Читать книгу Posedlost - Блейк Пирс - Страница 12

Riley se podívala na hodiny v autě, zatímco vezla děti do luxusní části Fredericksburgu a zachvěla se, když viděla, jak málo času jí zbývá. Meredithova slova se jí znovu vybavila.

Jestli budete mít zpoždění, bude to sakra velký problém.

Možná—ale jen možná—se dostane na vzletovou dráhu včas. Plánovala, že se jen zastaví doma a vyzvedne tašku a nyní se věci poměrně zkomplikovaly. Přemýšlela, jestli má zavolat Meredithovi a varovat ho, že jí rodinné problémy nejspíš zdrží. Ne, rozhodla se; její šéf už se tak dost zdráhal. Nemůže čekat, že vůči ní bude laxnější.

Naštěstí byl Brianův domů na cestě k Ryanově domu. Když Riley zahnula k velké předzahrádce a zastavila auto, řekla, “Měla bych jít dovnitř a říci tvým rodičům, co se stalo.”

“Nejsou doma,” řekl Brian a pokrčil rameny. “Otec navždy odešel a matka tu moc není.”

Vystoupil z auta, pak se otočil a řekl, “Díky za svezení.” Jak kráčel ke svému domu, Riley se zamyslela nad tím, jací rodiče nechají dítě takto o samotě. Cožpak neví, do jakých nesnází se může dospívající dostat?

Ale možná jeho matka nemá v tomto ohledu moc na výběr, pomyslela si Riley sklíčeně. Jak já mohu soudit?

Jak Brian vešel dovnitř, Riley jela hned pryč. April za celou dobu jízdy nic neřekla a nezdálo se, že je nyní v náladě si popovídat. Riley nedokázala říci, zda je potichu kvůli rozmrzelosti nebo studu. Uvědomila si, že toho o své dceři mnoho neví.

Riley byla smutná jak kvůli sobě, tak kvůli April. Ještě včera se zdálo, že už spolu vycházejí lépe. Myslela si, že April začíná chápat, jaký tlak je vyvíjen na agenta FBI. Ale pak Riley včera večer trvala na tom, aby April zůstala v domě svého otce a dnes se April bouřila proti tomu, být přinucena to udělat.

Riley si připomněla, že by měla být mnohem soucitnější. Sama byla vždycky tak trochu rebelka. A Riley věděla, jaké to bylo ztratit matku a mít vzdáleného otce. April se určitě bála, že se ta stejná věc stane i jí.

Bojí se o mou bezpečnost, uvědomila si Riley. Za posledních několik měsíců April přihlížela tomu, jak její matka utrpěla jak fyzické, tak emoční zranění. Po včerejším nočním vyděšení, kvůli narušiteli, byla April jistě obavami bez sebe. Riley si připomněla, že se musí více zaměřit na to, jak se její dcera cítí. Kdokoli v jakémkoli věku by měl potíže s vyrovnáváním se s komplikacemi Rileyna života.

Riley zastavila před domem, který kdysi sdílela s Ryanem. Byl to velký, hezký dům se sloupovou předsíní u postranních dveří, neboli porte-cochère, jak tomu říkal Ryan. Poslední dobou se Riley rozhodla parkovat na ulici místo toho, aby zajela do vjezdu pod přístřešek.

Nikdy se tu necítila doma. Život ve váženém předměstském sousedství jí nikdy neseděl. Její manželství, dům, sousedství, to vše reprezentovalo tolik očekávání, o kterých nikdy necítila, že je může naplnit.

Za ta léta si Riley uvědomila, že se jí v práci daří lépe, než v žití normálního života. Nakonec opustila manželství, dům a sousedství a to jí dělalo ještě odhodlanější splnit očekávání, být matkou dospívající dceři.

Jak April otevírala dveře auta, Riley řekla, “Počkej.”

April se otočila a s očekáváním se na ni podívala.

Bez dlouhého zamyšlení Riley řekla, “Chápu to. Rozumím.”

April na ni překvapeně zírala. Na okamžik se zdálo, že má na krajíčku. Riley se cítila téměř tak překvapená, jako její dcera. Nevěděla tak úplně, co ji přemohlo. Jen věděla, že nyní nebyl čas na lekce od rodiče, i kdyby měla čas jí jednu dát, což neměla. Také cítila, že řekla přesně tu správnou věc.

Riley a April vystoupily z auta a šly společně k domu. Nevěděla, jestli má chtít, aby byl Ryan doma nebo ne. Nechtěla se s ním pohádat a už se rozhodla, že mu o tom incidentu s marihuanou nepoví. Věděla, že by měla, ale prostě nebyl čas na vyrovnávání se s jeho reakcemi. I tak mu musí ještě vysvětlit, že bude pár dnů pryč.

Gabriela, zavalitá Guatemelanka středního věku, která u rodiny pracovala jako hospodyně celá léta, uvítala Riley a April ve dveřích. Gabrieliny oči byly doširoka otevřené obavami.

“Hija, kde jsi byla?” zeptala se silným přízvukem.

“Promiň, Gabrielo,” řekla April pokorně.

Gabriela se podívala zblízka na Aprilin obličej. Riley podle jejího výrazu uhodla, že na April poznala, že kouřila trávu.

“Tonta!” řekla Gabriela ostře.

“Lo siento mucho,” řekla April a zněla, jako by toho opravdu litovala.

“Vente conmigo,” řekla Gabriela. Jak odváděla April pryč, otočila se a uštědřila Riley hořce nesouhlasný pohled.

Riley byla tím pohledem zpražena. Gabriela byla jedním z mála lidí na světě, kdo ji skutečně lekal. Ta žena to s April také báječně uměla a v tento okamžik se zdálo, že ji vychovává lépe, než Riley.

Riley zavolala na Gabrielu, “Je Ryan tady?”

Jak kráčela pryč, Gabriela odpověděla, “Sí.” Pak zavolala do domu, “Señor Paige, vaše dcera je zpátky.”

Ryan se objevil v hale, oblečený a učesaný k odchodu. Vypadal překvapeně, že vidí Riley.

“Co tu děláš?” zeptal se. “Kde je April?”

“Byla u mě doma.”

“Co? Po všem, co se stalo včera večer jsi ji vzala domů?”

Riley podrážděně stiskla čelist.

“Já jsem ji nikam nevzala,” řekla. “Zeptej se jí, jestli chceš vědět, jak se tam dostala. Nemohu s tím nic udělat, že nechce žít u tebe. Jsi jediný, kdo to může napravit.”

“To je všechno tvoje vina, Riley. Nechala jsi ji úplně se vymknout kontrole.”

Na zlomek okamžiku byla Riley rozčilená. Ale pak zlost ustoupila skličujícímu pocitu, že má možná pravdu. To nebylo fér, ale on věděl, jak tímto způsobem zatlačit na ta nesprávná místa.

Riley se dlouze, zhluboka nadechla a řekla, “Hele, já na pár dnů opouštím město. Mám případ v severní části New Yorku. April musí zůstat tady a nehnout se odtud. Prosím, vysvětli situaci Gabriele.”

“Ty vysvětli Gabriele situaci,” odsekl Ryan. “Mám setkání s klientem. Právě teď.”

“A mně letí letadlo. Právě teď.”

Stáli a na okamžik se jeden na druhého dívali. Jejich hádka byla na mrtvém bodu. Jak se dívala do jeho očí, Riley si připomněla, že ho jednou milovala. A zdálo se, že ji také kdysi tolik miloval. To bylo tenkrát, kdy byli oba mladí a chudí, předtím, než se stal úspěšným advokátem a ona agentkou FBI.

Nemohla si nevšimnout, že stále dobře vypadala. Hodně se snažil, aby takto vypadal a trávil mnoho hodin v posilovně. Riley také velmi dobře věděla, že měl ve svém životě mnoho žen. To byl jeden z problémů – užíval si svůj svobodný život příliš na to, aby se trápil vychováváním.

Ne, že mě by se dařilo o mnoho lépe, pomyslela si.

Potom Ryan řekl, “Vždycky to je jen o tvojí práci.”

Riley spolkla svou zlobu. Pořád se kolem toho točili. Její práce byla nějakým způsobem příliš nebezpečná nebo příliš triviální. Záleželo jen a pouze na jeho práci, protože on vydělával víc peněz a protože říkal, že přínos jeho práce světu je mnohem významnější. Jako by řízení soudního řízení pro bohaté klienty znamenalo víc, než Rileyna nikdy nekončící válka proti ďáblu.

Ale právě teď si nemohla dovolit, nechat se zatáhnout do tohoto oposlouchaného, starého argumentu. Nikdo z nich o stejně nikdy nevyhrál.

“Promluvíme si, až se vrátím,” řekla.

Otočila se a zamířila od domu. Slyšela, jak za ní Ryan zavřel dveře.

Riley nastoupila do auta a rozjela se. Měla méně než hodinu na to, aby se vrátila do Quantica. V hlavě se jí všechno honilo. Tolik se toho dělo tak rychle. Před nedávnou dobou se rozhodla vzít nový případ. Nyní přemýšlela, jestli to bylo správné rozhodnutí. Nejen, že April měla problém se se vším vyrovnat, ale byla si také jistá, že Peterson je zpět v jejím životě.

Ale určitým způsobem to dávalo smysl. Dokud bude April u svého otce, bude mimo Petersonovy spáry. A Peterson se během Rileyny absence nezmocní dalších obětí. Stejně tak, jak byla ona zmatená jím, byla si Riley jistá jednou věcí. Ona sama byla jeho cíl pro odplatu. Ona a nikdo jiný byla jeho další plánovanou obětí. A bude dobrý pocit být od něj na chvíli daleko.

Také si připomněla na tvrdou lekci, kterou si prošla u posledního případu – nebojovat proti všemu zlému na světě v jeden okamžik. Zkrátila to na jednoduché motto: Jedno monstrum po druhém.

A právě nyní mířila za obzvláště krutou bestií. Mužem, o kterém si byla jistá, že brzy znovu udeří.