Читать книгу Lucerna - Alois Jirásek - Страница 14

Klásek, předešlé.

Klásek (má klarinet pod paždí). Dej pán bůh – (Stanuv ohlíží se.)

Hanička (rychle odnáší lucernu a postaví ji na lavičce u kamen). Klásku, hledáte někoho?

Klásek. I pana spomocníka. Myslel jsem, že tu je. Řek’, abych doběh’ na zámek přeptat se.

Hanička. Byl tu, ale už odešel.

Klásek. Tak to půjdu za ním. (Obrátí se.)

Babička. A vás tu žena hledala.

Klásek (se lekne, stane.) Mne?

Babička. A nějak zle. Viděla jsem ji od srubu a už venku se po vás zlostně sháněla.

Klásek. A to snad ne, i bože ne, co by se zlobila, to ona se nezlobí! To já mám tuze hodnou ženu. Patnáct let, a kdepak, víc, jsme spolu a ještě jsme se nezlobili.