Читать книгу Dokonalý Úsměv - Блейк Пирс - Страница 10

Jessie nevěřila svým uším.

„Mohl byste to zopakovat?“ požádala užasle.

„Vždyť jste mě slyšela,“ opáčil Dolan, který stál naproti ní na příjezdové cestě před Harringtonovým sídlem. „Teď když je případ uzavřen, jedu zpátky na stanici.“

„Případ není uzavřen,“ připomněla mu. „Někde nám tu běhá vrah se zkrvavenými klíči.“

„To není můj problém,“ namítl Dolan nonšalantně. „Co se týká Crutchfielda a Thurmana, je případ uzavřen. Ať už vraždu spáchal kdokoliv, ani jeden z nich to nebyl. A jelikož já se snažím chytit právě tyhle dva, ustupuje pro mě tento případ oficiálně do pozadí. Detektivové ze severního Hollywoodu si s ním navíc snadno poradí i beze mě. Stačí, když si ze seznamky vyžádají jména jejich klientů a zjistí, kteří z nich nemají alibi. Vsadím se, že to budou mít během dvanácti hodin vyřešené, a to i bez naší pomoci.“

Jessie věděla, že má pravdu. Původní detektivové, s nimiž se ani nesetkala, byli nejspíš více než schopní případ zvládnout sami. Navíc se nezdálo, že by ho ještě něco pojilo se sériovými vrahy, kteří se o ni zajímali. Těžko tedy mohla obhajovat, proč by měla po pachateli dál pátrat.

Ona ale opravdu chtěla. Nejen z altruistických důvodů. Zaprvé to bylo čistě vzrušení z honičky. Celé ty dny, co trčela zavřená v úkrytu WITSECu, s tím nemohla nic dělat. Teď však znovu zakusila, jaké to je být na lovu, a nemohla ten instinkt zase jen tak vypnout.

Zároveň si uvědomovala, že pokud dá kapitán Decker Dolanovi za pravdu a rozhodne, že případ nijak nesouvisí ani s jedním z hledaných sériových vrahů, její důvěrné znalosti a forenzní dovednosti, jimiž se tak pyšnila, jí budou k ničemu. Na tomto případu jí koneckonců dovolili pracovat pouze pro to, že věřili, že má k vrahovi zvláštní vztah. Jestliže usoudí, že to tak není, nebude důvod ji u vyšetřování nechávat. A to bude s největší pravděpodobností znamenat, že ji šoupnou rovnou zpátky do toho nudného domu v Palms, kde po ní budou chtít, aby trávila nekonečné, útrapné hodiny u bazénu. Jessie hodlala využít každé naděje, která by takový osud odvrátila.

A nakonec, ačkoli to nijak nesouviselo s její situací, tu ještě byla ta dívka. V hlavě před sebou viděla Claiřin obličej, tak mladý a nádherný, navždy zmrazený ve vyděšené grimase. Vybavovala si ošklivé rány, které její krk proměnily ve zkrvavenou kaši. Jen proto, že nepadla za oběť sériovému vrahovi, přece neměla Claire Stantonová o nic menší právo na spravedlnost. Jestli jí k ní Jessie mohla dopomoct, pak měla povinnost to udělat. Nemohla ten případ jen tak odložit, protože se jí nehodil. A tak se rozhodla pro lež.

„Jenže my zatím nevíme, jestli se nejedná o dílo Crutchfielda nebo Thurmana,“ prohlásila konečně. Dokonce i Murph a Toomey se při jejích slovech překvapeně otočili.

„O čem to mluvíte?“ zeptal se Dolan nevěřícně. „Tahle vražda nenese ani jedinou známku kteréhokoliv z nich.“

„Ani jedinou očividnou známku,“ opravila ho s pozoruhodným přesvědčením. „Oba tihle muži jsou ale chytří. Ví, že jestli použijí své standardní metody, okamžitě se prozradí. Kdyby ovšem použili jako vražednou zbraň klíče, mohli by tak ukojit své vražedné pudy, aniž by kdo poznal, že to byli oni. Vlastně by to byl chytrý manévr, jak ze sebe setřást podezření. A zdá se, že to na vás zabírá.“

Dolan na ni vyjeveně hleděl se směsicí zmatení, podráždění a snad i špetkou obdivu.

„To po mně opravdu chcete, abych vám spolkl, že si Thurman a Crutchfield, zatímco po nich pátrá několik policejních oddělení, odskočili do San Fernando Valley, přestože je jeden z nich vážně zraněný, aby zabili nějakou náhodnou vymetačku večírků, a to zbraní, kterou předtím nikdy nepoužili?“

Jessie se jeho tirádě zdvořile pousmála s plným vědomím, že ho tím rozzuří ještě víc.

„Já vůbec nepotřebuju, abyste mi to spolkl, agente Dolane. Já potřebuju, aby mi to spolkl můj kapitán. Pro mě za mě si ten případ klidně pusťte a já na něm budu dál pracovat sama. Jak jste sám velice výstižně poznamenal, máme na svobodě dva nebezpečné vrahy a já tedy nehodlám podcenit žádnou alternativu, dokud je nenajdu. Ale vy si dělejte, co chcete.“

„Vy jste opravdu dílo,“ utrousil Dolan.

Jessie se na něj sladce usmála, otevřela dveře od auta a nastoupila.

„Tak už se to o mně říká.“

*

Netrvalo dlouho a Jessiino sebevědomí se začínalo drolit.

Zpátky na stanici se chystala přednést kapitánu Deckerovi své pečlivě připravené argumenty, ovšem zatímco na něj čekala, nemohla si nevšimnout, že se něco děje. Nikdo jí to sice vyloženě neřekl, ve vzduchu se však vznášelo zvýšené napětí.

V duchu přemítala, zda je možné, že objevili věrohodnější stopu, která by je zavedla k jednomu nebo druhému hledanému muži, a tím pádem znehodnotila její už tak přinejlepším pochybné důvody k dalšímu vyšetřování případu Stantonové. Pokud ano, neměla v záloze žádný jiný plán. Ať už šlo o cokoliv, muselo to být něco velkého. Zavedli ji do té samé odlehlé konferenční místnosti jako ráno a tam ji s Murphem nechali čekat dvacet nezáživných minut. Dolan se někam vytratil.

„Víte, co se děje?“ vyzvídala od Murpha.

Ten k ní obrátil pohled, v němž nedokázal zakrýt jisté potěšení z jejího znepokojení.

„Jak bych mohl?“ opáčil. „Jsem tady přece zavřený s vámi.“

„Jenže máte v uchu to sluchátko,“ připomněla mu. „Někdo vás určitě musí informovat.“

„Bohužel pro vás nemůžu nic udělat,“ odvětil Murph. Zdálo se, že si svou nadřazenou pozici obzvlášť užívá potom, co si musel několik hodin hrát na profesionálního osobního šoféra. Než mu Jessie stihla odpovědět, otevřely se dveře a dovnitř vešel Decker s Dolanem.

„Došlo k novému vývoji,“ prohlásil kapitán bez okolků.

Jessie na něm okamžitě poznala, že ať se jeho zprávy týkají čehokoliv, nebude to nic dobrého. Deckerovy už tak hluboké vrásky jako by se ještě prohloubily a Jessie měla dojem, že se kapitán snaží vyhnout očnímu kontaktu. Z nějakého důvodu tušila, že s ní budou jeho novinky osobně souviset. Deckerovi se zjevně nechtělo pokračovat. Dolan za jeho zády působil ještě nepřístupněji než obvykle.

„Mluvte, kapitáne,“ pobídla ho a připravila se na nejhorší. „Já to ustojím.“

„Našli jsme Ernieho Corteze.“

To měly být dobré zprávy. Ernie byl bezpečnostní pracovník na NRD, který zabil své kolegy a pomohl uprchnout Boltonu Crutchfieldovi. Pokud ho vystopovali, možná jim to konečně pomůže zjistit, kde se schovává Crutchfield. Nicméně chování obou mužů naznačovalo, že by si neměla dělat příliš velké naděje.

„Mám pocit, že to není všechno,“ poznamenala.

„Mrtvého,“ povzdechl si Decker.

„Na infarkt?“ zeptala se Jessie skepticky ve snaze nepodlehnout mrazivé panice, která se jí začínala zmocňovat.

Dolan udělal krok vpřed.

„Našli ho v popelnici v jedné zapadlé uličce asi šest bloků odsud. Od hrudi po pánev byl vykuchaný. Jeho vnitřnosti se válely vedle popelnice. Kvůli tomu také objevili jeho tělo.“

Jessie se na židli zaklonila a pokoušela se tu informaci zpracovat. Crutchfield si Ernieho potají vychovával celé roky. V podstatě ho sváděl. Odvedl na něm tak dobrou práci, že Ernie v jeho službách ochotně povraždil půl tuctu svých vlastních spolupracovníků. A Crutchfield se ho teď zbavil tak odporně brutálním, bezohledným způsobem.

Proč? Že by ho Ernie nějak zklamal nebo naštval? Obrátil se snad proti svému pánovi?

Jessie nevěřila, že by to mohl být hlavní důvod. Kdyby ano, nepohodil by jeho tělo tak blízko u místa, kde věděl, že pracuje. Měla to být zpráva – pro ni.

„Co mi neříkáte? Co se mi bojíte povědět?“

Oba muži si vyměnili vzájemné pohledy. Murph si v rohu místnosti soustředěně prohlížel své boty.

„Zanechal vzkaz,“ prozradil jí konečně Decker. „Složil ho do malinkatého čtverečku a schoval do mrňavého sáčku, který přibyl k hornímu patru v Cortezových ústech. Byl adresován vám.“

„Samozřejmě že ano,“ pronesla Jessie spíš rezignovaně než šokovaně. „Přinesl jste ho s sebou?“

„Teď ho mají na forenzním oddělení. Ale oskenovali jsme si ho.“

„Můžu se podívat?“ požádala Jessie.

Decker přikývl a otevřel obrázek na svém telefonu. Pak jí ho podal. Jessie okamžitě rozeznala Crutchfieldovo písmo, ačkoli sama nevěděla, co si o tom myslet. Vzkaz byl kratší a přímočařejší, než čekala. Obsahoval jen zlomek vrahovy obvykle květnaté výřečnosti. Stálo na něm:

Slečno Jessie,

Doufám, že se máte dobře. Omlouvám se za způsob doručení. Vím, že se vám Ernie zamlouval, i když mám podezření, že vaše city k němu v poslední době poněkud zchladly. Říkal jsem si, že byste možná ráda věděla, že jsem se nedávno sešel s vaším otcem. Měl… obavy, zda se čas, který jsem s vámi strávil, nepodepsal na mé loajalitě vůči němu. To jsou ale nápady! Tak či tak se přes to už přenesl. Předpokládám, že se brzy zotaví ze svých zranění a pokusí se s vámi znovu shledat. Můžete ho očekávat co nevidět. Určitě to bude smrtelně zábavné setkání. Nechť přežije ten nejsilnější z rodu Thurmanů!

S úctou,

Bolton

Jessie zvedla oči a zjistila, že na ní spočívají pohledy všech tří mužů v místnosti. Očividně vyčkávali její reakci. Věděla, že pokud na sobě dá znát jedinou známku neklidu, jen tím posílí jejich kolektivní odhodlání okamžitě ji poslat zpátky do úkrytu. A tak ho v sobě zadusila.

„Kdyby se nedal na dráhu brutálního vraha, řekla bych, že mohl udělat kariéru psaním pro Hallmark. Opravdu to se slovy umí, nemyslíte?“

„Je normální, pokud vás to znepokojuje,“ ujišťoval ji Decker a ignoroval její hrdinskost. „I mě to znepokojuje.“

„Mě to neznepokojuje,“ trvala na svém Jessie, třebaže si nebyla jistá, nakolik přesvědčivě to zní. „Jestli někdo rozumí tomu, jak tihle muži pracují, jsem to já. Mám na sebe fixované dva sériové vrahy, z nichž jeden je můj vlastní otec. Kdybych se tím nechala rozhodit, ležela bych teď někde stočená do klubíčka. Popravdě řečeno si myslím, že je tohle dobrá věc.“

„Jakto?“ zeptal se Dolan vyzývavě.

No, Jessie, jakto?

„Tak zaprvé, Ernieho máme z krku. To znamená o jednoho šílence, s kterým si musíme dělat starosti, míň. Zadruhé věřím, že se mi Crutchfield svým zvráceným způsobem snaží pomoct. Chce mě varovat, že je můj otec téměř připraven znovu mi usilovat o život.“

„Na mě to tedy nepůsobí, že by si vybral, na čí je straně,“ oponoval jí Decker.

„Já netvrdím, že si vybral, na čí je straně,“ namítla Jessie. „Jen si myslím, že chce, aby to byl rovný boj. A své upozornění na to, že má Xander Thurman skoro dostatek sil, aby se dal opět do pronásledování a zabíjení, považuje za způsob, jak ten boj udělat vyrovnanější.“

Dolan přistoupil o krok blíž, na tváři pochybovačný výraz.

„Jak víte, že se vás jen nesnaží zmanipulovat? Uchlácholit vás do falešného pocitu bezpečí, aby vás naopak vylákal ven?“

Jessie málem nevěřícně vyprskla.

„Koho by vykuchaný chlap s vyhřezlými vnitřnostmi v zapadlé uličce a s hřebíkem přibitým vzkazem v ústech mohl uchlácholit do falešného pocitu bezpečí? Já moc dobře vím, s kým mám tu čest.“

„A já taky,“ vložil se do toho Decker. „Takže jelikož už víme, že s tím tenhle případ ve Valley nijak nesouvisí, pošlu vás zpátky do vašeho bezpečného úkrytu.“

Jessie se srdce propadlo zklamáním. Přesně toho se obávala. Nenechala však uběhnout ani vteřinu, než začala vehementně protestovat.

„Ani omylem,“ ohradila se. „Teď když je etapa vyčkávání s jistotou u konce, se v žádném případě nehodlám vracet do nějakého venkovského domku v Palms a sedět tam jak pecka, dokud na mě někdo nezaútočí.“

Murph se přitom nespokojeně zavrtěl.

„Vy to říkáte, jako kdyby se už už chystali se na ten dům sesypat,“ poznamenal. „Ani jeden z nich o něm přitom nemá tušení. Proto to tělo vyhodili tady. Protože je to jediné místo, o kterém Crutchfield ví, že jste s ním spojená. A proto taky maršálská služba nechtěla, abyste sem chodila. Jenže teď jste tady a my vás zase hezky odvezeme do úkrytu, kde zůstanete, dokud se tahle záležitost nevyřeší.“