Читать книгу Dokonalý Úsměv - Блейк Пирс - Страница 9

Jessie nevěděla, čím se Gabriellin objev, Carter Harrington, živí, evidentně to ale dobře vynášelo. V jeho spisu bylo uvedeno pouze to, že je „tržní investor“, což mohlo znamenat prakticky cokoliv. Jeho bránou chráněné sídlo na Briar Summit Drive, hned vedle Mulholland Drive, mělo tři patra a ničím nezakrytý výhled na San Fernando Valley i západní stranu Los Angeles. Jakmile je se zabzučením pustili dovnitř, Jessie, Dolan, Murph a Toomey vyjeli svým autem po dlouhé příjezdové cestě ke kruhovému parkovišti před domem. Zbylí maršálové zůstali v druhém vozidle před vstupem na pozemek.

Carter Harrington vyšel ven, aby je přivítal. Bylo mu skoro padesát, vlasy měl protkané šedinami a jeho vypracovaná postava svědčila o tom, že má spoustu času na posilování. Na sobě měl neformální polokošili, světle hnědé dlouhé kalhoty a sandály. Usmíval se, z jeho začervenalých, kalných očí však bylo poznat, že celou noc nespal.

„Carter Harrington,“ představil se a nabídl ruku nejdřív Jessie a poté Dolanovi. „Mrzí mě, že se setkáváme za těchto okolností.“

„Nás taky,“ odpověděla Jessie. „Já jsem Jessie Huntová z LAPD a tohle je Jack Dolan od FBI. Děkujeme, že jste nás přijal tak rychle.“

„FBI?“ zopakoval Harrington se zjevným překvapením. „A co ti detektivové, se kterými jsem mluvil předtím v domě?“

„Ti pořád vedou vyšetřování jako hlavní tým,“ prohlásil Dolan ledabyle. „Bereme to jenom jako multijurisdikční případ. Není to nic neobvyklého.“

Zdálo se, že Harringtona jeho odpověď uspokojila, ačkoli Jessie přišla naprosto nicneříkající. Proto ji nejspíš Dolan také zvolil.

„Kde je slečna Cantuová?“ zeptala se.

„No jistě,“ vyhrkl, jako kdyby si najednou vzpomněl, proč sem v první řadě přijeli. „Gabby se dívá na televizi ve společenské místnosti. Vzala si na uklidnění nervů pár zoloftů, ale je vzhůru. Vlastně jste nejspíš trefili ideální čas. Je při sobě, ovšem už není tak rozrušená.“

„Výborně,“ pochvaloval si Dolan. „Třeba byste nám svou verzi událostí mohl převyprávět po cestě k ní.“

„Samozřejmě,“ přitakal Harrington, vtom si však všimnul, že se k nim připojil pouze Murph. Toomey zůstal stát u auta.

„Ehm, a co támhle váš kamarád?“ chtěl vědět.

„Ále, ten je tu jen jako psychická podpora,“ prohlásil Dolan s vážnou tváří. „Vůbec si ho nevšímejte, ani toho druhého. Na to důležité jsme tady já a Huntová.“

„Dobře,“ ustoupil Harrington a zavedl je do domu, aniž by se dál na něco vyptával, třebaže ho to celé očividně zmátlo.

„Tak,“ ozvala se Jessie, aby se přes tu záležitost co nejrychleji přenesli. „Co jste v tom domě včera v noci dělal?“

„Jasně, tohle,“ začal, zatímco je prováděl dřevem obloženou chodbou. Najednou zněl nervózně. „Večer jsme si spolu s Gabby vyšli. Bylo to naše první rande. Šli jsme si zatancovat do pár klubů. Pak mě pozvala k sobě domů a já jí na to kývnul. Já… dělal jsem si pohodlí v její ložnici, zatímco ona si na minutku odběhla do koupelny. Zničehonic jsem uslyšel, jak křičí, tak jsem za ní běžel. Našel jsem to, co později vaši kolegové. Ve vaně ležela její spolubydlící. Okamžitě jsem zavolal na sto dvanáct. Potom jsme si šli sednout do obýváku a tam jsme zůstali, dokud nedorazila pomoc.“

„S Claire jste se předtím nikdy nesetkal?“ zajímal se Dolan.

Harrington se zastavil na prahu rozlehlého pokoje, o němž Jessie usoudila, že to musí být zmiňovaná společenská místnost. V pozadí slyšela zvuky z televize.

„Ne. Ani jsem nevěděl, že má Gabby spolubydlící. Jak už jsem říkal, bylo to naše první rande. Do té doby jsme si jen psali textovky a telefonovali.“

„Jak jste se s Gabby seznámil?“ vyzvídala Jessie a snažila se přitom zachovat lhostejný tón.

„Přes internetovou seznamku,“ odvětil prostě.

Ví o tom vaše žena?

Jessie byla v pokušení tu otázku vyslovit nahlas, nakonec se však rozhodla nechat si ji na později, jestli ji bude potřebovat. Tenký kroužek bledé kůže na Harringtonově jinak opáleném prsteníčku naznačoval, že se buď velmi nedávno rozvedl, nebo si snubní prsten sundal speciálně pro tuhle příležitost.

„Představíte nás?“ požádal ho Dolan. „Nechceme tam jen tak vpadnout a vyděsit ji.“

„Jistě,“ přisvědčil Harrington a uvedl je do obrovské místnosti s vysokými skleněnými okny, jež sahala od země až po klenutý strop.

„Gabby,“ oslovil ji pevným, ale laskavým hlasem. „Tihle lidé by si s tebou rádi promluvili.“

Žena ležící na lenošce zvedla hlavu. Přestože vypadala úplně zničeně a oči měla zarudlé, patrně po mnohahodinovém pláči, stále byla naprosto okouzlující. Nesdílela sice Claiřin typicky americký vzhled, zato působila mnohem exotičtějším a smyslnějším dojmem. Přes ramena jí spadaly dlouhé tmavé vlasy, a když se posadila, viděla Jessie, že její tělo má přesně ty křivky, jaké přimějí muže, jako je Carter Harrington, aby před ní schovali snubní prstýnek.

„Co jsou zač?“ zeptala se napůl ustrašeně, napůl vzdorovitě.

„Já se jmenuji Jessie, Gabby,“ odpověděla přívětivě Jessie, a ujala se tak iniciativy. „A tohle je Jack. Patříme k týmu, který vyšetřuje, co se stalo včera v noci. Víme, že jste už na nějaké otázky odpovídala, rádi bychom vám jich ale ještě pár položili. Myslíte, že to zvládnete?“

„Asi jo,“ utrousila Gabby bez nadšení.

„Díky,“ ocenila to Jessie, přešla k pohovce a posadila se co nejblíže k lenošce. „Pokusíme se vás dlouho nezdržovat. Je mi jasné, že musíte být úplně vyčerpaná.“

Gabby přikývla a pak zalétla očima do rohu místnosti.

„To je kdo?“ ukázala na amerického maršála, který zaujal pozici mezi vstupem do místnosti a chodbou, z níž před okamžikem vyšli.

„To je Murph,“ vysvětlila Jessie. „Moc toho nenamluví. Ale je neuvěřitelně chytrý. Bude hlavně poslouchat. Na otázky se tě budeme ptát já a Jack. Nechceš se posadit, Jacku?“

Střelila po Dolanovi pohledem, do něhož se snažila co nejdůrazněji vložit zprávu „sedni si, vždyť ji děsíš“. Zdálo se, že to pochopil, protože se opravdu posadil.

„Tak, Gabby, začneme třeba tímhle,“ zahájila rozhovor Jessie. „Nevíš, jestli Claire někdo v poslední době vyhrožoval? Například bývalý přítel nebo nějaký kolega, s kterým se nepohodla?“

Gabby chvíli jen tiše seděla a pátrala ve své paměti.

„Nikdo mě nenapadá,“ odpověděla nakonec. „Byla zlatíčko. Lidi se na ni jen těžko dokázali zlobit.“

„Opravdu?“ naléhala Jessie. „Taková pěkná holka, čekala bych, že se bude muset často vypořádávat se zklamanými ctiteli.“

„Možná. To jo. Ale ona uměla kluky odmítat strašně pěkně, s citem. Tak třeba včera. Slyšela jsem ji, jak někomu po telefonu říká, že už se s ním dál nemůže vídat. Jenže to podala hrozně laskavým způsobem.“

„Takže se s někým přece jen nepohodla,“ podotkl Dolan.

„No jo, tak asi jo,“ připustila Gabby. Zřejmě si teprve teď uvědomila, že ten telefonát dokonale odpovídal situaci, jakou jí předtím Jessie popsala.

„S kým to mluvila?“ zeptala se Jessie rychle, aby dívka neměla pocit, že ji příliš obviňují.

„To nevím. Hlas na druhé straně byl sice hlasitý, ale já jsem stála v jiném pokoji. Nechtěla jsem, aby Claire věděla, že poslouchám. Copak to nemůžete nějak vystopovat?“

„Ano, Gabby, můžeme,“ uklidňovala ji Jessie. „Co dalšího nám můžete říct o včerejší noci?“

„O tom rande, co včera měla, jsem už řekla těm prvním detektivům. Většinou si všechny podrobnosti ukládala do telefonu.“

„Je možné, že si svého společníka přivedla domů, tak jako vy Cartera?“ chtěla vědět Jessie.

„Pochybuju,“ mínila Gabby a zabořila se trochu hlouběji do lenošky. Zdálo se, že začíná slábnout.

„Pročpak?“ vyptávala se Jessie.

„Nerada si vodila chlapy domů. Když dostala chuť se s nimi… přátelit, obvykle se nechala odvést k nim. Nechtěla, aby lidi věděli, kde bydlí. Měla pár špatných zkušeností, víte?“

„Popravdě řečeno,“ opáčil Dolan poněkud podrážděně, „nevíme. Každopádně to zní jako něco, co bychom rozhodně chtěli prověřit. Dokázala byste nám říct nějaká jména?“

„Žádná mě nenapadají,“ prohlásila Gabby. Zjevně si ani neuvědomovala, že si ustavičně protiřečí. „Nijak zvlášť jsem se o její dostaveníčka nezajímala, pokud některé jméno nezopakovala víckrát. Brala jsem to tak, že jestli na nich nezáleží jí, neexistuje důvod, abych si je do paměti ukládala já.“

Jessie nabývala dojmu, že mezi sebou chodily na tolik „dostaveníček“, že pamatovat si všechna jména mohl být celkem problém. Zalétla očima ke Carteru Harringtonovi, který nervózně přešlapoval z nohy na nohu, jako by se rozhovor ubíral směrem, jakým se nechtěl vydat. Jessie se právě rozmýšlela, zda nastal správný okamžik ho přesně tím směrem zatlačit, když se do toho vložil Dolan.

„Slečno Cantuová,“ promluvil na ni a už se ani nesnažil předstírat nějakou vstřícnost, „docela zjevně nám pár věcí tajíte. Nevím, jestli jste si toho vědoma, ale lhát federálnímu agentovi je zločin.“

Jessie se zhoupl žaludek. Gabby byla už tak na pokraji zhroucení. Vyhrožovat jí jí připadalo kontraproduktivní.

„Já ne–“ chtěla protestovat Gabby.

Dolan ji přerušil.

„I tvrzení, že mi nelžete, by se dalo vykládat jako lež,“ upozornil ji. „Na vašich a Claiřiných randíčkách je něco, co před námi očividně držíte v tajnosti. Já to chápu. Nechcete se inkriminovat. Jenže to máte tak: my to nakonec stejně všechno zjistíme. Otázkou zůstává, zda dřív nebo později a zda nám pomůžete nebo ne. Pokud to bude dříve a s vaší pomocí, můžeme být velice shovívaví. Pokud to bude později a bez vaší pomoci, můžeme být naopak velice přísní.“

Gabby se ve tváři zračilo zděšení. Jessie se pokusila trochu odlehčit vážnost situace, aniž by přitom příliš podrývala Dolanovu autoritu. Rozhodla se nehrát si ani tak na dobrého poldu, jako spíš na míň děsivého poldu.

„Gabby, vaše pomoc může v tomhle okamžiku rozhodnout, zda se nám podaří chytit toho člověka, co tohle Claire provedl, nebo ne. Každá vteřina, kdy tápeme ve tmě, dává jejímu vrahovi další vteřinu na to, aby po sobě zahladil stopy a zakryl svoji vinu. Přece byste za něco takového nechtěla být zodpovědná, nebo ano?“

Dívka zavrtěla hlavou.

„A taky nechcete čelit obvinění z maření federálního vyšetřování,“ přisadil si Dolan.

„Ne,“ zašeptala Gabby.

„V tom případě ven s tím,“ vyzval ji.

„Neporušovaly jsme žádné zákony,“ přesvědčovala je úpěnlivě. „Jen jsme… se stýkaly se spoustou mužů. Většinou starších, někdy i ženatých.“

„Jste placené společnice?“ dotíral Dolan, který jí nehodlal projevit žádnou vlídnost.

„Ne!“ zaprotestovala rázně. „Jen si od nich necháváme kupovat věci. Sem tam narazíme na jackpot a pak se jeden z nich stane naším – slyšeli jste někdy pojem ‚sugar daddy‘?“

„Ano,“ odvětil Dolan a pro jednou se mu kupodivu podařilo neznít povýšeně.

„No, tak o to nám šlo,“ konstatovala, načež se obrátila k Harringtonovi, aby dodala, „bez urážky.“

„Věřte mi,“ ujistila ji Jessie, „nic z toho pro něj není žádné překvapení. Věděl, do čeho se pouští. Pokračujte.“

„Takže když se některé z nás podařilo najít takového sugar daddyho, většinou nám pomáhal platit nájem a tak dál. Někdy to trvalo pár týdnů. Někdy i pár měsíců. Většinou jsme je v jednom kole střídaly. Občas se to ale vyvinulo v něco víc a jedna z nás se na chvíli stala jakousi profesionální milenkou. Nakonec jsme to ukončily, když nás to přestalo bavit. Dřív nebo později nás to skoro vždycky přestalo bavit. Někdy to ukončil i on, zvlášť pokud si myslel, že by na to mohla přijít jeho žena.“

„Jak by na to jeho žena přišla?“ vyzvídala Jessie, třebaže už tušila odpověď. „A pamatujte, co říkal agent Dolan o lhaní FBI.“

„Mohlo se stát, že jsme mu já nebo Claire řekly, že by se jeho žena měla dozvědět pravdu. To je obvykle zastrašilo. Někdy nám dokonce ještě přidali, aby si pojistili naše mlčení.“

„Tomu se říká vydírání,“ poznamenal Dolan.

„Cože?“ hleděla na něj Gabby s upřímným údivem.

„Nechtěla jste v tom vztahu pokračovat?“ vmísila se do toho rychle Jessie, aby hovor neuvízl na vedlejších problémech. „Nedoufala jste třeba, že by pro vás ten muž opustil svou ženu?“

„To si děláte srandu?“ ohradila se Gabby skoro uraženě. „Je mi třiadvacet. Ještě se nehodlám usazovat. Takhle se mi dostává všech výhod a přitom si můžu pařit, aniž by mě někdo držel na uzdě. Celý smysl spočívá v tom, že mám volnost si užívat a nemusím pro to tvrdě dřít. Jasně, jednou se možná usadím, až budu stará, třeba kolem šestadvaceti nebo tak. Jenže teď se chci jen bavit.“

V místnosti zavládlo dlouhé ticho. Zdálo se, že nikdo neví, jak na tu šokující pravdu zareagovat. Jessie se pokoušela srovnat se skutečností, že ji Gabby v jejích skoro třiceti letech považuje za postarší.

„Jak jste si tyhle muže hledaly?“ vypravila ze sebe konečně.

„Existují na to webové stránky. Jmenují se ‚The Look of Love‘, zkráceně ‚LOL‘. Bohatí starší chlapi si tam můžou domluvit schůzku s přátelskými mladšími slečnami. Co se stane potom, už je jenom mezi nimi.“

„A na téhle stránce si musíte vytvořit profil?“ vyptávala se Jessie.

„Jo, tak si ti muži hledají svůj typ holek. A na stránkách tak můžou uživatele podrobit bezpečnostní kontrole.“

Jessie s Dolanem zvedli oči k Harringtonovi, jenž se mezitím vzdálil do rohu pokoje a vyhlížel z jednoho z obrovských oken s výhledem na Santa Monicu.

„Vy jste také podstoupil jednu z těch kontrol?“ zeptal se ho Dolan.

Harrington se otočil, zhluboka si povzdechl a znovu se k nim připojil.

„Ano,“ přiznal.

„Nedělalo vám starosti, že vás tyhle stránky budou mít v záznamech jako svého klienta?“ chtěla vědět Jessie.

„Doslechl jsem se o nich od kamaráda a ten se za ně zaručoval. Navíc zná člověka, který ty stránky provozuje, takže je to poměrně důvěryhodný zdroj. A ke všemu se jedná o poměrně exkluzivní záležitost. Mají jen nějakých patnáct, dvacet klientů a ani ne sto děvčat. Je v zájmu všech, aby se to udrželo pod pokličkou.“

„Budeme od vás potřebovat jméno provozovatele stránek,“ oznámila mu Jessie.

Harrington zbledl.

„Ale jak Gabby říkala,“ bránil se, „není na tom nic protizákonného. Je to jen velice exkluzivní seznamka.“

„My ji taky nehodláme zrušit,“ ujistila ho Jessie, ačkoli se jí ta představa docela zamlouvala. „Jen potřebujeme získat přístup ke Claiřinu profilu a historii schůzek.“

„Prozradili byste, že tu informaci máte ode mě?“ zakňoural nešťastně.

„Jen pokud budeme muset,“ uklidnil ho Dolan s větší úctou, než jakou prokazoval Gabby.

„Nebojte,“ dodala Jessie kousavě. „Před vaší ženou by se vám to mělo podařit utajit. Přinejmenším do soudního řízení.“

„Cože?“ vyhrkl s nelíčeným zděšením.

„Pane Harringtone,“ vysvětlovala Jessie s větším uspokojením, než jaké by se v dané situaci slušelo, „až toho chlapa chytíme, půjde před soud. A vy budete muset svědčit na veřejném zasedání. Takže bych vám doporučovala zapřemýšlet, jak svou ‚schůzku‘ plánujete vysvětlit paní Harringtonové. Možná byste jí měl zavolat, než se vrátí ze svého prodlouženého výletu. Vždyť víte, toho, který vám umožnil se s Gabrielle tak spokojeně promenádovat na veřejnosti. Přeji vám hodně štěstí.“