny,

oráče v hrdiny

proměnil, cepem jich

pokořil svět.

Svaté ty nadšení,

nebeský plameni,

opět k nám prošlehni

malátnou hruď,

na místo těkavých

bludiček, mrkavých,

Vůdcem nám ohnivým

ku slávě buď!